husqvarna_vitpilen_401_duben




Husqvarna Svartpilen 125: Hipster junior

Husqvarna se rozhodla nadělit svérázný Svartpilen také mladým střelcům, kteří si potrpí na styl a kterým teprve zasychá razítko řidičáku kategorie A1. S troškou nadsázky se dá říct, že v továrně vykostili Svartpilen 401 a šoupli do něj menší motor o objemu 125 kubíků. Už z toho pohledu může nejmenší Černý šíp dělat dojem většího stroje, který si nevědomky zahrává s populární kategorií scrambler. Jak bude Svartpilen 125 fungovat a dokáže zastat roli univerzálního naháče pro každý den? Vyrazili jsme to zjistit do španělské Barcelony!

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Husqvarna už dávno není jenom offroadovou značkou, která se na plné hořáky věnuje blátu a vyrábí výhradně motokrosové speciály nebo ostrá endura. Stále více modelů totiž koketuje s asfaltem a podle slov lidí z továrny bude takových Husqvaren přibývat. V tuto chvíli v nabídce najdeme silniční modelovou řadu Vitpilen a Svartpilen, která si už na první pohled ujíždí na nevšedním minimalistickém designu a do jisté míry exkluzivitě. Jen pro představu, od roku 2018 se prodalo téměř pětadvacet tisíc Vitpilenů a Svartpilenů dohromady a sám jsem zvědav, jak se vedle šípů bude dařit dlouho očekávanému Nordenu 901. Svérázné cestovní enduro si dává na čas, nicméně podle posledních informací by už brzy mělo „onroad“ sekci Husqvarny rozšířit. První dojmy ze svezení na prototypu jsme vám přinesli už před časem tady.

Zpátky ale k rodině nahatých černobílých šípů, která se rozrostla o nejmenší Svartpilen 125 a my jsme si ho ještě před sezonou vyzkoušeli na jihu Evropy. Nejmenší Svartpilen naše redakce prohnala nejen v ulicích temperamentní Barcelony, ale také po vyhřátých silnicích v jejím okolí. Pravda, nebyla by to Husqvarna, kdyby si nepřipravila něco extra a silniční svezení neokořenila flattrackovým dýchánkem. Na rovinu říkám, že mě svezení na flattrackové trati za řidítky většího Svartpilenu 401 posadilo na zadek a je mi teď naprosto jasný, proč hvězdy MotoGP, jako je Valentino Rossi, Fabio Quartararo nebo Jack Miller, lítají bokem od rána do večera a proč tréninku na flattrackové trati přikládají tak obrovskou váhu. Ale o tom se dočtete v další kapitole.

Stopětadvacítka Svartpilen vychází z většího čtyřstovkového sourozence Svartpilen 401 a klidně se dá říct, že byste kromě motoru hledali více rozdílů jen marně. Zatímco Svartpilen 401 může řídit každý, kdo má v kapse řidičák A2, tak na malý Svartpilen 125 stačí papíry kategorie A1, a to vysvětluje, na koho 11kilowatová stopětadváca cílí. Právě limit řidičáku A1 má na svědomí nasazení kapalinou chlazeného jednoválce s maximálním výkonem 15 kobyl, které zařehtají někde kolem devíti a půl tisíc otáček. Okamžik maximálního točivého momentu 12 Nm nastane o dva tisíce otáček dříve, a aby tomu tak bylo, dvouvačkový jednoválec se šestistupňovou převodovkou si musí sosnout benzín z 9,5litrové nádrže.

Motor je uložen v příhradovém ocelovém rámu, ovšem podsedlovka i kyvka jsou vyrobeny z hliníkové slitiny. Rám se podílí na jízdních vlastnostech ve spolupráci s pérováním WP, které ale nenabízejí prostor pro vlastní nastavení, pominu-li fakt, že se dá nastavit předpětí zadního tlumiče WP Apex Monoshock s progresivní pružinou. Na konto odpružení zadního kola snad jen dodat, že není řešeno systémem přepákování. Přední vidlice WP Apex 43 funguje s otevřenými cartridgemi a zdvihy předku jsou shodně se zadkem 142 mm.

