globalmoto_duben_nolan




Oranžové offroady 2013 představeny v Umbrii

Kapitoly článku

Na mezinárodní prezentaci se všechno točí především kolem nových motokrosových čtyřtaktů 250 SX-F a 450 SX-F. Proto se po nich hned ráno zaprášilo, a tak si na rozehřátí beru třipade. V první třicetiminutovce si prohlížím motokrosový okruh, který na youtube vypadal o kus jednodušeji, než teď na živo. Je tu několik pořádně dlouhých lavic, rychlých i utažených zatáček, slepých skoků za horizont, dlouhých výjezdů… no prostě úplně všeho, co se na motokrosové trati může objevit. Už teď je jasné, že ochutnávka třináctkových modelů nebude procházkou růžovým sadem, ale zatraceně pořádnou fuškou. Každopádně 350 SX-F se zdá být stejně dobrá jako předchozí model. Popravdě a bez mučení musím přiznat, že jsem při první osmělovací jízdě na novém okruhu pět koní v plusu nezaregistroval a třipade mi stále připadá po všech stránkách blíže ke čtyřtaktní dvěstěpadesátce. Ta pro nastávající sezonu po výkonové stránce pochlapila, tak jsem zvědav, jak si ve srovnání s třistapadesátkou povede.

250 SX-F

Na čtyřtaktní dvěpade jsem byl fakt hodně zvědav od chvíle, kdy nám ji na ranní prezentaci představili. Už první chvíle na trati napovídají, že nedostatkem koníků rozhodně netrpí. Je neuvěřitelné, jak moc ráda se nechává vytáčet do nejvyšších otáček, přičemž až do omezovače neztrácí dech. Průběh výkonu je velice lineární a díky tomu se dá se stádem čtyřiačtyřiceti koní příjemně nakládat. Vstřikování paliva odvádí hodně slušnou práci, takže motorka působí naprosto čistým a plynulým dojmem bez náznaku ucukaného projevu. Pro svižnou jízdu je potřeba mít přesně zařazeno a pohybovat se někde mezi středními a vysokými otáčkami. Tam je to ten správný čardáš a 250 SX-F letí jak splašená.
Šestistupňová převodovka funguje po mechanické stránce velice dobře. Kroky mezi jednotlivými kvalty jsou krátké a rychlosti zapadají jedna radost. Hodně milým zjištěním je fakt, že také řazení neutrálu je u třináctkového modelu úplně bez problému, a to se zrovna u předchozích modelů tvrdit nedalo. A odstupňování jednotlivých stupňů? Na jejich adresu nemůžu říct ani popel. Hydraulická spojka potěší jemným chodem a díky tomu jezdci pošetří hodně sil. Ostřejší jízda na vysokootáčkové dvěstěpadesátce si totiž říká o spojkování, což platí hlavně na výjezdech z pomalých vinglů. Mašina je perfektně ovladatelná, a tak protáhnout se zatáčkou ve vyjeté koleji je hračkou. Výborně se projíždějí i rychlé zatáčky, rozbité rovinky a také průlet vzduchem je bez vady. Dvěpade reaguje na sebemenší podnět jezdce a dělá přesně to, co člověk potřebuje. Proto je jízda v jejím sedle poměrně jednoduchá a pocitově velmi rychlá. Osobně si troufám říct, že jsem na ní byl o něco rychlejší než na předchozí třistapadesátce. 
Odpružení si hravě poradí s doskoky, naprosto klidně filtruje nerovnosti rozbitých rovinek a dává pocit jistoty v zatáčkách. Brzdy oranžových motokrosů už dlouho patří mezi jedny z nejlepších a ani u třináctkových modelů tomu není jinak. Během dvou jízd mě 250 SX-F opravdu přesvědčila o svých kvalitách a už teď musím říct, že to u mě vyhrála na plné čáře. Je perfektně ovladatelná, výkonu má na čtyřtaktní dvěpade až na půdu a hlavně působí vyrovnaným a učesaným dojmem. Nepochybně potěší hobby jezdce, kteří na ní určitě dokáží zrychlit a zrovna tak profi jezdce třídy MX2, kteří určitě dokáží i s mašinou v sériovém stavu zdatně povodit konkurenci. Výkon sériového motoru se sériovým výfukem je totiž hodně slušný, a to jak po stránce výkonové, tak po stránce průběhové.

450 SX-F

Po malém čtyřtaktu přichází čas na nářadí královské třídy MX1. Třináctková čtyřipade vyráží na motokrosové tratě s novým motorem a vůbec poprvé s elektronickým vstřikováním. Dvě stě kubíků navrch oproti předchozí dvěpade je sakra znát a stejné zacházení s plynovou rukojetí je okamžitě odměněno pořádným wheelíčkem. Každopádně projev motoru mi pocitově přijde o něco mírnější a čitelnější, než tomu bylo u loňské karburátorové verze. Paradoxně je však třináctkový model ještě lehčí a výkonnější.
Celkově je výkon použitelný už od hodně nízkých otáček a rovnoměrně pokračuje až po otáčky nejvyšší. Nikde nepřichází vyložený kopanec, který by se mohl stát na motokrosových tratích nepříjemným společníkem.  Vstřikování funguje naprosto hladce a reakce na plynovou rukojeť nejeví náznaky nervózního cukání. Mašina se velice příjemně řídí, hezky padá do zatáček a bez potřeby divokého spojkování z nich vypochoduje ven. Člověk si ale musí dávat velký bacha, aby plynu nenaložil moc a po nechtěném vrknutí se nedobrovolně proletěl vzduchem. Jakmile je ale polet vzduchem záměrem, vše probíhá naprosto čistě a hladce. Mašina se ve vzduchu nechá jednoduše řídit tělem a také přistání je zásluhou výborného pérování jako do peřin. To platí i o průjezdů rolet a rozbitých rovinek, kdy čtyřipade výborně drží stopu. Oproti dvanáctce mi třináctka připadá lépe ovladatelná. Zrovna tak působí dojmem, že má větší chuť zatáčet. Proto není sebemenší problém s průjezdy zatáček ve vyjeté koleji, ale ani v táhlých zatáčkách, kdy si průjezd v driftu řídím plynem.
Určitě je důležité dobře řadit, ovšem mohutný spodek a slušný krouťák motoru dokáže při nějaké té nepřesnosti přimhouřit oko a i na vyšší kvalt se rozmotat. To by se mohlo zdát, že bude výhodou pro běžné hobbíky. Do určité míry ano, ale když člověk chce na čtyřipade trošku jet, chce to už něco umět a hlavně mít hodně dobrou fyzičku. Jak dokáže čtyřistapadesátka upalovat pod plným, nám na trati ukázal Antoine Meo. I on určitě ocení výborné brzdy, přesnou převodovku, kde se hladce zařadí neutrál a hydraulickou spojku s jemným chodem. Ve finále na mě 450 SX-F udělala výborný dojem. Výborně se ovládá a výkonu má víc než dost. Hobbík se na ní určitě parádně povozí, ovšem plný potenciál dokáže využít jen profík, který má něco natrénováno.


125 SX a 150 SX

Kromě nových čtyřtaktů je prostor vyzkoušet kompletní dvoutaktní řadu. Já beru pod zadek dvácu a hned v zápětí stopade. Oproto loňským ročníkům mi mašiny nepřipadají výrazně jiné a maximálně si užívám dvoutaktního temperamentu. Dváca jede jak utržená ze řetězu a hlavně ve vysokých otáčkách je to dvoutakní peklo. Stejné je to i na stopadesátce, ovšem nikdy bych neřekl, jak je znát zhruba 20 ccm centimetrů navíc. Asi nejvíc jejich přínos pociťuji na výjezdech ze zatáček. Spojkování se člověk sice neubrání, ale větší zátah na spodku tam prostě je. Ve vysokých otáčkách mi pak oba dvoutakty připadají naprosto identické. Suma sumárum, je fajn, že to u oranžových myslí s motokrosovými dvoutakty vážně. Stopětadváca je totiž ideálním nářadím pro jezdce, co to s motokrosem myslí vážně a přesedají na ně z malých pětaosmdesátek. Hodně se toho naučí a čtyřtakt jim nikam neuteče… naopak, pak jim to na něm půjde o kus lépe.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (11x):
Motokatalog.cz



TOPlist