Best of 2025 aneb Co se nám loni líbilo a co se nepovedlo

Jan „Honzis“ Rameš
^{(otestováno 39 nových strojů)} 

1) Co mě nejvíc chytlo za srdce?

Tohle subjektivní hodnocení motorek, které mě nejvíce oslovily, mám nejradši. Sám sebe kolikrát rozesměju, když vidím, co mi tam vyšlo, a pravidelně se zamiluju do nějaké naprosté pitomosti a ne do objektivně perfektního stroje, na který se stojí fronty. I když letos to mám tak půl napůl. Nová Ducati Multistrada V2 je totiž jasným zástupcem té druhé kategorie, ale mé sympatie brala po hrstech. Stejně jako BMW R 12 S nebo Yamaha Tmax, tam je taky těžké se nezamilovat. A to samé platí pro naši celosezónní parťačku Vespu GTS 310 SuperSport, té jsem sakra přišel na chuť. Ale tyhle krásné drahé nové motocykly se v mém srdci letos musejí porovnat ještě s Jawou 350 CL 42, protože ta motorka se mi fakt líbí tím, jak je to pořád takový indický dřevorubec, ale v moc pěkném neo-retro kabátě a hlavně za pár korun. A pozor, jestli mě letos něco posadilo na zadek, byla to Kentoya Hamster 125! Nekecám. Kentoya byla značkou, která u nás začínala s čínskými stroji, a hodně lidí ji má zafixovanou jako takovou tu Čínu první generace se všemi neduhy a nízkou cenou. Tak jsem byl zvědavý, jestli se něco změnilo, a byl připravený si masochisticky užít odpoledne na strašném krumplu, který se mě možná pokusí zabít, uvibrovat nebo udrncat. A světe div se, ono to bylo docela fajn svezení za méně než měsíční průměrný plat! Tím nejtučnějším písmem ale v mé kronice sezóny 2025 zůstane určitě zapsané svezení na třicetileté Yamaze FJ1200, které jsme vám přinesli v rámci seriálu Testujeme ikony. Zase další splněný sen a potvrzení, že staré motorky měly něco, co u těch nových už nenajdete.

2) Co je nejlepší motorka roku 2025?

Žádná! Nic jako nejlepší motorka neexistuje! Z Prahy do hezkých zatáček na horách mě doveze úplně každá od mopedu po velkého Harleye, ale bude nejlepší ta, která mě tam dopraví nejrychleji, nejlevněji, nejpohodlněji, nejzážitkověji, nejbezpečněji? Každý to má jinak. Nicméně z těch čtyř desítek motorek, na nichž jsem letos jel, jich určitě pár bylo takových, o nichž bych objektivně mohl prohlásit, že jsou prostě skvělé. Mezi cestovateli bych nevěděl, jestli si vybrat Hondu NT1100, kterou letošní úpravy změnily v černého koně, nebo radikálně novou Ducati Multistrada V2. Pokud bych to rozšířil i do terénu, tak jsem opět musel smeknout před univerzálností Suzuki V-Strom 800DE. Sice už je tady pár let a pořád se mi nezačala líbit, ale jízdně je výborná. Pro milovníky naháčů by můj tajný tip byla Suzuki GSX-8T, sportovní naháč s retro designem, a že je to druhá motorka v tomto mém výběru se stejným motorem, nepovažujte za náhodu. Mezi levnými naháči si můj vztyčený palec zasluhuje QJMotor SRK 600, univerzální čínský naháč, který nedělá vlastně vůbec nic špatně a ještě nic nestojí. Naopak drahé, ale naprosto opodstatněně, je BMW R 12 S, dokonalost pro gentlemany, a to samé se dá říci o nové Yamaze Tmax. To není skútr, to je prostě sportovně cestovní motorka s variátorem, spoustou komfortu, silným motorem a neuvěřitelným podvozkem.

3) Co se nepovedlo?

Kritické poznámky jsem měl k lecjaké motorce, ale to letos beru jako podřadné. Čím se mně zapisuje sezóna 2025 do paměti nejvíce, byly zdravotní průšvihy klíčových členů naší redakce včetně mě. Vy jste možná ani nic nepostřehli, ale rozjezd testovací sezóny se záhy málem změnil v její konec a dost se divím, že si náš šéf Jarda z té doby neodnesl nějaký ošklivý tik nebo aspoň náběh na alkoholismus. Zajoch si doléčoval svou zlomenou pacičku a po prvních jízdách začínalo být jasné, že bude potřebovat doopravit. Na nějaké pohodovky to stačilo, ale silné rychlé motorky testovat fakt nemohl. Nevadí, to nějak zvládneme… Jenomže potom přišla pohroma, v první půlce dubna Vláďu odvezl z testování čtyřkolek vrtulník a z nemocnice se dostal až o prázdninách! Z testování tak vypadl na celý zbytek roku. A já dva týdny po něm posílal Jardovi fotku, jak ležím na kapačkách ve špitále taky, a dva měsíce jsem nebyl schopen sednout na motorku. Tak dlouho se krční páteř přetěžuje nevhodným životním stylem, až vás bez milosti pošle do horizontální polohy, v které sice můžete psát (nepřejte si vědět, kolikrát mi na provizorním držáku visící notebook spadl na hlavu), ale jezdit na motorce fakt ne. Naštěstí jsem to intenzivní rehabilitací nějak rozhýbal a dostal další šanci. Je to sice takové „s výstrahou“, test sportovní rychlé motorky už si ode mě nepřečtete a problém jsou i delší jízdy, ale na to, že to v jednu chvíli vypadalo, že jsem dojezdil úplně, to vlastně dopadlo parádně. Jen co jsem se na konci školního roku opatrně vrátil do sedla, nastoupil Zajoch na reoperaci a byl pro změnu další měsíc mimo on… Z klíčových členů redakce tak nejméně problémů generoval Dominik, který způsobně zvládl měsíční svatební cestu ještě zjara na začátku všech katastrof, ale i tak si musel vyzkoušet aspoň drobný chirurgický zákrok, protože mu bylo líto, jak my ostatní objíždíme špitály a on nic. Tahle sezóna byla zkrátka opravdu výjimečná, bohužel v tom negativním smyslu, na druhou stranu, jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré, a kvůli výpadkům nás kmenových redaktorů naše řady rozšířili noví externí spolupracovníci.

