Hitparáda 2012

Text: Motorkáři.cz | Foto: Motorkáři.cz | Zveřejněno: 27.12.2012 | Zobrazeno: 20 970x

Každý rok projdou našimi redakčními či srovnávacími testy desítky motorek - letos to bylo přesně 75 různých modelů a značek. Bohužel není reálné, aby se každý člen redakce projel na všech motorkách, které se v průběhu roku objeví v testovacím kalendáři. Přesto jsme se rozhodli zrekapitulovat letošní sezónu a dát každému redaktorovi příležitost vyzdvihnout tři motorky, které v něm letos zanechaly největší dojem.

Vláďa Novotný

Rok 2012 naservíroval obrovskou porci povedených exemplářů. Jeden byl lepší než druhý a věřte, že jen těžko budu vyzdvihovat ten nejlepší. Je to asi tak, že brány fabrik opouštějí motorky dobré, a proto o té nejlepší z nejlepších rozhodují hlavně vlastní pocity a priority.

KTM 250 SX-F (test)

Na první flek usadím motokrosovou dračici KTM 250 SX-F modelového roku 2013. Přesvědčilo mě hned první rande v Itálii. Dvěpade je parádně ovladatelná, výborně zatáčí a její zbrusu nový motor dokáže vystřihnout celých 44 koní. Příjemná je lehce ovladatelná hydraulická spojka, festovní přední brzda a přesná převodovka.
Hodně mě nadchla také Husqvarna TE250R modelového roku 2013 a první místo mezi offroaďáky jí kačena vyfoukla jen těsně.

Kawasaki ER-6n (test)

Stříbro dávám žluté Kawě. Někdo by mohl říct, že takhle „obyčejná mašina“ nemá čím oslnit... jenže to je právě ono. Tahle holka pro všechno dokáže zaujmout svou universálností. Člověk dostane za slušné peníze poměrně šmrncovní mašinu, která si levou zadní poradí s černou prací všedního dne, ale i zakroucenými silničkami za městem. Věřím, že dokáže oslovit jak začátečníky, tak ostřílené profíky.

Triumph Daytona 675R (dojmy)

Pomyslné třetí místo na bedně patří anglické supersportovní hadimršce, kterou je „erková“ Daytona. Tu se mi podařilo prohnat na úžasném okruhu Portimao v rámci testování pneumatik Bridgestone S-20. Angličanka mě dostala jednoduchou ovladatelností, hodně lineárním výkonem našláplého tříválce a vůbec ochotou naslouchat podnětům jezdce. Za zmínku určitě stojí skvělé brzdy, podvozek a výborná ergonomie. To všechno ještě umocňuje pěkně nakřáplej zvuk linoucí se z koncovky pod sedlem. Musím přiznat, že ještě teď mi běhá mráz po zádech.

A jak jste to letos měli vy? Klidně pište, co vás letos posadilo na zadek…

Lukáš Růžička

Honda NC700X DCT (test)

Pokud bych se měl otočit za touto sezónou a zhodnotit mnou testované motocykly, tak by asi první příčku atakovala právě tato rozpočtová Honda na každodenní použití. Po delší době pro mne osobně opravdu inovativní přístup, který v celkové koncepci a určení u mě osobně stojí hodně vysoko. Navíc právě k tomuto motocyklu pro každodenní provoz je podle mého názoru více než vhodná dvouspojková převodovka DCT. Pokud se k tomu přidají kompaktní rozměry, nenáročný provoz řadového dvouválce a v neposlední řadě celkově dospělý charakter motocyklu není co řešit. Převedeno do praxe - ve městě jako doma, raketový nástup na každém semaforu, výborná ovladatelnost na velkých kolech a k tomu přiměřená spotřeba. Navíc zábavný charakter plnohodnotného motocyklu na okreskách a v základu velice komfortní zavazadlový prostor. Krom praktických vlastností tak přináší tento motocykl jezdci i něco více, než jen fádní dopravní prostředek pro každý den, a to je myslím ta nejzajímavější přidaná hodnota. V detailnějším náhledu je jasné, že NC700X je opravdovým rozpočtovým motocyklem pro každodenní použití. Nelze tedy očekávat vysloveně nejmodernější výstřelky, ale spíše lety ověřené a funkční prvky, a to především v konstrukci rámu a odpružení. Rada: Pro ty, co hledají stroj opravdu na každý den. Víkendoví jezdci budou hledat asi jinde.

Kymco DJs 125 (test)

Taiwanská firma se opět blýskla a v kategorii levných skútrů letos uvedla na trh většího bráchu populárního dýdžeje. Původní předloha dostala nový motor z Agility 125 a výsledkem je opravdu zajímavý skútr mix. Za přijatelný peníz dostanete zkrátka klasický městský skútr dnešních dnů v odpovídající výbavě a dobré kvalitě. Řada geniálních řešení je zpravidla ve své podstatě opravdu jednoduchá a zde se dá říci, že to opravdu vyšlo. Výsledkem je konstrukční a designový základ, vybavený léty osvědčeným silnějším motorem a to vše za rozumnou cenu. Co více si s limitovaným rozpočtem přát? Příjemným zjištěním je spotřeba, která se v běžném testovacím provozu pohybovala do 3,5 l/100 km. Kromě výše uvedeného je tu ještě jeho nezdolný charakter a soustředění čistě na užitnou hodnotu a každodenní ježdění. Najdou se i drobné nedostatky, ale po pravdě není dokonalého stroje a zde jsou to jen malicherné drobnosti (jako třeba méně přesný ukazatel paliva apod.). Vzhledově DJ příliš nenadchne, možná se i trochu ztratí v davu, ale je to čistokrevný pracant. Navíc s pořizovací cenou a čistě užitnou hodnotou by možná i přílišná okázalost mohla být i trochu na škodu. Zde Vás nějaký ten šrám rozhodně mrzet nebude a navíc zpracováním a provedením se mě osobně zdá, že se s tím už tak nějak počítá. Navíc s přicházejícím novým rokem a změnou legislativy jeden z více než vhodných adeptů pro nováčky na dvou kolech. Rada: Pokud jste vyšších postav, doporučuji nejdříve vyzkoušet poskládání za řidítky.

Moto Guzzi Stelvio NTX 1200 8V (test)

Po letech mohu konstatovat, že Stelvio zraje jak dobré víno a především s příchodem jeho druhé generace bylo dotaženo alespoň z mého subjektivního pohledu téměř k dokonalosti. Nedostatky byly dotaženy a dnes se jedná o velice osobitý motocykl, který směle konkuruje všem v rámci kategorie. Mezi zásdaní změny patří navýšení objemu palivové nádrže, která má u aktuální verze velice komfortní objem 32 l. Co si rovněž cením, že motor je v základu pořád původní koncepce, jen obdržel nové vačky a větší vstřikovací hrdla. I nadále tak má nezaměnitelné charizma 8V s mohutným brzdným účinkem. V rámci modernizace dostal motocykl novou řídící jednotku, která zajišťuje nově i vypínatelnou kontrolu trakce. Za zmínku rovněž stojí nové větší brzdové kotouče. Na místě je se Stelviem trochu dřina, nicméně jakmile se dá tenhle koráb do pohybu, vše se zklidní, motocykl drží svědomitě stopu a bez okolků poslouchá Vaše příkazy. Zkrátka poctivý kus železa s kvalitním motorovým základem a italským rodokmenem, který se rozhodně neztratí v davu bavorských speciálů a anglických gentlemanů na cestovatelském dýchánku. Rada: Trochu si to ježdění budete muset zasloužit, ale rozhodně nezapadnete v davu. Pozor návyková záležitost, jakmile si Vás tento motocykl jednou získá, již nikdy nebudete chtít jinak. Zkrátka buď ho opustíte po několika kilometrech, nebo to bude na hodně dlouho.

Petr Poduška

Honda Crosstourer (první jízda a test)

Letošní sezóna byla na zajímavé novinky hodně bohatá, a mít neomezený rozpočet a nekonečně velkou garáž, určitě bych do ní postavil víc než tři nové kousky. Když seřadím všechny testované modely podle osobních preferencí, nejsilnější dojem ve mě zanechala Honda se svým novým turistickým endurem. Může za to hlavně nezaměnitelný projev vidlicového čtyřválce, který se Japoncům povedlo naladit přesně na tu správnou cestovně-sportovní notu. Zabodovali u mě dokonce i s vylepšenou dvouspojkovou převodovkou, ačkoli patřím spíš mezi staromilce. Velké nadšení vyvolal také podvozek s hliníkovým rámem, který perfektně kombinuje cestovní komfort a sportovní jízdní vlastnosti. Duálním brzdám chybí snad jen vypínač ABS, ale i přes tenhle drobný nedostatek zůstává Crosstourer mezi cestovními endury mým soukromým favoritem.

Husqvarna Nuda 900 (první jízda)

Italské fabrice to pod německou taktovkou vyloženě svědčí a právě Nuda 900 je prvním živým důkazem, že tahle mezinárodní spolupráce bude hodně přínosná hlavně v silničním segmentu. Nuda musí každého zaujmout už na pohled, a když pak dostanete pod zadek její štíhlé sedlo, nenechá vás v klidu už ani okamžik. Převrtaný motor dostal od italů spolu s pár koníky navíc také pořádnou porci italského temperamentu, a když se k tomu přidá ovladatelnost lehká jako pírko, parádně naladěný podvozek už v základu a perfektně fungující brzdy, instantní zdroj zábavy je na světě. A právě za to, jak krátké svezení jí stačí k probuzení pozitivních emocí, by Husqvarna Nuda 900 nesměla chybět v mojí garáži snů.

BMW S1000RR

Kandidátů na třetí flek bylo v mém soukromém žebříčku hodně, ale nakonec pomyslný bronz získává inovovaný superbike od BMW. Líbí se mi, že jednu z nejvýkonnějších sériových motorek současnosti může protáhnout po závodní trati i okruhový laik, aniž by ho musely neustále strašit před očima její téměř nadpozemské parametry. Samozřejmě, že S1000RR je tak user-friendly především díky tolik diskutované elektronice, ale proč se pokroku vlastně pořád tak bránit? Když mi jako hobby jezdci volitelná palivová mapa v kombinaci s nastavitelnou kontrolou trakce dovolí vzít beztrestně za plyn bezmála dvousetkoňové motorky, a s chytře vymyšleným sportovním ABS se nemusím bát zmáčknout brzdu skoro až k heftu, zas tak od věci ty asistenční systémy asi nebudou.

Tomáš "Tommy" Mikšovský

V letošním roce mi opět pod rukama přistály, ve většině případů, testovací motocykly se sportovní DNA. Upřímně jsem za to velmi rád, protože zbožňuji stroje, které nechají vyniknout jezdeckou zručnost či nezkušenost, upozorní na nedostatky umu či rozumu a jsou nástrojem k dalšímu prohlubování jezdeckých dovedností, které lze posléze uplatnit v sedle kteréhokoliv motocyklu a to se může hodit zejména na českých silnicích. Proto vyzdvihnout trojici motocyklů, které ve mně zanechaly nejvíce emocí a daly mi opět nějaké to sousto nových zkušeností, mně netrvalo ani minutu.

Ducati 1199 Panigale S (test)

Asi nikoho nepřekvapím tím, že bych na první místo nominoval rudou italskou střelu, která nabídla, dle mého názoru, ten nejlepší „package“, který je do jisté míry odpovědí směřující německé továrně a je rovněž novým vodítkem pro současné světově proslulé výrobce sériových superbiků, kteří jsou „nuceni“ k přijetí radikálních inovací na svých strojích v dané kategorii. Ale teď už k motocyklu. Měl jsem tu možnost testovat tenhle kousek na technickém profilu tratě mosteckého autodromu, kde se vyjímala především obratnost, přesnost a neskutečná rychlost stroje. V paměti mi zůstala vzpomínka na neuvěřitelný zátah v nejvyšších obrátkách dvouválcového motoru, neskutečný zvuk a dokonalé jízdní vlastnosti, které si velmi jednoduše uzpůsobíte dle pocitu. Třešničkou na dortu je velmi chytrý elektronický management stroje, jedinečný svého druhu mezi sportovními produkčními motocykly, který je schopen eliminovat nezkušenost jezdce nebo ho naopak posunout směrem kupředu. V neposlední řadě je to ojedinělý design, který posílá tento stroj, alespoň v mých očích, na první místo.

Husqvarna Nuda 900 (test)

Tahle splašená trubka na dvou kolech mě zprvu uchvátila svým originálním vzhledem přední masky s čirým světlometem a ostře říznutými plastovými doplňky. Pak mě dorazil charakter převrtaného řadového dvouválcového motoru, který pochází z modelu BMW F800R. Utkvěl mi v paměti i uhlazený průběh výkonové křivky a opět velmi energický charakter těch nejvyšších obrátek. Ergonomické řešení bylo ušité přesně na mou míru, s čímž se pojí dokonalá kontrola nad strojem. Po prvních kilometrech v sedle italsko-německé Nudy mi bylo jasné, že čím více ji bude jezdec ždímat, tím více radosti mu z jízdy přinese. Za řidítky motocyklu to musí člověka zkrátka bavit a díky tomu řadím Husqvarnu zaslouženě na druhé místo.

Ducati Streetfighter 848 (test)

Nelze jinak, ale nominace na třetí příčku subjektivní hitparády patří Ducati Streetfighter 848. Na oko zdánlivě pohodový stroj, ale ve skrytu karteru neuvěřitelný drsňák. Na začátku testu jsem si říkal, že když už jsem si potykal s jeho silnějším bráchou, už mě nemá co překvapit. Dnes jsem nesmírně rád, že jsem se mýlil. STR 848 je přesně pro ty, kteří hledají určitý kompromis mezi sportovním nářadím a strojem, na kterém by občas vyjeli za hranice vlasti České republiky. Co bych jako první vypíchnul na tomto motocyklu, jsou již zmiňované dokonalé jízdní vlastnosti. Dále velmi kultivovaný chod motoru v nízkých obrátkách dvouválcového agregátu, neúnavné brzdové ústrojí a vůbec celkový pocit z jízdy byl senzační a nepotřeboval jsem k tomu 200 koní!!!

Honza Krajíček

Moto Guzzi V7 Stone (test)

Jelikož z nabídky testovacích strojů obvykle „schytám“ skútry, každou plnohodnotnou motorku si náležitě užívám. A právě pro velikou zábavnost i osobitost projevu stavím v uplynulé sezóně nejvýše retro-bike Moto Guzzi V7 Stone. Uhrančivá Italka v prostém, ale jednoduše slušivém hávu se letos předvedla s novým motorem, který si i přes dříve nepoznanou kultivovanost v nižších otáčkách zachoval typický neurvalý projev (nyní spíš ve vyšších točkách) a zároveň je připraven okamžitě servírovat velikou porci krouťáku, díky čemuž je lehká a úžasně obratná kráska schopná i nečekaně svižné jízdy, aspoň co se kategorie „retro“ týká. K tomu si připočtěte ostrý zvuk motoru, hrubý chod převodovky a obvyklé zavlnění při řazení, strohé pohodlí za řidítky či tvrdý podvozek – dohromady máte úžasně charismatický stroj, který poskytuje naprosto základní, autentický a ničím nezkreslený radostný pocit z jízdy v jedné stopě.

Yamaha TMax 530 (test)

Ze široké škály letos testovaných skútrů zcela vyčnívala nejnovější inkarnace legendárního TMaxe od Yamahy, což ostatně potvrdil i náš letní srovnávák. Maxiskútr s neskrývaně motocyklovou duší, nebo dravá motorka zakletá do podoby klasického maxiskútru? TMax 530 má vše, co nesmí velkému skútru chybět, a nabízí tak náležité pohodlí a ochranu jezdce, je obratný a lehce ovladatelný a poslouží i velkorysým úložným prostorem. K tomu ovšem v dosud nevídané míře přidává i vlastnosti, kterými by se mohly chlubit spíše sportovně zaměřené šestistovky, tedy silný pružný motor, úžasný tuhý podvozek i vynikající ostré brzdy. Jak letos Yamaha dokázala, všestrannost nemusí vůbec znamenat kompromisy, naopak – TMax nemá žádnou slabinu a bere si ty nejlepší vlastnosti skútru i motorky. Právě díky skloubení typicky skútrových užitných vlastností a sportovně dynamického a zábavného projevu řadím tohoto hravého a poddajného univerzála na druhé místo mých letošních testovaček.

Piaggio Beverly 350 SportTouring (test)

Na třetí místo musím zařadit možná trochu nenápadné, ale o to povedenější Beverly 350. Léty prověřený italský zástupce oblíbené střední třídy skútrů se letos vytasil s novým motorem. Právě třistapadesátka je hlavní chloubou Beverly – při objemu 330 ccm poskytuje výkon hodný nejméně čtyřstovky, spotřebou však ve své kubatuře patří k tomu nejskromnějšímu. Beverly je už roky symbolem elegantního a zároveň praktického skútru, zkrátka švihák i dělník v jednom, který při kompaktních rozměrech na velkých kolech nabízí solidní pohodlí, hodně prostoru i lehoučkou ovladatelnost. Letošní model je však ještě o kus dál - blesková odezva na plyn, skvělá akcelerace a agilní zátah motoru spolu s nezbytným tvrdším podvozkem umožňují navíc (na poměry skútrů) skutečně svižné sportovní svezení, díky němuž má Beverly 350 oproti běžné produkci ve střední třídě výraznou nadhodnotu. Jde zkrátka o líbivý, praktický a především výkonný skútr, s nímž se i zdánlivě rutinní cesty stávají zábavou.