AJP PR7 650 Adventure: Když se z cestování stane rally etapa

Je to už delší doba, co jsme si v rámci redakčních testů proklepli portugalské stroje AJP a týká se to také vlajkové lodi PR7. Nyní mám k dispozici poslední generaci, které doznala několik vylepšení, co znamenají další krok dopředu. Jmenovat budu například jiné boční plasty s průduchy, upravený plexi štítek, novou kabeláž a ledková světla. Mezi důležité inovace patří přepracované sání, upravený airbox a vzduchový filtr umístěný za krkem řízení nebo nádobka brzdové kapaliny. Postupem času se na PR7 pracovalo a vývojový tým vychytával maličkosti, které sbíral na základě poznatků majitelů, kteří na AJP najezdili spoustu kilometrů v náročných podmínkách na nejrůznějších místech planety.

Už na začátku bylo hlavním cílem postavit jednoduchý stroj do terénu, který ale nebude pouze závodním nářadím, ale také tím cestovním, co bude konstrukčně přímočaré a jednoduché na údržbu a servis. Proto se dá počítat s jednoduchou výměnou oleje, údržbou molitanového vzduchového filtru nebo výměny palivového čerpadla a vstřiku. Šroubovaný rám pak nabízí dobrý přístup k motoru, případně jeho jednoduchou demontáž nebo rozumný přístup při servisu ventilových vůlí během dálkových cest či servisu přepákování. Servisní interval je fabrikou naordinován každých 5000 km a kontrola ventilových vůlí mezi pěti a desíti tisíci kilometry.

AJP PR7 650 Adventure je homologován pro silniční provoz a počítá pouze s řidičem. Už jen letmý pohled napovídá, že jde o účelový stroj, který se dá považovat za rally speciál s cestovatelským srdcem. Opravdu se nedá říct, že by šlo vyloženě sportovní nářadí, ale zrovna tak nelze tvrdit, že by šlo o univerzální dualsport, který by měl pochopení pro dojíždění do práce a za dalšími povinnostmi všedních dnů. Pokud se zaměříme na technické tabulky a budeme se zajímat o endurácké parametry, zaujme nás stavitelné pérování Sachs se zdvihy 300 mm na předku a 280 mm na zadku, sedlo ve výšce 920 mm, 17litrová nádrž pod sedlem a světlá výška 310 mm. Podle redakční váhy váží kompletně natankované ájépéčko 165,5 kg. Samozřejmostí jsou kola offroadových rozměrů, tedy 21“ vpředu a 18“ vzadu, zubaté stupačky nebo stavitelné páčky a hydraulická spojka Oberon.

Čtyřdobý, kapalinou chlazený jednoválec má svůj původ u značky Husqvarna a jeho objem je 600 cm³. Pokud se budeme zajímat o maximální výkon, tak je potřeba podotknout, že existuje několik specifikací. V sérii jde počítat s výkonem někde kolem padesáti koní. Za předpokladu, že se PR7 osadí race kitem, který obsahuje výfukové svody, výfukovou koncovku Doma a jiné mapování motoru, měl by maximální výkon dosahovat 63 koní. Tento kit se prodává zhruba za sedmadvacet tisíc korun a je potřeba počítat s tím, že nehomologovaná výfuková koncovka je hlučnější a určena pro závodní použití. Přesně takovým kitem je vybaven testovací kousek, ovšem k dispozici mám také homologovanou sériovou koncovku GPR.

AJP PR7 se může pochlubit kvalitními komponenty předních výrobců a řeč je například o brzdách Brembo, kovaných nábojích, vysokopevnostních ráfcích, sériových bástrech Polisport s kovovou výztuhou nebo poctivém kovovém rámu pod motorem. Sériovou záležitostí je také příprava pro roadbook a tablet Samsung ve speciálním rámečku uložený v kokpitu stroje a je fajn, že se dá polohovat a nastavit sklon pro lepší čitelnost. Aplikace DMD2 nabízí pokročilou navigaci a palubní systém pro offroadově zaměřené motorkáře, mapující motocykl. Elektroniky je na PR7 pomálu a nelze počítat s žádnými jízdními režimy, kontrolou trakce, ABS nebo elektronickým plynem. Jak už zaznělo, jde o velice jednoduchý a účelový cesťák rally specifikace se sportovním srdíčkem, který se vyznačuje jednoduchostí a nekomplikovanou stavbou.      

