Loncin TH125A

Technika, design

Už na první pohled mi skútr něco připomínal, no jasně, vždyť to je Honda. Loncin jako by jí z oka vypadl. Jen pár detailů jako tvar směrovek, zadního světla, mřížek a dalších drobností odlišuje tuhle dvacku od japonské konkurence. Není se ale čemu divit, design je to rozhodně atraktivní a funkční. Velice pěkně působí zadní LED světlo, které je navíc v provozu i dobře viditelné, stejně jako blinkry integrované v kapotáži. Jediné hlavní světlo je umístěné na kapličce řidítek. Velice pěkně působí přístrojová deska, ručička otáčkoměru funguje přesně a neklepe se. Displej je čitelný i za silného slunce, tady je to bez připomínek. Dobře působí i ovladače na řidítkách. Pod řídítky je umístěna malá schránka na doklady a mobil, která alespoň trochu kompenzuje nedostatek místa pod sedlem. Tam najdeme opravdu jen malou schránku, kam se nevejde ani otevřená přilba. To je dáno nádrží umístěnou v zadní části a samozřejmě i šestnáctipalcovými koly. Naštěstí je za sedlem umístěný nosič, takže lze skútr snadno vybavit kufrem. Za sedlem spolujezdce jsou navíc velká a velice pohodlná madla. Materiály a zpracování jsou na velice slušné úrovni i když ne bez výhrad, ale stále je třeba mít na paměti, že se jedná o stroj, který nestojí ani padesát tisíc a to se někde projevit musí.

Motor, jízda

Motor ochotně naskakuje hned při prvním stisku startéru. Z počátku se mu moc do otáček nechce a je potřeba nechat ho pořádně zahřát, to na žádné bleskové starty zrovna není. Mezitím si můžu vyzkoušet, jak se na skútru sedí a jak celkově padne do ruky. Sedlo je měkké tak akorát a nemuselo by se hned prosedět. Ani se svou výškou nemám problém se na Loncin naskládat a nohy mají dost místa. Řidítka padnou do ruky akorát a všechny ovladače jsou pohodlně na dosah. Tady se opravdu zadařilo. Přidávám pozvolna plyn a osminkový motor se ochotně vytáčí. Variátor zabírá už od spodních otáček a rozjezd je velice svižný. Na křižovatkách není problém odjíždět jako první dřív, než auta stačí vůbec zařadit. Dynamika je tedy dostatečná. Velice zajímavá je ale i maximální rychlost, která atakuje stokilometrovou hranici. To se může při delších cestách nebo na pražském okruhu rozhodně hodit. Skútr také není problém z této rychlosti zpomalit. Přední kolo brzdí kotouč, zadní pak klasický buben. U toho je účinnost typická pro tento typ brzdy a rád se blokuje. Na ubrzdění lehké 125 ale bohatě stačí. Hodně sympatické je i chování stroje v zatáčkách, velká kola zaručují stabilitu a zatáčky se dají projíždět opravdu svižně a s jistotou, tady Loncin trefil do černého. Při přejezdech příčných nerovností kola také hodně pomůžou a nenechají se jen tak rozhodit. Bohužel už jim tak zdatně nesekunduje podvozek, který je na výmolech velice brzo na limitu, což jezdec velice tvrdě pocítí, ale dá se na to zvyknout a předem s tím počítat.

Závěr

Skútr v naší redakci zanechal rozhodně kladný dojem a po dobu testu se téměř nezastavil. Asijská technika opět pokročila mílovým krokem a doby, kdy čínským skútrům selhávaly brzdy a odpadávaly kusy plastů jsou ty tam. Konec konců Loncin vyrábí motory pro BMW! Testovaný Loncin to jen potvrzuje. Za velice slušné peníze získáte spolehlivou dvacku se slušným výkonem, velkými koly a designem japonské konkurence.

Informace o redaktorovi

Matěj Oliva (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE