Muzeum youngtimerů v Sezemicích skončilo

Je to skoro přesně devět let, co se na facebookovém profilu Muzea motocyklů Sezemice objevila informace, že je oficiálně otevřeno pro veřejnost. Byl jsem se tam podívat hned první týden, tehdy ještě coby redaktor jiného, dnes již zaniklého periodika, ale dodnes si tu návštěvu pamatuji – tu emoci, když jsem tam vstoupil, majitel muzea Libor Novák rozsvítil a mně spadla brada už ve vstupní hale. Celá návštěva pro mě byly takové malé Vánoce. Mám rád historické motocykly, mám rád vlastně všechny motocykly, ale youngtimery ze 70., 80. a začátku 90. let, to je moje srdcovka, protože ty byly nové, když jsem byl malý. A tady jich na jednom místě bylo tou dobou více než 120, teď už dokonce kolem 180! Něco motorky, o nichž jsem snil, něco motorky, u nichž jsem ani nedoufal, že je někdy uvidím naživo, a něco motorky, na nichž jsem jezdil. Vybavuji si, jak mi vyhrkly do očí slzy, když jsem tam spatřil Hondu CBX750F, na níž jsem začínal, a musel jsem si chvíli sednout. Všechny stroje buď naprostý originál, nebo dobový tuning, a žádný balast „páté přes deváté“, nýbrž jasně uspořádané expozice. Všechny šestiválce, všechna turba, všechny Wankely, zvlášť Italky, zvlášť Bavoráky, zvlášť moderní superbiky. Naprostý ráj.

Jak je možné, že tak unikátní místo teď po devíti letech končí? Celkem jednoduše. Majitel muzea Libor Novák patří k rané vlně porevolučních podnikatelů, kteří spojili svého koníčka s živobytím a věnovali se jedné stopě, Libor konkrétně motocyklovým pneumatikám, které dělá dodnes. Vždycky to byl obrovský srdcař, který motorkami naprosto žil. Dost jich taky posbíral, a aby se o svou vášeň mohl podělit s ostatními, rozhodl se vybudovat muzeum. To na svoje náklady celé vytvořil z bývalé masny, což mu zabralo několik let, a jeho provoz taky vždycky doplácel ze svého, protože jenom za vstupné se kolikrát nevyplatilo málem ani rozsvítit a cestou dotací nikdy jít nechtěl. Proto muzeum nemělo pevnou otevírací dobu – Libor normálně přes týden pracuje, takže bylo potřeba se dopředu domluvit a být skupinka aspoň čtyř lidí, aby to, že cvakne vypínačem a stráví s vámi dvě, tři hodiny času, pro něj vycházelo ekonomicky aspoň nulově. Muzeum tak vlastně bylo spíše „soukromou sbírkou s možností prohlídky veřejností“, jenomže spousta lidí tohle hlavně v poslední době odmítala akceptovat, a když na ně prostě Libor neměl čas a do muzea je nepustil („Najednou mi ve čtvrtek dopoledne volají dva, že stojí před vchodem…“), ještě si to slízl na sociálech. Chování lidí, ekonomická stránka a samotný fakt, že úplně nemládne se všemi důsledky, Libora Nováka vedly k rozhodnutí, že devět let stačilo. Pro veřejnost už jeho fantastická sbírka přístupná nebude. Chápeme. Ale to neznamená, že nás to nemrzí.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Dominik Valášek - (Odebírat články autora)