Honda VFR1200F na showroomech

Při prvním setkání „tváří v tvář“ s novou VFR na Jarově mě překvapilo několik věcí. Tou první je přední maska, která naživo působí ještě mnohem výrazněji než na fotkách. Na mohutný světlomet po stranách navazují otvory sání a až pak se k němu line boční kapotáž. Průduch pod lexi nahoře nad světlem slibuje omezení turbulencí.
Druhou výraznou věcí je v reálu výfuk - ani se mi nechce říkat „koncovka výfuku“, spíš bych to označil za „výfukové oddělení“. Tahle mohutná a opláštěná věc se prostě už vymkla jakémukoli srovnání a označení. U každé jiné mašiny bych se předem zhrozil, ale tady docela ladí s celkem a odráží motiv předního světla. Ovšem stačí na pár vteřin nahodit véčkový čtyřválec a rázem na všechny tyto úvahy zapomenete, ten zvuk se nedá popsat, ten musíte zažít.
No a třetí věcí, kterou z fotek prostě nikdy nepocítíte, je dojem z místa řidiče. Pohodlné a přitom docela tuhé sedlo, dost místa na kolena i pro nás dlouhány, přiměřené rozložení váhy na ruce slibující dobré vnímání předku a sportovní dojem z jízdy. To hlavní, co mě osobně oslovilo, je pohled na nádrž s ostrými boky vystrčenými do stran. Takhle výrazný profil nádrže s špičatými stranami bych prostě čekal spíš od vyhraněného supersportu a ne univerzálního sport-toureru. 
To je z prvních dojmů při setkání s VFR na showroomu zatím vše. Na Jarově jsem ale potkal ještě jednu krásku, na kterou se na jaře těším, a sice model „Fury“, který se na evropských trzích prodává pod označením Honda VT1300CX.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)