Levý palec na startéru dává povel k roztočení velkého jednohrnku a já se nestačím divit, jak nahlas si původem Italský motor začne vyzpěvovat. Hluboká nakrklá zvuková kulisa je hodna závodních ostrých endur nebo dakarských speciálů, kde se hlučnost až tak neřeší. Také vysoká stavba, profil sedla, nebo rozměrné stupačky či komín se zabudovaným tabletem mluví rally řečí a zejména rozměrný štítek dělá AJP PR7 pocitově větší a mohutnější. Už jen na pohled je jasné, že se za chvíli svezu na větším enduru, které díky delšímu rozvoru bude stabilní ve vyšších rychlostech a budou mu vlastní rychlejší vypalovačky než pomalejší vrkání v členitém terénu. V prvních chvílích se s PR7 zlehka otrkávám a musím říct, že se na jeho ergonomii velmi rychle adaptuji a nevnímám nic, co by mi vadilo a musel jsem si déle zvykat. Pokud snad něco, tak se mi pod pravou patu plete výfuková koncovka, ale dá se najít poloha, kdy ke kontaktu nedochází. Líbí se mi stupačky, ve kterých boty skvěle drží, a jsem v pohodě také s gripy Domino, které bych pro dlouhé výlety v ostřejším tempu vyměnil za pěnové rukojeti rally specifikace. Jízdní pozice vestoje i vsedě jsou naprosto přirozené a pochvalu musím poslat na adresu dobře tvarovaného a tak akorát tuhého sedla s výborným povrchem, který dovolí pohyb a zároveň nikterak nepříjemně neklouže.

Dávám si kratší okruh, kde kombinuji pomalejší pasáže s rychlejšími přejezdy, a jsem mile překvapen, jak se AJP prezentuje a jaký první dojem na mě dělá. Působí až nečekaně hravě a ochotně zatáčí a pere se i s členitějším terénem v docela nízkých rychlostech. Samozřejmě že na pocit lehkosti mnohem lehčích soutěžních endur, jako je například KTM 450 EXC, nemá, ale na druhou stranu, ovladatelnost jsem čekal o poznání topornější a všechno podřízené jízdním vlastnostem zaměřeným především na rychlost v přímém směru. Motorku jsem dostal nastavenou s pérováním blízko mé váze a jsem s ním spokojen, takže nemám důvod nic měnit a ladit. Dá se říct, že je svou charakteristikou blíž endurácké specifikaci, tudíž spíš měkčí a přesně to mi teď a tady vyhovuje. Svezení na pomalejších jednokolejkách je snadné také díky dobrému dávkování výkonu, protože jednoválec nepůsobí zbrkle a uškubaně, což jsem tak trošku očekával. Dokonce se dá jet krokem a pomocí dobře dávkovatelné hydraulické spojky si pomalé proplétání terénem citlivě řídit.

Když ale potřebuji prudce akcelerovat, vystřelit z vinglu akceleračním smykem nebo si v rychlosti přizvednout přední kolo, stačí švihem vrknout a je vystaráno, hotovo. V tu ránu totiž dostávám pružnou reakci a poměrně mohutný nástup výkonu už od nižších otáček. Přesně takhle to mám u endur podobné specifikace rád a s výkonem i průběhem ájépéčka se mi skvěle nakládá. Celkově můžu pochválit velice lineární průběh výkonu a také to, že reakce na plyn není vyloženě agresivní a můžu s výkonem čtyřtaktního jednoválce citlivě nakládat jak v pomalejším, tak svižnějším tempu. Jasně, mám pod zadkem enduro, kterému sport není cizí, a aby si ho člověk užil, je potřeba mít alespoň pár základů jízdy na terénní mašině, ale nedá se říct, že by bylo přehnaně ostré a agresivní na plynu. Zkrátka, AJP PR7 má chuť jít za plynem a jeho DNA rally strojů je neoddiskutovatelné. To platí také z pohledu docela vysoké stavby, a to by pro menší jezdce bez nějakých zkušeností s jízdou v terénu mohlo být celkem náročné.

Dávám si několik rychlejších průjezdů po rozbitých rovinkách a také teď jsem s podvozkem a stabilitou PR7 spokojen, protože pérování Sachs nefunguje vůbec špatně. Umí si poradit také se skoky, kdy dopady pobaští jedna radost, a to samé platí také na rychlejším táhlém sjezdu, který je plný výmolů. Svezení v terénu si skvěle užívám a říkám si, že je dobře, že tu máme evropskou značku, která staví sériové enduro, které můžeme považovat za rally stroj s cestovním apetitem, a vlastně si ho dovedu představit na nějakém delším výletu, kdy to převážně drtím terénem. Na chvíli vyrážím obhlédnout prachobyčejné polňačky a vzhledem k tomu, co jsem zažil doposud, dá se předpokládat, že se s nimi ájépéčko nebude mít sebemenší problém a povodím si ho jedna radost. Přesně tak tomu je a opět musím pochválit velice slušně fungující pérování, zrovna tak stabilitu v přímém směru a v neposlední řadě pružný motor, který se nenechá dvakrát pobízet a s chutí jde za plynem. A když se přede mnou objeví díra nebo kaluž? No problema, stačí jen drbnout za plyn a s předním kolem ve vzduchu je přelítnu natošup.

Na polních cestách ale vnímám hlučnější výfukovou koncovku, která se dokáže pořádně rozeznít na hony daleko a vlastně si říkám, že to takhle nechci a je na čase vyzkoušet si také o něco mírnější, přesněji řečeno tišší sériový výfuk, který jsem vyfasoval s motorkou. Když mám přemontováno a snažím se vnímat rozdíl, tak nejzásadnější rozdíl pociťuji pochopitelně hlavně ve zvuku, kdy dostávám o poznání tišší stroj. Vnímám pochopitelně také trošku jiný nástup výkonu na první vrknutí plynem, a tím mám na mysli, že PR7 není na švihnutí plynem tak akurátní a ostré a pocitově mi přijde reakce na plyn o fous hladší a kulatější. Každopádně to není tak, že by najednou nemělo chuť do života a já bych strádal, to vůbec ne, ale menší rozdíl cítit je.

 Z terénu mizím na menší silnice a po nich se vracím domů do města. Nemá si cenu nalhávat, že by AJP PR7 bylo kdovíjakým milovníkem asfaltových klikatic, tím spíš na chlupatých pneumatikách Michelin Tracker, které má nazuté. Přejezdy po silnicích ale zvládá a dá se to relativně dobře zmáknout, ovšem je potřeba pamatovat, že přilnavosti není na rozdávání a vyšší pérování a vyšší stavba se někde musí zákonitě podepsat. Už proto si nemyslím, že by si někdo pořizoval pé-er-sedmičku na dojíždění do práce nebo do školy, a že by se o něm vůbec dalo mluvit jako o enduru, jehož využití asfalt/silnice je ve vyrovnaném poměru pade na pade. Klidně si troufám říct, že poměr terén silnice je tak 77/23 a vše dále může lehce ovlivnit jiné obutí i převod. I tak se mi líbí pohodlné sedlo a docela v klidu jsem také s ergonomií, kdy vyloženě netrpím a nemám, na co bych si mohl stěžovat. Dokonce nevnímám žádné přehnané vibrace do řídítek, sedla, či stupaček, alespoň ve chvíli, kdy jedu v motokrosových botkách. Když pak jedu za povinnostmi redakčního života na základnu ve Vysočanech a mám obuty kotníčkové motokecky, nějaké vibrace do stupaček cítím, to zase ano, ale vzhledem k tomu, že valím na sportovním terénním jednoválci, není to tak zlé a už vůbec ne za hranou únosnosti, takže to beru jako příjemné zjištění. Takže v případě, že si PR7 pořídíte a bude chtít dojet do práce, ze které to odpoledne vezmete domů „zkratkou“ a uděláte si podvečer hezký, nebude vyloženě trpět a silniční dýchánek zvládnete.

AJP PR7 má moje sympatie a je dobře, že existuje možnost pořídit si větší enduro s rally předpoklady, které už v základu funguje velice dobře a poradí si nejen se svižnějším svezením nebo temperamentním cestováním, ale i s nějakou amatérskou rally soutěží. Určitě se nezalekne ani delších výletů, kde se bude drtivou většinu času pohybovat v terénu, a sem tam si dá silniční přejezd. Proto si získá sympatie také horkokrevných turistů, kteří rádi čas od času zatlačí na pilu z cestovního módu se mávnutím proutku dostanou do módu „racing“. Myslím si, že velice jednoduchý základní model, alespoň co se údržby a výbavy týče, na pérování Sachs, bude bohatě stačit většině z nás a splní očekávání. Je jen otázkou, zda nad rámec série sáhnout po závodním kitu obsahující jiné mapování, svody a otevřený výfuk. Pro náročnější střelce, kteří touží po lepším podvozku, Portugalci nastrojili libůstku v podobě verze Gold Edition na pérování Öhlins. Taková hračka už nestojí jako základní model 309 800 Kč, ale připlatíte si více než sto tisíc, prodává se za 429 800 Kč. Jakou vybrat, to už je čistě na vás...

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Erik Bošnák - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

• 

  Natankujte alespoň 15 litrů MaxxMotion a vyhrajte!

  Dopřejte své motorce prémiové palivo OMV MaxxMotion, které udrží motor v kondici a navíc Vás může dostat na trať s Martinem Michkem!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE