Kontrola dobíjecí soustavy
Text: Mirek Rollinger | Foto: Mirek Rollinger | Zveřejněno: 1.3.2011 | Zobrazeno: 52 921x
Od prvopočátku zážehového motoru byla nutná pro provoz elektrická energie a ta samozřejmě s vývojem složitějších systémů rostla. Akumulátor je jen zásobárnou energie a je nutné ji přímo motorem vyrábět. Problémy s dobíjecí soustavou vás mohou nechat ve štychu na pěkné projížďce a přitom je poměrně snadné těmto nepříjemnostem předejít. V tomto článku popíši rozšířenější typ alternátoru.
Dobíjecí soustava se skládá z generátoru napětí. V dnešní době je to výhradně alternátor díky svojí vyšší účinnosti, a to i za cenu, že napětí se musí usměrnit. Dále je v dobíjecí soustavě usměrňovač a regulátor napětí. Regulátor s usměrňovačem mohou tvořit jeden celek ve společném obalu. Dané části jsou spojeny vodiči s konektory, které, jak bude uvedeno dále, jsou častou příčinou potíží. Všechny uvedené části způsobují absolutní nebo částečnou nefunkčnost dobíjecí soustavy, a akumulátor je schopen dodávat energii jen po určitou dobu. Toho je využito někdy jen v závodním provozu a takový motocykl pak nemusí být vybaven dobíjením, akumulátor je dobíjen v depu před závodem.
Uživatelské příručky k motocyklům udávají poměrně velkou sestavu kontrol před každou jízdou, ale ruku na srdce, kdo před vyjetím z garáže měří pokaždé tlak v pneu, kontroluje stav brzdové kapaliny nebo oleje v motoru. Motorka by měla minimálně jednou do roka navštívit servis (kdo si netroufá nebo nemá čas na údržbu svépomocí) a pokud servis nenavrhne sám, měli bychom požádat o běžnou kontrolu dobíjení.
Základním úkonem je změření napětí na akumulátoru při běžícím motoru a to jak na volnoběh tak při vyšších otáčkách a to se zapnutými spotřebiči (rozsvícená světla, případně zapnuté i blinkry). Napětí měříme voltmetrem nastaveným na stejnosměrné napětí (=V) a rozsah minimálně 15V (standardně 20V); mělo by být v rozmezí 13,4-14,8V.
Nyní jsme na rozcestí, kde jedním směrem povede diagnostika běžnějšího dobíjecího systému, tj. alternátoru s permanentními magnety, druhým směrem se vydá po stopách alternátoru s buzeným rotorem, který se vyskytuje na motorkách v podstatně menší míře.
Alternátor s permanentními magnety
Alternátor je rozšířenější z důvodu lepšího zakomponování do motocyklového motoru, nižších výrobních nákladů a nemá na rozdíl od druhého typu kritické místo – uhlíky pro přenos proudu na rotor.
Teď nás čeká měření napětí naprázdno. Nastavíme multimetr na rozsah 200V, střídavé. Měříme při nastartovaném motoru a napětí měříme mezi dvěma vývody ze tří. Proměříme všechny kombinace a napětí na volnoběh by mělo být 20-30V, při otáčkách 5000 ot/min kolem 50-60V, s rostoucími otáčkami napětí dál roste, může až k 200V. Zajímá nás především nejmenší napětí na volnoběh a následný růst. Jakékoliv vyšší hodnoty nejsou na škodu, o to se regulátor postará.
Jistotu zdravého alternátoru nám dá poslední měření proudu. Toto měření je náročnější na vybavení, protože běžné multimetry jsou většinou jen do 10A, při měření se můžeme dostat až k hodnotám 15A a A-metr by se mohl poškodit. A-metr zapojíme mezi dva vývody ze tří, zkusíme opět všechny kombinace. Musíme měřit krátce, aby se nepřehřívaly kabely, „zdravé“ hodnoty jsou 7-15A.
Regulátor/usměrňovač pro alternátor s permanentním mg.
Regulátor má pro třífázový alternátor minimálně 5 vodičů. Regulátor pracuje tak, že nadbytečné napětí zkratuje a tak vodiči teče poměrně velký proud a proto hlavně konektor musí být v čistotě a musí spolehlivě vést bez nadměrných odporů. I samotný regulátor se zahřívá a musí být dobře chlazen (upevněn na rám s přístupem vzduchu). Aby mohl regulátor správně regulovat, potřebuje přesně znát napětí na akumulátoru. Akumulátor je přiveden k regulátoru černým (mínus) a červeným (plus) vodičem. Barvy se mohou lišit, např. Honda používá pro mínus zelenou barvu. Při běžícím motoru změříme, zda mínus i plus vede spolehlivě na regulátor. Připojíme voltmetr nastaven na rozsah 2V (stejnosměrné) jedním koncem na mínus akumulátoru a druhým koncem na černý (zelený) vodič na regulátor. Napětí nesmí být větší než 0,2V. Stejně provedeme kontrolu plusové části – jeden konec V-metru na plus akumulátoru, druhý na plus regulátoru, napětí opět nesmí být vyšší jak 0,2V. Pokud je vyšší, očistíme všechny konektory po cestě a nastříkáme sprejem na kontakty.
Na odpojeném regulátoru lze změřit vnitřní usměrňovací diody opět běžným multimetrem. Multimetr nastavíme na test diod a měříme jak je uvedeno na fotce. Usměrňovač obsahuje 6 diod, 3 na plusové straně vůči každé fázi, 3 na mínusové straně vůči každé fázi. Tyto diody mají prahové napětí 0,6-0,8V a tato hodnota by měla být zobrazena při testu diod pokud ji měříme v propustném směru. V závěrném směru musí multimetr ukázat symbol „mimo rozsah“. Pokud máme regulovatelný zdroj napětí, lze změřit i napětí, na které regulátor reguluje. Toto měření však při špatném zapojení může nenávratně poškodit regulátor a nedoporučuji začátečníkům se do toho pouštět. V případě poškození regulátoru je možné koupit nejen originál, ale i stejně (někdy i lépe) funkční neoriginály.
Příště objasníme konstrukci a možnosti kontroly na alternátorech s buzeným rotorem.
Fotky vznikly na ISŠA Brno za spolupráce studentů oboru Diagnostik motocyklů.