Bajaj Dominar 400: Statečný princ Bajaja?
Text: Jan Rameš | Foto: Jan Rameš , Barbora Ramešová | Video: Jan Rameš , Barbora Ramešová | Střih: Jan Hrubeš | Zveřejněno: 20.4.2023 | Zobrazeno: 10 115x
Spousta motorkářů o značce Bajaj ví akorát to, že existuje, že je z Indie a že se tam vyrábějí 125 a 390 pro KTM a Husqvarnu. Co se ovšem neví skoro vůbec, že se stroje tohoto třetího největšího výrobce motocyklů na světě prodávají i v Evropě, Českou republiku nevyjímaje. My jsme si na test vzali největší model značky nazvaný Dominar 400.
Kapitoly článku
Evropa má namyšleně ve zvyku, koukat na zbytek světa přes prsty. Co nám bude nějaký indický Bajaja povídat o motorkách? Vždyť o nich nic nemůže vědět, možná tak to, co mu prozradili kluci od KTM… Ehm, asi je načase, abychom si o značce Bajaj (čte se „badžadž“) řekli něco více. Když slyším jméno téhle značky, tak mi okamžitě naskočí Bajaj Chetak, protože to byl stroj, který mě v legendárním motocyklovém katalogu z roku 1990 s touto značkou seznámil poprvé. Skútr, kopie staré Vespy. Tou dobou jsem vůbec netušil, že Bajaj tenhle model vyrábí už od roku 1972 (dnes je elektrický) a že první licenci na Vespu získal od Piaggia již v roce 1960. A to zdaleka nebyl začátek, tuhle společnost totiž založil v roce 1945 Jamnalal Bajaj, tedy před bezmála 80 lety, a i když na počátku byla výroba cukru, již o tři roky později začal Bajaj dovážet motocykly a tříkolky a v roce 1959 získal od indické vlády povolení vyrábět dvou- a tříkolová vozidla. V roce 1995, tedy při 50letém výročí, měl Bajaj na svém kontě 10 milionů vyrobených vozidel, nyní už je to více než 21 milionů a Bajaj je největším indickým exportérem motocyklů, jejich třetím největším výrobcem na světě a největším světovým producentem tříkolových vozidel s exportem do téměř 80 zemí světa.
Takže se dá říci, že značka Bajaj, kterou od roku 2005 řídí Rajiv Bajaj, toho o motorkách ví opravdu hodně. Právě proto sem v roce 2007 zamířil na námluvy Stefan Pierer, který hledal pro svou KTM vhodného východního partnera pro vývoj a výrobu maloobjemových modelů, a první „indické kátéemky“ se začaly prodávat v roce 2011. Tehdy šlo o naháče 125 Duke a od té doby tady už vznikla dvoustovka, dvěpade, třistadevadesátka (ne vše putovalo i do Evropy), dělají se zde i supersporty KTM RC, stejně jako Husqvarny Svartpilen a Vitpilen 125 a 401, a počet v Indii vyrobených strojů KTM/Husqvarna již překonal milionovou hranici. Bajaj navíc drží 49,9% podíl v kátéemce a do toho už nějaký ten pátek pracuje na malých modelech pro Triumph, které by měly mít svou oficiální premiéru snad již teď na podzim. Z výše uvedeného už je vám asi jasné, že Bajaj není tak úplně značka třetí kategorie, a o to víc nás zajímalo, jak funguje její největší model Dominar 400, který měl svou premiéru již v roce 2016 a nyní je na trhu jeho nejnovější verze s motorem, který, jak asi tušíte, má dost společného s třistadevadesátkou Dukem. Ovšem proti němu má jednu velkou technickou zvláštnost. Tak nasadit turban a jdeme na věc!
První dojem
Bajaj Dominar 400 je jednoválcový naháč moderních tvarů, a když tohle člověk slyší, okamžitě by ho pasoval do role sportovního raubíře. Jasně, to bude indický Duke… Jenomže pozor, to přesně totiž Dominar není. Je to jednoválcový naháč moderních tvarů, ale vidíte z něj, že to není evropská motorka. Je tady znát jakási plnoštíhlost i to, že jsou tvary podřízeny funkci a nikoli naopak. Ono také ve své domovině platí Dominar za prvotřídní cestovní náčiní. V Indii se na nějaké sportování ve formě tahání kolen po asfaltu moc nehraje, zato najdete spoustu obrázků, jak na Dominaru borci brázdí i nezpevněné povrchy. Protože tam musí být motorka hlavně praktická. Taky se v Indii Dominar prodává v cestovní výbavě s velkým plexi, kryty rukojetí a motoru, zadním nosičem, většími padáky, konzolí na navigaci a USB zásuvkou. A už dopředu můžu prozradit, že v téhle výbavě by mi dával ještě větší smysl než jako čistý naháč s lehkým sportovním šmrncem. I když on mu ten sport také není cizí… Ale to už prozrazuju moc.
Nahoře evropské provedení Dominaru, dole indické. Ve své domovině platí za cestovní stroj
Co jsou nepřehlédnutelné prvky? Určitě přední světlomet s malým plexi, ten je na rozdíl od současných evropských a japonských motorek postižených miniaturizací ve velikosti XL a vlastně je to právě on, který spolu s litými ráfky s frézovanými paprsky potvrzuje indický původ. Není to ošklivé, jenom prostě jiné. A takové mohutné, což je ostatně celkový dojem z Dominaru, fakt to není žádný záprtek. Co též nepřehlédnete, je dvojitá výfuková koncovka, a u té musím říct, že mně osobně se fakt líbí a k motorce dobře ladí. Že Dominar není přeplastovaný Duke, o tom svědčí i pohled na podvozek, kdy rám je dvojitý páteřový s úplně jinou kyvkou (žádný hliník, vše je železo, má zlatá Terezo!), ovšem co by naopak na příbuznost s rakouským strojem ukazovalo, jsou kotoučové brzdy ByBre s velkým předním 320mm diskem a čtyřpístkovým radiálním třmenem nebo mohutná upside-down vidlice se 43mm trubkami. Netradičním prvkem jsou dva displeje, jeden před řídítky a druhý na nádrži, a když už takhle obhlížíte motorku v detailu, nemůže vám uniknout, že je docela slušně zpracovaná a poskládaná. A takový ten první dotyk, když si ji převezmete, manévrujete s ní na místě, sednete si, tak ten je velice dobrý. Z toho jsem měl trochu obavu, protože třeba u levných čínských motorek 10 let zpátky jste prostě věděli během pár vteřin, odkud vítr vane. Dominar ne, dojem z něj máte hodně podobný jako z kterékoli jiné motorky téhle kategorie od známého výrobce.
Čím vás bude hýčkat
Pod tímhle vzletným názvem kapitoly hledejte popis výbavy, která z principu u naháče nemůže být kdovíjak bohatá. Nicméně vlastně každý prvek navíc se tady počítá. Když začneme hardwarem, tak tlustou přední USD vidlici už jsme řekli, u té samozřejmě nečekejte žádnou nastavitelnost, zadní centrální odpružení má tlumič značky Nitrox a dokážete si na něm poštelovat předpětí, a to C-klíčem, který bohužel v jinak bohatě vybaveném vercajku pod sedlem spolujezdce schází. Mimochodem po sedlem je docela i nějaké místo, lékárničku sem dáte naprosto v pohodě a k ní třeba i sušenku. Co nepřehlédnete, je zpod sedla mírně čouhající čtveřice textilních ok na uchycení třeba síťky, která si v případě potřeby můžete vytáhnout ven. Praktičnost Dominaru podporují standardně dodávané padací rámy, které nepůsobí příliš rušivě a předpokládaná zákaznická skupina je pravděpodobně ocení víc než nějaké rychlé samolepky. To samé platí o madlech pro spolujezdce.
Pojďme za řídítka. Páčky nejsou ani jedna nastavitelná, od brzdové pumpy však vidíte vést opletenou hadici dolů ke třmenu, to samé platí i pro zadní brzdu. Pěkná a funkční jsou zrcátka na propracovaných nožičkách, radost mám i z podsvícených ovladačů. Tím se dostáváme k elektrice a elektronice, protože na ovladačích jsou i přepínače světel, která jsou komplet z LED diod, nicméně u toho předního mají být čtyři různé režimy, v nichž jsem se nebyl schopen zorientovat, takže jsem jezdil jenom na jeden. O přístrojové desce už byla řeč, před řídítky je velký podlouhlý LCD displej s inverzním zobrazením, kde vidíte rychlost, průměrnou nebo okamžitou spotřebu (podle toho, jestli máte dole zvolený trip nebo celkové kilometry), udávané v kilometrech na litry, jak je to v některých zemích běžné, a poté graficky palivoměr a hlavně otáčkoměr. Pod displejem jsou kontrolky včetně červeného světýlka nabádajícího k přeřazení v 7000 otáčkách, tedy kousek za maximem točivého momentu. Na nádrži potom najdete maličký displej, kde je čas, ujeté kilometry (celkové a dva tripy) a ještě ukazatel zařazeného rychlostního stupně. Ten bych viděl radši na tom velkém displeji před řídítky, vyměnil bych ho třeba za palivoměr. A taková milá drobnost – klíček je sice docela maličký, ale má vnitřní broušení.
Jak se tady sedí
Jak už jsem řekl, Bajaj Dominar není žádný mrňous. Je to poměrně hřmotná motorka, taky váží 193 kg s plnou 13litrovou nádrží. To je na poměry třídy A2 naprosto adekvátní hmotnost, na druhou stranu KTM 390 Duke je přesně o 30 kg lehčí. Jenomže tohle prostě není Duke, nýbrž takový vstřícný kámoš na každý den, ať je jakékoli počasí a jakýkoli povrch. Jízdní pozice je uvolněná naháčová, sedíte mírně předkloněni k rozumně širokým řídítkům, nohy nemáte přehnaně za sebou a sedlo nabídne poměrně dost prostoru i větším postavám. Akorát že se vzadu citelně zvedá, takže pokud byste se chtěli trochu natáhnout, bude vás to tlačit zase zpátky dopředu. Nicméně povrch sedla je neklouzavý (minimálně pro džíny) a polstrování poměrně tuhé, takže se tu sedí opravdu příjemně, byť teda na vyloženě dlouhé výlety to asi nebude. Celkově je jízdní pozice jezdce naprosto intuitivní, nečeká vás žádný zásek, prostě normální nahatá motorka jako kterákoli jiná. A to platí i pro ochranu proti větru, která je veškerá žádná, což si myslím, že je škoda, protože k tomu přátelskému a praktickému charakteru Dominaru by se opravdu hodilo aspoň to vyšší cestovní plexi.
A co spolujezdec? Ten se do cestování s vámi úplně nepohrne. Jízdní pozice není problém, sedlo je prostorné, jsou tady dobře umístěná madla a i pozice stupaček na společném držáku s těmi řidičovými je v pohodě. Problémem jsou drobné vibrace jednoválcového motoru, které jezdci filtrují gumy na stupačkách a velká závažíčka v řídítkách, ovšem moje spolujezdkyně si už po kratší 20km projížďce stěžovala na všudypřítomné brnění do rukou i nohou. Odvézt kámošku na koupák nebo do školy určitě zvládnete, jen prostě na víkendovou cestu na vypůjčenou chalupu od rodičů ji radši pošlete vlakem.
Svíček jak na dortu
Já už jsem vám to prozradil, ale pokud nejste v jedné stopě úplní zelenáči, určitě byste na to přišli sami: Bajaj Dominar 400 a KTM 390 Duke mají stejný motor. Tedy, skoro stejný. Jedná se o jednoválcového vodníka s objemem 373,3 cm3, rozvodem DOHC, antihoppingovou spojkou a šestikvaltovou převodovkou, ovšem s liší se hlava, resp. spalovací prostor. V tom má Duke jednu svíčku, zatímco Bajaj jich sem dokázal nacpat víc. Že jsou dvousvíčkové hlavy celkem běžné? No jo, holenkové, jenomže Dominar má v palici svíčky tři! Zíral jsem na to a zpočátku nechtěl těm nápisům Triple Spark na víku a popiskům na indickém webu věřit, speciálně jsem si vyžádal od importéra technický rozkres a googlil jako o život, a co myslíte? Má je tam! Jednu centrální, dvě po stranách vždy mezi sacím a výfukovým ventilem. Tři svíčky, čtyři ventily, člověk žasne, co se dá do spalovacího prostoru nad píst o průměru 89 mm vecpat. Tady musí směs hořet jedna báseň, i kdybyste natankovali nevím co. A jasně že motor plní Euro 5 (i BS6), naštěstí velký katalyzátor je šikovně schovaný pod plastovým klínem pod motorem.
Jak na tom ale bude indický stroj v porovnání s tím od rakouské značky po stránce výkonů, když má ty tři svíčky? Maxima nejsou tak vysoká jako u KTM, v Bajaji se bavíme o 29,4 kW/40 koních při 8800 otáčkách a 35 Nm při 6500 otáčkách, zatímco KTM nabídne 44 koní a 37 newtonmetrů o 200 a 500 otáček výš. Ono totiž u Dominaru jde hlavně o příjemný průběh odspodu, proto to posílené zapalování. A to se jednoznačně povedlo. Motor vás přivítá moc pěkným zvukem, další bod pro tu zajímavou koncovku, na volnoběh je poměrně hlasitý, ale ne uřvaný, a při vytočení se z výfuku ozývá sportovní ryčení. Spojka jde jedním prstem, řazení šlape jako po másle, tady by se mohli leckteří slovutní konkurenti učit. Ovšem co mě na Dominaru bavilo asi nejvíc, byla jeho vstřícnost v nízkých a středních otáčkách. Síly má tak akorát, abyste jej nemuseli příliš dráždit z rozjezdu, a hlavně byste skoro neřekli, že tohle je jednoválec. Na šestku dokážete po rovině jet i méně než 50 km/h, a to bez jakéhokoli škubání a cukání a nevím čeho ještě. Jednoválce bývají někdy nervózní, zejména při sportovním naladění, ale Dominar se chová, jako by ty hrnky měl aspoň dva, ne-li víc. A stejně tak jeho reakce na otevření zavřeného plynu je naprosto sametová.
Ani sportovní nasazení není motoru cizí, i když při vytáčení se už začínají projevovat nějaké ty vibrace a taky cítíte, že je motor takový trochu udušený. Běží plynule, ale nemá takový ten kátéemkovský říz, taky se musí popasovat s tou 30kg nadváhou. Jenomže když zapomenete na srovnání s oranžovým bráchou, tak to předváděné divadýlko vlastně vůbec není špatné. Já jsem se vyřádil v zatáčkách dosyta. Když se otáčky drží mezi šestkou a osmičkou, tak má motor pěkný švuňk a chce se mu žít. Za devítkou už se výkonová křivka začne nořit k západu a motor se jenom přetáčí, což využijete třeba mezi zákrutami, i když tady vám opravdu nevadí, když máte zařadit. Jednoválci také chutná svižnější cestování, klidně drží svých 110 km/h při zhruba 6000 otáčkách, aniž byste měli pocit, že mu to vadí. A na požádání předvede i víc, maximálka činí rovných 150 km/h. To už ale asi nepojedete za slibované čtyři litry na sto, na druhou stranu při defenzivní jízdě nebude problém tři a půl.
Na pohodu
U motoru jsem byl velice zvědavý, jestli bude připomínat kátéemku, ale ještě mě zajímalo, jak to bude s podvozkem. Šasi je sportovně postavené, dvojitý páteřový rám opravdu mohutný, stejně tak kyvka a přední vidlice, ovšem od indické motorky čekám především komfort a ne sportovní prkno. Už první zasednutí motorky naznačilo, že by to mohlo být spíše to pohodlí, o čem se zde budeme bavit, a tak jsem prince Bajaju, jak jsem Dominara (asi nikoli neočekávaně) překřtil, vzal na svůj oblíbený úsek s tak hnusným povrchem, že sem jezdím testovat jenom vybrané kusy. Roleta, vytlačený asfalt v zatáčkách, prostě co uspěje tady, může v Česku kamkoli. A od začátku jsem se jenom usmíval do helmy, protože jasně, není to adventura s koly 21“/18“ a zdvihy 200+ mm, ale na motorku na sedmnáctkách a se zdvihy odpružení 135 a 110 milimetrů se zde Dominar choval obdivuhodně. Žádné nakopávání, prostě příjemně měkká motorka, jak očekáváte od motocyklu určeného pro provoz v zemi, kde to s kvalitou asfaltu mimo město bývá kolikrát všelijaké až nijaké. Kladně se projevuje také ta mírně vyšší hmotnost, tahle motorka není žádný poskakující ultralight.
Spíše rozvážnější jízda po silnicích všech tříd je přesně to, co Dominaru sedí nejvíce. Když začnete tlačit na pilu v zatáčkách s dobrým povrchem, zjistíte, že tohle už není úplně jeho parketa. Tady už ta kila trochu cítíte, musíte být důraznější při sklápění do zákrut, Bajaj se do nich nevrhá vyloženě silou myšlenky, nýbrž připomíná spíše větší stroje, což ale není nepříjemná charakteristika. Měkčí naladění podvozku se samozřejmě projevuje na přesnosti řízení, svůj vliv můžou mít i indické pneumatiky MRF se sportovními rozměry 110/150, že Bajaja už nepůsobí úplně důvěryhodným dojmem, když ho začnete tlačit do vyloženě tvrdé jízdy. Takže je vhodnější zase trochu zvolnit a vrátit se k plynulé neagresivní jízdě, která ve finále bývá o houby pomalejší. Tomuto nasazení také více vyhovují brzdy, které jsou adekvátní stroji a uživateli kategorie A2, nicméně při snaze o jízdu brzda/plyn už cítíte, že by přední kotouč uvítal pomoc případného dvojčete.
Statečný princ Bajaja
Bajaj Dominar 400 prokázal, že tahle indická značka opravdu nepotřebuje, aby jí někdo radil v tom, jak má udělat motorku. Je trochu jiný, než čekáte, jde si svou cestou, která není lemována vyplaveným adrenalinem a ošoupanými slidery, nýbrž klade do popředí praktičnost a každodenní pohodlí. Motor potěší svými vybranými mravy, za což mu klidně odpustíte, že neaspiruje na titul Dragster roku, a komfortní podvozek na našich silnicích ve městech i mimo ně dělá z jízdy neunavující záležitost. Design je viditelně indický, avšak rozhodně neuráží, a celkově máte z Dominaru dojem slušně udělané a hlavně naprosto normálně fungující motorky. Medaili za statečnost ode mě Bajaja dostává za prostý fakt, že se neohroženě vrhá na trh, který je v kategorii motocyklů pro řidičák A2 nabitý k prasknutí. Jako vždy je důležitá kolonka „co za to“, a tady dokáže Dominar peněženku příjemně potěšit, když nový importér, středočeská společnost se sympatickým názvem Jednobuch s.r.o., nastavil cenovku na 109 600 Kč a přidává k ní ještě pětiletou záruku. To je úplně někde jinde, než kolik oficiálně stojí KTM 390 Duke (lehce přes 158 tisíc korun), a zhruba na úrovni čínských strojů CFMoto 300NK či Zontes 310 Road, které stojí o 10, resp. pět tisíc korun méně. Jsou ale výrazně sportovnější, mentálně mi vlastně Bajaja připomíná spíše úplně stejně drahou Jawu 350 OHC, která však nemá takovou páru a vzhledově je vyloženě retro. Uvidíme, kolik příznivců si Bajaj Dominar 400 najde, motorka je to slušná a pro české prostředí velice vhodná, a největším limitem jejího úspěchu tak bude prozatím neexistující dealerská síť.
Informace o redaktorovi
Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Barbora Ramešová - (Odebírat články autora)
Jan Hrubeš - (Odebírat články autora)
Klady a zápory
+ každodenní komfort
+ chování motoru
+ cena
- chybějící dealerská síť
- nejistota podvozku při rychlé jízdě