Sedmnáctipalcová kola s drátěným výpletem obouvají pneumatiky Pirelli Rally STR a zadní je dokonce rozměru 150/60R17, nejen díky tomu dváca dělá dojem větší motorky. Přední kotouč má průměr 300 mm a poradit si s ním musí radiální čtyřpístkový třmen ByBre. Jelikož Svartpilen přichází s rokem 2021 a homologací Euro 5, funguje s ABS na předním i zadním kole. Existuje tu ale šance legálně „ábéesko“ vyřadit, přesněji řečeno naordinovat Husce režim Supermoto. To je možné nastavit skrz menu na kulatém displeji pomocí tlačítka v jeho levé části. Výhodou je, že si motorka pamatuje nastavení režimu i po vypnutí klíčkem.  

Jelikož je shodný s větší „čtyřistajedničkou“, není Svartpilen 125 proporčně úplným prckem a relativně v pohodě se na něj poskládají i motorkáři kolem 185 centimetrů. Přesně tohle mi potvrzují prostorově výraznější kolegové z Belgie, kteří vyrážejí na první ochutnávku o pár desítek minut dřív než naše parta. Pokud budu mluvit sám za sebe, tak se svou výškou 172 centimetrů nemám s velikostí dváci sebemenší problém, což se ale dalo očekávat, a musím přiznat, že při prvním osedlání vnímám poměrně vysoko položené sedlo i pozici stupaček, které jsou umístěny více vzadu a nahoře. Sedlo je na můj vkus dobře tvarované a líbí se mi i jeho příjemné úzké tvarování, které do jisté míry výšku 835 mm nad zemí eliminuje, takže mám obě chodidla ze osmdesáti procent na zemi.

Velkou pochvalu zasloužíy stavitelné páčky brzdy a spojky, což jasně připomíná, že Svartpilen nabízí trošku víc a zuby nehty se snaží obhájit vyšší cenu, než je tomu u konkurence. Argumentem jsou bezesporu také drátěná kola, obrácená vidlice, radiální brzdy nebo ledková světla. Když už jsme u konkurence, nemůžu přejít váhu 146 kilo s prázdnou nádrží, která v tabulkách nevypadá pro Svartpilen 125 zrovna optimisticky. Naživo to ale není za jízdy vůbec žádné drama, o čemž se přesvědčuji v ulicích rušné Barcelony, kde je lehká motorka do ruky potřeba jako sůl. Řízení i ovladatelnost Svartíka nejsou vůbec špatné, protože bez odmlouvání reaguje na každý můj podnět a nechá si líbit rychlé změny směru jízdy. Zkrátka, za jízdy bych mu takovou hmotnost nehádal a po prvních okamžicích v sedle můžu říct, že po stránce ovladatelnosti vám rozhodně vrásky na čele neudělá.

Než se dostaneme ven z města, projíždíme skrz úzké uličky i pelášíme po rychlejších čtyřproudovkách a sem tam mizíme v tunelu. Ve tmě si nelze nevšimnout podsvícených ovladačů, které jsou dalším prvkem, který v této kategorii není běžnou záležitostí, a oceňuji také to, že přední velké ledkové světlo svítí opravdu dobře. Ve tmě se mi líbí zobrazení i čitelnost kulatého displeje, a to dokonce o kus víc než ve dne, kde bych si ho dokázal představit o něco lepší. Displej je stejný jako u větších Pilenů, na kterých jsem se svezl už dříve, a ve fabrice bych se přimluvil za větší a kontrastnější zobrazení údajů. Na druhou stranu chválím ukazatel zařazené rychlosti a přímočaré zobrazení stavu benzínu v nádrži.

Jízdní pozice mi přijde maximálně pohodlná a jsem si jist, že díky vzpřímenému posezu a rovným širším řídítkům bude Svartpilen vyhovovat každodennímu ježdění ve městě a sedne také asfaltovým klikaticím nebo přejezdům po cestách s horším povrchem. Přeci jen, dovézt si kočku na rande na vyhlídku za městem je občas třeba a na takové místa většinou asfaltky nevedou. To pak člověk ocení zubaté Pirellky STR Rally, které se v lehčím terénu rozhodně neztratí a nutno dodat, že také na asfaltu fungují lépe, než bych čekal. Jasně, v případě Svartpilena je nasazení takových pneumatik do jisté míry záležitostí akčního vzhledu, ale sám za sebe říkám, že mě to vůbec neuráží a styl ala scrambler mu sluší, takže i nad lehčím hučením na asfaltu mávnu rukou. Stylovou záležitostí je bezesporu také drobné sedlo spolujezdce a nemá smysl více rozebírat, že na žádné dlouhé vejletování to nebude. To ale neznamená, že by ve dvou na Husce nešlo jezdit nebo to bylo vyloženě za trest. Ve finále vlastně maximálně splní účel, protože se spolujezdkyně se bude muset pořádně přitulit, a co víc si hipster junior může přát.

