Koncept Harley-Davidson RMCR by si zasloužil své místo v katalogu
Text: Dominik Valášek | Zdroj: Thunderbike Harley-Davidson | Foto: Harley-Davidson | Zveřejněno: 10.3.2026 | Zobrazeno: 12 316x
Od konceptu Bronx, za kterým se potichu zavřela voda někdy kolem roku 2020, jsme o sportovně laděném naháči z dílen Harley-Davidsonu neslyšeli. Velká část motorkářské komunity si je přitom jistá, že právě v řízné, silničně orientované motorce, by současný motor Revolution Max vynikl skvěle. Potichu představený koncept RMCR tak najednou vypadá velmi zajímavě, navíc Harley už podobný stroj v sedmdesátých letech vyráběl.
Kapitoly článku
Koncept RMCR se bez velkých fanfár představil před několika dny na akci Mama Tried Motorcycle Show v Milwaukee. A jakkoliv na první pohled může vypadat jako přestavba z profesionální dílny, skutečně jde o designové cvičení, pocházející přímo z Harleye.
Název RMCR je zkratkou pro Revolution Max Café Racer – takhle jednoduché to je. Stroj pak názvem, a samozřejmě i vzhledem, odkazuje na model XLCR, což byl kafáč postavený na platformě někdejšího Sportsteru, krátce vyráběný a prodávaný v letech 1977 až 1979. Právě XLCR, které stálo při návrhu konceptu jako hlavní inspirace, pak dává i jistou drobnou naději, že by se nové RMCR mohlo dočkat sériové podoby. Pokud bychom do toho měli mluvit, pak si jednoznačně myslíme, že Harley potřebuje podobný stroj ve svém portfoliu jako sůl. Pravděpodobně však bude záležet na odezvě, kterou RMCR posbírá od širší veřejnosti.
Jak uvedl šéfdesignér Harleye Bjorn Shuster v rozhovoru pro Cafe Racers of Instagram, RMCR započalo svůj život jako Pan America 1250 ST, tedy verze na malých sedmnáctipalcových kolech. Moc Pan Americy byste ale v kafáči nenašli. I když byla americká značka skoupá na informace, je zcela patrné, že z adventury zůstalo akorát jádro rámu, obalující kapalinou chlazený dvouválec Revolution Max o výkonu 150 koní. Ten má sám o sobě dost pozměněnou vizáž, z pravé strany vypadá o něco klasičtěji díky broušeným falešným žebrům, vystupujícím proti černému zbarvení agregátu, a zdobnému víku spojky. Zajímavostí jsou rovněž výfuky, které se v elegantních křivkách sbíhají (ale nespojují) dohromady, aby následně pokračovaly do dvou titanových koncovek Akrapovič, umístěných po stranách. Je však na místě připomenout, že kdyby náhodou došlo na sériovou výrobu, takhle pěkných výfuků se minimálně v Evropě rozhodně nedočkáme…
Kola i brzdy zůstaly z Pan Americy, přibyl jen broušený lem ráfků, samotný podvozek se ale změnil. Vzadu je kratší a odlehčená kyvná vidlice s centrálním tlumičem Öhlins, vpředu se pak objevila silniční obrácená vidlice stejné značky. Stupačky jsou umístněné na přepákování dále vzadu, řídítka jsou „clip-on“ přímo na brýlích, takže jízdní pozice bude z těch bolestivějších. Opět je otázka, zda by ji Harley v případě sériové výroby zachoval, čímž by z RMCR udělal motorku „pro tvrďáky“, nebo by ustoupil a ergonomický trojúhelník o něco uvolnil.
Vzhled je bez diskuze na jedničku. Ano, pořád je tu přítomna nepohledová levá strana motoru, ale karbonové bočnice chladiče vypadají skvěle. Když jsme u karbonu, z něj je s výjimkou nádrže vlastně veškerá karosařina od předního blatníku po stylový podsedlový díl, sedící na novém podsedlovém rámu. Plechová nádrž vychází ze Sporsteru S a naprosto parádním prvkem je kaplička s kulatým světlem, postavená do negativního sklonu. Pod maličkým plexi štítkem se pak nachází dvojice TFT budíků, nahrazujících klasickou „tatranku“ displeje z Pan Americy.
RMCR vypadá prostě skvěle a s ohledem na základ vycházející ze silničního provedení adventury Pan America je jasné, že bude i skvěle jezdit. Zda se ovšem někdy rozjede v rukou zákazníků, to je velká neznámá. My bychom si to moc přáli, protože jak už padlo výše, stroj jako je tento by portfoliu Harley-Davidsonu vyloženě slušel.
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.











