Zmrzliny a šmouhy, aneb fotíme motorky

Malou teoretickou přípravu na samotné focení máme, a tak by bylo dobré vzít to i za praktický konec a podíváme se na pár modelových situací: statické foto, jízdní z boku, jízdní napřímo a extrémní podmínky.

Statické fotky

Vyfotit stojící motorku je opravdu ze všeho nejjednodušší a se snahou dodržet pár jednoduchých pravidel je úspěch víceméně zaručen. Využít k tomu můžete v podstatě jakéhokoliv objektivu, počínaje rybím okem až po teleobjektiv. Samozřejmě záleží, o čem má fotografie vypovídat. Na fotku motorky stojící třeba před nějakým objektem, je lepší širší ohnisko. Motorka i pozadí budou ostré a bude tím zřejmý i záměr. Naproti tomu, pokud chcete vyfotit zejména motorku a mít nějaké pozadí, které ale nebude nikterak rušit, uděláte nějaký ten krok zpátky, nasadíte teleobjektiv a rovněž je jasno. Je dobré přitom dbát na tzv. kompoziční pravidla (s tímto termínem se setkáte v jakýchkoliv základech focení). V podstatě až na drobné výjimky nejde o nic jiného, než dodržovat pravidla řezu, tedy v momentu, kdy fotku rozdělíte horizontálně a vertikálně na třetiny, hlavní objekti by měl být na průsečíkách.

Panning, aneb „bokovky“...

Fotky motorek z boku někde v zatáčce, to je materiál, kterým jsme mocně zásobování nejen z prezentačních fotek jednotlivých výrobců, ale i z časopisů. Je to jasné, protože motorku dobře vidíme a fotka je akční. Ovšem k tomu, aby byla opravdu akční, je jí potřeba dodat jistou dynamiku, zachytit pohyb, rychlost... A to již není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Zde hodně záleží na objektivu a vlastně i celkových podmínkách focení. Optimální výběr je nějaké delší sklo (třeba s rozsahem 70-200) a vzdálenost klidně i 50 a více metrů.
Jediné, čeho potřebujeme dosáhnout, je pohybem rozmazané pozadí, točící se kola a ostrá motorka s jezdcem. V optimálním případě tak není potřeba nikterak extrémně clonit, nicméně pokud hloubko ostrosti vyvážíte dostatečně dlouhým časem snímání, nic se neděje. Bojovat pak můžete jen s časy, které udržíte. Platí přitom pravidlo, že minimální čas by měl být 1/ohnisková vzdálenost. S objektivem o ohnisku 300 mm (což je už slušný teleobjektiv), byste tak teoreticky měli udržet čas 1/300 s. V praxi ale zjistíte, že ne vždy je vše růžové a pro jistotu raději zvolíte kratší čas 1/400 či 1/500 s. S ohniskem v rozmezí 70-200 mm pak můžete počítat s časy od 1/125 s až po 1/320 (resp. 400), ale záleží hodně na podmínkách a vaší zručnosti. Vřele ale doporučuji využít režim priority času (Tv), který krásně usnadňuje život – fotograf zvolí čas a citlivost, foťák dopočítá clonu.
Dalším velmi důležitým bodem je ostření na fotoaparátu. S kompaktními přístroji, které nedisponují kontinuálním ostřením, se budete muset spolehnout třeba na předostření na asfalt, kudy motorka nejspíš pojede. V případě digitální zrcadlovky stačí přepnout režim ostření na průběžné ostření a následně zaostřit na jedoucí stroj, kopírovat jeho pohyb a cvakat.
Na různých fotografických serverech jsem se setkal i s nepochopením mnohých „dnes fotografů“, kteří mi vytýkali záměrná a vědomá porušování psaných i nepsaných fotografiích pravidel – např. Focení proti slunci a nikoli po slunci, focení sportu velmi širokým ohniskem, kde je víceméně celá fotka v pohybu atd. Rozhodně se nebojte experimentovat a po načerpání zkušeností s teleobjektivem se vydejte sbírat zkušenosti s krátkými ohnisky a třeba i s použitím blesku.

Zmrzliny, fotíme pohyb zpředu

Jistě mi dáte za pravdu, že taková motorka vyfocená zepředu, kde má jezdec koleno na zemi a od stupačky lítají jiskry, je pohled pro bohy. Z pozice fotografa nás pak může těšit, že oproti panningu nejde o žádnou vědu a opět je třeba dbát jen na pár jednoduchých pravidel. Vždy fotíme co nejdelším ohniskem a na co nejmenší clonu, aby byl zaostřený objekt, v našem případě jezdec na stroji, dostatečně odsazen od pozadí. Čas k focení je potřeba stanovit takový, aby byl stroj ostrý, ale na pneumatikách (pokud mají samozřejmě vzorek), byl vidět pohyb. V praxi na to fungují časy v rozmezí 1/640 – 1/1000. V případě, že ale máte hůře ostřící objektiv (to jsou ty s clonovým číslem 4.5 a výš), bude lepší si přepnout ostření na manuální, předostřit a v momentu, kdy vám jezdec vklouzne do ostrosti, na něj seslat řádnou salvu.
Těchto pár informací by mělo stačit, ale milerád přidám ještě jednu praktickou. Copak se asi stane, když takový stroj focení zpředu bude svítit? Měření zjistí, že musí ostré světlo vykompenzovat a změří scénu s ním. Výsledná fotka bude tma s prokresleným světlem. Jistě to potěší výrobce světla, nikoli však vás. V tom případě slušnější foťáky nabízí tlačítko uzamknutí expozice. Přeloženo do prosté mluvy: změříte scénu tak, jak je bez motorky a uzamknete. Díky tomu bude na fotce vypadat vše jak má, ovšem ještě pozor na jednu věc. Pokud máte dobře a rychle ostřící objektiv, vyvarujte se při průběžném ostření kontaktu ostřícího bodu se světlem motorky...

Zpracováváme fotky

Pokud si myslíte, že fotografie publikované na internetu tak vylezly z foťáku, jste na omylu. Minimálně si projdou doostřením, zmenšením, korekcí barev atp. Nejvhodnějším nástrojem je k tomu samozřejmě Adobe Photoshop, přičemž podotýkám, že nejde zrovna o nejlevnější variantu, spíš naopak. Na trhu jsou ale i další nástroje, ve kterých lze fotografiím dodat ten správný šmrnc, včetně možností retuší atp. Při koupi nové zrcadlovky obvykle dostanete i nějaký SW „zdarma“, takže se pojďme zaměřit na kroky, které nás při úpravě fotky potkají.

Ostrost ve 100 % fotky nemusí být nijak oslnivá. Velký podíl na tom má zručnost fotografa, ale i schopnosti kresby objektivu. Pomocí doostřovacích funkcí je tak vhodné přidat fotce viditelnou ostrost, následně zmenšit na publikovanou velikost (šířka třeba 800-1000 pixelů v případě fotky na šířku) a znovu lehce doostřit, protože zmenšením samozřejmě dojde k lehkému rozostření.
Úpravy barev a retuše jsou samozřejmě na zvážení u každého snímku. Pokud vyloženě trpíte pocitem, že ten který snímek má příliš „ujetý“ některý barevný kanál, případně je snímek moc tmavý, budete muset do křivek sáhnout.
Nebojte se ani ořezů. V tomto směru se lze vydat dvěma směry. Buď zachováte poměr stran ( 4:3 či 3:2 dle poměru stran čipu) a pouze se zbavíte přebytečného prostoru kolem, anebo budete řezat shora a odspodu a dosáhnete panoramatického záběru. V tomto ohledu příliš radit nemohu, je to jen o vkusu a záměru fotografa.

Platí však jeden fakt – ze špatné fotky dobrou neuděláte a z relativně pěkného snímku se dá pár úpravami udělat téměř dokonalá fotka. Vše je ale o tréninku a praxi. Čím více budete fotit, tím více si budete při focení "dovolovat" experimentovat a o to zajímavější fotky budete pořizovat.

Informace o redaktorovi

Radoslav Holan - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE