Aprilia SR GT 400: Tuareg s variátorem?

Velkým hitem posledních let jsou dobrodružné skútry, resp. maxiskútry, a to od chvíle, kdy Honda představila svou sedmsetpadesátku X-ADV a zanedlouho poté i menší ADV350. Jako často u téhle světové jedničky, i tentokrát to byl risk, který oslovil nečekaně velké množství zákazníků, a reakce konkurence na sebe zákonitě nenechala dlouho čekat. Ovšem zatímco většina renomovaných rivalů se soustředila na střední třídu, Aprilia v roce 2022 přišla s podobně laděným modelem SR GT, tedy jakýmsi městským dobrodruhem, ovšem v kubatuře 125, resp. 200. A byl to okamžitý úspěch daný dobrou kombinací atraktivního vzhledu, vyššího podvozku, silného 15koňového (u stopětadvacítky) motoru a příznivé cenovky. No a když to fungovalo u malého objemu, řekli si Italové, že to teď zkusí v tom středním, jako všichni ostatní. Má proti zavedené Hondě ADV350, Peugeotu XP400 nebo třeba nové čtyřstovce SYM šanci?

SR GT 400 je úplnou novinkou letošní sezóny, která má svůj předobraz ve zmiňovaných malých modelech, ale nenavazuje na žádný jiný velký skútr Aprilia, jako to má třeba Honda se svými dvojčaty ADV/Forza. To proto, že Aprilia skútry před lety de facto zrušila, a i když tuto chybu postupně zase začala napravovat, cesta k modelu SR Max 300 o dekádu zpět už je prostě příliš dlouhá na to, abychom mohli mluvit o nějaké spřízněnosti. Zejména když ta spřízněnost spočívá jenom v tom, že to má dvě kola, variátor a samolepku Aprilia na kapotáži.

Teda vlastně nové SR GT nemá ani tu, že to je Aprilka, to se dozvíte akorát na plexi a na ráfcích (a taky na krytu variátoru či hraně sedla), což nejsou zrovna místa, na nichž byste hledali název výrobce. Na druhou stranu tvary tohoto skútru jsou tak jasně „aprilácké“ s nezaměnitelnou třísvětlovou maskou, že kdokoli v jedné stopě se aspoň trochu orientující musí jasně vědět, že vítr vane z Noale. Ale i tak si myslím, že by se tam alespoň jedno jasně čitelné logo neztratilo, přeci jenom skútry si kupuje trochu jiná sorta zákazníků než motorky. Nicméně to je boj Italů a ne můj.

Mě coby zákazníka zajímá, jak ten skútr vypadá jako celek, a tady jsem velice spokojený. Líbí se mi. Tvary jsou pěkně proporčně zvládnuté, což právě u těchto dobrodružných skútrů není úplně vždycky pravidlem, ale tady se Aprilii podařilo nabídnout skútr, který si na fotkách klidně spletete se stopětadvacítkou a až při živém shledání zjistíte, že je celkově větší. Jako že o dost větší, ta stopětadvacítka je opravdu velice kompaktní městský stroj, proti němuž je Honda Forza stěhovák (vím to, protože jsme je měli ve srovnávacím testu), zatímco čtyřstovka je prostě čtyřstovka. Velká, ale ne opulentní, přeci jenom je to Italka, ne?

Líbí se mi, jak se SR GT snaží tvářit jenom tak trochu offroadově. Má ty svoje chlupaté gumy a přední USD vidlici a zadní tlumiče s expanzkami a ostře řezané plexi, ale celkově z něj nemáte dojem, že by se vám snažilo namluvit, jak bezvadně mu půjde skákání lavic a vlastně proč byste si v jeho sedle klidně nedali Dakar… Ne, je to takový ten lehce drsňácký vzhled, ale s jasným ukotvením ve městě, případně na okreskách. Velice pěkně s tím ladí také barevná provedení, to základní, na které se koukáte, můžete mít ve dvou odstínech šedé nebo v jedné černé, anebo si připlatíte pár tisícovek a za ně dostanete provedení Replica, které své divoké šedo-fialovo-červené polepy na černém základu bere z barev MotoGP speciálu. Za sebe říkám, že v téhle světle šedé to SR GT sluší nejvíce, i když si dokážu představit i daleko zábavnější odstíny. Taková ta žluto-zlatá, co měly první RS 660, ta by tady byla moc pěkná.

Že je SR GT 400 spíše větší skútr, to zjistíte, když k němu přijdete blíž – rozvor 1535 mm je o 15 mm delší než u Hondy a jen o 10 mm kratší než u Peugeotu, přičemž na obou jsem si vždycky pochvaloval ten prostor na palubě. Aprilia má zároveň s 820 mm i nejvyšší sedlo a při nasednutí je to docela znát. Nicméně to sedlo je fakt velice dobře tvarované a vpředu se pozvolna svažuje dolů, takže si dokážete stoupnout na zem a zároveň u toho ještě pořád sedět na sedle. Ale k zemi to je dál, to ano, to cítíte. Samo sedátko je velice dobře tvarované i rozumně polstrované, ale je to spíše tak na sportovní a kratší městskou jízdu, protože při dálničním sezení cítíte, že byste chtěli trošičku plošší až lehce dozadu skloněnou zadní část, a místo toho je tady pořád jasný tlak na aktivní sezení a spíš se sedátko trochu svažuje vpřed.

Kde Aprilia zejména na Hondu citelně ztrácí, je prostor pro nohy, ty si tady dopředu moc nenatáhnete, v přední kapotě nejsou velké nášlapy, kam byste si opřeli chodidla, jenom takové kratší zvednuté plošky, kam dáte spíše jenom špičky. Mně to stačilo a bylo mi to docela pohodlné, Zajoch měřící 183 cm a disponující dlouhými zadními běhy už vrčel, že se mu sedí blbě, protože má nohy moc vysoko a kolena nad kyčlemi, což nemá rád. Výrazný je také středový tunel, ten je hodně široký, nicméně neotravuje vás to. Jenom prostě cítíte, že sedíte na hřmotném stroji. I když ten dojem je dramatičtější, než je realita.

Třetím bodem ergonomického trojúhelníku jsou řídítka, zde dle tradic třídy dobrodruhů pěkná trubková, navíc černá a kónická, uchycená v horních brýlích a celkově jak moc dobrá na držení, když nejsou přehnaně široká, abyste se vešli v zácpách mezi auta, ale zároveň ne protivně úzká, a navíc ještě doplněná o rozumně přehledná zrcátka a hlavně plastové kryty rukojetí. Ty fungují celkem slušně, stejně jako máte solidně kryté nohy tím velkým čumákem, nicméně co se plexi týče, tak to se mohlo snažit víc. Má pěkné agresivní tvarování a dokonce se dá výškově nastavit do pěti poloh v rozmezí 70 mm, jenomže by si zasloužilo zřejmě nějaké deflektory na kapotáž, protože i při vytažení nejvýš mi foukalo na paže a hrudník, přitom od horního kraje plexi mi větrný proud šel někam doprostřed helmy. V nejvyšší poloze se také dočkáte většího hluku, v té spodní zase nejvíc fouká. Nicméně v rámci kategorie Adventure skútrů to není nikterak výjimečné, ADV má také horší ochranu než Forza. Na Aprilii to bude chtít dešťovku do vody i zimy.

Za plexi najdete pěkný velký 5“ TFT displej s MIA konektivitou a dvojím způsobem zobrazení, ovládaný ze řídítek, čímž se dostáváme k tomu, co za své peníze dostanete u SR GT za výbavu. Elektronika je velice bohatá, máte tady bezklíčkové zapalování, kontrolu trakce a samozřejmě i ABS, ovšem pozor, to umí čtyřstovka vypnout na zadním kole. Dokonce si můžete i nastavit, aby se vám automaticky vypínalo v okamžiku, kdy vypnete trakci, která sama o sobě nabízí dvě úrovně fungování. Vedle otočného ovladače zapalování máte tlačítka pro otevření krytu nádrže a sedla, před levou holení ještě najdete menší klikací schránku na mobil s USB zásuvkou. Podsedlový prostor potěší svou velikostí a tvarováním, sice to není vana na dvě helmy jako u Hondy, ale integrálku a k ní ještě spoustu věcí spolkne Aprilia jako nic. Anebo velký batoh. Což je fajn, protože za sedlem spolujezdce jsou opravdu jenom madla pro jeho ruce (nohy si dává na výklopné stupačky) a žádný nosič, takže sem opravdu nic nepřikurtujete.

Do výbavy můžeme připočítat i nastavitelné předpětí zadních tlumičů, a tím se přesuneme k podvozku. Jaký je? Bude vyloženě městský, nebo zvládne i nějaké to drncání po polních cestách? Že to s tím terénem nebude až tak divoké, to napovídá konstrukční řešení zadního kola, které má klasicky levou stranu kyvné vidlice tvořenou variátorem, ostatně stejně jako Honda nebo Peugeot. Aprilia dopředu nasadila USD vidlici s průměrem trubek 41 mm a kluzáky montovanými v horních a dolních brýlích, čili jako u motocyklů, to je vždycky dobrá zpráva pro terén i silnici, nicméně zdvihy odpružení 120 mm a světlá výška 190 mm jasně ukazují, že by díry na šotolince neměly být příliš velké. Ani jízdní pozice, která je čistě skútrová a neumožňuje postavit se rozumně do nějakých stupaček a skútr ovládat, nenaznačuje, že byste měli v terénu nějak významně prasit. Na druhou stranu, když SR GT pojmete jako objevitelský stroj a přes výmoly se budete prodírat citlivě, zjistíte, že vám vlastně umožní docela dost. Kola jsou v zajímavé kombinaci 16“ vpředu a 14“ vzadu, obutá do špalkových Mitasek, takže už leccos přejedete a budete mít i o dost lepší trakci než na silničních pláštích, a ve finále se pomalu dohrabete skoro kamkoli s výjimkou strmých výjezdů.

S tím vám pomáhá více dalších faktorů, jako jsou nízká hmotnost anebo činnost tlumičů. Protože ono ty zdvihy vám toho zase tolik neřeknou, vy potřebujete vědět, jak ty tlumiče chodí, a tady je jasně cítit, že v Aprilii sáhli do šuplíku s nápisem „lepší cajky“. Nicméně v terénu to ještě nevyzní tolik jako na silnici, k čemuž se ještě dostaneme. A ta nízká hmotnost? Udávaných 186 kg (naše redakční váha ukázala 191 kg) včetně plné 12litrové nádrže je nachlup stejná jako u Hondy, Peugeot je o neuvěřitelných 45 kg těžší, a řeknu vám, ta Aprilka působí hodně lehkým dojmem. Vůbec nemáte dojem, že byste seděli na čtyřstovce, tedy dokud někde ve výjezdu nevezmete za plyn. A když k tomu připočtete ještě tu možnost vypnutí ABS i kontroly trakce, vyjde vám, že to s těmi offroadovými ambicemi vlastně není tak špatné.

Jenomže Aprilia SR GT 400 je ještě lepší na silnici. Vlastně připomíná čtyřkolová SUV, která taky terén zvládají, ale pomalu, a o to více potěší na asfaltu. Tady vám kombinace nízké hmotnosti, skvělé ovladatelnosti podpořené tak akorát širokými řídítky, gum o vhodných rozměrech a především a to ponejvíce kvalitním fungováním tlumičů roztáhne pusu do širokého úsměvu. Po městě je SR GT obratné, jak od čtyřstovky nečekáte, a nevyklepe vás ani na kočičích hlavách, přičemž se ale nedá říci, že by bylo měkké. To proto, aby vás potom dokázalo podržet, až se pustíte do okresek a nejlépe těch se spoustou zatáček. Protože tady SR GT zapomene, že je skútr, a začne se chovat jako lehká motorka. No dobře, to už trochu přeháním, ta menší kola cítíte, ale pevnost podvozku a chování tlumičů strčí do kapsy lecjakého levného naháče. A k tomu ty brzdy! Kombinace 300mm předního a 240mm zadního kotouče nevypadá až tak výjimečně, trochu zbystříte, když zjistíte, že vepředu je radiálně uchycení čtyřpístkový třmen, ale že to bude tak dobré, to jsem fakt nečekal. Jeden z mála větších skútrů, které brzdí lépe přední brzdou než tou zadní, vlastně tu zadní ani nemusíte při normálním zpomalování používat. Když pak jedete sportovně, je samozřejmě nutné sáhnout po obou. A taky se dobře zapřít nohama, abyste neskončili až na plexi.

A co opačný směr, tedy akcelerace, jak tam je Aprilia na tom? Pohled na mohutnou výfukovou koncovku napoví, že tohle jádro SR GT sdílí s Piaggiem Beverly 400. Jde o jednoválec s 399 kubíky, který ze sebe vydoluje 36 koní a 38 newtonmetrů, což jsou parádní hodnoty, prakticky shodné s Peugeotem, jenomže jak už jsem říkal, ten je o dost těžší. A proti Hondě, která váží to samé, má Aprilia o šest koní i newtonmetrů víc. A reálná dynamika je přesně taková, jak tahle čísla napovídají. Italové se chlubí nejlepším poměrem výkonu a hmotnosti ve své třídě, ale to vám nic neřekne o tom, jak krásně hutný zátah vás čeká, kdykoli vezmete za plyn. Tady fakt cítíte ten objem motoru, že to je plnohodnotné čtyřkilo. A ještě k tomu pěkně zní.

Ve městě je té síly možná až moc, během chvilky jste v režimu „když mě chytí, tak mě rovnou zastřelí“. Ale dobrou zprávou je, že se, pokud to vydržíte, na SR GT dá jezdit i úplně klidně padesátkou, motor nevisí otravně na plynu a městská jízda u něj znamená tak 3,5 až 4 tisíce otáček. Ovšem daleko větší zábava je to na okreskách, kde se necháváte z vinglu do vinglu vytahovat tím krouťákem, podpořeným velmi dobrým naladěním variátoru, a máte v pravé ruce dynamiku, o které si á-dvojkové motorky s nutností neustále řadit mohou jenom nechat zdát. Aprilia se navíc neztratí ani na dálnici, papírová maximálka činí 139 km/h, tachometrově jde mnohem víc, a ještě k tomu jedete úplně v pohodě kilo dvacet a motor si jen tak ševelí. Dokonce v tu chvíli ani nikam nevibruje, přitom ve městě jeho hrubější brnění do nohou začne být po chvíli otravné. Když se potom roztočí, tak se zklidní. A při spotřebě mezi třemi až čtyřmi litry jste klidně na dojezdu přes 300 km.

Jak jste asi pochopili, nová Aprilia SR GT 400 se mi líbí. Překvapila mě, protože ke stopětadvacítce jsem zrovna láskou nezahořel, ne že by byla špatná, ale nějak se mi netrefila do noty. Čtyřstovka naopak velmi. Oukej, já osobně chci od skútru víc praktičnosti, SR GT by mohlo přitlačit v ochraně proti povětří a přihodit k tomu i nějaký kufřík. Ale jestli mě něco hodně baví, je jeho velice schopný podvozek, skvělé brzdy a dynamický motor, který se mi tady líbí ještě víc než v dárcovském Beverly. Je to taková sportovně laděná motorka pro ty, kdo nechtějí řadit. A ani není drahá, což u Aprilie občas bývá kámen úrazu. Cena je velice konkurenceschopná, za standardní jednobarevné provedení zaplatíte 179 900 Kč, za Replicu potom 185 900 Kč.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Erik Bošnák - (Odebírat články autora)

• 

  Natankujte alespoň 15 litrů MaxxMotion a vyhrajte!

  Dopřejte své motorce prémiové palivo OMV MaxxMotion, které udrží motor v kondici a navíc Vás může dostat na trať s Martinem Michkem!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE