Screamer nebo big bang? Není to jedno?!

Označení screamer se používá pro běžné motory s pravidelnými intervaly zapalování. Když takový motor běží, ve spalovacím prostoru se vytrvale a do nekonečna opakují notoricky známé čtyři fáze (z nich nás zajímá hlavně výbuch), které tvoří větší celky - cykly. Během jednoho cyklu se kliková hřídel dvakrát otočí a v každém válci proběhne jeden výbuch, to máme dohromady čtyři za jeden cyklus a dva za jednu otáčku kliky. Za každým z nich následuje vždy stejně dlouhá pauza. Jenom pro představu – když ručička otáčkoměru ukazuje například hodnotu 10 000, tak se za vteřinu musí klika otočit skoro 167krát. Zůstáváme pořád u čtyřválce, takže to dělá 334 výbuchů za jedinou vteřinu. Než řeknete jednadvacet. Kam se tedy ještě vejdou nějaké pauzy? No dobrá, možná někam do teoretické roviny, ale každopádně jsou stejně dlouhé, nebo spíš krátké. Z pravidelných a četnějších intervalů zážehu plynou hlavní přednosti konstrukce screamer - plynulý chod a relativně malé vibrace. Naopak mínusem souvislého zásobování extra vysokým výkonem může být přetížení zadní gumy a v horším případě pak její obtížně kontrolovatelný smyk.

A co big bang? Pořád hovoříme o řadovém čtyřválci, ale pro lepší názornost si jej na chvíli představte jako dvouválec. Písty rozdělte na dvojice podle toho, jak se společně pohybují nahoru a dolů. Nad každou dvojicí pístů se směs zapaluje vždy víceméně současně, takže na cyklus dvou otáček kliky připadají jen dva výbuchy. Sloučením výbuchů vzniká větší  dynamika, než dosahují osamocené výbuchy u verze screamer, což bývá obecně považováno za jednu z hlavních výhod pro big bang. Další, možná ještě významnější benefit se přisuzuje větším časovým prodlevám mezi výbuchy (teoretická rovina, vzpomínáte?) , které dávají zadní pneumatice větší šanci na dosažení adheze. No uznejte, tři nebo šest tisícin vteřiny – to je sakra rozdíl. Slovy Nickyho Haydena: „Výhoda big bangu je tam, kde jsou například špinavé dráhy, kluzké podmínky, nebo úzká místa. Rozhodně má širší rozsah výkonu a je snadněji ovladatelný po celou dobu závodu.“
Celou problematiku přehledně a jednoduše mapuje obrázek z knihy Neila Spaldinga MotoGP Technology. Úplně vlevo je vidět husté a rovnoměrné rozložení jednotlivých výbuchů na obvod zadní pneumatiky, jak probíhá u konstrukce screamer s pořadím zapalování válců 1-3-4-2.
Na prostředním schématu je znázorněna varianta big bang, kde se zapaluje směs vždy po dvou  válcích  - krajních a prostředních - současně. Výsledkem je menší frekvence výbuchů na obvodu pneu, vyvážená jejich větší intenzitou.
Obrázek vpravo ilustruje zcela odlišnou koncepci, kterou používá od roku 2009 Yamaha v modelu R1. Čepy jsou na klikové hřídeli rozmístěny s odstupy po 90 stupních, na rozdíl od standardního protilehlého uložení.Při pohledu z boku tvoří čepy tvar kříže, což  v kombinaci s nepravidelným pořadím zapalování vytváří střídavou intenzitu výbuchů, jak je opět znázorněno na obvodu pneumatiky. Toto řešení vlastně kombinuje výhody obou předchozích konstrukcí.
Nicky Hayden ho ale v nabídce nemá, takže bude muset vybírat jenom ze dvou původních možností. Zatím to prý vypadá spíš na big bang.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - (Odebírat články autora)