Ducati Tour 2011

Motocyklům z Boloni patřilo po celé páteční odpoledne a celou sobotu parkoviště před hotelem U Milína nedaleko Příbrami. Teritorium značky vytyčila z jedné strany řada sedmi testovacích modelů, a na opačné straně vytvořil hranici území firemní kamion polepený motocykly Ducati v nadživotní velikosti. Firemní v tomto případě neznamená, že by snad byl interiér vozu vyhrazen jen pracovníkům firmy – vystoupat po schůdkách a vstoupit bočními prosklenými šoupačkami může na Ducati Tour každý, kdo se chce podívat  na kolekci značkového oblečení, přileb, bot a dalších doplňků s logem Ducati a případně něco z nabídky zakoupit.

Nejžádanějším modelem celé Ducati Tour 2011 bude bezesporu žhavá novinka Diavel, a proto jí pořadatelé dali na zkušební jízdy k dispozici hned ve dvou exponátech – červené a černé barvě. Kromě dvou Diavelů si potencionální kupci nebo i zájemci o svezení mohou vybírat ještě ze supersportovních modelů 1198 a 848 Evo, o něco cestovněji laděné Multistrady 1200S Sport, nebo stylových naháčů Monster 796 a Streetfighter. Pouť Ducati Tour 2011 se po Milíně zastaví ještě na dalších sedmi místech v České republice, přičemž nejbližší zastávku má už o velikonočním víkendu, 22.-23. dubna v Ostravě. Seznam dalších míst a registrační formulář najdete na internetových stránkách Ducati.

Testovací program pátečního novinářského odpoledne byl nabitý k prasknutí, a testovací modely šly doslova z ruky do ruky. Rtuť na teploměru sice za celý den nepřelezla přes sedmičku a celou oblohu halily ocelové mraky, ale první možnost svezení na tolik diskutované novince jako je Ducati Diavel se snad neodmítá, ani kdyby padaly kroupy. Rudý ďábel na mě podle připraveného rozpisu vyšel hned v druhé rundě, kterou absolvovaly všechny stroje pohromadě za vedoucím jezdcem.
Vzpomínám si na úvodní instruktáž a napoprvé zvládám neobvyklý postup startování (Diavel se oživuje bez klíčku, stejně jako Multistrada). Ještě stíhám nastavit zrcátka a už se skupina vydává na trasu. Lídr nasazuje svižné tempo a Diavel rovnou může začít měřit síly se sportovními modely před sebou. Tedy pokud jde o sílu, ta by mu chybět neměla – vždyť v naší partě má výkonnější motor jen supersportovní 1198 - ale bude také tak obratný? První zatáčky nesměle naznačují, že v téhle disciplíně by Diavel mohl nějaké body ztratit. Jakoby se přes zadní dvěstěčtyřicítku nechtěl přehoupnout do náklonu. Odmítám se s tím jen tak smířit a zkouším trochu přitlačit. Za chvíli si na mírnou neochotu zvykám a začíná se mi zamlouvat. Odměnou za zvýšenou námahu je mi jednak zpětná vazba, ale hlavně fantastická stabilita – můžu v náklonu zrychlovat, zpomalovat, cokoli mě napadne, a Diavel bez mrknutí oka drží požadovaný směr.
Když je řeč o zrychlování, tady výkonové parametry 162 koní a 127,5 Nm nepřipouští žádnou pochybnost a praxe jen potvrzuje, že tabulky nelžou. Průběh výkonu odpovídá zažité tradici značky, a dvouválec se nejlépe cítí ve vyšších otáčkách, kde také nejrychleji reaguje na elektronické pobídky od plynové rukojeti. Hnacímu ústrojí opravdu není co vytknout, jeho jediným limitujícím faktorem  zůstává fyzická zdatnost jezdce, a ochota bojovat s náporem větru. Povšimnutí si zaslouží akustické projevy - hlubší dunění jsem ze sériové koncovky výfuku snad ještě neslyšel - a také mocné vibrace, které se nějakým zázrakem přenáší jen do sedla, ale ne do řídítek ani stupaček. Několikrát mě překvapil prudký nástup brzdného účinku předních třmenů Brembo, ale systém ABS zůstával v ledovém klidu, takže jsem zas tak moc prudce zřejmě nebrzdil.
Ducati Diavel na sebe během prvního krátkého  setkání  prozradil  celou řadu pozitivních informací. Další dojmy z jízdy budeme mít možnost získat během regulérního redakčního testu, který je naplánován už na polovinu května, a vy se můžete těšit na rozsáhlejší článek. O většině ostatních modelů, které Ducati Tour 2011 nabízí, si můžete přečíst (pokud jste tak ještě neudělali) v rubrice Redakční testy už nyní.