Kurz bezpečné jízdy na motorce ano či ne?

Tuto školu má na svědomí učitel a motorkář v jedné osobě Matouš Landa. Matouš je profesionální učitel řízení motorových vozidel s platným profesním osvědčením učitele výuky a výcviku s několikaletou praxí při přípravě řidičů. Hlavně je vášnivý motorkář a přistupuje k výuce opravdu zodpovědně. Jeho kurz vás zdokonaluje a připravuje na nástrahy v běžném silničním provozu. Vždyť každý nový motorkář, který přijde do autoškoly, má jen jediný cíl. Získat co nejdříve papíry a vyrazit pod plným plynem do zatáček. Vůbec si ale neuvědomuje, že v rámci omezené výuky v autoškole vlastně nic neumí. Proto se Matouš rozhodl tohle změnit a přidat tuto nadstavbu.
V kurzu jsou vždy 1-2 asistenti (instruktoři) rovněž zkušení motorkáři, kteří pomáhají s výukou a následnou praxí. Maximální počet osob v kurzu je 10 účastníků – motorkářů. I to je zajímavé, protože na každého se dostane a všichni jsou pod odborným dohledem. Náplní kurzu je nácvik správného a jistého ovládání motocyklu při pomalé jízdě v nestabilním stavu i ve vyšších rychlostech a zejména při řešení krizových situací. Součástí kurzu je také teoretická výuka bezpečné jízdy na motocyklu a na konci celého kurzu jsou i základy 1. pomoci.

První část

Ale všechno popořadě. Nejdříve dostal každý účastník test a musel ho vyplnit. V testu byly docela záludné otázky, ale ne zas tolik, aby většinu otázek nikdo správně nevyplnil. Otázky z testu se záhy podrobně rozebraly a i během teoretické výuky se k testu několikrát vracelo. Následně přišla na řadu první teoretická část. Posuďte sami, co všechno jsme se tam dozvěděli - správné oblečení (kůže, textil, výrazné barvy, reflexní části oblečení); správný posez na motorce (jak držet ruce, nohy, náklon hlavy); vedení motocyklu pohledem (kam koukat při jízdě); technické parametry podvozku motocyklu a jejich vliv na jízdu (brzdy, pneumatiky, pérování a tlumiče, rozvor, sklon vidlice, závlek předního kola, poloha těžiště). Po této části vyrazili motorkáři na polygon, aby si pod dohledem instruktorů osahali své jízdní schopnosti a zdokonalili se. Nejdříve si zkoušeli na parkovišti správnou techniku zvedaní motorky ze země a stabilitu na místě. Poté se skupina rozdělila na dvě části a vyrazili jezdit. Zkoušela se jízda pomalosti, zvládání rovnováhy na motorce a zastavení na značce, pomalá jízda v kružnici, slalom minimální rychlostí mezi kužely, otáčení se v kopci. I zde byly vidět občas karamboly a to hlavně položené motorky na zem. Naštěstí to bylo vždy jen v malé rychlosti nebo z nepozornosti na místě.

Druhá část

Čas utekl jak voda a než jsme se nadáli, už tu byl oběd a s ním druhá teoretická část.
V druhé části se rozebíraly neméně zajímavé techniky jízdy jako mechanika pohybu (akcelerace, brždění, správný průjezd zatáčkou - APEX); Kammrova kružnice; fyzikální principy brždění (správné způsoby, reakční doba, brždění za normálních okolností a při krizových situacích); kroutící moment v řidítkách při brždění v zatáčce; vliv setrvačných momentů na pohyb stroje; nejčastější příčiny a následky nehod motocyklů; aktivní a pasivní bezpečnost při jízdě na motocyklu; desatero bezpečné jízdy (jezdit defensivně); krizová situace (jak ji „ustát“, pád, nehoda).
Určitě je dobré znát své limity a nejezdit na maximum. Je zbytečné jezdit na kolínko v silničním provozu. Nejsme na uzavřeném okruhu, kde je na 100% čistá dráha bez štěrku nebo bahna. Naopak budu-li jezdit na běžné silnici na doraz, nebudu mít rezervu pro možné zareagování. Tím ohrožuji nejenom sebe ale i ostatní.

Všichni se ale nejvíce těšili na praktickou část, aby si konečně osahali svou zručnost jízdy. Začalo se motocyklovou gymnastikou, tedy různým „dováděním“ na motocyklu od různého přesedávání, stání ve stupačkách, pouštěním řidítek a lezením na motorce při jízdě. Pak přišlo na řadu brždění z padesáti kilometrové rychlosti a zkracování brzdné dráhy, nouzové intenzivní brzdění, brždění na štěrku, smyk zadního i předního kola, brždění v zatáčce, náklony v zatáčce, nebo způsob jak zvládnout skok přes obrubník. Zajímavostí bylo kroužení na minimálním poloměru cca 10 m, kdy se po označení pneumatiky křídou, každý hned přesvědčil o svém pocitovém náklonu a skutečném náklonu. Nakonec se cvičily úhybné manévry při přímé jízdě a úhybný manévr v zatáčce. Instruktor vždy ukázal na jednu stranu a na žákovi bylo, aby včas a správně zareagoval. 

Část třetí

Jako třetí teoretická část a neméně důležitá, byly základy první pomoci. Mimochodem tyto základy první pomoci jsem zatím nikde jinde na podobném kurzu neslyšel rozebírat. A přitom jsou hodně důležité a není od věci si je každý rok zopakovat.

Za sebe tedy můžu říci, že kurz má opravdu co nabídnout zvláště začátečníkům i mírně pokročilým a nezáleží na ceně, ale přístupu učitele. Pod dohledem zapálených instruktorů pro věc, si tak vyzkoušíte limity svého stroje, a hlavně své vlastní, a strávíte příjemný den s pocitem, že jste se něco naučili.

Informace o redaktorovi

Jakub Janata - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE