Nová Suzuki SV 650: první rande

Text: Petr Poduška | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 9.6.2016 | Zobrazeno: 45 947x

Věřte nevěřte, za celou historii našeho webu neprošlo malé esvéčko ani jediným redakčním testem. Zjištění je o to překvapivější, že se jedná o notoricky známý model, který se na světě objevil dřív než první článek na tomto místě. Dříve než to napravíme, zveme vás na malou ochutnávku ze včerejší novinářské prezentace, která se odehrála v okolí Karlštejna.

Kapitoly článku

SV650 se vrací do nabídky Suzuki po menší pauze, kdy jej zastupoval model s honosným názvem Gladius. Právě z něj si esvéčko vypůjčilo poslední generaci 90° vidlicového dvouválce, který jinak známe také z malého V-Stromu. Také design nového SV je mu do určité míry podobný - hlavně zaoblenými tvary, se kterými se tu setkáte v každém detailu. Celkově motorka působí kompaktním dojmem, a zejména v oblasti sedla je hodně úzká, což jí dává hravost a obratnost v zatáčkách a zároveň snadnou manipulaci na místě, především pro jezdce menšího vzrůstu. Ti vyšší naopak možná časem zatouží po širších řídítkách, ale jinak se nedá vyloženě říci, že by SV byla motorka pro prcky a holky. Po chvíli zvykání jsem na ní svých 186 centimetrů poskládal, ani nevím jak.

Suzuki vybrala pro první seznámení s SV650 okolí Karlštejna, a určitě ne náhodou. Právě na úzkých a zakroucených okreskách vyniknou hlavní přednosti malého a lehkého naháče, jehož nezáludný motor se krásně sbírá z jakýchkoli otáček, při sjezdu z kopce příjemně brzdí a nevysílá nadměrné vibrace ani když na rovince rozmotáte trojku k omezovači. 75 koní maximálního výkonu v dnešní době nikoho neohromí, ale tenhle dvouválec příjemně překvapil svým širokým rozsahem, a to co předvádí mezi 6 tisíci otáčkami a omezovačem se dá bez nadsázky označit za sportovní projev. Při každodenním používání navíc potěší své majitele i příznivou spotřebou.

Podvozek je postavený na příhradovém rámu, a použité komponenty odpovídají střední cenové kategorii, ve které se nové SV650 nachází. Vepředu klasická neseřiditelná vidlice, vzadu ocelová kyvka s centrálním tlumičem - neměl jsem pocit, že bych v některé situaci potřeboval víc. U zadního péra lze štelovat předpětí, což bych určitě využil - mít víc času na vyndání klíče.

Dvě přední kotoučovky také v pohodě stíhají ukočírovat 197 kg pohotovostní váhy, a ABS ve standardní (respektive dnes už povinné) výbavě nezasahuje zbytečně brzy. Potěší stavitelná páčka přední brzdy, stejně jako digitální přístrojovka a další detaily, které vrací SV mezi naháče střední třídy. V kalendáři už máme naplánovaný regulérní redakční test, takže na podrobnější zhodnocení se můžete těšit v nejbližších týdnech.