Ochutnávka novinek od BMW

Pozvánka přivedla všechny zvědavé porotce na místo srazu do restaurace Ve století nedaleko Berouna. Pro účel krátkého a zároveň všestranného ozkoušení motocyklů to vypadá na ideální výběr lokality. Obcí Loděnice prochází jak okresky, tak silnice první třídy a přímo u nosu máme i nájezd na dálnici. Na dvoře bývalého statku stojí kromě tří adeptů na letošní titul Motocykl roku také majitel několika titulů z let minulých - cestovní enduro R1200GS v novém barevném provedení Triple Black. Nominovaný model K1600GTL prozatím supluje jeho sportovnější modifikace s přívlastkem GT, ale hned po uvítání jsme ujištěni, že o svezení na skutečném GTL nepřijdeme – musíme mít jen chvíli strpení, než mechanici ve Stodůlkách dokončí zprovoznění a přemístí  zbrusu nový stroj. Testovací GTL přišlo totiž do Prahy teprve dnes ráno.
Podle počtu nedočkavých jezdců a zkušebních motocyklů vychází na každého zhruba půlhodinka s každým modelem. Na vynášení zásadních verdiktů je to sice krátký čas, ale určitou představu si člověk po třiceti kilometrech udělat může. Všechny předváděcí modely budeme mít ještě jednou k dispozici v průběhu sezóny, a vrátíme se k nim podrobněji v individuálních a srovnávacích testech.

Při rozdělování modelů pro první testovací skupinu se modlím, aby na mě nevyšel hned ten obrovský křižník. Zima byla přeci jen dlouhá a raději bych si svoje jezdecké schopnosti ověřil na něčem lehčím. V duchu si přeju malé GS, nakonec vychází kompromis. První letošní kilometry mohu absolvovat na R1200GS v novém barevném provedení Triple Black. Rozdíl proti běžnému GS spočívá jen v černé barvě některých částí a embosovaném logu na sedle, takže mohu bez dlouhého zkoumání rovnou vyrazit. Na ovladače v BMW stylu si budu muset chvíli zvykat, ale startér naštěstí nacházím na první pokus. Olejem chlazený motor nepotřebuje dlouho zahřívat, takže naposledy osahávám všechna tlačítka blinkrů a hurá na to.
Volím známou trasu, kterou jsem projel už mnohokrát. Jednak vím, kam která zatáčka vede, a také budu mít možnost srovnávat. Hned po prvních pár stech metrech mě příjemně překvapuje, jak snadno se géeso ovládá. Když se potřebuji na okresce otočit, nejdřív k tomu účelu hledám výjezd z pole, ale po chvíli neúspěšného pátrání zjišťuji, že se poloměr otáčení v pohodě vejde do šířky vozovky. A vykroužení kolem nohy se navíc odehrává v podezřelém klidu – žádný stres a strach z přílišného náklonu. Tohle je velké plus plochého dvouválce, které BMW určitě dokáže využívat také v lehčím terénu.
Na to teď ale není čas, ještě chci vyzkoušet kvalitu ochrany před větrem. Vracím se tedy k dálnici, najíždím do směru na Plzeň a řadím až do šestky, což mi oznamuje také ukazatel na přístrojovce. Cítím, že štítek nezdvihá proud vzduchu až nad helmu, ale to by řešilo vyšší plexi.  Jinak se motorka chová klidně a ani nemá chuť se narovnávat z náklonu při brzdění na sjezdu z dálnice. Po státovce se vracím zpět do Století, ale klíčky předávám dalšímu zájemci jen velice nerad.

Půlhodinka s předchozím modelem utekla jako voda a možná se i trochu protáhla, protože všechny ostatní předváděčky už vyrazily do druhého kola. Skoro všechny. Zbylo tu osamělé K1600GTL. Povzbuzen příjemným pocitem z jízdy na 1200GS dlouho neváhám a přijímám výzvu. Přece jí tu nenechám takhle zahálet.
Klíčky jsou v zapalování, doklady v příruční schránce, jen nasednout a rozjet se. Při pohledu na palubní desku a arzenál nejrůznějších tlačítek ale raději prosím o základní instruktáž. Po vysvětlení vše vypadá jednodušší, než se zdálo. Navigaci ani rádio obsluhovat za jízdy nebudu, palivová mapa je v módu Road a dokonce vidím konvenční ovladač blinkrů na levé rukojeti. A to jsem si už málem zvykl na obouručný systém. Podrobný popis výbavy vyžaduje více prostoru a  ten mu věnujeme mu v samostatném testu, teď už se pojďme kousek svézt.
Obklopen vším možným luxusem velmi opatrně opouštím dvůr po štěrkové cestě, a teprve když cítím pod koly pevný asfalt, jsem trochu klidnější. Kdepak, tahle motorka má ráda fajnový povrch a ne nějaké kamení. Projíždím první kilometry a začínám si uvědomovat, že rozměry a hmotnost nemají na řízení žádný vliv. Podobný pocit jsem kdysi zažil při prvním svezení na GolgWingu. Počáteční obavy při manipulaci na místě a rozjezdu za chvíli střídá pocit, jako byste nikdy nejeli na ničem jiném.
Ani s K1600GTL není potřeba žádné dlouhé seznamování – padne do ruky během pár metrů. Testovací kus je ještě v zajížděcím režimu, takže s hodnocením výkonových parametrů počkám pár dnů na regulérní test, ve kterém mezi sebou porovnáme obě verze nového šestiválce. Co mě ale kromě lehké ovladatelnosti příjemně překvapilo na podvozku, je stabilita. Motorka díky svým 319 kilogramům, ke kterým jsem ještě přispěl dalšími zhruba osmdesáti, sedí na silnici jako přibitá. S předním odpružením Duolever a zadním Paraleverem vám může být úplně jedno, že se asfalt v zatáčce vlní jako střecha králíkárny - podvozek dokonale vyžehlí všechny maléry, a vy se můžete tvářit jako byste jeli po zbrusu novém koberci ve Švýcarských Alpách.
Ale novinka od BMW spíš láká ke skutečnému k výletu do evropských velehor, nebo jiné vzdálenější destinace. A na to půlhodinka opravdu nestačí, proto se raději poslušně vracím na základnu. Jediný drobný nedostatek, na který jsem během krátkého setkání s K1600GTL narazil, je absence zpátečky. Příště to chce dávat při parkování větší pozor na výběr místa.

Škoda, že jsem si testovací harmonogram nezařídil tak, aby se modely R1200GS a R1200R sešly v navazujících jízdách – a dal se bezprostředně srovnat charakter jejich motorů, které by od letošního roku měly být totožné. Roadster se dočkal stejného osmiventilového dvouválce 1170 ccm DOHC, který se před rokem po modernizaci objevil ještě v modelu R1200 RT. Kromě nového motoru má letošní R1200R ještě silnější vidlici a lehce pozměněný design budíků a světla.
Chromovaná verze Classic s drátěným výpletem kol přesně vystihuje náladu prosluněného odpoledne na venkovském statku. Stačí jen nasadit přilbu, nastartovat a vydat se uvolněným tempem na přilehlé klikaté okresky.
Na netradiční ovládání blinkrů si tentokrát už zvykám o něco rychleji, takže opojnou chuť jízdy už po chvilce opravdu nic neruší. Tedy, když si odmyslím nápor větru, ale ten vyvolává spíš pozitivní vjemy, protože ještě více umocňuje pocit rychlosti. Ne že by to bylo potřeba – 110 koní výkonu by určitě dokázalo rozpohybovat tenhle lehký strojek do mnohem vyššího tempa, než jakým se potuluji mezi malebnými středočeskými satelity.
Možná je to plným žaludkem, možná charakterem motorky, možná zbytky štěrku na silnici, ale každopádně se mi do svižnější jízdy vůbec nechce. Motoru volnější režim evidentně nevadí - kroutícího momentu má na rozdávání, a před průjezdem zatáčky se spokojí s podřazením o jeden rychlostní stupeň. Podvozku také nemám co vytknout, stížnosti na jámy v asfaltu musím adresovat jinam. S rozvorem 1 495 mm motorka zatáčí skoro sama, stačí se do zákruty jen podívat a všechno ostatní přijde samo. Ani brzdy mě nikde nedostaly do úzkých, takže mohu udělit modelu R1200R za první dojem plný počet bodů a těšit se, až s ním budu mít možnost strávit delší čas.

Nejlehčí kousek z denní nabídky, který jsem si přál hned ráno na rozehřátí, přišel na řadu až jako poslední. BMW se vrací k modelu, který už v jeho výrobním programu jednou byl, ale před několika lety jej vytlačil dvouválcový model F650GS. Jednoválce ale pořád ještě mají svojí cílovou skupinu a tak G650GS přichází zpět. V soutěži Motocykl roku jej zařadili mezi endura včetně cestovních, ale to určitě jenom proto, že kategorie Funbike se zatím nevyhlašuje. Na cestování bych si jednoválcový motocykl se čtrnáctilitrovou nádrží nevybral a samostatné označení enduro mi zase úplně nejde dohromady s litými ráfky, nemluvě o rozměru toho předního. Ale to není chyba výrobce, spíš by to chtělo jinak uspořádat pravidla ankety.
Tolik teorie, ale třeba v praxi bude všechno jinak. Při návratu z předchozí jízdy jsem potkal opuštěný lom. Tam se dá vyzkoušet, jak velké předpoklady má malé GS k tomu, být endurem. Přesun po rozbité a zaprášené okresce zvládá na jedničku, a brzy začínám pochybovat o pravdivosti údaje 192 kilogramů. Asi je to štíhlou stavbou, že připadá mi alespoň o dvacet kilo lehčí. Po prvním kontaktu se štěrkovým povrchem ale rychle měním názor. Metzeler Tourance nejsou zřejmě určeny pro použití v lomu a stabilita je rázem fuč.
S terénními vzorky a lepší fyzičkou bych si v podobných situacích malé GS uměl představit mnohem lépe, ale za daných okolností se raději vracím zpátky na silnici. Tam se lépe cítím já i Metzelerky, a tak si společně s nejmenším bavorákem užíváme zbytek přiděleného času v  jeho milovaných zatáčkách. 
Závěrem bych rád vyjádřil poděkování společnosti BMW Group ČR za pozvání, dokonalou organizaci a parádní počasí.