Honda CRF250R 2018: Polita živou vodou

Text: Vláďa Novotný | Foto: Honda | Zveřejněno: 12.12.2017 | Zobrazeno: 21 868x

Kapitoly článku

Pro představení osmnáctkové Hondy CRF250R si fabrika vybírá opravdu krásný motokrosový areál Pontesfondato nedaleko Říma a prezentace probíhá za parádního slunečného počasí atakující dvacet stupňů Celsia. Trať zde zapustila kořeny dokonce už před pětačtyřiceti lety a v součastnosti rok co rok hostí závody italského mistráku. Přírodní motokrosová trať měřící 1,4km je zasazena do členitého údolí a díky tomu je neskutečně zábavná. Je to tím, že se zde jezdí do prudkých stoupání a právě takový profil trati dává šanci vyzkoušet výkon nového motoru jak se sluší a patří.

Na trať upalujeme autobusem, ve kterém sedí také tovární piloti HRC Brian Bogers, Calvin Vlaanderen a můj oblíbenec ze Slovinska Tim Gajser. Brian si bohužel během dne vybral velkou smůlu a po nešťastném pádu si zlomil nohu. Proto mu přeji brzké uzdravení a návrat za řidítka svého nového nářadí, tedy tovární CRF450R. Mě se líbí nasazení Calvina a Tima, kteří využívají každou minutu, a když zrovna nejsou na trati, trénují na startovní rovince, kde si vyjeli krátký okruh plný hlubokých zatáček. Chvíli to drtí ve stupačkách, chvíli v sedle a aby nebyla nuda, tak několik kol vodí motorku pouze jednou rukou. Tohle vidět na živo fakt stojí za to.

My jsme tu ale hlavně kvůli nové CRF250R a tak se jdu chystat na její první ochutnávku. K dispozici máme čtyři rozjížďky a motorky nachystané v továrním set-upu. První runda je především o prohlédnutí okruhu a zapamatování si jeho částí. Trať je velice členitá a nabízí úplně všechno, co k motokrosu patří. Je fajn, že mi motorka sedí hned na první dobrou a oceňuji hlavně její úzkou stavbu, ale i dobře sladěný trojúhelník řidítka, sedlo, stupačky. Také to, že motorku startuje elektrický startér, je z mého pohledu velikou výhodou a možná jedním z argumentů pro potenciální zákazníky, kteří touží po malém japonském čtyřtaktu a startér si nenechají odpustit. Jde hlavně o chvíle během závodu, kdy motor z jakéhokoliv důvodu zhasne a je potřeba nastartovat. Je bez debat, že při startování kick startem síly ubývají o něco více, než při startu elektrickým startérem a tím spíš uprostřed závodu.

Ve druhé jízdě už to trošku odsejpá a víc než trať můžu vnímat motorku. Co se mi líbí asi nejvíce, je její pocitově nízká váha a lehoučká ovladatelnost. Dvěpade poslouchá na slovo a je radost ji posílat z jedné zatáčky do druhé. Je přitom celkem fuk, jestli jde o rychlejší táhlé a nebo utažené kolem nohy. CRF je totiž vykružuje velice přesně a pod plynem z nich vystřeluje ven. Vše se děje s naprostou samozřejmostí a jistotou. Parádně se pouští také do skoků, kde si počíná velice suverénně a reaguje na všechny podněty.

Po nějaké době se v přední vidlici malého červeného čtyřtaktu opět objevují ocelové pružiny a já jsem za tento krok rád. Pérování v továrním nastavení mi sedí a je to také tím, že je ušito pro jezdce váhové kategorie kolem sedmdesáti pěti kil. Výborně filtruje rozbité úseky okruhu a to hlavně při výjezdech dvou prudkých stoupání, kde se dá dvěstěpadesátce slušně naložit. Oceňuji zde slušnou stabilitu v přímém směru a to hlavně ve chvíli, kdy svítí sluníčko přímo do očí a nerovnosti trati nejsou téměř vidět, takže nezbývá něz spoléhat na pérování Showa a doufat, že mě podrží. Také doskoky lavic jsou pro pérování brnkačkou a přistávám bez větších rázů do rukou. Jak už jsem zmínil, pro mou váhu sedmdesáti kil a výkonnost hobíka je pérování naprosto v pořádku. Je ale dost možné, že pro těžší a rychlejší motokrosaře bude měkké, takže si ho budou muset přitvrdit, případně sáhnout po tvrdších pružinách.

Fungl nový dvouvačkový motor jde po otáčkách jako slepice po flusu, ovšem není žádným agresorem, ba naopak, je velice plynulý v celém rozsahu. Já oceňuji především silné střední pásmo, které během první ochutnávky využívám vůbec nejvíce. Sedí mi především na výjezdech ze zatáček, kdy jde Honda ochotně za plynem a na zadním kole je ideální trakce. Podobné je to také při najíždění lavic, kdy si výkon jednoduše řídím plynem a až nečekaně lehce je skáču. Tohle se mi na CRF moc líbí, protože plynulý motor s povedeným středním pásmem mi dává šanci jet pocitově čistou jízdu a přitom zůstat poměrně dlouho při silách. Ve vršku upaluje moc hezky a vůbec nejlépe si rozmotanou dvěpade užívám na rozbitých rovinkám do kopce, kde je šance pořádně zatopit pod kotlem. Rozsah motoru je oproti předchozímu modelu o kus větší a díky tomu maže rozdíl od konkurenčních značek.

Dvěstěpadesátka dává na výběr ze tří palivových map a lze vybírat ze standardního, jemného a agresivního režimu. Stačí při nastartovaném motoru a zařazeném neutrálu podržet tlačítko na levém řidítku a podle počtu probliknutí vybrat požadovaný. Tři rozjížďky jezdím na standardní mapu a ve čtvrté zkouším ostatní dva. Popravdě, mezi standardem a ostřejší mapou „aggressive“ za těchto podmínek nepociťuji až tak zásadní rozdíl. Rozdíl je znát hlavně při změně na jemnou mapu „smooth“, kdy reakce na plyn není tak okamžitá a motorka nejde dychtivě po otáčkách. Když budu upřímný, nevidím však v této mapě žádnou větší výhodu. Je to z důvodu, že motor ve standardu je velice plynulý a čitelný, takže není nutné volit mapu ještě jemnější. Kromě toho se mi hůř akceleruje na výjezdech ze zatáček a zrovna tak výkon necitlivě dávkuje před skoky nebo při průjezdu rozbitých rovinek, kdy je dobré si přední kolo občas přizvednout.

Honda tradičně drží systém lankové mechanické spojky a vzhledem k tomu, že u této dvěstěpadesátky jde páčka moc hezky, není důvod volat po hydraulice. Jako na každém jiném malém čtyřtaktu je potřeba také na CRF250R sem tam zaspojkovat a výkon si trošku korigovat spojkou. Příjemný chod spojky šetří předloktí, ovšem zaručuje také hezkou korekci výkonu a tím pádem plynulou akceleraci během startu ze žebříku. Několikrát za den si start zkouším a musím říct, že CRF250R fakt umí. Prostě se postavím na žebřík, v pětistupňové převodovce zasadím dvojku, motor pošlu téměř do plnejch a pak už jen vezmu za heft a do první zatáčky držím, jak se dá.

Na startu je pár kovových roštů, ze kterých se nově startuje ve světovém šampionátu. Vůbec poprvé mám příležitost si rošty vyzkoušet a je fakt, že oproti startu v koleji na hlíně je rozdíl citelný. V závěrečné rundě se naskytuje jedinečná šance vyzkoušet si start s dvojnásobným mistrem světa Timem Gajserem. Přiznávám, že už jen postavit se na žebřík vedle takové ikony jakou je Tim, rozjede pumpu minimálně na 200 tepů! Tím spíš, když dostáváme povel ke startu, pouštíme spojku a letíme vpřed…jasně, Tim mi okamžitě dává za uši a ujíždí, ale i tak se snažím držet a nepolevovat.

Brzdy fungují dobře a disponují plynulým nástupem a festovním účinkem. Přední brzdu mám ale radši o chlup ostřejší s rychlejším nástupem, než je tato.

Závěrečná čtvrtá runda je u konce a tím je také moje letošní redakční sezona u konce. Po první ochutnávce musím říct, že nová Honda CRF250R za ni udělala moc hezkou tečku. Oproti předchozímu modelu udělala krok kupředu po všech stránkách. Dvěpade působí kompaktním dojmem a jako celek vyniká jemností, přesností a velice příjemným průběhem motoru s parádním středním pásmem. Ovladatelnost i lehkost řízení patří bezesporu mezi její silné stránky a tím CRF sedne hodně širokému spektru motokrosařů nejrůznějších výkonností. Mě se líbí návrat k pružinové vidlici a sériový elektrický startér. Osmnáctková CRF250R očekávajte u prodejců už od ledna 2018.