Yamaha Tricity 125 bude krásnější

Zatímco všichni ostatní se v případě tříkolových skútrů soustředili na maxíky s motory tři, čtyři nebo pět set kubíků, Yamaha svou první tříkolku udělala úplně jinak – malou stopětadvacítku, vlastně takového Nmaxe s kolečkem navíc. A světe div se, ono to fungovalo a dokonce velice dobře. Je stejně zajímavé, jak ty tříkolky podvádějí, když mají o desítky kil víc než jednostopí sourozenci, a přitom byste neřekli, že jedou dramaticky hůř. Teda rozdíl tam samozřejmě je, ale mnohem menší, než byste čekali. Takže s tříkolkou ve stopětadvacítce Yamaha trefila přesně ten segment, v němž nikdo nebyl. Tedy chvíli s tímhle objemem Piaggio nabízelo MP3, jenomže to prostě byl pořád maxiskútr, akorát se slabým agregátem. Yamaha na to šla úplně jinak a vytvořila pracanta, na kterém fakt jezdíte v létě v zimě.

Akorát že to poslední roky vypadalo, že na něj už zapomněla. Stopětadvacítka Tricity měla premiéru už v roce 2014 a o dva roky později dostala pár drobných úprav plus silnější sestřičku 155. Následně bylo dlouhých šest sezón, až do roku 2022, ono pověstné „ticho po pěšině“, ale pak se Yamaha celkem rozvášnila a do Tricity nacpala techniku z nového Nmaxu – motor s variabilním časováním ventilů VVA, start-stop, bezklíček a konektivitu, plus přidala víc prostoru pro posádku. Co se vzhledu týče, tahle generace dostala aspoň trochu jiné přední světlo, jinak to byla prostě pořád ta samá Tricity.

​

Po dekádě v jedněch šatech tak konečně přichází update, který se týká nejen vnitřních záležitostí, ale i vnějšího vzhledu. Nebo vlastně – hlavně vnějšího vzhledu. To proto, že po technické stránce se na Tricity 125 nemění vůbec nic. Akorát motor nově plní normu Euro 5+, aniž by se to na jeho papírových hodnotách jakkoli projevilo. Pořád vám jeho kapalinou chlazený dlouhozdvihový čtyřventilový jednoválec nabídne 9 kW/12 koní při 8000 otáčkách a 11,2 Nm při 6000 otáčkách a řekne si o 2,3 litru benzínu na sto kilometrů, vlastně jediný rozdíl v technických datech najdete u hmotnosti, kde se dočtete, že Tricity 125 mezigeneračně ztloustla o jedno kilo, takže teď jí navážíte 169 kg. Ale proč měnit něco, co skvěle funguje, vždyť i pro letošek nový Nmax má jenom jiný design a techniku pořád stejnou. A právě s Nmaxem sdílí nová Tricity jednu vychytávku, a tou je nový 4,2“ TFT displej. Ten je u jednostopé varianty vyhrazený pouze dražší variantě Tech Max, ale tříkolka jej má ve standardu. Tenhle displej nejenže pěkně vypadá, ale umí i konektivitu a šipkovou navigaci.

A dál? Dál už je nová stopětadvacítka jen a pouze o novém kabátu, který jí Yamaha střihla podle větší třístovky. Tohle nám vůbec nedávalo smysl, proč Japonci už dávno nesjednotili oba designy. Na stopětadvacítce bylo vidět, že už není nejmladší, třístovka, která přišla v roce 2020, vypadal o dost dynamičtěji, a přesto si menší sestřička musela počkat další půldekádu. Ale kdo si počká, ten se dočká a je bez diskusí, že to teď Tricity 125 fakt sekne, hlavně v té hezké světle zelené Zen Green. Ale koupit si ji můžete i v bílé nebo matné šedé.

A když už jsme u toho výběru, tak se ještě budete muset rozhodnout, jestli vám bude stačit verze s propojeným brzdovým systémem UBS, nebo jestli budete vyžadovat sofistikovanější variantu s ABS. Rozdíl je samozřejmě v ceně, dražší „ábéesko“ vychází na 120 990 Kč, zatímco propojená brzdová soustava vás přijde na 112 990 Kč, což je o dva tisíce levněji, než za co se tahle verze prodávala loni. Nové Tricity 125 byste na showroomech dealerů Yamahy měli najít od července.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE