Zemřel George Barber, majitel největšího motocyklového muzea na světě

Zdvořilý a korektní, přesto zjevně poháněný vnitřní vášní dělat v životě cokoli, čeho se rozhodl dosáhnout, jak nejlépe dovedl, to byl George Barber. Muž, kterým bychom se všichni chtěli stát. Alabamský byznysmen byl úspěšný ve všem, na co sáhl. Ve svých 20 letech začal v roce 1960 závodit v autech a brzy ukázal, že není jenom bohatým dítkem, které se chce blejsknout, nýbrž opravdu dobrý jezdec, jenž dokázal vyhrát 63 závodů i celé šampionáty. Navíc si auta připravoval sám. „Dělal jsem si všechno, byl jsem docela mechanicky zdatný,“ hrdě prohlašoval. Ale když v roce 1970 zemřel Georgův otec, znamenalo to stopku závodům, neboť coby nejstarší ze čtveřice sourozenců musel na plný úvazek převzít rodinný mlékařský byznys Barber Dairies.

Semínko budoucí motocyklové sbírky bylo zaseto prvním kouskem, jímž se stala dvouválcová Victoria Bergmeister z roku 1952, kterou mu zrestauroval jeden zaměstnanec poté, co mu došly díly na renovaci historických mlékařských vozů. „Tady jsem si uvědomil, jak jsou motorky krásným kusem mechanického umění, které vozí svou technologii na očích,“ říkal Barber. „Jelikož jsem si auta připravoval sám, začal jsem se zamilovávat do mechaniky motocyklů a od roku 1991 jsme začali nakupovat motorky, které vytvořily základ sbírky.“ Barber rychle dal dohromady více než 100 strojů, v roce 1994 udělal ze sbírky neziskový subjekt a začal hledat, kam ji umístí. V roce 2003 otevřel Barber Vintage Motorsports Museum postavené u vlastní náročné, avšak malebné 3,83 km dlouhé závodní dráhy vytvořené na 360ha pozemku. Dnes muzeum na 21 400 m² plochy vystavuje přes 1000 motocyklů všech typů a dalších 500 má ve skladech vedle největší světové sbírky závodních aut Lotus. Když jich měl nasbíranou tisícovku, kdosi se ho zeptal, jestli už s tím nechce přestat. „Sakra, ne,“ odpověděl George, „strašně mě to baví. Budu v tom pokračovat.“ V roce 2017 bylo muzeum rozšířeno, což přineslo o 50 % větší výstavní plochu, takže George mohl konečně ukázat také svou rozsáhlou sbírku krosek, kterou zatím vytvářel ve sklepích.

Spirálovitý layout Barber Musea s centrálním výtahem je často připodobňován s Guggenheimovým muzeem v New Yorku, nicméně George, jenž celou budovu sám navrhl, trval na tom, že inspirací mu byl parkovací dům v centru Birminghamu. „Jedete pořád dokola nahoru nebo dolů a kdekoli můžete odbočit do nějakého patra. Tak jsem si řekl, proč to neudělat v trochu menší míře a pro lidi, ne pro auta, takže by si mohli chodit do různých pater, kam chtějí. Také miluji, jak je to rozložené, když stojíte tady, vidíte do tří různých pater a jenom přemýšlíte, do kterého se jít podívat dřív a co vás tam asi čeká. Není to jako spousta jiných muzeí, kde vstoupíte do vchodu a už jste viděli všechno, zejména když mají motorky v řadách vyrovnané vedle sebe a nemůžete si je pořádně prohlédnout – to je jenom houf mrtvých motocyklů. My jsme tohle vyřešili právě naším layoutem.“ Návštěvníci často byli v šoku, když zjistili, že tím pánem, který se s nimi dal do řeči, je sám George Barber, přestože muzeum bylo jenom malou částí jeho pracovních aktivit. „Miluji, když tady můžu být,“ říkal mi. „Chodím sem po práci skoro každý den, odpoledne kolem čtvrté. Trávím tady tolik času, kolik můžu, a moc rád se potkávám s návštěvníky z celého světa a povídám si s nimi. Je skvělé, že často jenom tak přijdou, potřesou vám rukou nebo poplácají po zádech a poděkují, že si to moc užili. A já jsem rád, že přišli, protože já jsem si tu tvorbu užil ještě víc než oni prohlížení!“