Jelikož mám pod zadkem patnáctikoňovou čtyřtaktní jednoválcovou stopětadvácu, nemůžu počítat se zrychlením temperamentní dvoutaktní vztekliny. Každopádně Svartpilen působí svěžím dojmem, a když dostane pořádně za uši, tak upaluje sakra zdatně. Přesvědčuji se o tom v zatáčkách za městem, kde je důležité motor držet v otáčkách, nenechat je padnout pod sedm tisíc a zároveň docílit co největší plynulosti, protože styl brzda-plyn u malých objemů moc nefunguje, tím spíš v kopcích. V takových chvílích oceňuji fajn jízdní vlastnosti a hodně slušnou stabilitu, která pramení z podvozku větší mašiny. Zatáčky si fest užívám jako malej kluk a líbí se mi jistota, s jakou mi Černý šíp dává. Sebemenší problém nemám ani s pérováním, které je velice rozumně nastaveno a svou charakteristikou mi vyhovuje. Netrpí přehnanou tvrdostí, která by byla ve městě na dvě věci, ale není ani žvejkací, což by mě tady v zatáčkách s parádním asfaltem fest štvalo.    

Musím přiznat, že mě překvapuje až nečekaně učesaný a klidný projev motoru v nižších rychlostech ve městě, kde si nechá líbit poměrně nízké otáčky a zařazený vyšší kvalt. Samozřejmě, že malý čtyřtakt nemá kdovíjak silný spodek a pro dynamickou akceleraci potřebuje roztočit do nejvyšších pater, což je nutností třeba při předjíždění nebo efektivním startu na semaforech před školou. Pak už to je jenom o omotané pravačce kolem plynu a bleskovém sázení jednoho kvaltu za druhým. To pak člověk ocení přesnou převodovku, spojku s hladkým chodem a ukazatel zařazené rychlosti jakbysmet. Během první ochutnávky není moc příležitostí podívat se na maximálku, ale přes kilo jsem jel a myslím, že na delší rovince s mírnějším větrem v zádech by to ještě nějakou tu pětku dalo. Je ale jasný, že se na Svartíku bude nejčastěji jezdit kolem osmdesátky a jen pro představu uvedu, že při zařazené šestce a devadesátce na tachometru jednoválec točí nějakých osm tisíc otáček.

První svezení napovědělo, že Svartpilen 125 je stylovým městským švihákem, který si potrpí na tom, jak vypadá a jaký dojem udělá na okolí. Samozřejmě, že takový styl nemusí vonět každému a minimalistický design buď sedne okamžitě nebo nikdy. Mně osobně padl do oka a jsem si jist, že hodně udělaly terénní gumy v kombinaci s drátěnými koly. Už tohle je poměrně exkluzivní záležitostí, stejně jako parádní přední světlo, stavitelné páčky, hezká nádrž s plnohodnotným víčkem nebo podsvícené ovladače, radiální brzda nebo USD vidlice WP. Exkluzivitu si ale Husqvarna nechá náležitě zaplatit, takže se nemůžeme divit ceně 134 900 korun.

Až na pár detailů, jako je třeba „nádor“ na nepříliš vzhledném výfukovém svodu nebo odhalený šroub osy kyvky, je to pěkný stylový kousek a mám pocit, že zaujme nejen mladé střelce s řidičákem kategorie A1 v kapse. Ano, ani váha není z říše ultralightů, ale Svartpilen je za jízdy velice dobře ovladatelný, hravě si poradí s ucpaným velkoměstem a dokáže potěšit i silničkách za městem. Samozřejmostí je homologace Euro 5 a řada originálních příplatkových doplňků, jako jsou zrcátka, štítek, brašny nebo kryt předního světla a výfuková koncovka Akrapovič.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 171 cm
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ jízdní vlastnosti, stabilita
+ nevšední vzhled, dojem větší motorky
+ podsvícené ovladače, LED světla, drátěná kola


- vyšší cena
- oproti konkurenci pár kil navíc
- menší zobrazení údajů na displeji


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 30 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist