Motorka jako investice aneb Jak na youngtimery
Text: Marek Janoušek | Foto: archiv | Zveřejněno: 17.7.2020 | Zobrazeno: 32 462x
Každý, kdo vyrůstal v devadesátých letech, si jistě živě vybavuje plakáty Hondy RC30, Kawasaki ZXR nebo Suzuki GSX-R z motoristických časopisů. Tehdy to byly pro většinu obyvatelstva bývalého východního bloku absolutně nedostupné motorky. Co když si je ale z nostalgie budete chtít pořídit dnes?
O představy, jak taková mašina stojí v garáži nebo jak by se proháněla na oblíbeném klikatém úseku, skutečně tehdy nebyla nouze. Nezbývalo ale nic jiného než polknout hořkou pilulku, kopnout alespoň tu šest-tři-osmu a vyrazit. Naše kupní síla je dnes naštěstí jinde a motorky snů jsou pořád stejné, akorát starší a ve většině případech o hodně levnější. Jsou to mladíci, anglicky youngtimers, motorky možná věkově splňující zákonnou hranici veteránů, ale technicky jsou příliš mladé na to, aby jimi skutečně byly.
Veteráni, klasici a youngtimery
Kdo se v tom má vyznat? Terminologie totiž není úplně jasně daná, pokusím se však ozřejmit pojmy, kde mluvíme o jakém motocyklu. Problém je, že množiny motocyklů mají společné průniky, a tak za klasickou motorku lze označit také youngtimer nebo veterán.
Veterán (také oldtimer) bývá označováno vozidlo starší více než 30 let, ačkoliv tato definice se různí po celém světě. Jednoduchou obecnou definicí podle Wikipedie tak je: Starší vozidlo s dostatečně zajímavou historií na to, aby bylo sběratelsky přitažlivé a bylo výhodnějšího ho skladovat, zrestaurovat a opečovávat, než jej nechat sešrotovat/recyklovat. Obecně řečeno, za veterána můžeme považovat každé vozidlo, které lze přihlásit na historické značky.
U motorek tohle rozdělení vnímáme trochu jináč. Oldtimery jsou motorky vyrobené zhruba do osmdesátých let. S příchodem masivního používání plastů v osmdesátých letech v motocyklovém průmyslu mluvíme o youngtimerech. Stroje vyráběné již moderní technologii, povětšině pásovou výrobou ve velkých sériích. Typickými youngtimery jsou třeba Honda CBR1000F, Kawasaki GPZ900R, Suzuki Katana 1100, Ducati 900 Supersport, Honda VF750F a podobně. Pravdou je že označení Youngtimer je docela široké a můžeme tam řadit všechny motorky od osmdesátých let až po polovinu devadesátých.
Klasické motorky jsou motorky klasického vzhledu ze sedmdesátých let, můžeme sem řadit anglickou končící produkci, válcovanou japonskými nálety strojů známých pod zkratkou UJM ‑ Universal Japanese Motorcycle, univerzální japonská motorka se vzduchem chlazeným čtyřválcem a kulatým světlem. Moderní klasické motorky mají svůj původ právě zde, jedná se o stroje jako Yamaha XJR1200/1300, Kawasaki Zephyr, Honda CB Seven Fifty, ale také jednoválcové nebo dvouválcové klasiky vzkříšených značek Royal Enfield nebo Triumph. Patří sem celá řada youngtimerů a oldtimerů.
Legendární a ikonické motorky jsou motorky libovolného věku. Motorky, které byly ve své době ostře sledované, limitované edice, stroje, které dosáhly úspěchy na závodních tratích nebo obrovské prodeje. Můžou to být motorky ze stříbrného plátna, třeba nejslavnější stavba Harley Davidson Captain America z filmu Easy Rider. Též takové, které přinesly jistou technickou invenci, nebo byly ve své době potřeba, jako Pionýr pro -náctiletého jinocha. Ikonami můžou být také velice lukrativní luxusní stroje vyráběné ručně nebo na zakázku. Moderní ikonou je třeba Brough Superior, Norton Commando 961, Yamaha R1M, nebo Ducati Panigale V2 Final Edition která uzavírá éru véčkových sportovních dvouválců z Boloně. Ale také zde může být zařazena Honda Fireblade (1992), Yamaha FZR 1000 Exup (1989) samozřejmě Norton Comando 750/850, BMW R32 a jiné hodnotné motorky.
Na závěr to ještě trošku zamotáme. Všechny historicky ceněné motorky, nebo nové luxusní, specifické či exotické motorky, nehledě na věk bývají označované jako klasiky. Může to být youngtimer nebo oldtimer, může to být konstrukčně klasická motorka nebo úplný úlet jako Bimota Tesi 1D.
Motorky a jejich hodnota
Dnes obyčejná třiapůla stojí takový balík, za který můžete koupit lecjakého japonského youngtimera, což jsou motorky zcela jiné technické úrovně, než jaké byla ve své době právě ona týnecká Jawa 350/634 (mimochodem její tržní cena vystoupala za poslední čtyři roky do absurdních nesmyslů). Vlastnit pseudoveterána v podobě Jawy 250 je dnes hodně trendy. Ceny odpovídají poptávce. Málokdo z laiků totiž dokáže rozpoznat Suzuki GSX-R750 ročník 1985 od 1986, nebo ji ještě ocenit. Starou japonskou klasiku si nekoupí leckdo. Youngtimera si kupujeme zejména pro jízdní zážitek, jako investici, nebo splnění si dětského snu, přičemž nás limituje pouze to, jak hluboko máme do kapsy.
Motorka jako investice je něco, co nepochopí každá manželka. Také je to artikl hodně riskantní a nesoucí břímě pečování. Samozřejmě, když máte dobrý nos a šťastnou ruku, může se stát, že za pár let cena vaší motorky vzroste. Své o tom vědí majitelé dvoutaktů Suzuki RG500 nebo Yamaha RD500. Ovšem to ji samozřejmě nemůžete zdevastovat. Proč je potřeba mít nos? Protože motorka může sloužit jako investice jedině v případě, když je koupena za relativně nízkou cenu, a ceny žádaných youngtimerů poslední léta pomalu pozvolně stoupají. Některé modely za poslední dva roky poskočily docela razantně. Jak poznat motorku která má potenciál? Pokusím se ozřejmit a uvést příklady.
Motorky, které by neměly ztratit na hodnotě
1. Motorky s malým nájezdem
Pokud nemá motorka moc najeto, má téměř vždy vyšší hodnotu. Staré motorky s nájezdem pouhých pár desítek či stovek kilometrů jsou častým předmětem aukcí. Naneštěstí jejich cena degraduje ježděním, tudíž se spíš o stroje, v nichž budete mít uložené peníze, zatímco budou odpočívat v garáži. Na těch se nesvezete.
2. Nechtěné, když byly nové
Špatně prodávané motorky, kterými trh není přesycený. Poslední modely před krachem značky, jako třeba MZ 1000, Voxan Café Racer nebo škaredé motorky typu Aprilia Moto 6.5. Neoblíbené motorky však byly neoblíbené z jistého důvodu, tudíž se s takovým faktem musíte smířit.
3. Motorky ze stříbrného plátna
Motorky známé z filmů můžou být dobrou investicí, když měl snímek komerční úspěch nebo se stal kultovním. Osobně bych však nezaplatil za „Zedův chopper“ moc velkej balík, možná je to tou růžovou na nádrži. Ale proti gustu…
4. První z rodu
Technická invence některých motorek započala novou éru. Jistě si každý vybavuje Suzuki GSX-R750/1100, Yamahu FZR1000 Exup, Hondu CBR900RR Fireblade či Yamahu YZF-R1. Zrod těchhle legend byl ostře sledován a zaplňoval titulní stránky časopisů déle než jednu dekádu. Ale také první Africa Twin, BMW R 1100 GS nebo XTZ750 Super Ténéré mají obrovský potenciál. Jejich koupí možná moc nevyděláte, ale určitě je budete moct předat přinejhorším s malým ziskem.
5. Designové krásky
Krása je věčná a jednou z klíčových vlastností pro identifikaci budoucího klasika. Slovo Ducati u devět z deseti motorkářů vyvolá představu Tamburiniho 916 v rudé barvě. Její cena pravděpodobně vždy poroste, kromě sexy vzhledu také jezdila skvěle. To jsou splněné hned dvě klíčové vlastnosti potřebné k udržení hodnoty.
6. Drahé rarity
Investice do custom staveb renomované dílny je sázka téměř na jistotu. Otázkou je pouze skutečnost, kolik lidí si koupí ježděnou stavbu místo své vlastní? Musíte pracovat na marketingu.
7. Zvláštnosti a prodejní propadáky
Když se motorka stane kuriozitou. BMW K1 byla totální prodejní propadák, za pět let produkce prodáno míň než 7000 kusů. Motorky s neobyčejným technickým řešením, například Bimota Tesi, možná první Duolever od BMW a podobné kousky mají veliký potenciál do budoucna. Ovšem s tou Bimotou již vlak asi ujel, ceny jsou ulítlé v oblacích.
8. Homologované speciály, závodní motorky
Doby, kdy byly homologované speciály jako Honda RC30 nebo Yamaha FZR750 0W01 na svém cenovém dně, jsou dávno pryč. Na takovou strojovnu je potřeba mít pořádný balík, tady pod půl milionu těžko půjdete. Pravdou zůstává, že jejich cena je stabilní a určitě nebude klesat. Závodní speciály se zajímavou historií třeba ze seriálu WSBK jsou možná také vhodnými kandidáty na investici.
9. Dvoutakty
Dvoutakty byly jistou dobu vnímány jako přežitek. Obzvlášť u nás, v době přesycené dvoudobými motory kvůli rozhodnutí vládnoucí strany. Sportovní dvoutakty osmdesátých a devadesátých let však teď vyletěly hodně rychle nahoru. Čím větší objem, tím je cena astronomičtější. Zapomeňte na to, že byste RGV250 koupili za 1000 eur jako před lety, teď to je tak pěti- a více násobek.
10. Prototypy
Dostat se k prototypu nikdy nebylo lehké, ovšem když se to povede, je to zaručený držák, který s cenou neklesne. Také do této kategorie spadají motocykly s dobovou malosériovou úpravou renomované dílny, třeba sportovní kapotáže z osmdesátek a jiné.
Jakou motorku hledáme?
Kupujete-li youngtimera, je potřeba se zaměřit na několik důležitých bodů. Stav motorky je první důležitá věc. Nedostupnost dílů na starší japonské nebo italské stroje je někdy až zarážející. I na běžné japonské motorky, které překročily stáří 30 let a na které donedávna bylo k dostání u dealerů cokoli, prostě nemusíte sehnat najednou nic – sklady se prostě vyprázdnily a nové plasty, víka, příruby a kdovíco ještě prostě už nejsou. A když jsou, tak rozhodně ne zadarmo. Kdo má za sebou renovaci třeba obyčejného Pionýra, ví, že pořizovací cena byla pouze zlomek celkové částky renovace. Co teprve Japonec s litrovým objemem! Nejhodnotnější je patinový stav s nízkým nájezdem. Finanční náklady na renovaci běžného youngtimeru jsou obyčejně vyšší, než by byla jeho prodejní cena. Renovovat se vyplatí pouze skutečně levné nebo malosériové motorky, závodní speciály, motorky s VIN číslem 0001 a podobně.
Výrobní číslo ‑ čím je nižší, tím je stroj vzácnější. Obyčejně jsou nejvzácnější první série, nebo první roky výroby legendárních motorek s nízkým výrobním číslem. Kupříkladu Yamaha XTZ750 Super Ténéré nebo BMW R 1100 GS s nízkým výrobním číslem může být docela hodnotnou motorkou v příštích letech.
Barva je důležitá. Motocykl v originálním stavu, v limitované edici nebo v závodních barvách bude mít jistě vyšší cenu než obyčejná verze. Za žlutou Ducati, rudou Kawasaki a černou Suzuki nikdy nedostanete tolik jak za červenou 916, zelenou Ninju a modro-bílé GSX-R. Cagiva Elefant 900 v barvách Lucky Strike vypadá, jako by se právě vrátila z Dakaru, oproti tomu třikrát stříkaná modrá přes žlutou bude mít sotva poloviční hodnotu.
Proč kupovat klasika?
Mým oblíbeným přirovnáním je Jawa 250, se svou vysokou nákupní cenou je jako investice vhodná pouze stěží. Navíc mimo hranice bývalého Československa to nejsou žádní hodnotní veteráni. Je těžké zjistit, kdy je naše vybraná motorka na minimální hodnotě. Samozřejmě je zde šance, že také Honda Hornet 600, Suzuki SV650 nebo Yamaha XJ600 budou mít někdy cenu. Ale osobně si myslím, že to bude v době, kterou nezažije ani přespříští generace. Teda jestli vůbec někdy. Cena jako vždy velmi záleží na skutečném stavu motorky, ovšem při skutečných klasických motorkách jsou rozdíly propastné.
Chcete vlastnit Norton Commando, ale nejste zrovna mechanik? Tak to máte zaděláno na pěkný průšvih! K běžnému užívání bude vhodnější volbou kupříkladu Royal Enfield Interceptor, Triumph Bonneville, BMW R nineT, Moto Guzzi V7 a podobné klasicky střižené motorky, při kterých nebudete muset vozit sebou kufřík s nářadím a náhradními díly. Ovšem pravdou zůstává, že cena nových motorek obyčejně klesá, zatímco jejich staré (originální) protějšky obyčejně hodnotu nabírají.
Na jaké motorky se nezaměřit?
Typ motorky a objem je důležitý. Hodnotným youngtimerem bude spíš motorka vyspělé technické inovace, designu apod. Motorky, které byly na svou dobu výjimečné, důležité, prospěšné, přelomové. V osmdesátých a devadesátých letech jsou to zejména supersporty, ať už dvoudobé nebo čtyřdobé, přeplňované sportovní motorky sedmdesátých let, oválné písty od Hondy, první pětiventil od Yamahy. Ale také některá velká endura, jako R 80 G/S, Cagiva Elefant 750 Bifaro či Yamaha XTZ750 Super Ténéré. Obecně nejmíň jsou historicky hodnocené naháče středních objemů, Suzuki GS400 nebo Honda CX500, menší sourozenci objemných strojů (třeba Ducati 600 SS). Staré skútry a mopedy, kterých jsou všude mraky, ani nebudu jmenovat.
Pořizovací cena a počet vyrobených kusů také rozhoduje. U luxusních drahých motorek velkých objemů bude vždy hodnota vyšší nežli u běžných tuctovek. Obyčejně platí, že čím větší objem, tím měně vyrobených kusů, což dnes tak už neplatí. Pravdou zůstává, že počet vyrobených kusů může být vodítkem k dobré investici.
Jsem asi stará škola. Nikdo mě nepřesvědčí o tom, že existuje lepší bubeník než John Bonham, stejně jak mě nikdo nepřesvědčí o tom, že se někdy vyráběly lepší supersporty než v devadesátých letech. Jste-li přesyceni konzumem a moderní dobou, kde jsou displeje a elektronika mnohdy chytřejší než jezdec, možná hledáte právě skutečný a syrový zážitek staré motorky. Motorky jsou plné nedokonalostí, každá má svůj charakter a své mouchy. Ano, brzdit ostře dvěma prsty, když tě hlídá náklonové ABS, je snazší, házet kvalty quickshifterem je rychlejší, mít k dispozici sílu obrovského stáda koní je pohodlné. Ale držet dvoutakt u huby, aby neklesly otáčky pod deset tisíc, brzdit celou silou i očima před zatáčkou, házet kvalty, tak aby nepadaly falešné neutrály, to je úplně jiný svět! Tyhle zážitky si můžete dopřát i dnes a třeba na tom ve finále dokážete po čase i vydělat.
Informace o redaktorovi
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.