Oleje a maziva

Aditiva (přísady):

Všechny automobilové oleje jsou dnes již tzv. aditivované, tzn., že obsahují různé zušlechťující přísady. Aditiva jsou komplikované chemické sloučeniny, jejichž složení výrobci přísně tají. Při vývoji automobilového oleje je nejdříve vytvořena tzv.olejová báze (základ), která splňuje představy výrobce o základních vlastnostech oleje (typ oleje, tepelná odolnost, viskozita atd.) Pak si výrobce stanoví konkrétní výkonové parametry, které má olej splňovat, a chemickým laboratořím předá zadání pro vytvoření "balíku" aditiv, který po smíchání s olejovou bází požadované parametry motorovému oleji zaručí a stabilizuje ho. Pro výkonově odlišné oleje stejného výrobce tak může být použit stejný základ a výkonové parametry jsou dány složením aditiv. V některých případech výrobci aditiv nakupují olejovou bázi od některé ropné společnosti a zušlechtěnou svými aditivy ji prodávají jako automobilové oleje pod svou značkou. Aditiva jsou různého typu a v automobilovém oleji plní různé funkce, avšak musí být sladěny tak, aby se vzájemně nerušila, olej byl stabilní a aditiva spolu nereagovala nežádoucím způsobem, což je s ohledem na chemickou složitost jednotlivých aditiv a výsledné směsi velký problém. Jeden typ aditiv, tzv. detergenty, na sebe váží karbony a všechny pevné částice vzniklé v provozu zejména stykem s velmi teplými součástmi motoru, zabraňují jejich usazování a usazeniny uvolňují. Jiná aditiva zvyšují výkonové parametry olejů tím, že vytvářejí na povrchu motorových součástí "film" na molekulové bázi, který snižuje adhezi (tření) a zabraňuje opotřebení i v případech, že mazivo je vysokým vzájemným tlakem po sobě se troucích součástí vytlačeno a nebo se olej ještě nedostal na všechna namáhaná místa když motor nebyl delší dobu používán. Další aditiva brání oxidaci oleje a jeho stárnutí, změnu viskozity a ztrátu výkonových parametrů. Jiná aditiva chrání motor před korozí, neboť uvnitř studeného nepoužívaného motoru dochází při prudších změnách teploty ke kondenzaci na stěnách, ze kterých stekl olej. Moderní automobilové oleje obsahují ještě další aditiva, jejichž smyslem je zvýšit užitné hodnoty maziva.

Zázračná externí aditiva:

Vývoj aditiv je velmi drahý, vyžaduje nejmodernější výrobní a testovací technologie. Představa, že nějakou přísadou, zakoupenou v satelitním nebo internetovém obchodě za pár set korun, lze výkonové vlastnosti automobilového oleje zlepšit, je absurdní a platí o ní stejné, jako o "posilovačích jisker", šetřičích spotřeby benzínu, přípravcích zabraňujících vzniku pleši, zajišťujících zvětšení prsů apod. Kdyby nějaký takové zázračné přípravky existovaly, tak by je výrobci motorů, maziv nebo léků, kteří investují miliardy do vývoje, od "vynálezce" koupili a vytvořili by si výhodné postavení oproti konkurenci (a nebyli by plešatí miliardáři, všechny holky by měly vlastní krásná prsa atd.). Pokud by takové zázračné aditivum někdo vyvinul, pak by pro něj bylo ekonomicky daleko výhodnější prodávat ho výrobci, který vyrábí miliony litrů oleje ročně, než ho prodávat po lahvičkách přes televizní shopy na dobírku. Žádnou přísadou, kterou nedoporučí sám výrobce oleje, natož nějakou univerzální nelze vlastnosti oleje zlepšit, protože nelze odhadnout, jak se změní parametry jednotlivých automobilových olejů při smísení s takovou sloučeninou a k jakým chemickým reakcím v oleji dojde.
Ostatně, cílovou skupinou těchto "zázračných elixírů" jsou motoristé, kteří chtějí "vylepšit" levný olej, na kterém ušetřili. Nebo se domnívají, že jejich přesluhující motor se vrátí do vrcholné kondice - ti nepatří zrovna k ekonomicky silné skupině, která by mohla vývoj skutečně funkčního aditiva po lahvičkách zaplatit. Vývoj a výroba aditiv, založených na molekulárních vazbách, malou neznámou firmou, je stejně "reálný", jako že nějaká malá neznámá firma vyvine a bude vyrábět lepší pneumatiky, než světové koncerny, které investují do vývoje konstrukce pneumatik a směsí miliardy dolarů. Automobilové oleje jsou velmi komplikované chemické sloučeniny, které výrobci s obrovskými náklady v nejmodernější špičkovou technologií vybavených laboratořích vyvíjejí a dlouhodobě ověřují. Přidáním výrobcem nevyzkoušené přísady do automobilového oleje nutně dojde k chemické reakci, která složitě vyvážené vlastnosti oleje změní a znehodnotí ho. Iluze "zlepšení" vlastností automobilového oleje přimícháním jakékoliv látky, jejíž složení a reakce v oleji není podrobně v zátěži vyzkoušena, je určena pouze k odčerpání finanční přebytků z peněženek naivních provozovatelů motorových vozidel. Naštěstí "zázračné přísady" bývají většinou pouze syntetické olejové báze, u kterých je minimální riziko nežádoucí reakce a znehodnocení automobilového oleje, do kterého je přimíšena. Takovéto "placebo" pak nemá žádný kladný ani záporný účinek a výrobce "elixíru" se vyhne žalobám za poškození motoru znehodnocením olejové náplně a klidně inkasuje od spokojených motoristů.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE