Aprilia SR Max 125: turista ve sportovním kabátě

Podle reklamních sloganů patří SR Max 125 do kategorie Gran Tourismo, ale jeho design je ryze sportovní. Hlavně z čelního pohledu nápadně připomíná úspěšný superbike RSV4, se kterým testovaný kousek sdílí také červeno-černou barevnou kombinaci. Pro konzervativnější zájemce je ovšem v nabídce i trochu decentnější provedení v bílé barvě s černým sedlem a podlahou.

Sportovní geny značky Aprilia najdeme i v řadě detailů. Tak například přístrojovka se dvěma analogovými budíky, zalomená řídítka, potah sedla z protiskluzového materiálu, pancéřové hadice hydraulických brzd, zadní blatíček kopírující širokou pneumatiku nebo letecký uzávěr palivové nádrže - to všechno jsou prvky, které jsme zvyklí vídat spíš na dospělých motorkách než v základní výbavě skútrů, které si říkají cestovní.

Pokud ale jde o rozměry, SR Max není žádný subtilní závoďák pro pubescenty. Z tohoto pohledu jde o skutečný maxiskútr se vším co k tomu patří. Za řídítky (a hlavně za přední kapotáží) najde dost místa i dvoumetrový pořízek, a jediným omezujícím faktorem pohodlí je vyšší středový tunel, který zamezuje volnějšímu pohybu nohou - ať už při nastupování, nebo pokusech o změnu polohy při delší jízdě. Zatímco v pohybu do stran jsou jezdcovy nohy dost limitovány, v podélném směru mají na dlouhé podlaze svobody dostatek. Nejvíc uvolněnou polohu pak najdou na šikmých plotnách úplně vepředu, a za chladného počasí si mohou dopřát nadstandardní luxus v podobě teplého vzduchu proudícího přes zavírací mřížky na bocích tunelu. Urostejším postavám hraje do karet také výška sedla s nadprůměrnou hodnotou 815 mm.  Místo k sezení je i přes svůj sportovní vzhled maximálně pohodlné, prostorné, a vůči změnám jízdní pozice naprosto liberální. Zužující se přední část navíc usnadní došlápnutí na zem i skútristovi s kratšíma nohama.

Jestliže se SR Max na potkání tváří jako sportovec, pak uchopení řídítek tento dojem změní. Jejich umístění vybízí k uvolněné jízdní pozici se vzpřímenými zády, kterou navíc podporuje účinný plexištít s možností nastavení výšky ve třech polohách. Nápor vzduchu na ruce úspěšně odráží rozšířená přední maska, přecházející do bočních deflektorů, a celkem zdařile se designéři vyrovnali i s problémem turbolencí.

První pohled padne na přístrojovku, poskládanou z analogového tachometru, menšího otáčkoměru, ještě menšího displeje a několika kontrolek. Do malého digitálního okénka se však vešlo nejvíc informací, a dozvíte se tady i takové údaje, jako je průměrná spotřeba, celková doba jízdy nebo dojezd na zbývající palivo v nádrži. Do té se mimochodem vejde 15,5 litru benzínu, což při spotřebě kolem tří litrů dělá z SR Maxe opravdového světoběžníka.

Turisticky zdatný je Max také z hlediska nákladní kapacity. Pod sedlem zbyde spoustu místa i po uložení přilby, další odkládací prostory jsou pak v předních přihrádkách. V základní výbavě nechybí 12V zásuvka ani osvětlení podsedlového prostoru. Při parkování je na výběr mezi stabilnějším hlavním stojanem a snadněji ovladatelným policajtem.

Podstatnější informací ale je, jak se 183 kilogramů těžký Max bude chovat za jízdy. To je otázka, která předchází každému testu velkoryse dimenzovaného skútru s motorem okleštěným na legislativní hranici 125 kubických centimetrů. V případě Aprilie naprosto zbytečná, protože kapalinou chlazený jednoválec o výkonu 15 koní nemá s nadváhou SR Maxe nejmenší problém. Koncernový čtyventil Piaggio se sice potřebuje dostat přes devět tisíc otáček, aby ukázal  všechno co v něm dřímá, ale při rozjezdu z místa to skútr nijak zvlášť nezdržuje. Těch pár desetinek vteřiny hravě dožene ještě dřív než opustíte křižovatku, a pak už skútr statečně uniká okolnímu provozu. Ve vysokých otáčkách si libuje neustále, i když se rozhodnete atakovat maximální rychlost - ať už tu povolenou, nebo konstrukční. Jinak řečeno, zrychlení má potřebnou dynamiku v městském provozu, i na okresce za Prahou. A co by to bylo za turistu, kdyby se lekl rychlejšího přesunu po dálnici? Život v levém pruhu s SR Maxem sice nestrávíte, ale poctivých 120 km/h vám tachometr ukáže kdykoli na požádání, a to není na stopětadvácu vůbec žádná ostuda.

Výhoda toho, že Aprilia stavěla SR Maxe 125 zároveň s třístovkou, se projevuje na bytelném podvozku. Dvojitý rám z ocelových trubek je vpředu odpružen 35mm teleskopickou vidlicí a vzadu dvěma konvenčními tlumiči s nastavitelným předpětím pružiny. To už samo o sobě dává skútru potřebnou stabilitu, kterou podporuje šikovná kombinace předního patnáctipalcového ráfku a zadní čtrnáctky. Větší kola pomáhají podvozku s žehlením silnice, v zatáčkách jsou stabilnější a při proplétání v koloně zůstávají pořád dost obratná.

Také brzdy jsou dimenzované dostatečně, a protože do výbavy zatím nedorazilo ABS, není problém se zadní kotoučovkou poslat kolo do smyku. Předek se tak snadno nezablokuje, (respektive se na suchém asfaltu nezablokuje asi nikdy) takže po cukání v brzdové páčce se vám může stýskat maximálně při nějakém krizovce na zmoklých kostkách.

Nakonec to tedy vypadá na plný počet bodů, i když pár drobností se tu najde. V první řadě by už pomalu stálo za úvahu, zda trochu neomladit design. Móda ve světě skútrů jde dopředu hodně rychle, a na SR Maxu jsou ty čtyři roky beze změny docela znát. Při té příležitosti by určitě nebyl problém zmenšit středový tunel, aby zbylo víc místa na nohy. Patnáctilitrová nádrž a topení na nohy jsou sice fajn, ale za širší podlážky bych klidně něco z toho obětoval.

I v současné podobě ale SR Max za ty peníze stojí. Ceníkových stodvacet tisíc by bylo trochu na pováženou, protože za podobné peníze jsou k mání modernější kousky, ale akční cena 106 990 kaček mi přijde za skútra, který zvládne mnohem víc než přesuny po městě, docela fér.   

Informace o redaktorovi

Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE