Royal Enfield (ne)představil scrambler Bear 650
Text: Jan Rameš | Foto: Royal Enfield | Zveřejněno: 29.10.2024 | Zobrazeno: 12 226x
Věděli jsme, že s ním Indové přijdou. Minulý týden probíhalo novinářské testování v Kalifornii, ovšem až do příštího úterý, než začne veletrh EICMA, platí embargo. Na globálním webu a jeho jazykových mutacích je akorát odpočítávání, s výjimkou jediného. Tím je americký, kde teď dlouho očekávaného dvouválcového scramblera představili kompletně. Jmenuje se Bear 650 a vlastně to moc scrambler není…
Kapitoly článku
Občas logiku Royal Enfieldu, co se prezentací nových modelů týče, moc nepobírám. Mockrát se stalo, že tahle značka pro domácí trh představila nějakou novinku, ale pro Evropu s ní s velkou pompou přišla třeba až za měsíc. Což v době, kdy máte celý svět na dlani (v mobilu), vůbec nedává smysl. Stejně tak mi teď uniká, proč v USA už mají Medvěda (to je v překladu Bear) představeného, na YouTubu se ve stejný okamžik objevila spousta videí z novinářských testování, ale po celém světě se ještě hraje habaďůra s embargem. Uvidíme, co příští úterý nového Royal Enfield na tiskové konferenci v Miláně k Bearu poví navíc, ale hádám, že toho moc nebude. Takže reportáž z veletrhu EICMA bude asi hlavně o dvouválcovém Classicu 650.
Co tedy o Royal Enfieldu Bear 650 víme? Základ je jasný, ten opticky velkolepý řadový dvouválec 648 cm3, který i tady bude mít svých 48 koní – pro USA jsou přesné hodnoty 34,9 kW při 7150 otáčkách a 56,5 Nm při 5150 otáčkách, uvidíme, jestli se to bude lišit v evropském provedení. Jednovačkový rozvod, přesazení ojničních čepů o 270°, nízká komprese 9,5:1, šestistupňová převodovka, to jsou všechno hodnoty, které známe už z dvojčat Interceptor a Continental GT, jež měly premiéru před dlouhými sedmi lety. Ale aby nedošlo k mýlce, ani v nejmenším bychom nechtěli na tomhle skvělém motoru cokoli měnit!
Kde bych se naopak za více změn nezlobil, je podvozek. Upřímně se musím vyznat z toho, že pro mě je Bear 650 poměrně zklamáním. Lidi, jak já se na tuhle motorku těšil! U značky, která má ve svém portfoliu Himalayana a Scram 411, jsem doufal v to, že šestpade scrambler bude fakt scrambler. Moje bankovní konto se třáslo strachem, protože to smrdělo obrovskou láskou… Jenomže zdvihy odpružení 130 a 115 mm jsou sice o dost vyšší než u Interceptoru, jenomže pořád odpovídají silničním naháčům. Aspoň že kola tu jsou jiná, vpředu 19“ a vzadu 17“. Vlastně celý Bear podvozkově docela dost připomíná Triumph Scrambler 900, a to zdvihy, rozvorem a vlastně i hmotností (Bear váží 216 kg), všechno je to plus mínus rozdíl v řádu jednotek. U Inda nevíme akorát výšku sedla. Každopádně to vypadá, že na namísto scrambleru s opravdovým terénním apetitem dostáváme spíše takového toho městského dřevorubce, přesně jako u Triumphu. Aspoň že přední vidlice je nově upside-down a že jde vypnout ABS na zadku.
Jenomže Triumph se aspoň tváří jako skutečný teréňák díky svým charakteristickým zvednutým výfukům. I Moto Guzzi V7 Stornello je měla, a to byl scrambler „z leknutí“, protože podvozek byl úplně stejný jako u silničních V7. Scrambler prostě musí mít lafuy nahoře. Nebo aspoň nějaké hezké zvednuté nahoru odspodu. A Bear dostal takovou škaredou černou fazoli… Asi si Indové tímto krokem pojišťují odbyt příplatkové výbavy, protože si nedokážu představit, že by tam někdo tenhle výfuk nechal (ačkoli v doplňcích zatím žádné výfuky nejsou). Na otázku: „Irenko, já se ptám proč!“ vám Royal Enfield odpoví, že nízký výfuk byl vybrán kvůli tomu, aby bylo zachováno místo pro boční zavazadla, že to je praktičtější. No jasně že jsou zvednuté laufy na houby, pokud se bavíme o praktičnosti! Ale tohle je scrambler, toho si zákazníci kupují a dopředu vědí, že pro krásu se trpí. Jděte mi s praktičností k šípku…
Pokud nakonec překousnete, že ta motorka sedí podezřele nízko nad zemí a že má výfuk namontovaný omylem asi z jiného modelu, tak máte před sebou vlastně hezkou motorku. A není to Interceptor, akorát na zubatých kolech. Pěkně vypadá zejména prošívané sedlo a za ním ten trubkový podsedlák s madlem a kulatým světýlkem. Podsedlové kastlíky jsou dozdobeny číselnou tabulkou a před řídítky s hrazdičkou najdete jediný kulatý budík, ovšem s konektivitou a mapovou navigací. A pěkná jsou i barevná provedení, tady se Bear od Interceptorů a dalších výrazně liší. Mimochodem to nejdražší bílé s tyrkysovým rámem má na tabulce číslo 249, čímž se na závěr dostáváme k tomu, proč se Bear vlastně jmenuje Bear. Opravdu je to Medvěd, ale došlo se k němu trochu oklikou. V USA se totiž od 20. let minulého století pořádal v Kalifornii závod nazvaný Big Bear Run, což byl klasický pouštní sprint, když se z Los Angeles vyráželo ke 100 mil vzdálenému Big Bear Lake, Velkému medvědímu jezeru. Nakonec se závodu účastnila tisícovka závodníků, což už California Highway Patrol nevydýchala a závod zatrhla. Poslední ročník se jel v roce 1960 a vyhrál ho 16letý nováček Eddie Mulder, budoucí šampion amerických offroadových závodů, který jel na půllitrovém Royal Enfieldu s číslem 249…