yamaha_kveten




Yamaha v Miláně: Nejen očekávaná Ténéré 700

Konečně jsme se po dvou letech vystavování konceptů dočkali sériové Ténéré 700, ovšem s tou jsme počítali. Přibude pár speciálních verzí stávajících modelů a naprosto jednoznačná je orientace Yamahy na tři kola, což vedle vylepšeného Nikenu potvrzuje koncept tříkolového městského maxiskútru.

Kapitoly článku

Ténéré 700 – skutečné cestovní enduro

Tak tedy, jaká je nová Ténérka? Skvělá zpráva, od konceptu se příliš neliší. Občas to tak značky dělají, na něco vás nalákají a ve finále sériovka je jeden velký kompromis. To není případ Ténéré. Vlastně ta motorka, kterou jste si mohli prohlédnout v reportáži z akce World Raid, už byla budoucí prodejní verze. Až na sedlo a výfuk. Dokonce zůstal i ten čtyřoký čumák, díky němuž motorka připomíná dakarské speciály. Ne, není to krásné, ale je to hodně osobité. A navíc to Ténérce dává punc opravdového terénního stroje. Kterým podle všech indicií skutečně bude.

Označení Ténéré u Yamahy slaví letos půlkulatiny, před 35 lety začala po silnicích i cestách tehdy ještě rozdělené, v mnoha ohledech však možná svobodnější Evropy (minimálně té západní) jezdit XT600Z Ténéré, což bylo populární ikstéčko s velkou bandaskou a pár dalšími úpravami – motorka určená na polykání dlouhých kilometrů ve stylu dálkových soutěží. Zajímavé je, že Yamaha tenkrát odolala svůdnému lákání slovíčka Dakar, jenž by v jejím případě dával smysl, vždyť na upraveném XT500 vyhrál Cyril Neveu hned první ročník. A nenechala se zviklat ani v dalších letech, kdy Stéphane Peterhansel tuto soutěž opanoval šestkrát na speciálu velmi volně inspirovaným sériovou dvouválcovou XTZ750 Super Ténéré.

Dneska je Super Ténéré dvanáctistovka, takový mastodont, ovšem Ténéré navazuje na původní Super Ténérku opravdu velmi věrně. A to nejen motorem, řadovým dvouválcem. Ten samozřejmě pochází z naháče MT-07, resp. jeho adventurního sourozence Traceru 700, a proti starým dvouhrnkům nabídne především přesazení ojničních čepů o 270°, což je věc, kterou Yamaha začala prosazovat v pozdějším klonu TDM850, resp. TRX850 a dnes je tenhle koncept řaďáků s charakterem véčka běžně používaný napříč všemi výrobci. Proti emtéčku ztratil motor jediný kilowatt výkonu v maximu (nyní 54 alias 73,5 koně), krouťák je pořád stejných 68 newtonmetrů. Takhle na papíře to nevypadá zase tak divoce, ovšem v reálu jsou jak MT, tak Tracer pořádně zlobivé potvůrky a i zkušeného jezdce dokáží přesvědčit, že na zážitky není vždy potřeba mít 100+ koní. A do cestovního endura bude úplně boží.

Yamaha slibuje ještě specifické nastavení stříkačky a hlavně „optimalizovaný“ sekundární převod pro potřeby jezdců v kategorii Adventure, my bychom to do lidštiny přeložili jako kratší sekundár, aby se zkrátily především první kvalty. Jak se to projeví na spotřebě paliva, to zatím nevíme, Yamaha ji neudává, jenom říká, že 16litrová bandaska vydrží bez problémů na více než 350 km jízdy jakýmkoli terénem v jakémkoli ročním období. Čili bychom se mohli pohybovat kolem 4,5 litru na sto, což se zkušenostmi z Tracera je naprosto reálné číslo. Dálkoplazové budou vrčet, že 16 litrů je na cestovní motorku fakt málo, jenže ona doba pokročila, dneska ty motorky žerou podstatně méně než před 20 lety a u Ténérky šlo také o volnost pohybu pilota. Aby vám nic nepřekáželo při jízdě ve stupačkách. Ke které tahle motorka vyloženě vybízí.

A nebude to jen póza pro okolí, jako když se borec na novém R 1200 GS se spoustou kufrů a na silničních gumách dobrodružně postaví na Jižní Spojce. Ténéré by fakt měla být do terénu. Má úplně nový dvojitý kolébkový rám, naprosto odlišný od šasi emtéčka a Traceru, vzadu masivní hliníkovou kyvku s centrálním tlumičem uchyceným vertikálně (MT ho má skoro ležatý) a vpředu poctivou 43mm USD vidlici. Kola pěkně endurácky 21 a 18 palců, gumy šíře 90 a 150 mm, kotoučové brzdy dostaly vypínatelné ABS. Zdvihy odpružení jsou slušné, vpředu 210 mm, vzadu 200. Pro porovnání, BMW F 750 GS má jen o chloupek víc, 204/219 mm, a současná modla Honda Africa Twin 230 a 220 mm. Jenže prostupnost terénem je také o světlé výšce, tu Bávo neudává, Honda má 250 mm a Yamaha skoro stejně, 240 mm. A v neposlední řadě tady je hmotnost, kde Yamaha dává svým konkurentkám tvrdě na podsedlovku: Honda váží 243 kg, Bavorák 229 kg a Yamaha, teď pozor, 205 kilo s plnou nádrží! To jí pak odpustíte i to, že přední vidle má nastavitelné tlumení a zadní centrála podle všeho jen hydraulicky předpětí. Ono to bude také o ceně, jež by se měla pohybovat výrazně pod úrovní zmiňovaných konkurentů.

Čím dále má Ténéré 700 lákat k objevování světa mimo asfalt? Pěknou zvednutou rallyovou přístrojovkou, kryty rukojetí, hrazdičkou na uchycení třeba GPS, plochým enduro sedlem (trochu se bojíme, aby to nebylo až moc sportovní), masivními stupačkami nebo plechovým krytem pod motorem. Ten je tam jednoznačně potřeba, protože tady narážíme na jednu nectnost použitého agregátu – coby silniční jádro má klasické mazání s mokrou skříní a olejovou vanu fakt hlubokou. Kvůli tomu musí být motor v rámu umístěn o hodně výš, než je tomu třeba u Traceru. A další, poslední věcí, kterou nás nová Ténéré 700 bohužel zrovna nepotěšila, je její dostupnost. Druhá polovina roku 2019, to může znamenat červenec nebo klidně i září a v každém případě to je už skoro po sezoně, pro dealery rozhodně. Po dvou letech čekání jsme čekali rychlejší náběh sériové výroby.

Koncept městského skútru 3CT

Překvapení, ale jen v tom ohledu, že jsme o tomhle konceptu dopředu nevěděli. Jinak tím, že se Yamaha pustí co nevidět i do tříkolového skútru, zaskočeni rozhodně nejsme. Malá Tricity už po velkoměstech jezdí od roku 2015, loni přibyla první velká tříkolová motorka (Niken), takže bylo jasné, kam to bude pokračovat. Vlastně bychom se ani nedivili, kdyby Yamaha rovnou přišla se sériovkou. Ale tenhle výrobce své zákazníky v posledních letech prostě rád napíná...

Čím koncept 3CT zaujme? Určitě designem, jenž více než na Tricity míří na Nikena. A to jste ještě nevěděli, že sedlo bylo vytvořeno na 3D tiskárně a doplněno o LED osvětlení. Blbinka, která vypadá dobře. Jako pohon je použit jednoválec z modelu XMAX 300. Jo, tenhle skútr nám dává smysl. Co takhle hodit sériovku už na jaře?

Cestovní Niken GT

Ještě jsme u nás skoro ani neviděli standardního Nikena a už se Yamaha vytasila s jeho vybavenější verzí GT. Tohle Yamaha v posledních letech dělá s oblibou, že k „holátku“ po roce nabídne i nastrojenější alternativu. Gétéčko je nyní opravdu strojem pro každé roční období, když nabídne velké plexi a vyhřívané rukojeti. Na cestování do dálek se bude hodit komfortnější sedlo, druhá 12voltová zásuvka, zadní nosič s madly pro spolujezdce a dvojice polotuhých brašen s objemem 25 litrů. Údržbu na cestách usnadní centrální stojan.

Skútry XMAX ve speciální edici IRON MAX

Další z tradičních akcí Yamahy, která u zákazníků má velkou odezvu – speciální edice maxiskútrů. Stopětadvacítku, třístovku i čtyřstovku XMAX si budete moci pořídit také ve verzi IRON MAX vyznačující se šedou barvou, speciálně tvarovaným dvojsedlem s opěrkou, hliníkovými stupačkami, chromovanými budíky nebo koženým čalouněním kokpitu.

Retro scrambler XSR700 XTribute

Tahle motorka Yamaze celkem výrazně chyběla. Scramblera měla doposud v řadě Sport Heritage jediného, a sice SCR950, což je vlastně předělaný roadster XV950R. Hodně specifický stroj. Přitom Ducati Scrambler si vyloženě říkala o konkurenta vytvořeného z XSR700. A tak ho právě teď dostala a jak název XTribute napovídá, designově se budeme pohybovat v osmdesátých letech u legendárního XT500. Dokonce i to lakování se jmenuje „1981“ namísto „stříbrno-černo-červená“.

Technických změn není mnoho. Řídítka s hrazdičkou, masivní offroadové stupačky, zubaté gumy Pirelli MT60RS, ploché sedlo a harmoniky na vidlici. Zbytek je čistá kosmetika. Takže zůstaly i zdvihy odpružení pouze 130 mm, nicméně scrambler podle jednoho názoru je jen lehce upravený naháč. Ten parádní, nahoru zvednutý Akrapovič je příplatková výbava, nicméně je těžké si představit, že by si nový majitel modelu XTribute koupil motorku bez něj…

Závodní speciál YZF-R1 GYTR

Er-jednička slaví letos 20 let, a to samozřejmě nemůže zůstat bez povšimnutí. Ačkoli, upřímně, čekali jsme větší oslavy. Nicméně i tahle verze GYTR je právoplatným gratulantem. Motorek vyvedených v barvách vítězného týmu z letošní osmihodinovky v japonské Suzuce bude vyrobeno pouhých 20, jedna za každý rok existence R1. Základem je samozřejmě R1M, ovšem vybavená díly GYTR alias Genuine Yamaha Technology Racing, především závodní elektrikou a elektronikou a titanovým Akrapovičem. V Miláně je k vidění zatím pouze prototyp, podrobná specifikace bude známa v polovině prosince, kdy bude možné si GYTR rezervovat. Asi to nebude levný špás a asi o něj bude celkem boj.

Malé supersporty YZF-R125 a YZF-R3

Na tiskové konferenci samozřejmě nemohly chybět ani již známé novinky, jimiž jsou oba nejmenší supersporty řady YZF-R. Větší dvouválcový model byl dokonce ukázán i ve své závodní podobě. Tohle bude napřesrok v seriálu SSP300 velká zbraň!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 96 Kč od 14 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist