journeyman_brezen




PRVNÍ JÍZDA: Harley-Davidson FXDR 114

Prostě jsme ho museli mít. Aspoň na chvíli. Klasická novinářská motorka v Česku bude až na jaře, kdy si ji vezmeme na velký test, ale teď jsme si FXDR půjčili v Praze na Šalamounce, abychom do zimy mohli jít s uspokojením, že víme, jak tenhle drsňák a největší novinka H-D 2019 jezdí. Vypadá krutě a rozhodně vám nedá nic zadarmo!

Kapitoly článku

Designéři Harley-Davidsonu jsou v poslední době jak utržení ze řetězu. Kde jsou ty časy, kdy největší změnou pětiletky bylo přidání cvoků na sedlo Road Kingu? Nebo Heritage Classicu. Nebo prostě něčeho takového, vždyť tyhle modely vypadají všechny stejně. Loni u H-D proběhla velká customová revoluce, když Amíci bez pardonu vymazali ze světa řadu Dyna a pár modelů z ní přesunuli mezi totálně překopané Softaily. Tam to byl taky pěkný fičák, dokonce, podržte se, došlo po více než čtvrtstoletí i na legendu legend, slovutného Terminatora (oficiálně mu říkají Fat Boy)!

Loni totálně překopané modely Fat Boy, Breakout 114 a Fat Bob 114

Každopádně od loňska je u H-D všechno jinak a mezi Softaily dnes najdeme i pěkně odvážné modely, které jako by chtěly sportovně laděným jezdcům vynahradit ztrátu rodiny V-Rodů, brutálně vyvražděnou zákeřnými euro-byrokraty. Breakout tady byl již paralelně s kapalinou chlazenými Revolutiony, ale v téhle faceliftové verzi s „promáčklým“ LED světlem vypadá mnohem víc sci-fi než ta původní varianta s kulatou parabolou. Možná vám přijde trochu ulítlé, řadit Breakouta vedle V-Rodů, ovšem kdysi jsem na jedné novinářské akci střídal opravdu hodně motorek a v jednu chvíli mi došlo, že vlastně už nesedím na V-Rodu, nýbrž na Breakoutu, a přitom ten pocit byl hodně podobný. Samozřejmě až na motor. Druhým chuligánem, vyčnívajícím nejen ze Softailů, ale z celé rodiny H-D obecně, je samozřejmě Fat Bob. To byl vždycky samorost, ale co s ním loni udělali… Zlá motorka!

Ovšem jestli má něco nejblíže k V-Rodům, tak je to právě nový FXDR 114, představený na konci léta. Tohle je takový krok stranou mimo zavedené mantinely H-D, že se mu v Americe báli dát i normální jméno a do světa ho poslali s interním modelovým označením, v nichž se kdysi Harley tak vyžíval. To aby bylo od začátku jasné, že tohle je něco jiného. Jako kdysi XR 1200. S tím má ovšem společnou jen a pouze náklonost ke sportu, jenže každý se na sportování dívá jinak, resp. má rád jiné disciplíny. Iksero se rádo podívalo do zatáček, FXDR zase začne temně bručet, jakmile uvidí rovný 400metrový úsek. Ovšem když za ním následuje vingl, vůbec nic se neděje, to bude taky dobrá prča…

Jsou motorky, na které se jen tak zevrubně juknete, abyste tušili, jak to plus mínus vypadá, hopnete na ně a zmizíte v dáli. Prostě ten vzhled tolik neřešíte a upřímně, u těch dnešních sci-fi designů kolikrát utíkáte do sedla jen proto, abyste se na to „Číslo 5 žije“ nemuseli dívat. FXDR je ovšem totální ultra mega macho, a i když to není zrovna prvoplánovitý krasavec italského typu, má tak obrovské charisma, že „sezení a očumování“ je nedílnou součástí každé vyjížďky. Prostě zastavíte, dáte si cígo (kuřáci), Tatranku (čokozávisláci), tuřín (vegani) nebo nic (jogíni), potahujete, přežvykujete a očumujete.

Přední světlo podobného, ne-li úplně stejného typu jako u Breakoutu, ovšem halí ho malá kapotka. Dragsterová plochá řídítka. Olejový (fakt to není vodní) chladič lemovaný velkým plastovým krytem. Výfuk, u něhož si designéři vzali inspiraci u kyjů pravěkých lidí. Obrovský vzduchový filtr, který na fotkách sice moc nevnímáte, ale v reálu je to opravdu hodně dominantní prvek – skoro máte obavu, že když hodně otevřete plyn, začne vám žrát kalhoty. Širokánské zadní kolo. No a pak ta kratičká prdelka, které se pranic nedaří zamaskovat, že tahle motorka s nečekaně předkopnutou přední vidlicí je dlouhá snad kilometr. Možná dva.

Specifickou kapitolou je lakování. Osobně nemám rád černé motorky. Prostě se mi nelíbí, říkám jim pohřebáky. A matná černá mi vůbec nesmí přes práh. A i když bych si z té osmičky barev, v nichž se FXDR nabízí, určitě vybral jinou než testovanou černou, musím říct, že by mě vlastně ani neurážela. Ona je totiž černá a černá a tahle harleyácká je hluboká jak Mariánský příkop. Hodně to vyzní při pohledu na začátek nádrže u sedla. Tam je totiž zalakovaný znak, tradiční jednička H-D, a máte pocit, že je snad deset čísel pod povrchem. Pěkný.

Jsou i věci, které na FXDR mohly být i hezčí. O výfuku již řeč byla. Je prostě velký a vysloveně si říká o náhradu něčím ani ne tak uřvanějším, jako hlavně lehčím. Taky ten zmiňovaný kryt chladiče by mohl vypadat méně bakelitově a úplně stejnou stížnost mám na adresu zadního světla, spojeného s praktickým a zároveň celkem neviditelným blatníčkem. To světlo s blinkry v černém plastu by mi nevadilo u japonské motorky za čtvrtinovou cenu, ovšem u Haryka za bezmála šest set pade mě prostě štve.

Ono ale má svůj důvod. V Americe totiž kdosi zaslechl povídání o tom, že motorka by šla udělat i lehčeji než malé osobní auto. Zprvu tomu nikdo nevěnoval pozornost a na konstrukci jedné Electra Glide pořád padne železa jak na osmsetpatnáctku, ovšem po těch Trumpových hrách s clem na dovoz oceli a hliníku v Milwaukee svolali válečnou poradu a vydedukovali, že když FXDR udělají lehčí, nebudou potřebovat tolik surovin a zákazníci to třeba i ocení. No dobře, takhle to asi úplně nebylo, ale pro nás je důležitý ten výsledek a hlavně fakt, kde se konstruktéři snažili ta kila ořezat. Na neodpružených hmotách. Kyvka je z hliníku, kola, byť to zadní je pořádně macaté, jsou udělaná co nejlehčeji a samozřejmě když už krouháte deka na věcech, co se hýbou, nemůžete dozadu narvat pětikilový držák značky se světlem z traktoru.

U toho odlehčování musíme zmínit ještě hliníkový podsedlový rám. Tedy spíš rámeček, když si vezmete, jak je ta prdelka kratičká. Nemusí být moc silný, FXDR je totiž jednomístný a ten kryt vzadu jen ukrývá malý úložný prostor. Škoda, že jsem nedokázal zaboha přijít na to, jak se do něj dostat. Buď jsem byl málo statečný při silových řešeních, nebo je zámek ukrytý hodně fikaně.

Pojďme konečně do sedla. První poznatek: FXDR není motorka pro malé lidi (jako většina Harleyů) a není to ani motorka do města. A už vůbec to není motorka pro malé lidi do města. Jízdní pozice je tak ultimativní, že jsem na Breakouta vzpomínal jako na pohodlný cesťáček. Dvoudílná řídítka vypadají parádně, jsou ale hodně plochá a široká a pro člověka s normálně širokými rameny to možná bude v pohodě, ovšem já se svou ektomorfní figurou (fakt to není sprosté slovo, ale odborný výraz) jsem měl za chvíli otlačené vnitřky dlaní mezi palcem a ukazovákem. Tedy když jsem jel pomalu v městském provozu.

Dalším protivenstvím, nastraženým nám prckům, je ten tlustý výfuk. Jakmile přehodíte nohu přes sedlo, musíte motorku okamžitě zvednout ze stojánku a dát pravou nohu co nejdále od výfukového potrubí, jinak se spálíte i přes kalhoty. Město vám zkrátka přináší horké chvilky, které nesouvisejí jen s ovladatelností. Ta při pomalé jízdě není taky nikterak hvězdná. Ne, na pomalé masírování se po nábřeží má Harley jiné stroje, FXDR chce ven z města a trochu přidat na nasazení!

A přesně v tu chvíli FXDR začne fungovat. Jako byste najednou jeli na úplně jiném bajku. Když nespěcháte, dá vám to sežrat. Než jsem pohodovým tempem dojel na místo focení, proklel jsem ho snad stokrát během deseti kilometrů. Proč já jelito se na tohle tak těšil? Jenže při návratu na Šaldu jsem byl v opravdu nepříjemné časové tísni, Praha ucpaná (znáte ji mezi šestou ranní a devátou večerní jinak?) a Haryk mě v agresivní jízdě jen podporoval. Ale to už jsem věděl, co od něj čekat, dal jsem si spoustu pěkných zatáček a mé prvotní znechucení bylo dávno totam. Ačkoli pořád nebylo FXDR to, za co jsem ho původně pokládal.

Pokud chcete snadno ovladatelného sportovního Haryka, vezměte si Fat Boba. FXDR mu do zelí neleze. Sice váží tři metráky (čili ve světě H-D jde o ultralight), ale je hodně macatý a jízdní pozice s nohama i rukama ovladatelnosti rozhodně nepomáhá. Na druhou stranu špatná není a přináší vám spoustu zážitků. A o tom ve finále přeci jízda na motorce je, o zážitcích. Když se poprvé nakloníte přes tu tlustou zadní osmnáctku do vinglu a zůstanete v něm, je to hodně intenzivní pocit, který musíte nejprve trochu vstřebat a přemluvit sami sebe, že to ještě můžete naklopit dál. A ještě dál. Podvozek je hodně jistý a navzdory té zadní bambuli se motorka sklápí vlastně hezky lineárně.

Já byl nervózní z toho, že jsem si v jedné pomalé zatáčce, kde jsme fotili, zaboha nebyl schopný škrtnout stupačkou. To fakt jedu takovou paštiku? To už bych si snad škrtnul spíš kolenem, kdybych se hodně snažil (no, asi ne). Přitom když jsem tady kdysi jezdil na Breakoutu se stejnou zadní papučí, dřel jsem už v nájezdu. A o tom FXDR je. Podle H-D má jít o Softaila s největším možným úhlem náklonu, takže už vím, proč mi to nešlo. Fajn vědět, že se do vinglu můžete ponořit trochu odvážněji, aniž byste museli mít strach, že po vaší stupačce budou muset udělat záplaty do asfaltu.

Co vás vedle stability a pevnosti šasí rozhodně překvapí, je funkce odpružení. Na Breakoutu jsem byl po 100 km zralý na návštěvu ortopeda. Fajn stylovka, ale ne na středočeské silnice. FXDR však překvapivě tlumí nerovnosti s daleko větší jistotou. A to jsem si ani nedával nejmenší předpětí zadní pružiny, které se nastavuje otočným kolečkem vpravo pod sedlem a které je pro mě na jiných Softailech povinností. Fakt pěkná práce. Ono to bude souviset i s těmi neodpruženými hmotami... A když už jsme tu toho komfortu, i sedlo je podstatně pohodlnější, než na co vypadá.

Dalším šokem jsou brzdy. Jsem přesvědčený, že takhle by Harley-Davidson brzdit neměl. Nebo alespoň ne bez předchozího upozornění. Vzhledem k hmotnosti pořád nemůžete nechat zpomalení rozhulákaného vlaku na poslední dva metry před vracák, ale měkký chod a silný stisk předních čtyřpístků mě vyloženě mile zaskočil. První Haryk, na kterém jsem snad za celou dobu testu nesáhl na zadní brzdu. Fajn jsou také úplně nové páčky na řídítkách, ty jsem na žádném jiném Haryku ještě neviděl. Maličký inverzní displej už ano, má ho třeba Street Bob nebo již milionkrát zmíněný Breakout, ale tady u FXDR mi přijde nejvhodnější, sem prostě ideově pasuje.

Stejně jako motor: Milwaukee-Eight 114, tedy nový čtyřventil ve své nejobjemnější vzduchem a olejem chlazené variantě (stosedmnáctky v modelech CVO jsou s vodou chlazenými hlavami). Jednadevadesát koní a hlavně 160 newtonmetrů, tolik žádný jiný Softail se stočtrnáctkou nemá, navíc výkon je o pětistovku níž než u jiných modelů. Do FXDR si Harley nemohl dovolit dát nic jiného, byť nezastírám, že se mi po Revolutionu z V-Rodu zrovna u motorky tohoto ražení docela stýská. Jak ten dokázal nahoře tahat...

Milwaukee-Eight všechno dohání dole a ve středních otáčkách. Coby čtyřventil má samozřejmě i pěkný vršek, o němž se starým Twin Camům mohlo jen zdát, ale pořád mu nejvíce sedí jízda „na krouťák". Na masivní krouťák. Otočíte heftem, obrovské písty spustí heavymetalovou vypalovačku, z výfuku se ozve mohutný kravský krkanec a kloubní jamky vašich ramen začnou děkovat konstruktérům za zvednutý konec sedla. Zátah je nekompromisní, ovšem reakce na plyn je daleko plyšovější, než byste u devatenáctistovky s tímhle krouťákem čekali. Síla narůstá, není tam hned a s nepříjemným škubancem. O chloupek živočišnější projev by motoru zrovna v tomhle modelu slušel víc než ta dokonalá uhlazenost, kterou oceníte třeba u Low Rideru.

Je na čase Šalamounce vrátit, co její jest, a já přemýšlím, čím mě FXDR překvapilo. Pozitivně i negativně. Tak kupříkladu tím, jak moc jsem ho neodhadl. Myslel jsem, že bude působit lehčím a obratnějším dojmem, že to bude sportovec trochu jako Fat Bob. Nebo Sport Glide. Prostě víc na pohodu. Není, je to krutopřísný drsňák s ultimativním posezem, který vás chce donutit k jedinému - abyste sakra konečně vzali pořádně za plyn! Pak vám začne jít na ruku a vy si užíváte nečekaně jistého a zároveň komfortního podvozku, okořeněného fajnovými brzdami, a zátahu obrovského dvouválce. A je vám na světě najednou moc dobře...

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Agresivní design
Jistý podvozek
Účinné brzdy
Silný a zároveň ovladatelný motor


Rozpálený výfuk vedle pravé nohy při zastavení
Pro drobnější jezdce příliš ultimativní posez
Některé plastové prvky


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 66 Kč od 11 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Carlo888 přispěl 6 Kč
Straza.ninja přispěl 6 Kč
Vendis přispěl 6 Kč
Pjotr77 přispěl 6 Kč
andywild přispěla 6 Kč
Kytí přispěla 6 Kč
Jiroos přispěl 6 Kč
bad_boy přispěl 6 Kč
Freddy_X přispěl 6 Kč
VitaVN800 přispěl 6 Kč
masi přispěl 6 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):
Motokatalog.cz



TOPlist