4) Na co se nejvíc těším v roce 2026?

Hlavně se těším, že nějaká další sezóna bude! Jinak víc než „těším se na…“ to mám „jsem zvědavý na…“ Co se techniky jako takové týče, zajímá mě, jak bude fungovat hondí E-Clutch v Transalpu, a dost přemýšlím nad tím, jestli Yamaha představí svůj elektronicky řízený variátor i v jiných modelech – Tmaxu by fakt slušel. Z motorek bych rád vyzkoušel Hondu CB1000F, tenhle novodobý Bol d´Or se mi fakt hodně líbí, i když se bojím, aby se to hornetovské naladění motoru k němu hodilo. Moc bych se potřeboval svézt na inovované Kawě Z900RS a velká očekávání mám od Triumphu Trident 800. No jo, samé motorky s kulatými světly… Nová sezóna by měla přinést návrat velkých modelů od KTM, snad to u téhle oranžové značky už zase začne fungovat normálně, a hodně propírané budou určitě nové týnecké Jawy, o nichž si štěbetají vrabci nejen na střechách fabriky. Jako vždy směrem k nim hledím se směsicí nadějí a obav. Co by mohla být prča, jsou závody baggerů při MotoGP, tam mě jenom mrzí, že to bude značkový pohár H-D Road Glide a ne všehochuť jako KoTB při AMA. A hlavně celý rok budu nedočkavě kontrolovat, jestli mi nevolal Pavel Malaník, protože jeho věta: „Honzo, já to nemohl vydržet, já už zase něco stavím,“ nemůže znamenat nic jiného, než že zase bude celý svět zírat s otevřenou pusou, co tenhle luhačovický ďábel ve své domácí dílničce postavil!

Honza „Zajoch“ Zajíček
^{(otestováno 48 nových strojů)}

1) Co mě nejvíc chytlo za srdce?

Jednoznačně musím vyzdvihnout Ducati Panigale V2. Už jen za tu odvahu představit nový model, který vlastně vůbec nestaví na všech jejích tradicích (ortodoxní pláčou) a navíc je slabší než předchozí generace malé Panigale, si Ducati nějaké ocenění zaslouží. Ale ono se to zatraceně povedlo. Motor nazvaný nepoeticky V2 má ve svém názvu všechno, co milovník vidlicových dvouválců očekává a co od něj také dostane. Ač je dvouválec slabší, má výrazně větší „koule" než předchozí silnější agregáty, motorka je díky tomu pocitově silnější a celkově zábavnější, zejména na silnici. A tam exceluje i lehký a hravý podvozek. Jo, tohle ve mně fakt zanechalo dojem a vlastně jsem rád, že jsem nejel na Streetfighteru, protože bych ho asi potom nutně potřeboval. Paradoxně takové nadšení nezavládlo u Multistrady V2 se stejným motorem, ale to je zase docela jiná písnička pro docela jiný jezdecký druh.

2) Co je nejlepší motorka roku 2025?

Spoustu motorek mám natestovanou zprostředkovaně tím, že stříhám nebo aspoň edituji všechna videa od kluků. Jednou z nejlepších motorek sezóny dle toho musí být BMW R 1300 RT a doufám, že si to ověřím na vlastní kůži. Vždycky mě zvráceným způsobem bavilo létat s těmi velkými almarami sportovně, a jestliže má nové RT proměnnou geometrii, která mu dává dvě odllišné tváře, jednu víc cestovní a jednu ještě sportovnější, zaslouží si to ocenění za technický pokrok. Kdybych měl vybrat z těch, na kterých jsem jel, promítne se do toho určitě poměr cena/výkon a zase budou mezi nejlepšími motorkami Suzuki osmičkové řady. GSX-8T a V-Strom 800 DE strašně dobře padnou do ruky, jsou přitom zábavné a nejsou úplně drahé. To samé se dá říct o Hondě NT1100, která je nejlepší cestovní motorkou zase díky dobré ceně, no a samozřejmě nesmím zapomenout na litrový Hornet, když teda pomineme nějaké ty olejové trable. Stejně ale vyčnívají dvě motorky – redakční Honda Monkey 125, která mi vždycky dokáže vykouzlit úsměv na tváři, no a samozřejmě starý dobrý Monster. :-) 

3) Co se nepovedlo?

Můžu říct celá sezóna? Její první polovina určitě. Redakce v rozpadu personálním, zapříčeněným rozpady fyzickými, z toho vyplývající všelijaké záplatování, přesouvání, vymýšlení, rušení, do toho lítání po doktorech a plánování malé operace na prostředek sezóny. Krásným důkazem letošního chaosu je to, že jsem si neohlídal modely a otestoval Aprilii RX 125 předcházející generace, tudíž to byla v podstatě práce k ničemu. To se prostě nepovedlo, i když doufám a věřím, že to ve finále navenek nemělo žádný velký dopad. Když to vezmu čistě motorkově, nepovedl se elektrický Naxeon I Am Pro. To ale není moc velké překvapení, elektrické motorky od firem, co s motorkami neměli donedávna nic společného, nebývají moc dobré. Druhou je JD 750 by Jawa Racing. U té jsem si chvíli dokonce říkal, jestli jsem na ní nebyl zbytečně moc přísný – je nejlevnější, člověk musí něco zkousnout. Jenže pár týdnů po testu jsem vyzkoušel CFMoto 675 SR-R s QJMotor SRK 800 RR, a zjistil, kde aktuální čínské supersporty jsou. Zejména CFMoto není o moc dražší (aktuálně o 5 000,-), a byť není také dokonelé, je o dost doladěnější.

4) Na co se nejvíc těším v roce 2026?

Největší očekávání vyplývají z už napsaných řádků. Nejvíc se těším, že snad bude příští sezóna normálnější, my všichni budeme trvanlivější a v klidu odjedeme příští sezónu bez zbytečných komplikací. Těším se na celosezónní testovačku, která už je víceméně upečená a už kolem ní létají nápady a plány, tak to snad dopadne. Těším se taky, že se snad pracovně zase podívám někam do tepla, tyhle výlety mám rád. A z motorek se jednoznačně nejvíc těším na Ducati Hypermotard V2. Jednoválcové Mono má fantastický podvozek, dvouválec V2 má zase skvělý projev, a když se to dá dohromady, tak to bude obrovská továrna na zábavu. Tak snad jen abych neměl přehnaná očekávání.

Dominik Valášek
^{(otestováno 48 nových strojů)}

1) Co mě nejvíc chytlo za srdce?

Fakt, že jsem od letoška oficiálně příslušníkem středního věku, se projevuje mimo jiné tím, že už můžu říkat věci jako „asi fakt stárnu“ nebo „tohle je na mě nějaký rychlý“. V zásadě obojí jsem si letos řekl, když jsem v rámci porovnávání hypernaháčů osedlal BMW M 1000 R. Objektivně dokonalý, vycizelovaný, nekonečně rychlý a silný stroj, který bych ale domů chtěl tak maximálně na výstavku. Na druhou stranu na to, abyste seznali přemrštěnost jeho 210 koní na normální silnici, nemusíte být nijak staří – tahle porce je prostě přehnaně velká…

Co tedy ubrat výkon a naopak přidat válce? Letos byla asi první sezóna, kdy jsem mohl relativně krátce po sobě osedlat oba sériové šestiválce, co se na trhu nachází. BMW K 1600 Grand America i Honda Goldwing jsou po stránce motorů fenomenálními stroji a kolíbavý šum šesti válců, který nejlépe vynikne v kombinaci s kolíbavým odpružením Goldwingu, je prostě zážitek z jiného světa. Možná je to tím, že jste na motorce šestiválci o hodně blíže než v autě, možná za to může i smutný fakt, že tento počet válců v autech už téměř nenajdete. Tak či tak apeluji na každého, kdo bude mít tu možnost – zkuste to! Zkuste šestiválec v motorce i za cenu toho, že vám cestovní nátura stroje okolo příliš nevoní. I tak je to něco, co ve vás zůstane navěky.

Když jsme u zážitků, jejichž intenzita přetrvá až do konce života, nesmím opomenout letošní návštěvu americké Louisiany, kde jsem dostal výsadu svézt se na Y2K Turbine Superbike. Popravdě tuhle zkušenost překoná jen máloco, a to i ve všech nadcházejících sezónách.

2. Co je nejlepší motorka roku 2025?

To jsem se ale na hony vzdálil ostrovu motorek pro běžné smrtelníky, a o těch asi chcete slyšet přednostně. Můj – nonšalantně řečeno – pokrok ve zkušenostech, se začal projevovat i na poli docela normálních strojů. Nejvíce jsem to pocítil, když mi v půlce cesty do Jižních Čech došlo, jak moc si užívám Moto Guzzi V85 TT. Uvědomil jsem si, že je mi odhodlání Moto Guzzi dělat okázale nesportovní motorky vlastně docela sympatické. Koneckonců zamysleli jste se někdy nad tím, kolik motorek je dělaných na silnice, které bychom chtěli mít, a kolik na silnice, které skutečně máme? V85 spadá do té druhé kategorie.

Na druhou stranu říct, že je jen lehce inovovaná V85 tou nejlepší motorkou letošního roku, by bylo poněkud slabé vyústění. Naštěstí jsou tu však dvě novinky, do kterých jsem se zvládl omylem trochu zamilovat – jedna je hrubá, řízná, podle většiny lidí hnusná a není jí nic jiného než Harley-Davidson Pan America ST. Může za to silniční obutí a hlavně malé přední kolo, které způsobilo, že nejlepší svezení na Pan Americe jsem našel na té nejlevnější verzi, určené pro silniční cestování. Hulvátský motor s přísným nástupem se sem zkrátka hodí nejvíc a cestovní „mega-motard“ dle mého funguje skvěle.

Druhý stroj je do jisté míry opakem – je poetický, nesmírně příjemný a objektivně nádherný. A je to BMW R 12 G/S. Když jsem byl někdy v první polovině června na Šumavě, kde BMW představovalo R 1300 R, R 1300 RT a právě R 12 G/S, bylo to právě „Gelände/Straße“, které zanechalo nejhlubší dojem. Úžasně vyvážená a hubená motorka na velkých kolech se svým jezdcem upřímně komunikuje a příjemně se ovládá a popravdě, jsem z ní úplně nadšen. Poněkud odrazující je snad jen cena, která je s ohledem na užitnou hodnotu vlastně dost vysoká. A to i proti Harleyi, který mi naopak přijde i docela „za dobře“.

3) Co se nepovedlo?

Ptáte se na nějaká zklamání? Tak jako ostatně vždycky, i tentokrát to bude o Číně přelepené jinou značkou – v tomto případě dokonce tou naší. JD 750 by Jawa Touring neilustruje ani tak zklamání z onoho konkrétního stroje jako spíš z týneckého přístupu, který na sebe vrství nahodile posbírané čínské stroje, prodávané v síti prodejců pod záštitou Jawy. Na plastovou modrou vzducholoď zkrátka nevzpomínám až tak ve špatném, spíš si říkám, proč se tady vůbec objevila…

4) Na co se nejvíc těším v roce 2026?

No a na závěr tohohle elaborátu, který je už teď přehnaně dlouhý (kdo dočte všechny elaboráty všech redaktorů, je fakt machr) přidám pár vyhlídek do příští sezóny. Opatrně optimistický jsem kolem Hondy CB1000F, která vypadá super, ale má před sebou extrémně těžký úkol – nahradit legendární poslední muscle-bike CB1300. Hrozně se pak chci svézt na inovované Kawasaki Z900RS z podobné kategorie. Před mnoha lety mě retro naháč nijak zvlášť nezaujal, ale facelift by mohl řešit prakticky všechny neduhy, a navíc víte jak… stárnu. 

Vláďa Novotný
^{(otestováno 10 nových strojů)}

1) Co mě nejvíc chytlo za srdce?

Moje letošní sezona byla dost krátká a dá se říct, že rozfázovaná na tři části. Už v lednu začala hezky zostra ježděním ve Španělsku a vražedným tempem pokračovala až do dubna, než jsem si natloukl kokos při testování čtyřkolek. Nepříjemné zranění mě na delší dobu vyřadilo ze hry a nezbývalo než doufat, že budu brzy fit a budu schopen vzít řídítka do ruky. Druhou fází byla fáze zotavující, kterou vystřídala vymodlená fáze návratu a zjišťování, jestli dokážu vzít za plyn mašiny. Vůbec poprvé jsem si lehce vrknul na endurácké akci R/G v Itálii, potom už o poznání ostřeji ve Španělsku při testu CB1000GT a ve finále při prosincovém zátěžovém testu na ostrém soutěžním enduru Triumph TF250-E. Nebudu lhát, tyto okamžiky se dají jen těžko popsat slovy a fakt jsem měl na krajíčku. Konec konců, kdo si něčím podobným prošel, asi dobře ví, o čem mluvím a opravdu mě to chytlo za srdce. Do dubnového karambolu jsem byl přesvědčen, že jednostopou nejvíc srdcervoucí záležitostí bude božské testování čtyřválcových BMW na okruhu v Cartageně, a to podotýkám, že nejsem okruhář. Jenže hodnoty se změnily mávnutím proutku a můj návrat do stupaček terénní motorky byl tím nejvíc. Ještě o fofrklaccích jsem si vychutnal znovuzrozenou Grand Prix v Brně a musím říct, že jsem si také užil letňanskou výstavu Motocykl na začátku sezony. Je super, že jste si v hojném počtu našli cestu na náš stánek a mohli jsme prohodit pár slov.

2. Co je nejlepší motorka roku 2025?

Vzhledem k tomu, že jsem takhle málo motorek měl pod zadkem naposledy zhruba před dvaceti lety, nebude výběr složitý a vlastně nebude ani objektivní, takže ho berte s nadhledem. Letos jsem najezdil nějaké jižanské kilometrů na Hondě Africa Twin a BMW F 900 GS a v rámci redakčních testů doma i v zahraničí si proklepl CFMoto 675NK a 675SR-R, 800 MT-X, Royal Enfield Bear 650, kompletní čtyřválcovou smečku BMW řady S nebo Hondu CB1000GT. V rámci mise „návrat do stupaček“ jsem trošku potahal na Triumphu TF 250-E a musím přiznat, že jsem na něj byl obzvlášť zvědav, protože povedení motokrosoví sourozenci byli jistým příslibem. Ani on nezklamal a jsem rád, že to Britové vzali za správný konec lana a nabídka kategorie ostrých endur je zase o něco pestřejší. Na zadek jsem si opět kecl z božského BMW M 1000 R, protože každý kilometr za jeho řídítky je prostě maso, tím spíš, když se ukrojí na okruhu. Královsky jsem se bavil také za řídítky zmíněného soutěžního Triumphu TF 250-E a určitě bych pro něj našel míto v garáži. Nicméně první místo dávám „lidovému sportu“ CFMoto 675SR-R. Relativně obyčejný sportovní stroj s necelými sto koni za necelých dvě stě tisíc korun mě na okruhu v Portimau hodně bavil a prvenství si vysloužil hlavně poměrem cena vs. výkon, ale také velice dobře fungujícím tříválcovým motorem a slušnou ovladatelností. Nic na tom nezmění ani fakt, že 675SR-R neudělalo dojem bezchybného dokonalého stroje a má pár pih na kráse, o kterých jsem se zmínil v článku.     

3) Co se nepovedlo?

Tady není o čem a asi tušíte, že to musí být můj crash. Jak se ale říká, všechno špatné je pro něco dobré, a i když to nebyla žádná legrace, dost mi to dalo. Jednak po mentální stránce, a pak jsem poznal spoustu skvělých lidí, ze kterých se někteří stali přáteli.

4) Na co se nejvíc těším v roce 2026?

Úplně na všechno. Na nové motorky, na testování s redakční bandou, na hosty seriálu Na tandemu s Vláďou, na lidi, které díky své práci potkám, ale i na rejpaly v komentářích nebo na ty, kteří se mnou absolvují některý z kurzů. A které motorky budu mít v hledáčku? Listopadový milánský veletrh EICMA odhalil spoustu zajímavých modelů, kterým se rád podívám na kobylku, a opravdu jich není málo. Překvapí KLE500, F 450 GS, 1000 MT-X, CB1000F, Trident 800, SV-7GX nebo R7 či motokrosová dvěpade od Ducati?

 

Filip Tichý
^{(otestováno 20 nových strojů)}

1) Co mě nejvíc chytlo za srdce?

Vyloženě srdcová záležitost byl letošní návrat Moto GP do ČR, kdy v Brně dokonale klaplo počasí i organizace. Ta šance během tří dnů žít jenom motorkama a na vlastní oči sledovat absolutní špičku jednostopé techniky, třeba jak to na konci cílovky v rychlosti přes 300 km/h skládá do pravé zatáčky, to bylo pohlazení po duši! Toulky po paddocku, desítky tisíc nadšených fanoušků, dokonalá technická trať, to je atmosféra, která se nedá dost dobře popsat slovy!

Co se týče motocyklů, z té dvacítky mnou testovaných mašin jsem byl asi nejvíc nadšený z trojice nahých klasiků na rozhraní retra a moderny. Všechno začalo moderní klasikou v podobě Triumphu Speed Twin 1200/RS… nebudu tady opakovat dojmy z testu v odkazu, jen musím konstatovat, že kdyby byl Speed Twin aspoň o kousek větší, tak už ho mám doma! Další moje srdcovka ve stylu café-racer byla nádherná Moto Guzzi V7 Sport, charakter Guzzin je prostě nenapodobitelný, no a pak přišla ještě poslední třešnička na dortu v podobě Triumph Bonneville T120. Tohle snad ani není retro, tohle prostě je jedinečný kus historie a stylu řízení, jak se jezdilo v minulosti. 

 

2) Co je nejlepší motorka roku 2025?

Tady je to jednoduchý, objektivně, bez ohledu na dojmy a pocity, je nejlepší motorkou roku nové BMW R 1300 RT. Nový eRŤák přišel s takovou mírou inovací motoru, elektroniky a podvozku, který doplnil o chytře vymyšlenou adaptivní geometrii podvozku, že o pořádný kus ujel konkurenci a posunul celou oblast motocyklů směrem k elektronické budoucnosti. A přitom dostal slušnou dávku sportovního charakteru a je ještě zábavnější než v předchozích ročnících.

Subjektivně nejlepší byl pro mě úplně jiný touring pro jezdce a spolujezdce, a sice Harley-Davidson Street Glide Ultra. To je úplný protipól, prakticky ve všech položkách tabulky technických údajů je daleko pozadu, jenže tahle dvoumístná Glajda s téměř dvoulitrovým dvouválcem umí svoje kila navíc skvěle proměnit ve výhodu. Jízda na ní je neskutečný požitek a obrovskou porci uspokojení přinese i tehdy, když vám prostě jen stojí v garáži. 

Mezi nejlepší testované stroje 2025 bych ale zařadil i dvě vlastně úplně „obyčejné“ motorky. Tou první je inovovaná Honda XL750 Transalp, která skvěle ztělesňuje strategii Hondy v posledních letech. Nabízí hodně slušné parametry i zábavné svezení i potenciál k různým přístupům k cestování a ježdění, a to všechno za cenu necelých pěti průměrných měsíčních platů. Tohle je mašina pro lidi, ne jen pro pár vyvolených, o té nemusíš snít, na té můžeš jezdit. Druhý model to má podobně, na pár dní jsem si čistě ze zvědavosti půjčil CFMoto 675NK s novým tříválcem a nestačil se divit, jak čínská značka dotáhla na konkurenci a v podstatě jí kromě přehnaně citlivého ABS není co vytknout. 

3) Co se nepovedlo?

V sezóně 2025 se pro mě osobně asi nejvíc „nepovedlo“ počasí. Mrazivý začátek května vystřídal tropický červen, kdy jsme při natáčení redakčních testů neustále hledali aspoň kousek stínu. Červenec pokračoval vlnou veder, jen přidal neustálé bouřky, kvůli kterým jsem místo v Alpách nakonec točil videa na Šumavě jen proto, že tam nepršelo. Srpen už byl lepší, ale v září a v říjnu se nějak zapomnělo dostavit babí léto a bylo vlastně pořád zima a mokro a na motorku to lákalo jen hodně výjimečně :-( Kromě počasí se mi pak nepovedla ještě jedna věc, a sice naložit motorku do dodávky a vyrazit si zajezdit někam dál, nějak na to nezbyl čas, testovaných motocyklů bylo letos docela dost, stejně tak kurzů bezpečné jízdy. 

4) Na co se nejvíc těším v roce 2026?

Z nových modelů jsem nejzvědavější na charakter nové čtyřválcové Hondy CB1000F. Bude to v něčem podobné jako poklidná předchozí nádherná klasika CB1100? Nebo jí společný základ s CB1000 Hornet nadělí divočejší geny? Od Hondy se vlastně s trochu smíšenými pocity těším i na svezení na její první velké elektrice Honda WN7, ono ty elektrické mašiny i přes nesympatické bzučení a sterilní projev pokaždé překvapí zajímavým svezením, podobně jako letos testovaný CanAm Origin.

Z dalších modelů si z letošní sezóny nesu osobní dluh, kdy jsem jen velmi zběžně vyzkoušel třeba BMW R12 G/S, Triumph Scrambler 1200 XE nebo H-D Pan America ST. Tyhle modely mě namlsaly a já vím, že si je určitě zkusím na pár dní půjčit k důkladnějšímu poznání. Nebo ještě líp, určitě pro ně zkusíme zorganizovat pár srovnávacích testů. A na závěr ještě jedna z akcí – pevně doufám, že v druhé půlce roku už budeme moci vyrazit na výlet do Alp k jezeru Como a podívat se do nové fabriky Moto Guzzi.

Daniel „Danny“ Peták
^{(otestováno 27 nových strojů)}

1) Co mě nejvíc chytlo za srdce?

Letošní sezóna pro mě byla sezónou nováčkovskou. Ačkoliv už ve světě testování motorek chodím pár let, byl to můj první rok tvoření pro server Motorkáři.cz. A jak se říká, hozenej do vody se naučí nejlíp plavat a u mě to nebylo výjimkou! Za sebou mám totiž otestování více jak třiceti strojů, což je pro mě celkem slušné číslo vzhledem k tomu, že jsem v redakci „jen“ jako externista a mám ještě práci v Pitlandu, kde jsem na plný úvazek. No, byla to fuška ale stálo to za to! A co mě nejvíce chytlo za srdce? Pravděpodobně to bude test tří hyper nakedů, kdy jsme si v jeden den užili neskutečných 600 hodně živých koní. Když jsem naopak hooodně zpomalil a uklidnil se, tak ve mně nechal příjemné vzpomínky Royal Enfield Continental GT 650. Klasik, jak se sluší a patří, který nepospíchal, ale jízdu jsem si s ním užíval každičký kilometr. Jó, to bylo moc fajn!

2. Co je nejlepší motorka roku 2025?

Tohle je těžká otázka, protože na každým stroji je něco dobrého a tím, že se snažím být co největší univerzál a testovat co nejvíce různých strojů, tak v každém segmentu se najdou ty nejlepší motorky. Pokud bych tak z každé sféry měl vybrat jen jednu, bude to následovně:
Supersport: Yamaha R9 – Přesný podvozek, zábavný motor, a přitom jednoduchá fungující motorka
Naked: BMW M 1000 R – Neskutečně přesný a fungující stroj s obrovskou silou. Prostě WOW!
Cestovní stroj: BMW R 1300 GS Adventure – Nikdy bych neřekl, že mě takhle nadchne to „dědkovský“ géeso :-D
Klasika: Fantic Caballero Rally 500 – Bože, tohle jsem si mega užíval! Neobyčejně obyčejné
Motard: KTM 390 SMC R – Zábavná třistadevadesátka v ještě zábavnějším těle
Motokros: Ducati Desmo450 MX – První kroska od Ducati, které šlape jak hodinky
Zkrátka těch nejlepších motorek bylo letos opravdu dost!

3) Co se nepovedlo?

Budu upřímný nejen k sobě, ale i k vám. Letos se mi nepovedly tři pády na motorce. Ať už více či méně mou chybou, je to něco, na co nejsem ani trochu pyšný a doufám, že jsem si to na hooodně dlouhou dobu vybral. Kdo nepadá, nezrychluje, je sice fajn pořekadlo, které se ale snažím nechávat za dveřmi pražského Pitlandu, kde to tolik nebolí ani mě, ani peněženku. Budiž mi tato sezóna opravdovým ponaučením a vyučením a doufám, že ta příští bude bez pádu!

4) Na co se nejvíc těším v roce 2026?

Bude to znít možná trochu divně, ale nejvíc se těším na Vláďu! Je to jeden z těch lidí, kteří mi jsou v moto světě velkým vzorem, a tak jsem se na naší spolupráci opravdu těšil. Letos to bohužel nedopadlo, a to i přesto, že byl prvním člověkem, kterého jsem se šel zeptat, jestli bych se vůbec do redakce hodil. A nejen díky němu jsem se odhodlal redakci oslovit. Naše cesty se na začátku sezóny kvůli Vláďovu úrazu minuly, ale také díky tomu byl můj start tak intenzivní! A tak se těším, až se příští rok sejdeme za řídítky nějakých skvělých strojů a jejich srovnání. To bude jízda! :-)

Tomáš „Šeri“ Scherer
^{(otestováno 8 nových strojů)}

1) Co mě nejvíc chytlo za srdce?

Za mě to je jednoznačně skupina lidí, která se točí kolem chodu a fungování naší redakce, stejně jako další lidé z celé motocyklové branže obecně. V první řadě musím zmínit super přístup prodejců Yamahy na Vrbovce, zástupce Ducati Ostrava a také osoby Zuzky a Kuchyho z Kawasaki K2moto Praha, se kterými je vždy skvělá spolupráce. Vděčný jsem i za další cenné zkušenosti nabrané během testů s kolegy v redakci, Jardovi Ducháčkovi za další možnosti spolupráce a v neposlední řadě bylo skvělé také každé jedno spontánní setkání či pokec s náhodnými kolemjedoucími či dalšími motorkáři během testů. Určitě musím zmínit i pravidelná dostaveníčka s naším dvorním redakčním fotografem Jirkou, který má v kufru auta pokaždé přichystaný kromě foťáků i velký pytel dobré nálady. A v neposlední řadě musím zmínit i focení s kamarádem Davidem Bernardem, který pro nás trpělivě vyfotil můj test Kawasaki Z900 SE i celou Ducati Tour 2025 v Ostravě.

2. Co je nejlepší motorka roku 2025?

Během sezony jsem měl možnost otestovat několik skvělých motorek. V mém případě vybírám celkem z osmi „testovaček“ – Ducati Scrambler, Ducati Streetfighter V2, Triumph Trident 660, Kawasaki Z900 SE, Honda CB1000 Hornet, Yamaha MT-09 Y-AMT, Suzuki GSX-8S a Yamaha MT-07 Y-AMT. Z motorek, které mě „chytily za srdce“, to byla určitě Kawasaki Z900 SE kterou jsem měl do testu na skoro tři týdny, najel jsem na ní bezmála 2000 km a objel jsem s ní velký kus naší republiky. Už několik generací mě nepřestává udivovat, jak je skvělá, a právě v ní shledávám naháčovského univerzála pro velmi širokou jezdeckou obec. Pokud bych však měl jmenovat jednu motorku, na kterou si vzpomenu z roku 2025 okamžitě, byla by to Ducati Scrambler, konkrétně v provedení Nightshift 2G z Ostravské Ducati Tour. Nebyla ani nejrychlejší, nebyla ani nejkrásnější, ale byla to právě ona, která měla pro mě největší charakter. A ptáte se proč? Zřejmě za to může její motor „staré“ Ducati koncepce a kompletní výfukový systém Termignoni, ze kterého se mi chvěje brada nadšením ještě i dnes.

3) Co se nepovedlo?

V mém případě to byl určitě věčný souboj s počasím. To mi docela pokazilo svezení s modelem Ducati Streetfighter V2 (na který jsem se ohromně těšil) a dešťové kapky mi přinesly také docela nepovedený výlet z Ostravy do Písku, jelikož se kvůli počasí zcela zrušil plánovaný kurz zatáčení s Mirkem Lisým. Hlavně s druhou zmiňovanou akcí tak mám nevyřízené účty a v roce 2026 ji musím rozhodně absolvovat.

4) Na co se nejvíc těším v roce 2026?

Z novinek pro rok 2026 mě zaujal hlavně příchod Triumphu Trident 800. Po letošním svezení na menším bratrovi Trident 660 jsem usoudil, že tak skvělé motorce s vynikajícím tříválcem by svědčilo pár koní navíc. Novinka roku by proto mohla být černým koněm další sezony. Těším se i na další nové výzvy v sekci motorsport, které jsem si nastavil, a věřím, že se s nimi budu moci pochlubit už brzy. Vždy skvělé jsou i naše povídání s Dominikem o MotoGP a snad budou bavit nadále i vás. Těšit se můžete také nové články ze seriálu Osobnosti paddocku. Redakci jako takové bych pod vánoční stromeček rád popřál hlavně hodně zdraví a věřím, že další roky už budou po letošních peripetiích už jen ve znamení plné posádky.

Roman „Bure“ Bureš
^{(otestováno 11 nových strojů)}

1) Co mě nejvíc chytlo za srdce?

Zde to budu mít nečekaně velmi jednoduché, protože jsem se letos zamiloval do zatím největší „úchylárny”, jakou jsem doposud sedlal. Jinými slovy jsem si od letitého kamaráda koupil BMW C1. Tak nějak jsem tušil, že pojízdný klobouk bude člověku servírovat spoustu nevšedních zážitků, ale že to bude tak návyková věc, mě ani ve snu nenapadlo. Pokud překonáte období totálního rozčarování a smíšených pocitů z něčeho, co jde naprosto nepokrytě proti všem konvencím, čeká vás na konci té cesty nirvána excentrické svobody, pohodlí a praktičnosti. A to za jakéhokoli počasí, politické situace, genderové rozpoloženosti a kdoví čeho ještě. V tuto chvíli není prostor vám to naservírovat v plné palbě, tudíž to ode mne berte jako příslib do následující sezóny.

2. Co je nejlepší motorka roku 2025?

Nedovedu si vybrat mezi BMW R 1300 GS a Ducati Multistrada V4 S. Obě motorky neměly k dokonalosti daleko a každá na to šla po svém. Paradoxně možná kdyby bylo GS v klasickém automatu a ne v automatu, který bude chtít od kluků z vývoje nějakou péči, bylo by to rozhodování snazší. Takhle jim uznám „plichtu” a vlastně mě to ani trochu nemrzí. Je super, jak se výrobci posunuli v honbě za dokonalostí, a ještě víc super je pro mě fakt, že si stále dovedou udržet svůj specifický rukopis.

3) Co se nepovedlo?

Ouuuu, tak tady se budu muset tak trochu střelit do vlastní nohy, ale nemohu na tomto místě nezmínit Royal Enfield Classic 650. Ukrutně mi ten styl Classica sedí, těžko hledat víc sexy motorku. Ale ta jízda na ní dává smysl tak do rychlosti 80 km/h. Za tou hranicí se s rostoucí rychlostí vytrácí i ta touha na něčem takovém sedět. Je to, jako když si nabalíte Margot Robbie, každej vám ji závidí a vy se s ní všude ukazujete a chlubíte. No a ta „švizda holyvůdská tříbarevná” vám ke štědrovečerní večeři přinese kapra na přírodno, v salátu není salám a místo majolky jogurt! Jestli se teď chci vyhnout silným slovům, jako je třeba „zklamání”, pak to bylo při nejmenším nenaplněné očekávání. Sorry jako…

4) Na co se nejvíc těším v roce 2026?

Já se vlastně netěším na konkrétní motorku. Těším se na celou další sezónu spojenou s motorkami a kluky z redakce, protože je to vlastně jediný pracovní kolektiv, jehož jsem byl kdy součástí, ve kterém nekazí vzduch žádný „vořežprut” nebo „vychcánek”. Takže kromě potu, slz a krve to je vždycky prostě hustá jízda…

Lukáš Růžička
^{(otestováno 11 nových strojů)}

1) Co mě nejvíc chytlo za srdce?

Konec roku, tradiční zhodnocení a čas bilancovat. Rekapitulace sezóny je zavedeným koloritem v redakci a skvělou příležitostí k zamyšlení nad končícím rokem. Já osobně měl letošní sezónu opravdu „z rychlíku“. V porovnání s ostatními stálými členy redakce mě další pracovní povinnosti docela brzdí v jedné stopě, ale pravdou je, že o to víc a intenzivněji jsem si užil jakoukoliv chvíli za řídítky. Pokud bych měl vypíchnout to nej z této sezóny, tak jsou to obecně a vždy setkání s lidmi, se kterými mám možnost se v jedné stopě potkat – ať už z redakce, z okruhu přátel kolem mě nebo při náhodných setkáních na cestách. Jakékoliv takové setkání mě neuvěřitelně nabije a cizí nápady, příběhy a názory mě posouvají vpřed. Pokud bych měl hodnotit motocykly jako takové, řekl bych, že dobře už asi bylo a jsem opravdu zvědavý, jakým směrem se bude motocyklový svět ubírat. Všudypřítomná elektronika posouvá motocykly na hranice možností a velký konkurenční boj je patrný ve všech kategoriích. Uvidíme, co to přinese do budoucna a jak se celé odvětví popasuje s přicházejícími výzvami. Osobně to však beru tak, že sezóna mi v hlavě rozhodně nekončí, a kdybych měl opravdu odpovědět, co mě letos chytlo za srdce, tak to byla asi má drahá polovička, když se mi ho snažila vyrvat po zjištění, že jsem si po pěti letech koupil do garáže další nový motocykl.

2. Co je nejlepší motorka roku 2025?

Pro mě je to letos docela příznačná otázka, protože byť jsem ji redakčně vynechal, jednu z letošních novinek jsem si pořídil právě do vlastní garáže. Takže zákonitě by to měla být má nová soukromá CFMoto 800MT-X, která je zároveň i letošní novinkou. Na to, že jsem si ji v podstatě vybral naslepo jen podle porovnání papírových parametrů a po předchozích zkušenostech s KTM a motorem u předchůdců, jsem se sám sobě až docela divil, jak dobře jsem se trefil do účelu, na který jsem ji pořizoval. Jestli je to nejlepší motocykl roku, to bych si po více než 25 letech v testech rozhodně netroufl tvrdit. Osobně ji beru jako studijní materiál, abych si vyzkoušel, co vydrží a jak si povede v delším časovém horizontu ve srovnání se zavedenou konkurencí. Společně jsme se stačili už trochu víc „oťukat“ letos cestou do Moldávie. Ačkoliv jsem s ní prozatím – i s ohledem na povinnosti na jiných strojích – najel jen chabých 8000 km a udělal jen několik drobných vylepšení, tak se jako poměr cena/výkon na menší cestování bez zábran jeví jako docela vydařený motocykl. Uvidíme z delšího pohledu na věc.

3) Co se nepovedlo?

Pokud to beru z pohledu redakce, tak to byly zdravotní nepříjemnosti a lapálie mých kolegů, které jim přinesly nemalé problémy a dost ovlivnily letošní sezónu redakčních testů. Z mého osobního pohledu budu muset víc zabojovat se svým časem. Letošní rok byl opravdový úprk a ačkoliv jsem se snažil proložit ho zážitky v jedné stopě a počítal s tím, že stihnu víc času věnovat redakci, úplně to nedopadlo. Z cest bylo trochu „přes čáru“ jarní počasí v jižním Španělsku, kde povodně a teploty v horách těsně nad nulou docela ovlivnily můj plánovaný program v jedné stopě, který jsem si tam vytýčil.

4) Na co se nejvíc těším v roce 2026?

Co se týče nejočekávanější novinky sezóny 2026, nemám vysloveného favorita. Ale obecně jsem hodně zvědavý, jak si povedou nová malá endura, ať už od Kawasaki (KLE500) nebo BMW (F 450 GS). Rovněž se těším hned zkraje roku na představení novinek Harley-Davidson.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Roman Bureš - (Odebírat články autora)
Danny Peták - (Odebírat články autora)
Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Lukáš Růžička - (Odebírat články autora)
Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)
Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Dominik Valášek - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)