Ural v sedmdesáti letech neopouští síly

Přitom současnost od zahájení výroby  dělí téměř jedna celá délka lidského života. První kusy M-72 byly po evakuaci vybavení továrny z Moskvy do Irbitsku vyrobeny již v polovině roku 1942. Během války bylo pro potřeby Rudé armády dodáno téměř 9 500 robustních motocyklů se sajdkárou, schopných zvládnout téměř každý terén. Na výrobě se tehdy v krutých podmínkách západní Sibiře podílely i ženy a děti, a technologické možnosti odpovídaly válečnému stavu i zeměpisné poloze výrobního závodu. Neexistovaly žádné subdodavatelské zdroje, a v jedné továrně se tak muselo vyrábět prakticky všechno, do posledního šroubku. Náročné podmínky se pochopitelně promítaly do výsledné kvality zpracování, ale armáda si Uraly přesto cenila - hlavně pro jejich dobrou prostupnost terénem, a především jednoduchou a bytelnou konstrukci.

Na moderní technologie si ale dělníci v Irbitských halách museli počkat mnohem déle, než jejich kolegové na Západě. Politická a hospodářská situace v Sovětském svazu po druhé světové válce prakticky zmrazila poměry v Motocyklovém závodě, a teprve po pádu železné opony se Uraly začaly postupně měnit v moderní stroje. Současné modely už mají ve výbavě komponenty tak zvučných jmen, jako například Marzochi, Sachs, Brembo nebo Keihin. Také modelová řada se od války rozrostla – sice se jedná víceméně o variace postavené na shodném základu, ale máte z čeho vybírat alespoň podle toho, zda hledáte Ural terénního nebo silničního zaměření.

Kromě výročního modelu M-70, který bude v nabídce pouze do 19. listopadu letošního roku, zahrnuje katalog 2012 ještě terénní Ranger v několika barevných kombinacích, cestovní Tourist, stylový Retro, nebo low-end model T, odvozený od podstatně bohatěji vystrojeného Uralu Tourist. Téčko vychází vstříc takovým zájemcům, kteří touží po ruské ikoně se sidecarem, ale nechtějí hned investovat do plné výbavy. Ural totiž úměrně modernizacíi komponentů zvýšil ceny, a za nejdražší modely účtuje více než tři sta tisíc korun. Značnou část pořizovacích nákladů lze ale ušetřit právě za výbavu, a když prozatím oželíte takové věci jako rezervní kolo, polní lopatku, nosič zavazadel, zadní sedlo (které je stejně skoro zbytečné, pro spolujezdce máte přece sidecar!) a další drobnosti, seženete nový Ural za podstatně lepší peníz. Až se časem do jízdy se sajdkárou zamilujete a rozhodnete se vyměnit svoje Téčko za plnohodnotný cesťák Tourist, stačí si veškeré příslušenství jednoduše dokoupit a domontovat. Na začátku je třeba učinit jen jedno zásadní rozhodnutí – a to zda si budete občas chtít  v terénu pomoci náhonem kola postranního vozíku, nebo se bez něj obejdete.
Kdo dává před dobrodružnými výpravami přednost eleganci a svátečním vyjížďkám na piknik v přírodě nebo k lázeňské kolonádě, pravděpodobně zvolí lehký model Retro, který je považován za vlajkovou loď Irbitského motocyklového závodu. Jedná se o čistě silniční motocykl s postranním vozíkem v předválečném stylu s klasickými sedly a stylovým řazením zpětného chodu na nádrži. Pohon kola postranního vozíku není vzhledem k určení modelu Retro potřeba, a proto se do něj ani nemontuje. Zvýšený důraz je naopak kladen na komfort, a to zejména posádky. Sedačka sidecaru je stejně jako celý jeho interiér opatřena luxusním čalouněním.
Už zmíněný Ural Tourist je tradičním cestovním sidecarem se zvýšenou průchodností terénem a vylepšeným odpružením. Hodí se jak pro samotáře, vydávající se do neznámých dálek, tak i pro celé rodiny. Výrobce jej dodává v provedení s pohonem kola sidecaru, nebo v levnější variantě pouze s poháněným zadním kolem motocyklu.
Nekompromisním strojem do nepohody je Ural Ranger . Tento terénní speciál od Irbitského závodu dokonce objednávají pro bojové účely armády různých zemí. Vojenský charakter Ranger nezapře díky absenci chromu, vyhledávacímu světlometu, kanystru, polní lopatce., nebo maskovacímu zbarvení. Naopak v běžném civilním provozu je Ranger nepřehlédnutelný. O jeho mimořádných schopnostech v těžkém terénu jsme se už mohli přesvědčit na vlastní kůži, a musím uznat, že jeho odhodlání překonávat nástrahy terénu bylo mnohem větší, než naše. Speciální zimní edice Rangeru nese název sibiřské šelmy – Sněžnyj Bars, pískovou kamufláž zase rusové pojmenovali podle mongolské poušti Gobi.
Za sportovně-cestovní by se dal označit model Ural Cross, se kterým se v klidu můžete zúčastnit amatérských off-road soutěží. Tento model nenabízí žádné pohodlí, ale jeho předností je možnost pohybu spolujezdce a tím vyvažování sidecaru během jízdy terénem. Nástavba umožňuje uložení výbavy do uzamykatelného kufru i jeho uložení kdekoliv na volných plochách, takže se s Crossem dá vyrazit i na delší expedici do divočiny. Pohon kola postranního vozíku může, ale nemusí být součástí výbavy.
Přestože je značka Ural obecně spojována se sajdkárami, ruský motocykl s typickým boxerem můžete řídit také v sólo provedení. Bez postranního vozíku se vyrábí modely Retro, sT a výroční M-70s. Samostatnou kapitolu tvoří chopper z ruské oceli – Ural Vlk – který není odvozen od žádného konkrétního modelu, ale je dílem spolupráce mezi Irbitským motocyklovým závodem, a moskevským motoklubem Night Wolfs.
Taková je tedy současná nabídka kultovní ruské značky na našem trhu. Kdo už někdy jízdu se sajdkárou vyzkoušel, určitě potvrdí  že se jedná o nezapomenutelný zážitek. Všem ostatním, kteří o tom někdy zauvažovali, snad tyto řádky alespoň trochu pomohou k finálnímu rozhodnutí.