Plochodrážka na vlastní kůži: půllitr čistého adrenalinu

Safety Win Race – bezpečná stupačka

Celou akci jsem absolvoval s dvojicí pánů Jarošových a to tátou Borisem a jeho synem Honzou, protože paralelně s mým „testíkem“ probíhaly závěrečné testy jejich společného projektu, zvaného Safety Win Race. Jan „J&J“ Jaroš během svojí sportovní kariéry bojoval s těmi největšími bombarďáky na mnoha světových kolbištích, čtyři roky jezdil dokonce i britskou profesionální ligu. Pak ale narazil na svoje limity, což ho přinutilo zastavit se a „něco“ změnit - proto poslední dvě sezóny už nezávodí a začal s tátou pracovat na projektu „bezpečné stupačky“, zvaným Safety Win Race. Právě pravá stupačka (jak už z první kapitoly víme) je na plochodrážních motorkách jedním z jejích nejcharakterističtějších znaků a slouží jako ovládací prvek, kterým se koriguje sklon a směr mašiny. Bývá také ale bohužel jednou z nejčastějších příčin těžkých kolizí, havárií a zranění. Dosud se totiž využívaly pevné stupačky, které při kontaktu s mantinelem, povrchem, soupeřovým motocyklem, nebo (v nejhorším případě) soupeřovým tělem prostě nepovolily… Důsledky takových kolizí jsou pak nasnadě - mašiny roztříštěné na mantinelech, divoké highsidery, při kterých motorky létají vzduchem a těžká zranění, kdy stupačky doslova devastují těla soupeřů.

Je zvláštní, že za sto let, kdy se plochá dráha jezdí, se tímto problémem nikdo vážněji nezabýval a v celé historii plošiny došlo pouze k tomu, že stupačka je nyní pouze otočná v horizontální poloze, ale při kontaktu s jakoukoliv překážkou ze svojí pevné kolmé pozice směrem od motocyklu prostě neustoupí. Boris Jaroš nosil svůj nápad několik roků v hlavě, a před dvěma lety začal s výrobou prvního prototypu a vytvořil projekt Safety Win Race, který tento problém řeší. Na oválech v Liberci a naposledy také nyní v Divišově proběhlo mnoho zkušebních testů a mně po těchto závěrečných jízdních prověrkách nezbývá, než se podivit nad tím, že na něco podobného se muselo čekat až do roku 2015! Nově zkonstruovaná stupačka si totiž zachovává svoji tuhost, pevnost a stabilitu nutnou pro bezpečné a jisté ovládání motocyklu, ale zároveň je poddajná v situaci, kdy je potřebná její flexibilita. Vedle největší výhody „bezpečné stupačky“ kterou je bezesporu zvýšení aktivní (prevence před havárií při jízdě) i pasivní (snížení následků již vzniklé havárie) bezpečnosti, je i zlepšení jízdního komfortu a navýšení možností volby rozličných jezdeckých stop.

Jak jsem měl možnost při závěrečném testu, který „J&J“ v Divišově absolvoval, tak „bezpečná stupačka“ naprosto v klidu zvládne start z extrémně hluboké koleje, kde klasický hák již musí rýt brázdu, zvyšuje ovladatelnost motocyklu a umožňoval Honzovi i slalom mezi kužely, který by s klasickým provedením nepřipadal v úvahu, nebo dovolí jezdci točit se kolem nohy vpravo, přesto ale i nadále umožňuje dál využívat metodu tzv. brzdění přes hák (některými jezdci běžně používaný brzdící manévr po dojezdu rozjížďky). Díky svému sklopné funkci také nehrozí pád (katapult) přes pevný hák, který bývá stejným strašákem, jako highsidery při silničních závodech. Co mě ale zaujalo nejvíce, tak že „J&J“ byl schopný se s touto stupačkou kolo co kolo záměrně přiblížit až k mantinelu tak, aby co nejvěrněji simuloval krizové situace, které během závodu nastávají a to jak na rovině při výjezdu ze zatáčky, tak i v jejím poloměru. A co se stalo, když došlo ke kolizi? Nic - „J&J“ vypálil jak dělová koule a v dalších zatáčkách šel naprosto bez respektu do dalších kontaktů s mantinelem! Pro jezdce ale při jejím použití nevyplývají žádné výrazné změny jezdeckých návyků, protože po startu se stačí tzv. „postavit tzv. do háku“ a stupačka se tím automaticky přesune do jízdní polohy.

Samozřejmě jsem se Honzy „J&J“ Jaroše zeptal na jeho názory a na to, jak vidí přínos téhle novinky. Prošla „bezpečná stupačka“ už křtem opravdového závodu? Zažil jsi s ní už opravdu peprnou chvilku? Vyjel bych ještě na trať s „klasikou“?

„Jedna věc jsou testy a simulované situace a druhá věc jsou pak reálné „nepředvídatelnosti“, které vzniknou jenom v závodě. Tím pádem je test formou závodu úplně nenahraditelný. Proto jsem přemluvil tátu k volnému závodu v Liberci. Během celého závodu jsem se tak nějak uměle snažil navodit krizový stav, kdy se závodník vzniklou situací například nevyhne kontaktu s mantinelem, načež díky naší SWR stupačce pak vyjíždí z výjezdu ničím neohrožen. A ona nakonec taková situace nastala, aniž jsem to vlastně chtěl, kdy natrénovaná podvědomá reakce zafungovala naprosto parádně. Nakonec jsem celý závod s plným bodovým ziskem suverénně vyhrál, což byl skvělý výsledek a pro nezasvěcené diváky i samotné závodníky vlastně až úplně nepochopitelný. Dnes při sledování jakéhokoliv závodu ploché dráhy přemýšlím a vyhodnocuju sám pro sebe jízdu i krizové situace které vznikají jinačím, svým novým způsobem s větším množstvím variant jak se dá vyhnout ošemetným situacím a pádům. Odhaduju, že díky SWR se nechá předejít min. 70 % pádů a fatálním úrazům, které jsou stále víc aktuální téma. Na rovinu říkám, že pokud bych měl dneska, po zkušenostech které už s SWR mám, vyjet na dráhu s klasickou pevnou stupačkou, tak říkám vůbec by se mi nechtělo podstupovat takové zbytečné riziko. Někde v sobě už to prostě cítím jako obrovský krok vpřed v bezpečnosti nás závodníků.“

Stupačka i nadále prochází dalšími testy a vývojem, ale už v současné době je pro všechny zájemce k dispozici na webu Safety Win Race. Protože technická řešení samotné stupačky podléhají ochraně autorských práv, nelze se do detailu rozepisovat o konstrukčních podrobnostech, ale nakonec vše nejlépe dokresluje přiložené video na webu www.safety-win-race.com a zde je už také možno SWR „bezpečnou stupačku“ objednat.

Poděkování za poskytnutí motorky k testu určitě patří zmíněné dvojici Borisi a Janu Jarošových, stejně jako za vstřícnost a (i přes nepříznivé počasí) umožnění testu v Divišově
www.speedwaydivisov.cz, stejně jako za předešlé testování také „libereckým“ www.motolbc.cz - zejména pak panu Věroslavu Kollertovi.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE