ktm_srpen




Wheelie – dovednost, kterou (ne)potřebuješ

K čemu to potřebuju? Jak na to? Na čem? Zvládnu to? S otázkami tohoto typu se na mě obrací velká část zájemců o kurz Wheelie, proto si pojďme tuhle zábavu pořádně rozpitvat. Říct si, k čemu mi je zkušenost s jízdou po zadním dobrá a těm, co nechtějí riskovat zbytečné pády, přiblížit, jak probíhá kurz Wheelie, na který je do konce roku 20% sleva.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Takže k čemu mi je jízda po zadním dobrá a kde jí využiju? Pro někoho je tahle zábava zbytečností a frajeřinou, která likviduje motorku a naprosto rozumím tomuhle pohledu. Podívejme se na to ale z druhé strany. Je to dovednost, při které posouváme své hranice a jezdecký um. Každá taková extrémní dovednost, a to nejenom jízda po zadním, nás naučí lépe vnímat motorku, lépe ji ovládat, lépe pracovat s plynem, spojkou, zadní brzdou, zlepšit rovnováhu... Můžeme ji využít při jízdě v terénu během přejezdu překážek, nepřekvapí nás zvednutí předního kola při prudké akceleraci či přejezdu nerovností a posune nás to dál i mentálně. To se může hodit při řešení krizových situacích v běžném provozu a pak taky, dobře zvladnutý wheeličko prostě vypadá kurva dobře! :)

Věk, váha, výška nebo pohlaví nehrají roli. Hlavní je vůle. S ní lze svoje limity posouvat po krůčkách stále dál, protože nic není hned a každý potřebuje jiný čas k tomu, aby se dostal na určitou úroveň. To je jedna ze zásadních věcí, týkající se kurzů Wheelie. Není podstatné, kolik na něm ujedu po zadním, ale kolik si odnesu informací, se kterými pracuju dál. Musím přesně vědět, co a jak mám dělat, musím se naučit vnímat své chyby a postupně naučit poslouchat tělo, aby dělalo co má.

Zvládnu to na mojí motorce?

Wheelie jde dělat prakticky na všem. Na něčem líp, na něčem hůř a některé motorky na něj nejsou vůbec vhodné. V principu je jízda po zadním pouze práce s těžištěm motorky. Probíhá stejně na čtyřkolce, na malé motorce nebo na velké. Jde pouze o práci s váhou motorky a jezdce, při které se snažíme tuto váhu dostat nad osu zadního kola. V momentě kdy jsem schopný ji tam udržet, mluvíme o kontrolované jízdě po zadním. Lze to přirovnat ke snaze udržet stojící tyčku na prstu. Pouze místo pohybu ruky tam a zpět držíme balanc pomocí plynu a zadní brzdy. Co však hraje zásadní roli je výkon motoru, jeho průběh, váha motorky, převod a umístění těžiště. Zde už ale začínáme narážet na to, k čemu jízdu po zadním potřebujeme a na jaké úrovni. Snáz se mi vždy bude ovládat klidnější a lehčí motorka. Pokud mi stačí krátké akcelerační wheelie, třeba přizvednout si přední kolo v terénu před překážkou, zvládnu to i na těžším cestovním enduru. Hůř už s ním budu jezdit po zadním z vesnice do vesnice. V tomto směru nás ale limitují i vlastní dovednosti.

Jak na to?

Můžu samozřejmě začít metodou pokus - omyl. Tou jsem téměř před dvaceti lety začínal i já. Je to velice zábavná metoda, po které budete mít na co vzpomínat a díky které při různých opravách získáte navíc nějaké ty technické dovednosti. Jako samoukovi vám může pomoci spousta návodů, které jsou na internetu k dohledání, ty však nebývají tak obsáhlé a přesné. Ne každý ale chce riskovat případná zranění a rozmlácenou techniku, tím spíš když je možné využít zkušeností těch, co mají v tomto odvětví už něco za sebou a mají i potřebnou techniku k výuce. Pro ty je tu kurz Wheelie, který je postavený tak, aby se výuka postupně přiblížila co nejvíc jízdě na sériové motorce a žák získal maximum informací k tomu, aby věděl, jak pracovat s jakýmkoliv typem motorky.

Průběh kurzu Wheelie

Nasedat a jedem poprvé

Společné svezení je první a hodně důležitá věc. Žák při ní vidí v praxi teorii, kterou po přihlášení obdržel k nastudování do emailu. K lepšímu pochopení, jak s motorkou pracovat, mu pomůže pro začátek také ukazatel mrtvého bodu. Na něm každému podle váhy nastavím jeho přesný bod. Jezdec pak nejen přesně ví, kde je, ale i jak reagovat. Pokud se totiž pohybuju před mrtvým bodem (všechna váha je před osou zadního kola), má motorka tendenci zrychlovat. K tomu abych rychlost ustálil, musím více přidat a dostat váhu nad osu. Logicky to dává smysl, ale nahulit tam plyn ve chvíli, kdy vám to po zadním zrychluje jak střelený, to je věc druhá. S tím při společné práci s plynem pomáhám a soustředíme se hlavně na jemnou práci s plynem, která je velice podstatná. Po pochopení základů a získání citu začíná žák jezdit sám a soustředí se pouze na klidné udržení motorky v mrtvém bodě. Pokud dojde k převrácení motorky za něj, zasáhne asistent zadní brzdy a vrátí ji zpět před mrtvý bod. Asistent se z kraje kurzu používá pro rozfázování výuky tak, aby bylo možné se soustředit pouze na jednu část a pak vše spojit dohromady. To je rozhodně lepší, než se rovnou učit několik věcí najednou. Zvedání motorky na zadní probíhá pomocí spojky a ze začátku z místa.

 Nasedat a jedem podruhé

Po tom, co je žák schopný ujet několik metrů po zadním a mít vše pod kontrolou (obvykle do čtvrt hodiny), vyndávám asistenta zadní brzdy a další společnou jízdou začínáme pracovat se zadní brzdou. Při té opět využíváme ukazatel mrtvého bodu. Tak jako u práce s plynem přichází i tady smršť informací. Základem však je naučit se ve správný moment s citem použít zadní brzdu k vrácení motorky zpět před mrtvý bod. Jakmile je práce s brzdou správná, jezdí žák opět sólo a maká na sesynchronizování pohybů. Během toho stále jezdím po jeho boku, upozorňuju ho na chyby, učím ho si je uvědomovat a soustředit se více na zvládnutí techniky než ujetí co největší vzdálenosti za každou cenu. Jak přibývají dovednosti, posouvá se i celý kurz. Již se nezvedá motorka na zadní z místa, ale za jízdy. Důvod je prostý, práce se spojkou je maličko odlišná a je potřeba vědět jak pracovat se spojkou u silničních motorek, kde motorku kvůli délce převodu nelze zvednout z místa. Nejprve na jedničku, poté na dvojku, abychom se opět přiblížili reálnému světu a převodu sériových silničních motorek. Výukový speciál je zpřevodovaný trochu jinak. Během kurzu stále tlačím jezdce do lepšího zvládání plynu a zadní brzdy, pracujeme na plynulém pokládání motorky zpět na zem a připravuju ho na to, jak nejlépe začít na své motorce. Vše zmíněné jsou základy, které se snažím nahustit do každého účastníka. Najdou se však jezdci, kteří si na kurzu vyzkoušejí i řazení během jízdy po zadním, u enduristů dle přání věnujeme část výuky zvedání motorky na zadní ve stoje se zaměřením na práci s tělem, tak jak to potom budou využívat při jízdě přes překážky v terénu.

Jak to funguje

Zvedání a spojka

Proč zvedat motorku na zadní pomocí spojky a ne často zmiňovaným výplachem čili ubráním a prudkým přidáním plynu? Při výplachu trvá déle, než se motorka dostane k mrtvému bodu, během toho získá větší rychlost, motor se dostane do vyšších otáček, ve kterých je podstatně citlivější na dávkování a zpravidla jezdci nezbyde výkonová rezerva na plynulé dosednutí. Problémem může být i prudký nástup výkonu. Pomocí spojky jsem naopak schopný dosáhnou wheelie v krátkém čase a v nižších otáčkách, kde je motor jak beránek, a mám pak podstatně větší rozsah otáček, ve kterých budu dál pracovat. Výplachem navíc nezvednu slabší typy motorek. Zvedání a dávkování plynu se spojkou se samozřejmě liší podle typu motorky. V praxi to znamená, že čím je rozdílnější poměr výkon/váha plus délka převodu v neprospěch váhy, tím hůř se motorka zvedá na zadní. U slabých motorek musím proto motor víc roztočit a až potom pustit spojku tak, abych motorku dostal co nejdříve do mrtvého bodu. Vše samozřejmě v nižší rychlosti, u hodně slabých motorek téměř z místa s prohoupnutím do vidlic. V případě totální mrtvoly v kombinaci s dlouhým převodem bude dost možná wheelie nemožné. Silné motorky s delším převodem zvedáme pomocí „líznutí“ spojky ideálně z kraje středního pásma otáček, kdy už má motor sílu, ale není ještě citlivý. Líznutím rozumíme vymáčknutí spojky do prokluzu (ne tedy do úplného vystavení), zároveň s tím přichází prudké přidání plynu a následnuje puštění spojky. Jak dlouho spojku podržím do roztočeného motoru, tím si nadávkuju, jak vysoko přední kolo vystřelí. Pouštění spojky je vteřinová práce, pokud budu spojku pouštět pomalu, dojde ke ztrátě výkonu a z wheelie nic nebude, při prudkém puštění může naopak dojít k prokluzu zadního kola. Spojky si během jízdy po zadním více nevšímám, pouze na ní mám položený prst, abych mohl v případě krizové situace včas reagovat. Jak ale přesně pracovat se spojkou, kolik nadávkovat plynu, v jakých otáčkách či rychlosti nelze přesně říct, vždy záleží na typu motorky.

Práce s plynem a brzdou

S tím jak se přibližujeme k mrtvému bodu, začínáme ubírat plyn tak, aby se rychlost shodovala s nadávkováním plynu jako při jízdě po dvou. Mrtvý bod je však velmi malý, neustále proto pomocí plynu a zadní brzdy balancujeme kolem něj. Pro lepší představu uvedu příklad - jede-li motorka po dvou kolech 50 km/h na 50 % plynu, musím při padesatikilometrové rychlosti po zadním pracovat s plynem co nejblíže 50 %. Čím větší bude rozsah, tím víc bude motorka neklidná. Pokud se přitom dostávám za mrtvý bod, motorka začíná zpomalovat, ubráním plynu dostávám motorku před mrtvý bod, kde zase zrychluje. Tímto neustálým přesunem váhy nad osou zadního kola kontroluji rychlost motorky. Pozor! Nechápejte to ale tak, že když se dostaneme za mrtvý bod, bude motorka sama po zadním zpomalovat! Zpomaluje pouze v případě, že ji za mrtvým bodem kontrolujeme brzdou nebo ubíráním plynu. Pokud ji nekontrolujeme, jdeme jednoduše na držku. Právě citlivá práce s plynem bývá největším problémem většiny žáků. Přitom s velkou částí motorek lze pracovat v mrtvém bodě pouze pomocí plynu a zadní brzdu použít jen v případě nouze, kdy už není dostačující brzdný efekt motoru k tomu, aby se motorka vrátila zpět. To neplatí u dvoutaktních motorů, kde je brzdný efekt motoru minimální. U nich budu muset zadní brzdu používat mnohem víc. Složitější práce s plynem bývá u motorů s velkým brzdným efektem motoru, kde je i při malém ubrání plynu velký brzdný účinek motoru. Plácněme, že se dostáváme 5 stupňů za mrtvý bod, ubráním plynu se potřebuju dostat 5 stupňů před mrtvý bod, ale i minimální ubrání plynu mě před něj hodí o 10 stupňů. V ten moment začíná být wheelie uškubané a jediným řešením je místo ubrání plynu potřebných 10 stupňů srazit pomocí zadní brzdy čili jít úplně lehce brzdou proti plynu. I toto trénujeme na kurzech Wheelie, ale už to chce trochu fištróna. Navíc je v tom všem spousty dalších ALE.

Pozor musíme dát například na převrácení motorky za mrtvý bod díky jejímu škubnutí. Vinu na tom nese zadní tlumič, na který díky změně úhlu motorky přestává působit váha motorky s jezdcem a pružina ho vystřeluje vpřed. Tohle bývá často příčinou leknutí, sundání nohou ze stupaček a následného pádu. Dalším faktorem můžou být i vůle v převodech a převodovce, kdy se při ubrání plynu vymezí na druhou stranu. To lze opět vyřešit lehkým nadávkováním zadní brzdy proti plynu tak, aby byl motor neustále v záběru. Na wheelie má samozřejmě vliv i délka převodu, kdy motorky s kratším převodem jsou více ucukané, ale hodně odpustí, delší převod je klidnější, ale v mrtvém bodě, kde motor nepřemáhá žádnou váhu, citlivější.

Pokládání a jeho technika

Když se řekne A, musí se říct i B. Jak jsem zmínil, už během jízdy po zadním musím počítat s návratem zpět na zem a nechat si dostatek výkonu na plynulé položení. Při hodně prudkém položení dochází k velkému namáháni techniky a bolavé zápěstí taky nejsou nic extra. Pokládání však nesmí být ani moc pomalé. Během wheelie se totiž snižuje rychlost otáčení předního kola oproti celkové rychlosti a rozdíl rychlostí může být tak zasádní, že se kolo při pokládání smekne několik metrů než se rychlosti vyrovnají. Tenhle smyk předního kola může způsobit rozkmitání řídítek. Čím víc kolo zatížíte, tím rychleji se roztočí a smyk zkrátí. Zkrátka, jak řekl jeden z kolegů stunterů, „musíš jí dát příjemnou facku“. Velmi zásadní roli hraje i pozice řídítek, ta musí být při pokládání vždy rovně! Ideálně i během jízdy, protože gyroskopický efekt kola má tendenci motorku tahat do stran. Toho lze při dobrých zkušenostech taky využít, ale k tomu se dostanete až později.

Stejně jak při běžné jízdě, tak i na zkoušení wheelička je dobré být v psychické pohodě a víc se soustředit na samotnou techniku než ujetou vzdálenost. Ta už bude přibývat sama. Vždy než motorku zvednu, zkontroluju si, že mám nohu na brzdě a že je funkční na 100 %. Začínám postupně, soustředím se na uvolnění a klidnou práci s pravou rukou, postupně si začínám zkoušet šlapat do zadní brzdy. Posez by měl být takový, abych byl schopný maximálně uvolnit ruce, snažím se proto co nejvíc vše držet břichem!

Nejčastější chyby

Zmíněná chuť ujet co nejdál způsobuje, že se nesoustředím na techniku, tahám za to jak hovado do poslední chvíle a můžu tak úplně zbytečně udělat fatální chybu. Problémem je také cukání za plyn, práce s ním musí být jemná a klidná, při prudkých pohybech motorka lítá nahoru a dolu jak zběsilá. Vždy musí být noha v neustálém kontaktu s pedálem a jak se přibližuji k mrtvému bodu, začínám s jemným dávkováním. Nečekám do poslední chvíle, abych na ni pak dupnul. Nikdy nesmím mít prst na přední brzdě, při chybě by mohlo dojít k nechtěnému zmáčknutí a následnému pádu během pokládání, spojky si během jízdy po zadním také nevšímám. Zbytečnými chybami je taky škubání tělem a trhání za řídítka nebo vysoká rychlost a otáčky motoru.

Závěrem

Určitě by se vše dalo ještě víc rozpitvat, informací je spousty a s tím, jak se člověk posouvá dál, ještě přibývají. Všechno důkladně rozebíráme na kurzech Wheelie, některé věci totiž člověk snáz pochopí až když má možnost si je v klidu a bezpečí vyzkoušet. Všechno zmíněné můžu nasimulovat na tréninkové motorce a maximálně tak každého připravit na jeho typ motorky. Zároveň si to může zkusit i začátečník, pokročilý zase zjistit, jak je na tom. Ne vždy jsou roky strávené za řídítky zárukou toho, že to půjde. Těm co se vydají cestou „naučím se sám“ přeju hodně štěstí bez pádů a snad sepsané informace pomohou. Kdo by si chtěl vše zkusit bez rizika zničení motorky a úrazu, pro toho je tu kurzu Wheelie, kde získá základní dovednosti a zkusí si vše v praxi. A jak už to bývá v předvánoční čas, tak i já přichystal zmíněnou vánoční slevu, a to 20 % pro všechny zájemce.

Informace o redaktorovi

Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist