Z druhé ruky - Kawasaki ZX-6R
Text: Petr Poduška | Foto: Motorkáři.cz | Foto: Kawasaki | Zveřejněno: 24.1.2012 | Zobrazeno: 57 907x
Kapitoly článku
Vznik a vývoj modelu ZX-6R byl do značné míry ovlivněn a inspirován konkurenčními supersporty, a stejně tak ostatní značky bedlivě sledovaly, kterým směrem se při každé generační výměně svojí šestistovky ubírá Kawasaki. Hřiště bylo prakticky po celou dobu jasně vytyčeno čtyřmi modely - kromě ZX-6R do čtyřlístku patří Honda CBR600F, později její sportovnější nástupci CBR600F Sport a CBR600RR, Suzuki GSX-R600 a Yamaha YZF600, respektive YZF-R6.
CBR600F se coby průkopník mezi šestistopovými supersporty vyráběl ve chvíli, kdy Kawasaki ZX-6R vstupovala na scénu, už ve třetí generaci. Honda měla výhodu zhruba osmiletého náskoku, ale například hliníkový rám do CBR600F dala až v roce 1999. Také se poměrně dlouho držela původního záměru vyrábět sportovní motorku pro každého, tedy univerzál. Všechny modely CBR600F proto byly proslulé svojí snadnou ovladatelností a jízdním komfortem, ale zároveň trochu zaostávaly za ostatními v agresivitě a sportovním nadání. V letech 1999-2000 proto Honda -naposledy vyráběla pouze verzi F (friendly) a od následující generace 2001-2002 začala dohánět svoje sportovní manko. Jako odrazový můstek přidala k modelu CBR600F agresivněji tvarovanou CBR600F Sport, kterou pro zvýraznění oblékla do válečných barev Nasto Azuro, což je značka italského piva, které v té době jako správný patriot propagoval na svém závodním stroji podstatně známější Ital. Rozdíl proti cestovnější variantě spočíval hlavně v designu sedla, ale menší odchylky výrobce deklaroval také u motorů obou verzí. V roce 2003 se už sportovní model vymezil od turistického naprosto jasně, a zatímco legendární CBR600F pokračovala v původním směru sportovně-cestovního univerzálu, CBR600RR se vyhranila jako výhradně race-ready speciál pro opravdové střelce.
Psal se rok 1992 a když Suzuki na zkoušku umístila motor 599 ccm do podvozku z GSX-R750 a na americkém trhu testovala zájem zákazníků. Výroba pak byla na nějaký čas přerušena a intenzivně se pracovalo na vývoji nového rámu. Mezitím Kawasaki představila novou ZX-6R, a Suzuki kontrovala v roce 1997 zbrusu novým modelem GSX-R600. Kromě změny barevných kombinací vydržela první generace ve stejné podobě do modelového roku 2000. S rokem 2001 přišel nový model, vybavený jako první šestistovka vstřikováním paliva a pokračoval s minimálními změnami i v roce 2003, kdy Kawasaki vytáhla svoje eso z rukávu.
Následovala kompletní změna designu pro roky 2004 a 2005, spojená s modernizací řídící jednotky, použitím titanových ventilů a dalšími úpravami motoru, které měly jediný cíl – přiblížit se výkonově k 636. Za zlomový by se dal označit rok 2006, kdy Suzuki představila zbrusu novou GSX-R600. Kompletní rekonstrukce motoru přinesla 4 koně navíc, koncovka výfuku se přestěhovala podle poslední módy pod sedlo, do závodní výbavy přibyla antihoppingová spojka. Kromě nižší hmotnosti se podařilo dosáhnout ještě kompaktnějších rozměrů, a jezdci větší postavy začali mít omezený výběr. Další nový model se datuje k roku 2008, kdy vzhled neprošel tak výraznou proměnou, ale některé prvky nového designu se přehlédnout nedají. Viditelně se změnil například tvar předního světla, kola dostala nejen jiný design, ale ve srovnání s předchozím modelem byla odlehčena. Ve výbavě se poprvé objevil elektronicky ovládaný tlumič řízení.
Yamaha vstoupila mezi sportovní šestistovky s legendárním modelem Thundercat o rok dřív než ZX-6R, ale zachytila sportovní trend o něco dříve než Honda, a přispěchala s ryzím supersportem YZF-R6 už v roce 1999, přičemž cestovnější Thundercat ponechala souběžně v nabídce až do roku 2007. Yamaha R6 vrazila na scénu pěkně zhurta, a svou agresivní image si udržela i v následujících letech. Díky zbrusu nové konstrukci motoru se stala první čtyřtaktní produkční šestistovkou, jejíž výkon překročil hranici 100 koní, a v následujících letech se jen málokdy se stalo, že by při představení nové generace R6 nepřišla Yamaha s nějakou novou technologií jako první. Na modelu 2006 byl například představen zcela nový řídící systém motoru, napojený na elektronické ovládání plynu, označované jako ride-by-wire. V roce 2008 se u R6 zase poprvé objevil systém proměnlivé délky sání pod zkratkou YCC.
Naše redakce měla možnost přímého srovnání Kawasaki ZR-6R a Yamahy YZF-R6 v roce 2005. Jak to celé dopadlo se můžete dočíst v tomto článku.
Honda
CBR600F se coby průkopník mezi šestistopovými supersporty vyráběl ve chvíli, kdy Kawasaki ZX-6R vstupovala na scénu, už ve třetí generaci. Honda měla výhodu zhruba osmiletého náskoku, ale například hliníkový rám do CBR600F dala až v roce 1999. Také se poměrně dlouho držela původního záměru vyrábět sportovní motorku pro každého, tedy univerzál. Všechny modely CBR600F proto byly proslulé svojí snadnou ovladatelností a jízdním komfortem, ale zároveň trochu zaostávaly za ostatními v agresivitě a sportovním nadání. V letech 1999-2000 proto Honda -naposledy vyráběla pouze verzi F (friendly) a od následující generace 2001-2002 začala dohánět svoje sportovní manko. Jako odrazový můstek přidala k modelu CBR600F agresivněji tvarovanou CBR600F Sport, kterou pro zvýraznění oblékla do válečných barev Nasto Azuro, což je značka italského piva, které v té době jako správný patriot propagoval na svém závodním stroji podstatně známější Ital. Rozdíl proti cestovnější variantě spočíval hlavně v designu sedla, ale menší odchylky výrobce deklaroval také u motorů obou verzí. V roce 2003 se už sportovní model vymezil od turistického naprosto jasně, a zatímco legendární CBR600F pokračovala v původním směru sportovně-cestovního univerzálu, CBR600RR se vyhranila jako výhradně race-ready speciál pro opravdové střelce.
Suzuki
Psal se rok 1992 a když Suzuki na zkoušku umístila motor 599 ccm do podvozku z GSX-R750 a na americkém trhu testovala zájem zákazníků. Výroba pak byla na nějaký čas přerušena a intenzivně se pracovalo na vývoji nového rámu. Mezitím Kawasaki představila novou ZX-6R, a Suzuki kontrovala v roce 1997 zbrusu novým modelem GSX-R600. Kromě změny barevných kombinací vydržela první generace ve stejné podobě do modelového roku 2000. S rokem 2001 přišel nový model, vybavený jako první šestistovka vstřikováním paliva a pokračoval s minimálními změnami i v roce 2003, kdy Kawasaki vytáhla svoje eso z rukávu.
Yamaha
Yamaha vstoupila mezi sportovní šestistovky s legendárním modelem Thundercat o rok dřív než ZX-6R, ale zachytila sportovní trend o něco dříve než Honda, a přispěchala s ryzím supersportem YZF-R6 už v roce 1999, přičemž cestovnější Thundercat ponechala souběžně v nabídce až do roku 2007. Yamaha R6 vrazila na scénu pěkně zhurta, a svou agresivní image si udržela i v následujících letech. Díky zbrusu nové konstrukci motoru se stala první čtyřtaktní produkční šestistovkou, jejíž výkon překročil hranici 100 koní, a v následujících letech se jen málokdy se stalo, že by při představení nové generace R6 nepřišla Yamaha s nějakou novou technologií jako první. Na modelu 2006 byl například představen zcela nový řídící systém motoru, napojený na elektronické ovládání plynu, označované jako ride-by-wire. V roce 2008 se u R6 zase poprvé objevil systém proměnlivé délky sání pod zkratkou YCC.Naše redakce měla možnost přímého srovnání Kawasaki ZR-6R a Yamahy YZF-R6 v roce 2005. Jak to celé dopadlo se můžete dočíst v tomto článku.
Informace o redaktorovi
Petr Poduška - (Odebírat články autora)
Motorkáři.cz - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz