Kurz první pomoci – V. díl

PORANĚNÍ POHYBOVÉHO APARÁTU

Pohybový aparát se skládá z kostí, kloubů a svalů. Nejčastějším poraněním svalů je
pohmoždění po nárazu. Poraněné místo je bolestivé, oteklé, bývá viditelná modřina.
Při poranění kloubu dochází k podvrtnutí nebo vymknutí. Podvrtnutí vzniká extrémním pohybem při němž se částečně trhají vazy a cévy. Kloub je bolestivý, oteklý, uvnitř se vytvoří krevní výron. Vymknutí vzniká při úplném utržení vazů, kloub není funkční, kontaktní plochy se navzájem nedotýkají.
Zlomenina je porušení kontinuity kosti. Může, ale nemusí zasahovat celou šíři kosti.
Zlomená kost může zachovat původní tvar nebo je různým způsobem deformovaná. Při zlomeninách dlouhých kostí se tukové kapénky uvolněné z kostní dřeně mohou
žilami dostat do plic a způsobit tukovou embolii. K jejímu vzniku přispívá zejména
pohyb nezafixovaných úlomků.
Zlomenina bez porušení kůže je zavřená, otevřená zlomenina je spojená s ránou.
Zlomeniny pánve a dlouhých kostí dolní končetiny jsou spojeny s velkými ztrátami
krve (stehenní kost 1 500 ml i více). Jedná se tedy o vážný šokující úraz, jež mohou
vést i k ohrožení života. Močení krve, krvácení z konečníku, nebo u žen krvácení z rodidel je pouze dokreslením závažnosti situace.

Příčiny:

• většinou přímé násilí (nárazy, pády)
• dopravní nehody

Příznaky:

• bolest
• otok a modřiny
• nepřirozený tvar – ztráta funkce

Čím je zraněný ohrožen?
Při zlomeninách dlouhých kostí šokem a tukovou embolií. Při otevřených zlomeninách následnou infekcí.

Postup první pomoci

Pohmoždění svalu – přikládání studených obkladů, nevyžaduje lékařské ošetření.
Podvrtnutí kloubu – vyzout, chladit, fixovat elastickým obinadlem.
Vymknutí kloubu – nenapravovat, fixovat v poloze vzniklé úrazem, předat záchranné službě.
Zlomenina pánve – uložit poraněného do polohy na záda na tvrdou podložku, volat záchranku. Při manipulacích s poraněným a jeho případném vyprošťování musíme mít na mysli, že pánev je spojena s bederní páteří.
Zlomenina stehenní kosti - Uložit zraněného do polohy vleže, dovolí-li to situace tak nejlépe na záda (zraněný je při vědomí). Ke znehybnění poraněné končetiny je nutná pomoc dalších osob. Jedna nám podrží zraněnou končetinu při mírném tahu za ni, druhá jednou rukou přidrží pánev a druhou rukou podpírá končetinu v místě zlomeniny. Způsob předpokládá použití dlah, z nichž jedna sahá od podpaždí zraněného, nebo alespoň od pasu k plosce nohy, druhá z rozkroku k plosce nohy z vnitřní strany končetiny.
Zavřená zlomenina – fixovat provizorní dlahou.
Otevřená zlomenina – sterilně krýt ránu, potom fixovat.
Přikládání dlahy – znehybněn musí být kloub nad i pod zlomeninou, tomu musí odpovídat délka dlahy. Při zlomeném bérci musí být znehybněno koleno i hlezenní kloub. Dlaha má být plochá bez ostrých hran, nemá se přikládat přímo na kůži, přiložení nesmí být provázeno brněním.
Volba materiálů – je záležitostí improvizace. Dolní končetinu lze provizorně fixovat přivázáním ke zdravé.
Fixace zlomeniny a následný transport zraněného – patří ke standardním úkolům zdravotnické záchranné služby, která má k dispozici speciální dlahy. V laické první pomoci přichází v úvahu jen provizorní fixace.

Čeho chceme docílit?
Zabránit šoku (snížit bolest), omezit riziko infekce. Krevní ztráty při zlomeninách mohou ohrozit život.
Transport nezafixované zlomeniny dolní končetiny je poukazem na tukovou embolii. Dlahování nepoužíváme, když je záchranka na dosah.

Informace o redaktorovi

Jakub Janata - (Odebírat články autora)
TZ - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE