ktm_srpen




AJP PR7 - portugalský rallyman

Kapitoly článku

AJP PR7 630 jsem měl možnost otestovat v půlce propršeného a prosněženého dubna a v jejím sedle jsem tak absolvoval první kilometry letošního roku. Proto jsem ze začátku volil jízdu po asfaltu, abych se na mašině aspoň trošku rozhýbal. Stejně syrová ale byla i „sedmička“ na jejímž tachometru bylo natočených pouze 500 kilometrů. Už po nastartování bylo jasné, že mašina bude ostrá přesně tak, jak její vzhled slibuje. Testovaný kousek byl vybaven laděným výfukem značky Doma Racing a její zvuk byl pěkně jadrný, rozhodně to není žádný chudáček podřízený evropským nařízením. Parádní zvuk navíc podtrhuje sání vyvedené před sedlem na obvyklém místě palivové nádrže.

Během prvních kilometrů na asfaltu postupně měním pozice na mašině, zkouším ji ovládat jak vsedě, tak vestoje, postupně si na sebe zvykáme… Motorka je opravdu syrová a tím nemyslím jenom to, že je „nezajetá“ – spíš jadrná a řekl bych, že i poměrně přísná. K motoru, výkonu a jeho průběhu asi nikdo nemůže mít žádné výhrady – koní je víc než dost a je k dispozici doslova od podlahy až ke stropu. Protože nebyl motor ještě zajetý, nerozmotával jsem ho až k omezovači, ale v tom spektru otáček, které jsem využíval já, byl bez jakýchkoliv prodlev či děr. Pokud někde během jízdy zvolíte v nabídce šestistupňové převodovky špatný kvalt, celkem nic se neděje – motor se sbírá, ať máte o kvalt míň či víc, než právě potřebujete. Jediný problém (či spíše nepohodlí) jsem pociťoval v městském provozu, občas jsem při kličkování mezi auty těžko volil, jestli jet na jedničku či dvojku, a občas mi to ztížila i spojka, která při pomalém rozjezdu byla poměrně nervózní a „ucukaná“. Když jsem tenhle vrtoch poté řešil s dovozcem, věděl přesně, o čem mluvím, prý tenhle problém u všech dosud prodaných kousků zmizel vždy po první výměně oleje.

Vyvažovací hřídel se stará o to, aby vibrace jednoválcového čtyřtaktu nebyly při jízdě na obtíž a vy si tak můžete během jízdy vychutnávat nejenom bezmála šedesát koní, ale i skvělou zvukovou kulisu. Brzdy svým výkonem rozhodně převyšují adhezi obutých pneumatik a hlavně u zadní musíte mít „lehkou nohu“, jinak při nájezdu do zatáček jde občas do smyku. Rozhodně ale ani jízda na asfaltu není žádný problém, a byť tahle mašina patří hlavně do terénu, tak zvládne nejenom krátké přesuny mezi offroadovými úseky, ale i delší štreky – jeden z jejich majitelů se v jejím sedle letos chystá na dovolenou na Ukrajinu. Vysoký štít poskytuje poměrně slušnou ochranu i při vysokých rychlostech, proud vzduchu se neopírá do těla, ani do přilby. V utažených i rychlých zatáčkách, stejně tak i na rovných úsecích je motorka pěkně stabilní a nervozita na špalkách je znát až v rychlostech přes 130 km/h, přičemž maximálně jsem na tachometru zahlédl cifru 162 km/h. Ve chvíli, kdy se tenčila zásoba benzínu, mě znervózňoval ukazatel paliva - byl poměrně nepřesný - chvíli ukazoval míň, chvíli víc, a poslední dva dílky na digitálním displeji „spadly“ během pouhých deseti kilometrů, kdy začala svítit kontrolka rezervy. Mám rád jednoduché věci a podle mě je nejlepší „kontrolkou“ transparentní nádrž, tak jako mají její slabší sestry – doporučil bych ji tedy i „sedmičce“. Když už jsme u paliva, zmíním i spotřebu – během pěti set kilometrů mi vyšla těsně pod šesti litry na sto kilometrů.

 

Asfaltu jsem si užil dosyta, ale AJP PR7 je opravdové enduro, takže honem ze silnice! Nejprve jsem vyrazil na lesní a polní cesty, abych se s ní seznámil v co nejlehčím terénu. Zkoušel jsem se vcítit do pocitů bombarďáků, kteří při nekonečných dakarských etapách pálí přes pisty či po poušti rychlostmi kolem 150 km/h, ale byl schopen najít pohodlnou pozici tak maximálně do „kila“, pak už jsem měl pocit, že mě vítr opírající se do hrudi sfoukne. Pozice a vzdálenost mezi řidítky a stupačkami mi připadla trošku kratší nežli bych potřeboval, i když já jsem poměrně rozmazlený z horského kola, kde je pozice daleko „nataženější“. Pozice na motorce je ale požadavek veskrze individuální a samozřejmě existuje celá řada možností, jak jej upravit. Já bych rozhodně namontoval klemy pod řidítka, které by je posunuly o něco výš a také vpřed - to by mému pohodlí určitě prospělo.

V lesních klikaticích jsem uvítal nízko položené těžiště dané i díky palivové nádrži umístěné pod sedlem. Jasně, 150 kilo „suché“ hmotnosti musí být někde znát, ale spíš manévrování se zastavenou motorkou, jakmile se rozjedete, je po problému – spíš naopak – mašina je díky vyšší hmotnosti na lesních cestách krásně stabilní a rozvážná. Podvozek jsem měl naladěný uprostřed nabízené škály (u předních vidlic na desátém „kliknutí“ ze dvaceti možností útlumu i odskoku) a na nerovnostech či skocích jsem nikdy nezaregistroval jakoukoliv nervozitu. I když si po skoku mašina občas pořádně „klekla“ (150 kilo musí být někde znát), nepocítil jsem nikdy žádný nepříjemný náraz natvrdo na dorazy.

Největší porci zábavy jsem si ale užíval při focení v kamenolomu, kde „sedmička“jasně ukázala, kam patří. Pochopitelně že do podmínek, podobných dakarské rally – tedy do písku a na šotolinu! Vždycky jsem si myslel, že nejvhodnější na trénink driftování je flattracková mašina, ale s PR7 to bylo v písku ještě daleko přirozenější. Podíváte se do směru, kterým chcete jet, za hlavou natočíte ramena, vrknete plynem a mašina se srovná přesně do požadovaného směru – řízení zadním kolem nejspíš nikdy nebylo jednodušší! Ty chvilky v kamenolomu patřily k nejzábavnějším, které jsem kdy s motorkou zažil a všechny ty výtky, které jsem před chvilkou uváděl, jsou najednou zapomenuty – tady všechno funguje přesně tak jak má. Na příjezdových cestách mezi obrovskými šutráky nejčastěji úřadovala dvojka a trojka, při otáčení kolem nohy jsem občas klapnul za jedna a jen pro zajímavost si vyzkoušel i vyšší kvalty. Motor má výkonu tak akorát na to, abyste při jízdě měli zadní kolo neustále lehce v akceleračním smyku, který se jen při použití zadní brzdy občas změnil na brzdný – myslím, že za celou dobu se obě kola netočila stejnou rychlostí. Spojku v podstatě nemusíte používat, motor je pružný a prsty levé ruky využijete jen při podřazování nebo při otáčení kolem nohy při zařazené dvojce. Pozice na motorce je v tuhle chvíli přirozená a na rozdíl od jízdy ve vyšší rychlosti bych na ní neměnil vůbec nic.

Protože nejsem žádný velký cestovatel a představa dvoutýdenní dovolené v sedle motorky mi spíš než potěšení nahání hrůzu, tak pokud by AJP PR7 bylo v mojí garáži, využíval bych ji nejvíc určitě hlavně v terénu a při navigačních závodech. Ty se i u nás těší čím dál větší oblibě a vy si můžete zvolit, jestli pojedete rally určenou pro ryzí amatéry, nebo zda budete mít dostatek umu, odvahy a samozřejmě i financí k soutěžím konaným nejenom po Evropě, ale i v Africe. Ne nadarmo právě tenhle model zvolil Lukáš Kvapil k účasti na soutěži Baja Poland, která je součástí světového poháru v Rally. Motorek, se kterými můžete k těmto kláním vyrazit v podstatě bez úprav, moc není, a i když zvolíte kousek podobného zaměření od rakouské značky KTM, zaplatíte podstatně více než dvojnásobek – 279 900 Kč vs. 24 000 Euro (637 336 Kč). Je pravda, že oranžová Rally Replica je motorka, se kterou se dá jet v dakarské top ten, ale kdo z nás má podobné ambice? „Sedmičku“ si určitě skvěle užijí i motorkáři, kteří nemají soutěžní plány, a preferují silniční či offroadové cestování. Cestovní endura většinou inklinují k pojmu „cestovní“ a pokud umožní cestu v terénu, jedná se spíše o přejezdy po polních či lesních cestách, kde ale musíte počítat s jejich vyšší váhou a v případě pádu i menší ochranou proti poškození. AJP PR7 naproti tomu umožňuje kombinaci obojího – relativně "pohodlné" cestování na delší štreky, ale zároveň i plnohodnotné radovánky v terénu.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - Výška testovacího jezdce: 180 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 14 Kč od 8 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (10x):
Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist