Hříšně krásný superbike od WSM

Zajímavá postava, tenhle Walt. Vystudoval uměleckou školu, ale pak se živil všelijak, jako posunovač na mašině ve Francii, jako nástrojař a svářeč v Německu, Rakousku a Itálii. Když byl pracovně vyslán do Moskvy, po čase tam vstoupil do rakouských zahraničních služeb. Tak se také v roce 1985 dostal do Ameriky, v New Yorku se staral o expozici rakouského současného umění pro ministerstvo zahraničí. Volný čas trávil úpravami motocyklů pro sebe i své přátele, a když se v roce 2007 přestěhoval do New Hampshiru, už se motorkám věnoval na plný úvazek.

Prvním produktem, kterým se okamžitě vyšvihl na přední příčky mezi úpravci Ducati, byl model Leggero. Nemusíte být zrovna italofilové, abyste poznali, že to znamená Lehký. Už od pohledu. Jednoduchý vzducháč Desmodue, který Walt miluje, vlastní rám z chrommolybdenových trubek s hliníkovým podsedlákem, kevlarová kapota, někdy jednoramenná kyvka a hlavně špičkové odpružení a brzdy. Tím je Walt pověstný. Motorka musí vypadat retro, ale technika bude 1A.

Druhým modelem se před třemi lety stal Bol d´Or. Tady si Walt odskočil k jiné italské značce, když jako pohonnou jednotku použil tříválec MV Agusta. Návrat k Ducati, ovšem totální odklon od dosavadní práce potom znamenal loni model Adventure, resp. L´Avventura, jenž připomínal staré speciály z Rally Dakar. Takový novodobý Elephant.

A teď přichází čtvrtý model, z toho třetí silniční, který se jmenuje prostě a jednoduše SBK. Proč, to potřebuje vysvětlit leda slepý. Vlastně jsou to modely dva, protože se liší použitými motory. Červeno-bílý stroj má kapalinou chlazený čtyřventil Desmoquattro, pocházející z Ducati 1098 a vyladěný od Bruce Meyerse v Meyers Performance, zatímco modrý stroj má – také 1098? Jo, ale jen spodek. Protože válce a hlavy jsou z dvouventilového vzducháče. Tohle taky dělal Bruce. Zajímavý nápad.

Jinak jsou oba motocykly stejné. Celokapotáž s hliníkovým lešením je z karbonových pre-pregů WSM, stejně jako airbox nebo samonosná podsedlovka. A karbonová mohou být i kola od jihoafrické značky BST, ty má modrý stroj, zatímco červeno-bílý dostal kované ráfky OZ Racing. Rám je tradičně domácí výroby z chrommolybdenových trubek, Walt dělal i stupačky nebo výfukové svody, zakončené buď tlumiči SC Project, nebo titanovým Arrowem.

Pro odpružení si Herr Siegl odskočil do Švédska, vpředu najdeme „foukanou“ vidlici Öhlins FGR World Superbike, pohyby zadní jednoramenné kývačky z 1098 krotí upravená centrála TTX36. Monobloková krásná Bremba jsou spárována s 330mm kotouči, opletené hadice dodal Spiegler.

Jak má Walt Siegl rád jednoduché motorky, tak tady nelenil a pustil se i do elektroniky. Veškerá kabeláž je údajně vlastní, motocykly mají kontrolu trakce, rychlořazení, závodní přístrojové desky s dataloggingem a řídicí jednotka byla přeprogramována.

Údaje o maximálním výkonu ani točivém momentu nejsou známy a upřímně, ono to bude dost jedno. Co naopak známe, je hmotnost: 154 kilogramů! O ceně se nemluví, asi podle starého hesla, že kdo se u takovéto motorky ptá na peníze, nemůže si ji dovolit. Ježíšku, proč nám pořád nosíš ponožky? Chceme tohle!

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE