MX Yamaha 2015 – Ve znamení dvoutaktních cirkulárek

Kompletní čtveřici dospělých motokrosů přivezl do Chlístova Jirka Čepelák, který ve spolupráci s výhradním dovozcem uspořádal představení ročníku 2015. Kolínský prodejce nabídl šanci proklepnout žhavé novinky také široké veřejnosti nejen zde v Chlístově, ale i Dobřichově a Ledči nad Sázavou (teprve se uskuteční 1.11.2014).

My jsme se podívali se na kobylku fungl novým dvoutaktům YZ125 a YZ250, ale i čtyřtaktům YZ250F a YZ450F. Když jim do stupaček skočili bratři Podmolovic, připomínalo to v Chlístově spíš letecký. Mám pocit, že tyhle dva borci stráví víc motohodin ve vzduchu, než na zemi.

Co nového si na nás patnáctkové Yamahy nachystaly, jste si mohli přečíst už v létě v tomto článku. Jen v rychlosti si tedy nejdůležitější novinky zopákneme. Jelikož se čtyřtakty šlechtily pro rok 2014, rok 2015 se nese ve znamení dvoutaktních hadimršek.  Patnáctkové dvoutakty se svým čtyřtaktním sestřičkám více přiblížily jak po designové stránce, tak po technické. Dostaly na chlup stejné pérování, které se pro ně speciálně naladilo, také nové široké stupačky, zadní brzdový třmen nebo stavitelnou páčku spojky.

Ze čtveřice modrých motokrosů si nejdříve beru čtyřtakty a teprve potom sbírám odvahu na nabroušené „cvajtakty“. Jelikož právě ty jsou hvězdami dne a vlastně celého modelového roku, tak pojďme rovnou k nim.

První dvoutaktem je „mírnější“ stopětadváca YZ125. Už od prvního kola mluví jasnou dvoutaktní řečí a říká si o vytáčení do bezvědomí a sázení jednoho kvaltu za druhým. Jakmile se motor dváci daří držet ve vysokých otáčkách, jede jako vzteklá a uším lahodí jedinečné kvílení vysokootáčkového dvoutaktu.

Jízda je o neustálém řazení a práci se spojkou. To platí hlavně při průjezdu zatáček, kdy je spojka stále v pohotovosti. Spojková páčka jde poměrně lehce a tím jezdci šetří předloktí. Skvělá je chuť dváci zatáčet, což pramení z nízké váhy ...přeci jen 94 kilo se všemi náplněmi musí být někde znát. Výborná je ovladatelnost a práce s motorkou ve vzduchu, ale i na zemi. Pochválit musím také přední brzdu, která je tak akorát nabroušená a dá se hezky dávkovat.

Pérování v továrním nastavení maximálně sedí mým necelým sedmdesáti kilům. Je ale fakt, že to má podvozek v Chlístově o kus jednodušší, než třináctkové modely, které se nám předloni představily na rozbité benešovské trati. V Chlístově je totiž čerstvě srovnáno a trať  připomíná manšestr.

Celkově platí, že se na dváce člověk nemá šanci jen tak vozit a naopak musí neustále makat. Jakmile totiž ztratí rytmus a spadnou otáčky, motor se jen těžko rozmotává. Yamaha YZ125 v Chlístově ukázala, proč má v modelové řadě 2015 své pevné místo. Posláním lehké a jednoduše ovladatelné dváci je vychovávat mladé motokrosaře, kteří to se závoděním myslí vážně. V jejím sedle se bezesporu naučí správně řadit, brzdit a využívat výkonu ve vysokých otáčkách.

Jestli jsem psal, že se na dváce nedá jen tak vozit, tak to o velkém dvoutaktu platí dvakrát tolik. Už je to pár let, co jsem svojí dvoutaktní dvěpade vyměnil za malý čtyřtakt, ale stále si moc dobře si pamatuji, jak si dvoutaktní dvěpade říkala o výbornou fyzičku a pravidelný trénink. Jinak se se mnou vůbec nemazlila a v mžiku mě vystřelila z kecek. Proto sedám na YZ250 s velkým respektem a první kola se pěkně zlehka otrkávám. I tak v prvních chvilkách vnímám její poměrně dobráckou povahu a použitelnost ve středním pásmu. Rozhodně to není o systému zapnuto/vypnuto, jako jsem se nedávno přesvědčil u evropské konkurence.

I při rychlejším tempu působí Yamaha velice plynule a těží především ze svého pružného a použitelného motoru. To je pro mě opravdu velkým překvapením a vyhrazenou dvacetiminutovku si nečekaně užívám. Úžasná je akcelerace dvěstěpadesátky při výjezdech z vinglů a díky příjemnému průběhu výkonu se dobře najíždějí a skákají delší lavice. Když se ale YZ250 otevře na maximum, není ostatní dvoutaktním motokrosům vůbec nic dlužna a letí jako splašená koza. Jízda je poměrně fyzicky náročná a v tempu vydržím o kus méně, než na čtyřtaktu. Když už je pramálo sil, je nutné si dávat pozor na nechtěné vrknutí plynem, protože v tu ránu je Yamaha vzteklou potvorou a hryzne.

Je fajn, že klasická lanková spojka jde celkem lehce a nedává tolik předloktí zabrat. Opravdu výborná je přední brzda, která se bere jako čert a pohodlně ji stačí ovládat jedním prstem. Podvozek nedostává na srovnané trati tolik za uši, ale i tak se předvádí v dobrém světle. Tovární nastavení dvěstěpadesátky je pochopitelně tvrdší a já bych si ho pro svou váhu potřeboval lehce povolit. Ovladatelnost YZ 250 je na vysoké úrovni a líbí se mi, jak se dokáže popasovat se zatáčkami v koleji a jak se do nich lehce pokládá. V rychlých zatáčkách, které se projíždějí driftem, si to chce hlídat ruku na plynu, protože zadek má tendence ustřelovat a akcelerační smyk je neustále ve vzduchu. Oproti čtyřtaktu pochopitelně úplně něco jiného, stejně jako brzdění motorem. 

Po první ochutnávce dvoutaktní dvěstěpadesátky mi nezbývá, než ji pochválit za pružný a neagresivní motor a zejména za použitelné střední pásmo otáček. Yamaha si tak říká o pozornost hobby jezdců, kteří utíkají od velkých čtyřtaktů a vrací se ke dvoutaktům hlavně kvůli finančně náročnému servisu.

MX Pro Tour 2014 zahajuji ve stupačkách velkého a malého čtyřtaktu a pomalu se seznamuji s tratí. Při nasedání vnímám výše položené sedlo a příjemný posed „na přední kolo“. Čtyřipade je dost tvrdá, což jen potvrzuje tovární set-up pro jezdce vážící zhruba pětaosmdesát kilo. Menší čtyřtaktní sestřička je pro mě o kus použitelnější a její podvozek je tak akorát. O kus lépe se mi na ní zatáčí a projíždějí zatáčky v koleji.

Po této stránce potvrzuje kvality, které mi loni předvedla na mezinárodní prezentaci ve Francii. Parádní je lineární výkon a použitelnost v celém rozsahu, doprovázený krásnou zvukovou kulisou, která stojí za to hlavně ve vysokých otáčkách. YZ450F má výkonu až na půdu a je potřeba s ní podle toho zacházet. Jak Jirka Čepelák radí, je lepší mít zařazeno o kvalt výš a jet klidnou jízdu bez většího vytáčení, která má ve výsledku daleko větší efekt. Oproti malému čtyřtaktu si nechá líbit špatně zařazenou rychlost a díky mohutnému spodku se hezky odráží na skocích, a to hlavně na těch, kdy není delší rovinka pro rozjezd. Stačí brnknout o plyn a je to tam „na to tata". 

Lankové spojky jdou poměrně lehce, což platí především o YZ250F. Pokud jde o přední brzdu, tak tu bych si u obou čtyřtaktů dokázal představit o něco více ostřejší. Je to zvláštní, protože při představení ve Francii mě brzdný účinek naopak fest nadchl.

Po ochutnávce modrých motokrosů je potřeba pochválit přístup Yamahy a chuť jít svou vlastní cestou. Tím spíš, že jako jediný výrobce ze země vycházejícího slunce stále vyrábí dvoutaktní motokrosy a tím drží krok s rozjetými evropskými značky. Ještě před prvním vrknutím bych nikdy neřekl, že bych zase mohl zamilovat do dvoutaktní motokrosové divošky. Teď bych si totiž YZ250 dokázal představit v garáži a znovu se pustil do dvoutaktní výzvy.

Před pár dny Yamaha představila fungl nové WR250F, na které už řáda z vás čeká pěknejch pár pátků. Na fotkách wéerko nevypadá vůbec špatně a věřím, že tomu bude i na živo. Nedá se přehlédnout, že vychází z motokrosové dvěpade a staví tedy na neobvyklém řešení motoru se zakloněným válcem, vzduchovým filtrem za krkem řízení a elektronickým vstřikováním.

Patnáctkové motokrosy tří ladiček už jsou v prodeji a velký čtyřtakt YZ450F pořídíte za 204.000 korun, malý pak za 199.900 korun a dvoutaktní YZ125 za 174.900 korun. Dvěstěpadesátka se bude prodávat za 194.900 korun.