KTM EXC TPI 2018: Stříkačky ve dvoutaktním rytmu

Na tyto otázky mi za pár okamžiků odpoví první runda za řidítky dvoutaktní třístovky KTM 300 EXC TPI, v rámci prezentace ve slovenském Skýcově. První oťuknutí dvoutaktů se vstřikováním probíhá v parádním offroadovém areálu, kde organizátoři ve spolupráci s místním klubem namotali luxusní enduro okruh. Nechybí tu těžší úseky mezi kameny, lesní stezky ve vyjeté koleji, prudké výjezdy, ale ani širší rozbité pasáže připomínající enduro test nebo motokrosové lavice. Jedno kolo trvá zhruba patnáct minut a díky rozmanitému terénu je šance oťuknout osmnáctkové modely podle libosti. Třešínkou na dortu je potom kratší extrém test, kde se jede skrz kamení, přejíždějí se pneumatiky od traktoru a nechybí ani klády všech možných průměrů.

Motorky jsou v továrním nastavení a pár kousků je nad rámec série „vytuněno“ díly Power Parts. Jelikož KTM s každým modelovým rokem nabízí vymazlené Six Days modely, vykukují na nás z řady dvě „éxcéčka“ ve francouzské trikolóře, protože právě tam se letos „šestka“ pojede a náš tým bude obhajovat loňský fantastický výsledek.

To už ale zvědavost dělá své a palec se sápe po startéru. V tu ránu třinda začíná vyzpěvovat starou známou dvoutaktní písničku a vyrážím na trať. Na rovinu, v zásadě se neděje nic jiného, než co jsem doposud na dvoutaktním tříkilu zažíval. Motorka jde hezky odspodu a nechá si líbit téměř volnoběžné otáčky. Přesně to se mi pro seznámení s tratí skvěle hodí a za cukrování plynové rukojeti si prohlížím nástrahy trati, která nabízí snad vše, po čem bahnomilovo srdce touží. Další kolo se už odehrává ve vyšším tempu a občas dávám oranžádě krapet napít. Je to hlavně na rozbitých rovinkách, kde jde zařadit vyšší kvalt a trošku upalovat. Motorka krásně reaguje na plyn a není tak problém vrknout si plynem a přední kolo si přizvednout před například výmolem nebo při průjezdu rozbité rovinky.

Už v tuto chvíli mi třístovka odpovídá na některé otázky a musím říct, že jsem s průběhem výkonu a gumovým projevem opravdu spokojen. Motorka není agresivní, ba naopak, je velice hodná a učesaná. Také příjemná ovladatelnost a chuť protáhnout se utaženými zatáčkami v koleji rozhodně stojí za to, ovšem tak už tomu bylo i dříve. Během okruhu dochází i na několik výjezdů, kdy ze zvědavosti zastavuji uprostřed kopce a zkouším se opět rozjet. Jde to jednoduše a bez zběsilého trýznění spojky. Mimochodem, hydraulická spojka svým chodem nijak extra nenadchne, ovšem ani neurazí.

Vyšší objem dělá své a líbí se mi možnost nechat motor jen převalovat a projíždět techničtější pasáže. Motor nemá smysl zbytečně točit, ale spíš využívat jeho střední pásmo a mít zařazen vyšší kvalt, protože jízda je pak plynulejší a tím pádem svižná. To platí i na výjezdech, kde je zaručena fajn trakce a motorka se zbytečně neplaší. V rámci focení se točím na stejném úseku a k foto bodu přejíždím po rovné polní cestě, kde je šance podívat se motorce do plnejch. Jako každý dvoutakt jde dravě za plynem a za dvoutaktního kvílení letí vpřed. Tady se mi zdá, že předchozí karburátorový model byl o něco ostřejší a šel o chlup rychleji do otáček, ovšem není to nic, co by mi chybělo a nemohl bych bez toho žít, ba naopak.

Ve stupačkách dvoutaktní třindy vyrážím obhlédnout extrém test a začínám kamenitým úsekem. Neucukaný projev a pocitově gumový motor se nehodí nikde lépe než tady, a přejezd přes klády, kameny nebo pneumatiky jde ráz na ráz. Pérování v sérii se zdá pro dnešní trať rozumným kompromisem, ovšem pokud by mi motorka říkala pane, asi bych si s ním musel trošku zaklikat a lehce si ho upravit k obrazu svému. Z tohoto pohledu oceňuji verzi Six Days, která má možnost nastavení předpětí bez nutnosti použití nářadí a nastavuje se ve třech polohách na vršku šavlí. Právě díky této vychytávce si pérování s jedním kolegou upravujeme a během okamžiku se dostáváme na rozumné nastavení, takže mi nezbývá, než doporučit touto příplatkovou výbavou pérování Xplor dovybavit.

Bezprostředně po třístovce si ordinuji menší dvěpade a jsem překvapen, jak dvě papírově stejně těžké motorky mohou působit při jízdě jinak. Dvěpade se totiž tváří o něco lehčeji a jednodušeji ovladatelná. Ano, rozdíl není jako den a noc, ale je zajímavé, že lze při bezprostředním přesednutí postřehnout.

To samé platí o projevu motoru, který je u dvěpade o 44 ccm menší. KTM 250 EXC mi vždycky výborně seděla, a tak tomu bylo i loni ve Španělsku, a zrovna tak je tomu i dnes ve Skýcově. Motor je hezky plynulý, hezky přechází ze středního pásma do vršku a také spodek není vůbec k zahození. Nejdříve se pouštím do umělých enduro překážek, protože právě tam jsem s tříkilem před pár okamžiky skončil a je šance vnímat rozdíly. Také u dvěpade se mi hezky pracuje s výkonem a moc hezky se mi zdolávají překážky. Je zde ale potřeba lépe pracovat s plynem i spojkou, protože spodek není až tak silný a pružný, jako u předchozí třístovky.

Na trati si jízdu maximálně užívám a s lehkostí se proplétám skrz úzké enduro stezky ve vyjeté koleji. Pravda, jízda je o chlup temperamentnější a žádá si více spojkování a oproti třístovce je potřeba více využívat středního pásma. Ať je to jak chce, živější dvěpade se vstřikováním u mě opět boduje a získává si sympatie. Také zde bych si musel přizpůsobit pérování a nebyl bych proti lehčeji ovladatelné spojce. U soutěžních kačen se mi vždycky líbily brzdy, a to platí i o modelovém roku 2018. Brembáče brzdí fest, ovšem dají se hezky dávkovat.

Když tak plní dojmů sedíme po akci u kiosku, a s kolegáčky diskutujeme o nových oranžádách, přistihuji se, že mě dneska asi o kousek více čapla třístovka, a to se mi u oranžových doposud nestalo. Je to možná díky velice použitelnému spodku a gumovému projevu, který mám u endur rád.

Kromě toho mi prezentace osmnáctkových dvoutaktů se vstřikováním dokázala odpovědět na některé otázky, které se mi hlavou honily od chvíle, kdy továrna dvoutaktní stříkačky představila. Jsou to víceméně ty samé dvoutakty, které jsem znal a které mi seděly. Když za nimi jedete, stále stejně hezky voní, ovšem už tolik nekouří. Je moc fajn, že jejich výkon se dá hezky dávkovat, nikde nepřichází nepříjemný kopanec či cukání a co víc, motor je na dvoutakty příjemně gumový a dokáže fungovat i v nízkých otáčkách, které jsou pro těžší krkolomný terén nezbytné.

Ano, motorky jsou papírově o tři kila těžší než ty loňské s karburátorem, ovšem to je logické, každopádně jejich ovladatelnost je stále skvělá a osmnáctky na trati působí jako hadimršky, které není třeba do ničeho přemlouvat. Teď už je jen otázkou času, kdy se něco dozvíme o spolehlivosti a stálosti systému, ale i spotřebě paliva, protože to je tím jediným, na co mi prezentace odpovědět nedokázala. Systém elektronického vstřikování paliva nabízí prostor pro další možnosti, a proto jsem zvědav, jakým směrem se oranžové dvoutakty budou vyvíjet a co dalšího se u nich v budoucnu objeví. Jisté je, že kromě dvou testovaných modelů zůstávají v nabídce značky KTM stále čtyři čtyřtaktní endura a další dva dvoutakty, takže výběr je pořád dostatečně pestrý.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE