Ducati Scrambler Icon - do města i na pláž

Letošnímu začátku sezóny sice k motorkářskému ideálu ještě pořád chybí pěkných pár stupňů na teploměru, ale nabídkku vyzkoušet jednu z nejzásadnějších novinek jsme prostě nemohli nechat jen tak ležet. A první krátké setkání s Ducati Scrambler za to rozhodně stálo! Takhle zábavná a zároveň jednoduchá motorka už tady dlouho nebyla.

Kapitoly článku

Nebudeme vás teď dlouho unavovat výčtem technických parametrů ani tím, jaké důvody přivedly Ducati na myšlenku vrácení modelu Scrambler do výrobního programu. Pokud se o tenhle - čím dál populárnější  - styl zajímáte, nejspíš vám neunikl předchozí článek, ve kterém jsme se na netradiční novinku z Bologni podívali dost zblízka.
Scrambler je zkrátka po přibližně půl století zpátky na scéně, a skoro by si zasloužil, aby ho vyráběli pod samostatnou značkou. Ducati se totiž v mezičase vyprofilovala ve výrobce sportovních strojů, a tohle je bez debaty krok úplně jiným směrem. Není žádné tajemství, že Ducati chtěla světu dát jednoduchou motorku, dostupnou pro každého - a tím není myšlena jenom "lidová" cenovka, která začíná na 8 200 Eurech (cca 225tis. Kč) za základní model Icon. Šlo také o snadné ovládání, které vychází z nízko umístěného sedla (79 cm, respektive 77 cm u snížené verze) širokých off-roadových řídítek nebo váhy 170 kilo bez náplní.
Papírově i opticky je Scrambler celkem drobek, což ocení především holky, ale ani pod jezdcem s mojí výškou (186 cm) myslím nevypadá úplně jako fichtl. Posez v úzkém sedle, kdy nádrž zabírá jen minimum prostoru mezi koleny, připomíná spíš horské kolo. Sedí se dost vepředu, stupačky jsou naopak poměrně dost posunuté dozadu a nahoru jako u sportovní motorky.
Tvar řídítek se možná nebude líbit každému (vyřešila by to širší spodní část nebo přidání hrazdy), ale do ruky padnou hned, a dávají pocit dokonalé vlády nad řízením. Ovladače už snad nemohly být jednodušší - kromě nezbytných čudlíků startéru, blinkrů a dálkových světel jsou tu navíc už jen dvě šipky pro listování v menu na kulatém digitálním budíku. Ani tam nečekají žádné komplikované operace - přepínání mezi dvěma denními počítadly kilometrů nebo ukazatelem teploty vzduchu, případně procedura vypnutí ABS se dají pochopit celkem snadno. Chvíli trvá zvyknout si na umístění displeje mimo osu motorky, a ani čtení obráceného otáčkoměru není úplně přirozené, ale povedený design budíku tyhle drobné nedostatky bohatě vynahradí. Z běžně používaných kontrolek a informací tu chybí snad jen ukazatel zařazené rychlosti. Kulatá zrcátka by možná do celkového designu motorky zapadla lépe, ale k jejich funkci nelze mít sebemenší výhrady.
Vzduchem chlazený dvouválec, převzatý z Monsteru 796, poslušně naskakuje i v pěti aprílových stupních Celsia, a ještě před řazením jedničky potěší příjemně obhroublým projevem krátké výfukové koncovky. Není to žádný dravec, který by zvedal přední kolo při rychlejším přidání plynu, a tím se už zas dostáváme k tomu, že Scrambler má být motorka pro každého. Tenhle pětasedmdesátikoňový motor s nezáludným charakterem bych s klidem doporučil i začátečníkovi, i když dost srandy s ním zrovna tak může zažít zkušenější biker. Záleží jenom na tom, kolik plynu mu dáte. Do dvou tisíc otáček je trochu ucukaný, ale od tří do čtyř reaguje krásně plynule a čitelně - a to ke špičce výkonu pořád chybí další čtyři a k omezovači dokonce šest. V nejvyšším pásmu otáček se už ale žádná divočina nečeká - tedy kromě citelných vibrací. Kvalty jsou poskládané spíš nakrátko, takže je třeba častěji a hlavně důsledně řadit - párkrát se mi povedlo trefit falešný neutrál. Lankem ovládaná mokrá spojka jde trošku ztuha, ale ke zmáčknutí pořád stačí dva prsty. Přední kotoučovku v pohodě ukočírujete i samotným ukazováčkem, a přestože jeden disk vypadá na ráfku trochu osamoceně, svojí práci zvládá s rezervou.
Na jízdních vlastnostech podvozku se dost výrazně podepsala neobvyklá kombinace kol, kde přední osmnáctipalcovou gumu doplňuje zadní stoosmdesátka. Takže takový mix sportu a endura. Větší předek o něco líp filtruje nerovnosti, což je vzhledem k obyčejné a dost tvrdé vidlici (bez možnosti nastavení) jednoznačně plus. No, a o zadní balón se dá na výjezdu pěkně opřít plynem. Nevíme zatím, co to bude dělat na vyhřátém asfaltu, ale po studené silnici umí Pirelka ukázkově - a přitom bezpečně - zadriftovat. Celou tu srandu si krásně korigujete zeširoka rozpaženými řídítky, a předek zamíří vždycky přesně tam, kam se podíváte. 
A tím se vlastně dostáváme k celé podstatě téhle motorky. Když chcete na ježdění do práce něco stylovějšího a zábavnějšího než skútra, na tuhle hodnou Ducati můžete naskočit klidně i s čerstvým řidičákem v kapse. Nebude vás to ani stát majlant, parády naděláte habaděj a jestli patříte mezi individualisty, můžete si díky široké nabídce doplňků postavit Scramblera, jaký bude ve městě jen jeden. Tahle motorka umí nejenom proměnit každodenní rutinu v hodně zábavy, ale rozsvíti celý váš život. Díky Ducati máme zas o důvod víc, proč se těšit až konečně začne pořádné léto.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (9x):
Motokatalog.cz



TOPlist