George Barber vždy odmítal hovořit o tom, kolik peněz do muzea investoval. „Fakt nechci,“ říkal mi, „a tím, jak to odmítám říct, lidi často spekulují a říkají výrazně vyšší částky, než kolik je realita. Takže já držím jazyk za zuby a nechávám je hádat a jenom se bavím tím, jak končí u sum, které jsou naprosto ustřelené.“ Každopádně milovníci motorek musejí být rádi, že se ty peníze George rozhodl dát právě sem a ne do výstavby nějakého činžovního domu nebo přístaviště – ale co se bude dít s muzeem teď, když už pan Barber není mezi námi? „Bylo založeno jako 501C3 Foundation, tedy nezisková organizace, a je plně financované – může pokračovat a pokračovat, dokud lidi nebudou motorkami unavení a nepřestanou sem chodit,“ říkal mi před svou smrtí. „OK, říkáte, že to je nepravděpodobné – ale věci se radikálně mění a dotýká se mě, když vidím, jak spousta mladých dnes úplně ztratila zájem o mechanické věci. podívejte se na naše návštěvníky i pracovníky tady, všichni jsme spíš starší než mladší. Nevidím, že by mladé zajímaly motorky. Musíte mít počítač a přístup do řídicí jednotky, aby je vůbec napadlo, že by něco mohli vyladit. Mluvil jsem s výrobci motocyklů a říkal jim, ať udělají jednoduchou motorku s karburátorem a rozdělovačem, s níž by si kluci mohli hrát.“ A byl to právě duch téhle touhy propagovat konvenční konstrukci motocyklů, který vedl v roce 2022 k otevření nového Barber Advanced Design Centra s rozlohou 1020 m². Tenhle hi-tech pracovní prostor umístěný ve vrchním podlaží muzea se soustředí na moderní průmyslový design a je součástí záměru, aby muzeum bylo více než jenom přehlídkou automobilové historie. „Záměrem nového centra je povzbuzovat a prozkoumávat design prostřednictvím jak nejnovějších počítačových přístupů, tak oldschoolovým modelováním do hlíny, a je tady kapacita přeměňovat koncepty do produkční reality,“ říkal mi tehdy George. „Potřebujeme, aby lidé přemýšleli nad rámec toho, co se děje dnes, a viděli, jak to můžeme zlepšit.“

Ač se George Barber nikdy neoženil, jeho život byl definován hlubokým smyslem pro spřízněnost s lidmi kolem něj – zaměstnanci pro něj byli jeho rodinou. To se projevovalo jeho osobním přístupem, když každému zaměstnanci připomínal narozeniny a pracovní výročí osobním telefonátem a udržoval si upřímný zájem o jejich životy a blaho. Byl také tichým pokorným filantropem přispívajícím do více než 90 organizací po celé Alabamě, financoval také více než 500 stipendií na vysoké školy v plné výši a ve svých firmách vybudoval kulturu vzájemné péče a loajality, přičemž v nouzi často zaskočil na podporu svých zaměstnanců a přátel. Bylo ale něco, co by býval chtěl ve svém Barber Vintage Motorsports Museu udělat jinak? „Akorát mě mrzí, že jsem ho nepostavil rychleji, to je celé! Ale jinak ne. Je to splněný sen. Guinnessova kniha rekordů říká, že tohle je nejlepší muzeum motocyklů na světě. Jsem rád, že jsem mohl být součástí jeho utváření.“ Jsem si jist, že odkaz George Barbera bude žít dál i po jeho smrti.

Informace o redaktorovi

Alan Cathcart - (Odebírat články autora)
Jan Rameš - (Odebírat články autora)