ktm_rijen




Ducati má nové XDiavely a rodinu Scramblerů

Druhá středa v listopadu, druhá várka novinek od boloňské značky. Minule to byla úplně nová Multistrada V4, co to bude příště, přespříště a přes-přespříště, to se necháme překvapit. Dnešní večer patří třem XDiavelům a sedmi Scramblerům. Technicky jsou od sebe tyto dvě řady na hony vzdálené, spojuje je však jejich základní vlastnost – nekonformní osobnost.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Řada XDiavel

Jak ten čas letí, řekli byste, že už je to skoro na den přesně pět let, co Ducati představila model XDiavel? Ten si žije tak trochu svým vlastním životem, zákazníci záhy pochopili, že tohle, navzdory technické i jisté optické spřízněnosti, opravdu není Diavel, nýbrž skutečný cruiser, akorát v italském podání. Ani sekundární převod ozubeným řemenem a stupačky vepředu vám totiž z magora (Diavel) neudělají hodného beránka. Jen polovičního magora :-)

XDiavel je tak dokonale svůj a nadčasový, že ani po těch pěti letech jej Ducati opticky nijak nemění. Co se změnilo, je počet verzí, ze dvou se rozrůstáme na tři, přičemž všechny bude pohánět ten samý agregát. Tím je starý známý dvouválec Testastretta DVT 1262 – byl to právě XDiavel, v němž měl tento objemově největší ducatí dvouhrnek, vybavený variabilním časováním ventilů, na podzim roku 2015 svou premiéru. Pro modelový ročník 2021 byl samozřejmě přepracován na normu Euro 5 a je zajímavé, jak se výrobcům daří najednou ze svých motorů dolovat koně. Ne že by to XDiavel nějak zvlášť potřeboval, ale určitě se nikdo z nových majitelů nebude zlobit, že jeho stroj má o osm koní více než ten letošní, co si koupil soused. Nové maximální parametry mají hodnotu 160 koní při 9500 a 127 newtonmetrů při 5000 otáčkách. Co ale zamrzet může, že zmizelo výfukové potrubí s charakteristickými seříznutými koncovkami mířícími do boku a bylo nahrazeno výfukovým systémem z modelu Diavel. Jako jo, taky je pěkné, ale tamto prostě bylo pro XDiavel typické. No dobře, osm koní navíc, už mlčím…

XDiavel Dark

Pojďme na jednotlivé verze. Z nabídky zmizí základní XDiavel a jeho místo zaujme XDiavel Dark. Kdykoli měla v portfoliu Ducati nějaký model Dark (historie sahá až k Monsteru 600 Dark, který měl premiéru v roce 1998), znamenalo to takovou vstupní bránu do té které řady. Občas trochu na výbavě ošizený a vždycky úplně černý model, který byl zároveň o nějakou tu kačku levnější. Jelikož nám v posledních letech všechny ty temné verze napříč všemi výrobci dost letí, dostává se vlastně XDiavel Dark docela do kurzu, i když má jít o základní model.

A jak je to s tou výbavou? Trochu horší než u sourozenců, ale pořád dost dobrá. Pořád je tu šestiosá elektronika s veškerými těmi vymoženostmi, které nabízí (náklonové ABS i kontrola trakce, launch control), tempomat, TFT přístrojovka či LED osvětlení. Co se hardwaru týče, musí si Dark vystačit s 50mm přední USD vidlicí s chromovanými trubkami, černými litými ráfky a o řád horšími brzdami – monobloky Brembo M4.32 a radiální brzdovou pumpou PR18/19.

XDiavel S

Esko tady bylo od počátku a pokračuje dál vlastně beze změn. Kromě výfuků jsou to už jen černé držáky hliníkové panely za motorem namísto dosavadních světlých, podle čeho model 2021 poznáte. Esko vždycky bylo o frézovaných doplňcích, ať už jde o kryty rozvodů nebo jiné ráfky, podle těchto prvků jej poznáte spolehlivě. A také podle jednoramenné hliníkové kyvky, která není černá, nýbrž s kartáčovaným a tedy světlým povrchem, nebo obráběných zrcátek. Kdo se dívá pečlivě, uvidí ještě černý DLC potah na trubkách přední vidlice a hned vedle ještě brzdy M50, na řídítkách potom je pumpa PR16/19. Co vidět nemůžete, dokud se nezapne bezklíčkové zapalování, je modrozubé propojení 3,5“ téeftéčka se smartphonem nebo denní svícení. XDiavel S je z celé rodiny nejtěžší, ale jen o fous – s plnou 18litrovou bandaskou váží 249 kg, zatímco ostatní dva členové 247 kg.

XDiavel Black Star

A do třetice úplná novinka, která žádného svého předchůdce nemá. Black Star má být takovou kombinací obou předchozích, s výbavou jako S, ovšem se sportovnějším duchem. Také je nejbarevnější, matná černá je doplněna ještě o šedou a červené pruhy. Výrobce mluví ještě o červených hlavách válců, ovšem ty z dostupných fotografií potvrdit nemůžeme, motor je poměrně dost zadeklovaný. Co ovšem vidět je a hned, je semišové neklouzavé sedlo.

Výbavou je Black Star stejný jako model S, tedy s lepšími brzdami, DLC potahem trubek přední vidle, Bluetooth modulem, denním svícením a hezčími zrcátky, dvoukilová úspora hmotnosti jde na vrub opět jiných ráfků – tři modely, troje kola. V tomto případě jsou ráfky dokonce kované, jak se na sportovce sluší a patří.

 

Řada Scrambler

Tohle je tak specifická řada, že ji sama Ducati řadí mimo ostatní produkci. Když to jde, tak má i oddělené showroomy. Scramblery tady byly v 60. letech a jejich velký návrat přišel na podzim roku 2014, o pouhý rok před XDiavelem. Ovšem kolik verzí Scramblerů již od té doby vzniklo, to už snad nikdo nespočítá, a to se dělaly vlastně jen se třemi motory – 400, 800 a 1100. Vždycky ovšem výhradně se starými klasickými dvouventilovými vzducháči Desmodue, které běhaly v Monsterech a jejich kořeny sahají kamsi do středověku. To neberte jako hanu, já je mám pořád z celé nabídky Ducati nejraději!

Ani v řadě Scrambler se neodehrála žádná revoluce. Na to, že jsou tady každý rok jiné verze, jsme zvyklí, pro rok 2021 jich pár zmizí a jedna přibude, celkem budou čtyři osmistovky a tři jedenáctistovky. Větší modely v nové verzi PRO dostaly motor Euro 5 již letos, před dvěma lety lehce upravené osmistovky přicházejí na řadu teď. Super zpráva, že i nadále si budeme moci pořídit pěkný a charakterní vzduchem chlazený motor! Parametry 73 k/66,2 Nm u osmistovky a 86 k/88 Nm sice možná neznějí jako velké terno, ale ducatisté dávno vědí, že není kůň jako kůň…

Scrambler Nightshift

Tohle je ta jediná novinka mezi Scramblery, osmistovka Nightshift. Noční směna? Prý že to jméno má evokovat atmosféru noci. Nevím, no… Nightshift má být kombinací verzí Full Throttle a Café Racer, z prvního si prý bere pohodlí a z druhého fascinující charakter, a obě je nahrazuje – do dalších let již nepokračují.

Novinka má být takovou stylovkou čistě na silnici, má rovná úzká řídítka se zrcátky v jejich koncích a ploché sedlo, boční podsedlové panely pocházejí z modelu Full Throttle, stejně jako výfukové potrubí se dvěma krátkými koncovkami. Blinkry s LED diodami pocházejí z katalogu Ducati Performance. Kola mají stejné rozměry jako u většiny Scramblerů, tedy 18“ vpředu a 17“ vzadu, akorát jsou vyplétaná. Barevné provedení bude jediné, a sice šedé.

 

 

Scrambler Icon, Scrambler Icon Dark, Scrambler Desert Sled

Toto jsou tři osmistovky, s nimiž se potkáme i v roce 2021. Icon je úplný základ, který je tu od prvopočátku v modelovém ročníku 2015, a i barvy jsou staré známé – žlutá a červená. Icon Dark je letošní novinkou, jak jinak než černou.

Jediný, kdo tak vypadá jinak, je Desert Sled. A musím říct, že mu ta nová modro-bílo-červená kombinace s černým rámem a zlatými ráfky (ty nikdy nezklamou) prostě sekne. A taky prý dostal nový neklouzavý potah sedla, i když nevím, vypadá pořád stejně…

Scrambler 1100 PRO, Scrambler 1100 Dark PRO, Scrambler 1100 Sport PRO

Co se jedenáctistovek týče, tady zůstává vše zcela při starém. Tedy – základní model a verze Sport byly představeny letos v lednu a Dark přibyl před měsícem, tak jaképak při starém? Že jdou i do roku 2021 ve stejné podobě a stejných barvách, to není žádná ostuda. Dark charakterizuje matná černá nádrž a kulatá zrcátka, to jsou jediné změny proti standardní verzi, a Sport je prostě sportovec s nízkými řídítky, zrcátky v jejich koncích a především podvozkovými komponenty Öhlins.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 9 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist