husqvarna_svart_125_listopad2




Rozumný chuligán. Ducati představila Streetfighter V2

Jak jsou věci relativní. Když Ducati představila první dvouválcový Streetfighter na podzim roku 2008, měl 155 koní a bylo to zvíře. Teď představuje dvouválcový Streetfighter, který má 153 koní a je to prý vstupní brána do světa pouličních bojovníků. Na tu pravou divočinu tady bude nový Streetfighter V4 SP. Svět se nám maličko zbláznil, zdá se…

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Máme tady další lichý čtvrtek a s ním již čtvrtou premiéru novinek Ducati. A tentokráte jsme se dočkali již opravdu úplně nového modelu, doposud to byly vždycky jen takové odvozeniny a další verze. I z téhle oblasti tady jednu novotu máme, a sice Streetfighter V4 v nejlepší verzi SP, nás ale zajímá především Streetfighter V2. Kdysi byla ta rodina Streetfighter 1098 jako velký a Streetfighter 848 jako junior, teď je to V4 jako zvíře, a to hned ve třech verzích (standard, S a teď nové SP), a V2 coby volba z rozumu. I když u 153 koní na 200 kilo živé váhy je to s tím rozumem hodně přitažené za vlasy…

Streetfighter V2

Když si vzpomenu na Streetfighter 848, tak před sebou vidím skvělou motorku, kterou bych na silniční používání rozhodně mnohem radši než tu hovadskou 1098. Vypadaly stejně, ale osm-čtyři-osma nabízela ovladatelnost, o níž se velkému modelu ani nesnilo, a k tomu skvělý točivý motor, jenž byl všechno jenom ne slabý. Jenže co naplat, pořád to byl baby Streetfighter a ten jediný správný měl prostě označení 1098. Teda vlastně neměl, protože co si pamatuji, byl to vždycky jenom Streetfighter, ale zkrátka uvnitř tepal dvouválec z 1098. No a tohle bude na tuty úplně stejná písnička. Už teď vím, že nová V2 bude mnohem milejší a rozumnější svezení než ta psychopatická V4, dokonce i stejně vypadají – a tipněte si, jaké budou prodejní čísla obou verzí… Nicméně to neznamená, že by Streetfighter V2 byl od začátku zbytečná motorka. Naopak, dokáže nabídnout stejný pouličně rabiátský přístup i lidem, kteří by si jinak vé-čtyřku nemohli dovolit, anebo těm, kteří prostě vědí, že je pro ně naprosto zbytečná. A potom těm, pro které je Ducati pořád ještě synonymum pro V2!

Pokud vám jde o vzhled, můžete klidně skočit do V2 a ještě ušetříte zdraví a peníze, protože i tahle nejslabší varianta vypadá stejně jako V4. Teda ne úplně stejně, ale hodně podobně. A víte, co vám řeknu? Že mně se dokonce líbí víc, protože postrádá ta praštěná křidélka (můžete si je však dokoupit z katalogu Ducati Performance), takže je vzhledově taková čistší. Dokonce je tady i náznak výfukové koncovky a ne jenom díra dolů. Když se na obě verze, V2 a základní V4, zadíváte pozorně, zjistíte, že těch rozdílů je tam poměrně dost, zejména kolem nádrže, ale čumáky jsou stejné, podsedlovky jsou stejné, motorový prostor má V2 uklizenější, kola jsou stejná, letmáč vzadu tady je…

Recept na výrobu Streetfighteru V2 je identický jako v případě všech jeho předchůdců a sourozenců, je to prostě svlečený superbike, v tomto případě Panigale V2. To znamená, že monokokový hliníkový rám je uchycený na dvouválci Superquadro, který má objem 955 cm3 a výkonové parametry 153 koní při vysokých 10 750 otáčkách a 101,4 newtonmetrů při 9000 otáčkách. Takže to znamená, že to bude zatahovat stejně jako Panigale? Kdepak, lépe, protože zadní rozeta má o dva zuby víc, a zkrácený sekundár je vždycky ten nejlepší a velice účinný tuning. Že tím pádem trochu klesne maximálka, to vám u nahaté motorky může být úplně buřt. Co potěší, že z Panigale zůstává antihoppingová spojka i obousměrný quickshifter, nicméně v současnosti už bychom si vlastně nedovedli představit, že by to u Ducati bylo jinak.

Logickou volbou je i ponechání šestiosé inerciální jednotky, takže Streetfighter V2 nabídne vymoženosti nejmodernější elektroniky. U všech prvků najdeme označení Evo, u některých dokonce s číslem 2, prostě to nej, co mají aktuálně v Ducati vyvinuté. ABS i kontrola trakce jsou s náklonovou funkcí, potom tady máme antiwheelie, již zmíněný quickshifter a regulaci brzdění motorem. Vše má několik úrovní nastavení, ABS si dokonce můžete vypnout na zadním kole, a tyto prvky jsou sdružené v trojici jízdních módů (Wet, Road, Sport), kde si je můžete ještě upravovat podle libosti. K jízdním módům jsou také přiřazeny tři různé motorové mapy, opět laditelné, přičemž u těch prvních dvou „pomalejších“ je poprvé u motoru Superquadro použito rozdílné mapování pro různé rychlosti. A kde se všechno tohle nastavuje? Samozřejmě na pěkném barevném 4,3“ TFT displeji, k němuž si můžete přikoupit ještě Ducati Multimedia System pro propojení s mobilem.

Co se podvozku týče, jsme pořád u Panigale V2. Rám je tedy hliníkový monokok, sloužící zároveň jako airbox a držící přední vidlici, zadní letmá kyvná vidlice má čep v motoru. Proti Panigale tady ovšem jsou drobné změny, když ta kyvka je o 16 mm delší než u Panigale. Ovšem když se podíváme na rozvor, tam vidíme dokonce o 29 mm víc, tak nevím, kde to Italové nabrali. Každopádně to bude trochu kompenzace za ten kratší sekundární převod, aby se Streetfighter tolik neplašil na zadní – něco mi ale říká, že přesně to by po něm ale jeho majitelé chtěli… Úhel řízení i závlek zůstávají stejné a i naháč bez kapoty bude mít silně sportovní rozložení hmotnosti 52/48 % ve prospěch předního kola.

Odpružení, brzdy, kola, to vše je vybráno velice rozumně. Zapomeňte na nějaké semiaktivní Öhlinsy a Stylemy, ty si může dovolit vé-čtyřka a ještě v nějaké lepší verzi, Streetfighter V2 přijíždí vybavený přední 43mm USD vidlicí Showa BPF a zadním tlumičem Sachs, vše plně nastavitelné, plus Sachs dodal i tlumič řízení. Přední brzdové kotouče o průměru 320 mm jsou doplněny monoblokovými třmeny Brembo M4.32, což je opět kombinace, která sice dnes už není top, ale prostě funguje pořád dost dobře. A podle mě další obrovskou výhodou Streetfighteru V2 proti šílené vé-čtyřce budou kola, vzadu totiž najdete ráfek o šířce rozumných 5,5 palce a na něm pneumatiku 180/60ZR17, konkrétně Pirelli Diablo Rosso IV. Tenhle netradiční rozměr 180/60 patřil už ke Streetfighteru 848 a pamatuji si, jak moc mě tahle vyšší guma bavila a jak jsem si říkal, že do pěti let ji budou mít všichni namísto té běžné pětapadesátky. A vidíte, zůstává jen u Ducati. V Boloni vědí, proč ji tam dávají, věřte mi. Jo, na tuhle motorku se těším.

Streetfighter V4 SP

A z téhle mám pro změnu respekt až na půdu! Zároveň s vé-dvojkou představila Ducati ještě třetí vé-čtyřku, která doplní standardní provedení i vylepšené esko a bude stát až nad nimi. SP je odjakživa zkratka pro Sport Production a tahle motorka, to je čistý adrenalin. Onen bájný poměr výkonu 1:1 je záležitostí pro poseroutky, SP má těch svých 208 koní a 123 newtonmetrů jako všechny ostatní Streetfightery V4, ovšem i s plnou nádrží váží pouze 196 kg! Ufff…

Verzi SP poznáte na první pohled podle černo-červeno-stříbrného lakování „Winter Test“, konečně první Streetfighter, který nabídne víc barev na nádrži. A vypadá to teda hodně přísně, zejména když si uvědomíte, že ta nádrž je broušený hliník a spousta těch černých věciček na motorce zase čistý karbon. Z tohoto materiálu je i kryt suché spojky, a tady ukápne slina nejednomu ducatistovi – spojka je otevřená suchá antihoppingová STM-EVO SBK! Teda samozřejmě jenom pro okruhové použití, haha.

Tou největší technickou změnu najdete na koncích přední a zadní kyvné vidlice, jejichž pohyby krotí semiaktivní podvozek Öhlins: ta krásná pětipaprsková kola jsou karbonová! Jestli jste si přišli cool, že na svém Streetfighteru V4 S máte lehká kovaná, tak tyhle karbonky ušetří ještě dalších 1,4 kg, a pokud bychom to převedli ještě na setrvačnost, počítejte o 26 % méně na předním a o 46 % méně na zadním kole! Jak tohle bude zatáčet… a jak to bude brzdit, když vepředu najdete třmeny Stylema R! Zlá věc, zlá, tohle SP. Ale bát se, to je někdy tak pěkný zážitek…

 

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 25 Kč od 5 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist