Triumph Speed Twin: Největší svalovec z rodiny

Když před třemi lety Triumph představil novou řadu Bonneville s motory 900 a 1200, byly to samé scramblery, kafáče a retro naháče, k nimž později přibyly ještě bobbery. Akorát jedna devítistovka se vymykala, Street Twin totiž vypadal jako moderní nahatý motocykl s kulatým světlem. Mezi dvanáctistovkami takový model chyběl. To teď mění Speed Twin – nejlehčí a nejlevnější velký Bonnie s výkonem Thruxtonu! Jak jezdí?
 

Kapitoly článku

Rodina Bonnevillů v současnosti čítá přes 10 různých modelů a je pro Triumph obrovsky důležitá – vždyť dělá dobře 40 % prodejů, a to již od roku 2000, kdy byla vzkříšena. Od té doby se různých Bonníků prodalo už 314 tisíc a jejich výroba musela být rozšířena postupně do dvou britských a tří thajských fabrik. A teď přichází další model, který svým jménem má připomínat stroj, jenž před 80 lety přišel s konstrukcí, která se následně pro Triumph stala typická – a vlastně pro celý britský motocyklový průmysl. Speed Twin v roce 1938 znamenal první řadový dvouválec v nabídce Triumphu, který přinesl úplně novou dimenzi výkonů a ovladatelnosti v kategorii pětistovek, tehdy prémiové.

První Speed Twin z roku 1938, jeho verze na rychlostní rekordy a model z roku 1948

Nový Speed Twin má v plánu to samé. Tohle není jen trochu jinak vystajlovaný Bonneville T120 na litých kolech, těch rozdílů je tady více než 80, v čele s výrazně upraveným motorem. „Tenhle model jsme připravovali tři roky,“ říká šéf produktového oddělení Triumphu Steve Sargent. „Jako u všech ostatních strojů, i tady jsme začali tím, že jsme mluvili s našimi zákazníky, při různých příležitostech a v různých zemích, a vyšlo nám jedno světlé místečko, které jsme doposud s Bonnevilly nepokryli. Prý něco se stylem řady Modern Classics, ale soudobými jízdními prožitky. Takže jsme se vrhli na vývoj motocyklu, jenž má nabídnout hodně dynamiky, s extra nášupem výkonu i ovladatelnosti, to vše zabalené do tradičního designu Bonneville, pojatého však v soudobém kontextu. Také jsme se speciálně soustředili na kvalitu zpracování i použitých materiálů, abychom nabízeli víc než ostatní konkurenti v této kategorii.“

Výsledkem je Speed Twin, jenž je poskládaný z dílů různých Bonnevillů. Vlastně je takovou kombinací charakteru a komfortu T120 na straně jedné a výkonů a ovladatelnosti Thruxtonu R na straně druhé, vzhled dodal malý Street Twin. Od toho je ale Speed Twin tak obrovsky výkonově vzdálený (32 koní, 32 newtonmetrů, 300 kubíků), že je nějaké porovnání s ním naprosto irelevantní. Ale rozhodně je zajímavé si tuhle motorku porovnat se základním Bonnevillem T120. Proti jeho 80 koním nabízí Speed Twin o 20 % výkonu a 7 % krouťáku více, a přitom je o 28 kg lehčí! To jsou opravdu velké rozdíly. Přitom je Speed o 4000 Kč levnější, je to vlastně nejlevnější dvanáctistovka.

Kde se ta síla vzala? Vývojáři použili jako základ verzi HP/High Performance, která pohání o bezmála 70 tisíc dražší Thruxton R, ovšem i když jsou výkonové parametry stejné, tenhle agregát prošel ještě dalším vývojem. Vlastně stejným jako v případě nových Scramblerů, jejichž test včetně detailního rozpisu změn na motoru jste si mohli přečíst tady. Dvouválec je o 2,5 kila lehčí než v Thruxtonu R, a důležité je, že ta kila byla ušetřena především na rotujících hmotách.

Nižší hmotnost rotujících částí znamená menší setrvačnost a úplně stejnou strategii zvolili vývojáři i při konstrukci podvozku, jak Steve Sargent vysvětluje: „Startovní bod při optimalizaci ovladatelnosti motocyklu je skutečně snížení celkové hmotnosti, ovšem ono je to ještě víc o snižování setrvačnosti. Protože čím těžší máte věci, které se točí rychle, tím složitější je změnit směr jízdy motocyklu. Jakékoli snížení setrvačnosti znamená výrazné zlepšení ovladatelnosti a přesnosti řízení. Na to jsme se soustředili především a třeba ráfky jsou jedny z nejlehčích, co se v současnosti v motocyklovém průmyslu montují.“ Se 196 kg bez náplní je Speed Twin o značných 10 kg lehčí než Thruxton a o sedm než Thruxton R. Jenom na předním ráfku s dvojicí brzdových kotoučů ten rozdíl dělá 2,9 kilo, což znamená také 28% snížení setrvačnosti, což opravdu v nájezdech do zákrut nebo při přehazování v esíčkách poznáte. Zadní kolo s 220mm kotoučem je lehčí o 1,6 kila, tady je setrvačnost nižší dokonce o 41 %. Další úspory hmotnosti jdou na vrub lehčí li-ion baterky namísto klasické nebo třeba novému rámu. Ten je pořád ocelový, ale dvojitá kolébka pod motorem je z hliníku. Je to vůbec poprvé, co bylo takovéhle hybridní šasi na nějakém Bonnevillu použito.

Když začnete moc odlehčovat, můžete taky dostat nervózní motorku, kterou rozhodí každé vaše uprdnutí. I když geometrie vypadá podle papírových údajů hodně sportovně, proti Thruxtonu R je přeci jen o chloupek tupější a je tady taky o 15 mm delší rozvor. Změnilo se také rozložení hmotnosti, kafáč je se svými 48/52 % víc na zadek, zatímco Speed Twin má ideálních 50/50 %. Pokud byste čekali plně nastavitelné odpružení, USD vidlici, radiální brzdy nebo ještě větší výkon, musíte si pár let počkat na Speed Twin R, který je v plánu na dobu, až se prodeje standardní verze trochu ustálí. Erko potom půjde po krku roadsteru R nineT od BMW, teď je Speed Twin zacílený především na levnější verzi Pure.

Oficiální testování, na které jsem byl pozván, uspořádal Triumph na španělském ostrově Mallorca. Na těchto zakroucených silničkách vyrůstal Jorge Lorenzo! Vůbec se nedivím, že je z něj takový pilot. A Speed Twin se tu cítí jako ryba ve vodě. Už když se vymotáváme z města, kde oceníte zlehoučka jdoucí spojkovou páčku a precizní řazení šestistupňové převodovky, je jasně cítit jeho výkonový potenciál. Ale to až poté, co před hotelem přehodím nohu přes celkem nízké (805 mm) ploché sedlo jako na Bonnevillu T120, ovšem vybavené 10 mm polstrování navíc. Proti Thruxtonu jsou stupačky posunuty o 4 mm níž a o 38 mm více dopředu a ve spojení s jednodílnými kónickými řídítky je jízdní pozice podstatně přívětivější. Ačkoli se svými 180 cm na konci dne po sedmi hodinách sportovní jízdy začínám litovat, že to sedlo není od stupaček dál, ohnutá kolena už protestují. Menší jezdci ale Speed Twina shledávají velmi pohodlným.

A všichni bez rozdílu výšky, váhy či náboženského vyznání zdvihají palec vzhůru za projev motoru. Protože tohle je prostě Bonneville na steroidech anebo také racionálnější Thruxton R. Je vlastně úplně jedno, kolik otáček dvouválec točí, protože křivka krouťáku je prakticky plochá a výsledný dojem je jediný – síla! Kdykoli, zato hodně. Na šestku můžete dát plný plyn ve dvou tisících a jen koukáte, jak se ručička otáčkoměru na parádních budících rozeběhne doprava vstříc jemně zasahujícímu omezovači v 7500 otáčkách (ten tedy trefíte spíše na nižší kvalty). Akustický projev megafonových výfukových koncovek jde ruku v ruce s mohutným zátahem a krásně slyšíte to véčkové pulzování řaďáku s přesazenými ojničními čepy.

Akcelerace na režim Sport je jednoznačně impozantní, nicméně není špatná ani na umírněnější Road, který skóruje absencí agresivní reakce na plyn, jakou disponuje Sport. Ve městě jsem zkusil i Rain a občas jsem si ho dával i v horách, kde byly silnice, v této roční době opuštěné, pokryté všelijakým bordelem. Každý mód má sice plný výkon, ale jiný jeho průběhu a reakci na plyn, plus specifické nastavení ABS a kontroly trakce. Zejména na dešťový režim bylo až podezřele často na oslizlých silničkách cítit zasahování obou elektronických pomocníčků. Přepínání režimů se dělá pohodlně tlačítkem na levém řídítku, ovšem údaj o tom, co máte právě zvoleno, je vyveden na displeji maličkými písmenky a i s brýlemi jsem na to občas mžoural déle, než mi bylo milé. Tohle by chtělo zvětšit.

Velký motor nepřestává mohutně táhnout ani při vyšších rychlostech, potažmo otáčkách. Na dálnici není problém svištět pořád 160 km/h s ručičkou otáčkoměru na 5600, a když otočíte heftem, Speed Twin bez okolků vystřelí kupředu. I když je to naháč, zdaleka tady nejste při téhle rychlost v tak velké větrné smršti, jak byste čekali. Nicméně přehazování z vinglu do vinglu na zatáčkovité okresce je samozřejmě Speed Twinovou větší přirozeností, tohle ta motorka miluje a žádá jediné – abyste jeli pořádně tvrdě! U klasicky se tvářící motorky to možná bude znít divně, ale fakt mi tu chyběl quickshifter…

A pak je tady ta ovladatelnost. To je obrovský skok kupředu proti všem ostatním Bonnevillům, a neříkám to kvůli tomu, že mě na to Steve dopředu upozorňoval. Tohle fakt cítíte od prvních metrů. Řízení je lehké, Speed Twin mění směr ochotně až dychtivě a nejvíce vás to baví v esíčkách. Ovladatelnost je podpořená i relativně úzkou zadní gumou 160/60, která sem krásně pasuje – Honda, Ducati i BMW mají vzadu stoosmdesátky a Triumph přesvědčuje, že to není nejlepší volba.

Když se do zatáčky ponoříte hodně zhurta, aniž byste do ní viděli, může se vám taky stát, že v jejím středu najdete špacírující se kozí rodinku. V tu chvíli děkujete konstruktérům za to, že použili 305mm kotouče Sunstar a čtyřpístková Bremba. Že nejsou radiální? To vůbec nevadí, nemají sice ten ostrý počáteční zákus, ale jsou schopny vyvinout velkou sílu a dají se krásně dávkovat. Mnohem lepší soustava, než co Triumph používá na ostatních Bonnevillech, s výjimkou Thruxtonu R. Ábéeso na sportovní režim zasahuje skutečně na hraně smyku, která ale díky zvoleným pneumatikám (Pirelli Diablo Rosso III) leží hodně vysoko. Pirellky se navíc tradičně velmi rychle zahřívají, což je další věc, která vám přidá na sebejistotě.

Nový Speed Twin je ve své podstatě pohodlnější, racionálnější verzí Thruxtonu a naladění zvolené pro nenastavitelnou přední Kayabu a dvojici zadních tlumičů s regulovatelným předpětím pružiny je toho klíčovým elementem. Smůla, pokud si rádi šroubujete na tlumičích, nicméně tady to fakt není potřeba. Pružiny jsou stejné jako na Thruxtonu, ale mají vzadu menší předpětí a vpředu je více oleje ve vidli. Inženýrům Triumphu se v poslední době daří trefovat naladění opravdu na jedničku a spolu s těmi lepivými pneumatikami to umožňuje Speed Twinu dosahovat v zákrutách pozoruhodných rychlostí a teprve až hodně hrbolatý povrch dostane zadní kolo trochu do úzkých. Myslím, že by bylo velmi zábavné, vzít Speed Twina na nějaký technický okruh, protože jsem přesvědčený, že by mnohým hochům na laminátech spadla brada.

Osmdesát let od debutu svého pradědečka sice nebude Speed Twin hrát stejnou klíčovou roli při znovuobjevení kategorie naháčů, jak se nám snaží poněkud přemotivované PR oddělení Triumphu namluvit. Nicméně troufám si říci, že nastavuje nové standardy mezi moderními klasiky, kde útočí zejména na BMW R nineT a Ducati Scrambler 1100, jimž směle konkuruje také velmi bohatou nabídkou příslušenství a doplňků. Tahle motorka vypadá jako pořádný řezník a při jízdě zcela naplňuje očekávání, která svým vzhledem vzbuzuje. A navíc je za správnou cenu. Jen jsem se zapomněl lidí od Triumphu zeptat, jestli tuší, kdo si teď bude kupovat T120…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 14x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



k2moto_kawa2
Objednat reklamu
TOPlist