Ducati Superleggera V4 Centenario má první karbon-keramické brzdy i karbonovou vidlici

Co naplat, nová Superleggera od Ducati je i tentokrát něco extra. Stroj, který italská značka nazývá „karbonovým manifestem“ jde na dřeň v odlehčování a honbě extrémního poměru výkonu a hmotnosti. Slouží jí k tomu uhlíková vlákna, ale i zcela unikátní motor, který nesdílí s žádným jiným strojem.

Dodnes si pamatuji, když Ducati na podzim roku 2016 představila 1299 Superleggera, což byla první silniční motorka s kompletně karbonovým rámem. Tehdy se jednalo o zásadní milník, a další milník teď přináší Superleggera V4 Centenario v podobě (mimo jiné) karbon-keramických brzd. Opět jde o úplně první aplikaci pro stroj s homologací a konkrétně je řeč o dvojici 340mm kotoučů, přičemž v každém je 132 otvorů pro rozložení tepla a odlehčení. Jeden kotouč váží 1375 gramů, což je o 460 gramů méně než ekvivalentní ocelový kotouč s adekvátním chlazením, a pořád i o 20 gramů méně, než kolik váží klasický 330 x 5 mm kotouč pro sportovní motocykly. Cílem je samozřejmě co nejvíce snížit setrvačné hmoty, i proto jsou kotouče montovány na karbonových kolech, která jsou o dalších 300 gramů lehčí než předchozí generace, použitá na limitované edici Panigale. Pozadu nezůstávají ani brzdové třmeny. S karbonovými kotouči spolupracují brzdiče Brembo GP4-HY frézované z jednoho kusu hliníku s rozdílně velkými pístky 30 a 34 mm, jejichž specialitou je krom způsobu výroby a integrovaných žeber chlazení také jejich anti-drag systém. Ten po puštění páčky úplně uvolní kotouč, takže nedochází k žadnému zbytečnému tření.

Na přední části ještě zůstaneme, řeč bude samozřejmě o karbonové vidlici Öhlins NPX 25/30 Carbon. I tady si Ducati připisuje prvenství v oblasti strojů do provozu. Samotné vnější trubky vidlice jsou oproti konvenční vidlici lehčí o 34 %, celá sestava pak o 10 %. Vidlice je pochopitelně plně mechanicky nastavitelná a měla by poskytovat takovou úroveň zpětné vazby, jakou dostávají závodní jezdci v nejvyšších kategoriích. Zadní tlumič Öhlins TTX36 GP LW je také kousek té nejvyšší specifikace, kde zkratka LW znamená light weight. Vnitřek je tedy odlehčený, co to šlo, Ducati navíc používá speciální lehkou ocelovou pružinu. A aby toho nebylo málo, je celé přepákování tlumiče z titanu.

Hliníkové brýle spojují vidlici s karbonovým rámem, a z téhož materiálu je i podsedlový rám, celkem je šasi o 17 % lehčí oproti hliníkovému rámu na Panigale V4. Karbonová oboustranná kyvná vidlice je pak sama o sobě lehčí o 21 %. A z uhlíkových vláken jsou samozřejmě i kapoty, disponující stejnými přítlačnými křídly, jaká vozí závodníci WSBK na Panigale V4 R, a dokonce i bočními „sidepody“, odvozenými z MotoGP speciálu Desmosedici GP a generujícími přítlak vzatáčkách.

Finální hmotnost činí 173 kilogramů bez paliva v silniční konfiguraci, případně 167 kilogramů bez paliva v závodním nastavení, tedy s odstraněnými zrcátky a homologačními prvky, a s lehkým závodním výfukem Akrapovič. Což jsou úchvatné hodnoty pro jakoukoliv velkou motorku, natož pak pro takovou, která má výkon až 247 koní... V závodní konfiguraci tak dosáhne poměru výkonu a hmotnosti 1,48 koně na kilogram.

Dostáváme se tak k motoru, kterým je unikátní a úplně nový vidlicový čtyřválec Desmosedici Stradale R 1100. V něm byl každý pohyblivý díl osekán na naprosté minimum, aby bylo za použití titanu a speciálních slitin dosaženo minimálních setrvačných hmot. Výsledkem je o 3,6 kilogramů lehčí agregát proti tomu ve standardní Panigale V4 S se suchou spojkou. V hlavě za oválnými sacími hrdly jsou titanové sací ventily, ty výfukové zůstaly ocelové, unikátem jsou ovšem titanové klínky všech ventilů, a samozřejmě i obrovská spousta titanových spojovacích materiálů. Objem válců činí 1103 cm³, výkon je v homologované variantě 228 koní. Když se pak osadí zmíněný titanový výfuk, nalije závodní olej a aktivuje závodní mapa, stoupne počet koní na oněch 247. Za zmínku stojí ještě otevřená suchá spojka (jak jinak), převodovka se závodním schématem a blokací neutrálu, a na zadním válci podpis technika, který v továrně ručně vyladil časování desmodromických rozvodů.

Elektronika je pochopitelně na nejvyšší možné úrovni. Samozřejmostí jsou prvky jako rychlořazení nebo telemetrie, a Ducati zmiňuje i prediktivní jízdní asistenty, které se přizpůsobí každému jezdci.
Vše od launch control, přes kontrolu trakce a redukci zdvihu předního kola je možné odladit podle potřeb.

Mimořádných Superlegger bude vyrobeno pouze 500 kusů.100 kusů vznikne ve speciálním lakování Tricolore, oslavujícím závodní livrej 750 F1 #618 z osmdesátých let. Každý stroj dorazí ke svému majiteli v personalizované dřevěné krabici s certifikátem pravosti a závodním kitem, ale 26 vyvolených šťastlivců získá i zážitek na celý život. Na speciální akci v červenci budou moci vybraní majitelé nové Superleggery V4 Centenario usednout na MotoGP speciál Desmosedici GP 2026 a zajet pár kol na okruhu v Misanu. Pak je tady otázka, kolik to všechno vlastně stojí, leč o cenách se (jak je u Ducati zvykem a slušností) taktně mlčí, my ale předpokládáme, že se bude pohybovat někde kolem 150.000 EUR. Pro exkluzivnější verzi "Tricolore" (limitovaná na 100 kusů) se očekává cena ještě vyšší.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE