ktm_listopad




Po třístovce přichází osminka, Yamaha představila novou MT-125

Yamaha zopakovala scénář z loňského roku, kdy mimo světové veletrhy představila své supersporty o objemu 125 a 300 kubíků. Letos došlo na naháče řady Hyper Naked a Japonci to akorát otočili, třístovku už známe a teď, o dva týdny později, už si můžeme prohlédnout i novou stopětadvacítku. U ní jsou změny ještě významnější.

Kapitoly článku

Jedním dechem ovšem musíme dodat i důvod – protože ty změny byly významné už i v letošní YZF-R125. A stejně jako MT-03, i MT-125 je vlastně svlečeným supersportem. Stejná technika, akorát s vysokými řídítky a jinak řešeným designem. Ten bude jednoznačně platit za největší plusy modelu 2020.

Nová MT-125 a nová MT-03.

Jestli jsem u MT-03 říkal, že se mi do letošního roku moc nelíbil, protože působil zastarale, tak u stopětadvacítky se rovnou vyznám ze svých antipatií k tomuto modelu. Pro mě to prostě bylo jednoznačné NE. Moc hranaté, někde moc bachraté, celkově poněkud disproporční, ohromný výfuk… Na druhou stranu MT-125 byla jednou z těch sportovních nahatých stopětadvacítek, které se mohly pochlubit relativně dospěláckými rozměry. Díky tomu potom logicky občas ten vzhled někde tak úplně neladil, ale zase jste se v sedle necítili jako na dětském odrážedle.

Porovnávač fotek

Ovládání - nemazat

Starý a nový model. Ta změna je obrovská

Jenomže model 2020 jasně ukazuje, že i stopětadvacítka může být hodně sexy. Nebál bych se hovořit doslova o designové revoluci, neboť nevidím jediný společný díl. Možná kola, ale tím to hasne. MT-125 přijíždí v úplně stejném hávu jako větší třístovka, u níž jsem zvedal palec za to, že i mladí dostávají motorku s takto agresivním dospěláckým vzhledem, ovšem u stopětadvacítky je to ještě markantnější. Ale bylo jasné, že Yamaha musí něco udělat, protože už i v osminkách začal být propracovaný design hodně v kurzu. Jako první ukázala KTM se svou druhou generací Duka v roce 2017, že je možné, udělat sexy motorku pro šestnáctileté, rok poté následovala technicky identická, designově totálně odlišná Husqvarna Vitpilen 401 a zároveň s ní Honda přišla se svou CB125R v designu Neo Sports Café. V konkurenci těchto tří strojů byla najednou MT-125, jinak prodejně velmi úspěšná, najednou jak sešlapaná krabice od bot… Jenže, teď je vše jinak.

Kompaktní, to je přesně to slovo, které novou MT-125 vystihuje nejlépe. A to přesně až do letoška nejmenší emtéčko nebylo. Teď má krátkou prdelku (sezení pro spolujezdce však nevypadá o nic méně ne/pohodlně než doposud), predátorskou masku s LED světlometem a zkosenými proužky obrysových světel, méně nápadný výfuk a také menší, pouze 10litrovou nádrž. Je to o 1,5 litru méně než letos, ale upřímně, u takhle malého objemu se spotřebou kolem tří litrů a průměrnými denními nájezdy ve stylu „do školy a zpátky“ je to asi úplně jedno a myslím, že majitelé spíše ocení ten vzhled. Pokud se vám zdá, že je novinka také ergonomicky trochu pozměněná, tak se vám to nezdá – stupačky jsou více vpředu, řídítka výše. Stopětadvacítka se tak i svým posezem přibližuje větším modelům, zejména MT-07 a MT-09, které jsou charakteristické právě tímto ergonomickým trojúhelníkem a sezením v téměř motardovém stylu.

A ještě jedna – a slibuji, že snad poslední – poznámka k optickým změnám, než přejdeme na techniku. Ona s ní ale vlastně souvisí. Jak už bylo řečeno, emtéčko je jen svlečeným supersportem YZF-R125 a z něj tak logicky dostává také přístrojový panel. Jak ten mě na předchozím modelu iritoval… Velký, na tři části rozdělený displej, všechno hranaté až hanba, prostě ne, ještě letos mě nebavilo se na MT-125 koukat zvenčí, ani ze sedla. To se teď naprosto obrací, a i když si myslím, že Yamaha nedostane cenu za nejlepší displej mezi stopětadvacítkami, pořád je dost dobrý na to, abyste z něj měli radost. Výrazně podlouhlý obdélník sice přišel o grafický ukazatel teploty motoru, ale jinak nabízí vše potřebné včetně palivoměru a ukazatele zařazené rychlosti.

Starý a nový. Opět nebe a dudy, tedy vlastně obráceně

Tak pojďme konečně na techniku. Co zůstalo stejné? Moc toho není. Ač to Yamaha vysloveně neříká, jsem přesvědčený, že se nic neměnilo na brzdové soustavě a přední vidlici, oboje vypadá stejně jako doposud. Nevidím v tom žádný problém, brzdy na MT-125 vybavené ABS a vpředu čtyřpístkovým radiálně montovaným třmenem nikdy nedávaly důvod ke stížnostem a přední 41mm „apsajda“ jakbysmet. Stejná zřejmě budou i kola, přičemž na tom zadním je nazutá o cenťák širší pneumatika, nyní tedy o rozměru 140/70-17.

Co je naopak úplně nové, je rám a zadní hliníková kyvka, oboje s cílem lepší centralizace hmoty pro sportovnější a agilnější chování. Samozřejmě že je vše optimalizováno a zesilováno a blablabla, pro běžného smrtelníka však bude namísto PR pohádek důležitější informace, že se rozvor zkrátil o výrazných 30 mm na 1325 mm. Také byla lehce upravena geometrie, je tady o stupeň tupější úhel řízení a o 6 mm delší závlek, oboje jako kompenzace zkráceného rozvoru.

Ty podvozkové změny jsou sice fajn, ovšem když je vám 16, máte na motorku beztak dva základní požadavky: aby dobře vypadala a aby jela pokud možno lépe než ta kámošova. První požadavek nová MT-125 splňuje na jedničku, to už jsme probrali, a co se toho druhého týče, dostáváme se konečně k největší změně. Od dob, kdy je pro řidičák A1 výkonový strop 15 koní, toho zdánlivě moc vymyslet nejde, jenže ono je to o tom, jak se motor chová do okamžiku, než dosáhne právě těch svých 15 koní. Vždyť ve WRC taky byl (možná ještě je, ani nevím) výkon omezený na 300 koní, jenže daleko důležitější byly ty stovky newtonmetrů, které na kola šla již od volnoběhu.

Agregát MT-125 na tom samozřejmě takhle divoce není, ale přesto si troufám tvrdit, že z dynamiky nového emtéčka bude konkurence hodně kyselá. Naháč totiž dostává motor z letošní YZF-R125, která se jako vůbec první malorážka chlubí variabilním časováním ventilů VVA – v nižších až středních otáčkách sací ventily otevírají jedna vačka a od 7400 otáček druhá vačka. Výkonové maximum přichází v 10 000 otáčkách, tedy o tisícovku dál než doposud, a jak víme z kapotované sestřičky, tenhle motor funguje parádně. I když v maximu točivého momentu přišel skoro o celý newtonmetr. Jenže ono prostě jde víc o ten průběh než maximální čísla někde nahoře. Agregát má dokonce i antihoppingovou spojku, což je další věcička, která se vám bude při sportovní jízdě hodit. A že na MT-125 se jinak než sportovně asi ani jezdit nebude! S tímhle designem se přeci nemůžete jen tak prdlat po okolí…

Video

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 12 Kč od 4 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist