Jak se zlepšit. Rady, které nechcete slyšet

Dnes si budeme povídat o aktivitách, které vás sice v ježdění posunou, i kdybyste nechtěli, ale u kterých vydrží dva lidé z deseti. Aby to nevypadalo, že jsem chodící encyklopedie nebo motocyklový vševěd, odhalím vám, jak jsem se k následujícím věcem dostal. Bylo nebylo, nadchnul jsem se pro hobby závodění, nějakou dobu jezdil, trénoval, motorka v lati, odvaha na plynu nechyběla (tři bezvědomí budiž důkazem), ale pak jsem dospěl k tomu, že nevím, co sám se sebou. Konkrétně s vlastním tělem, které se na motorce přesýpalo jak pytel brambor, kam se kdy pohnout pro mě byla španělská vesnice, a tak jsem poprosil o radu člověka, o kterém jsem věděl, že je to nejlepší český guru v téhle oblasti. Rukama mu prošli mistři republiky, Evropy i světa a moje štěstí bylo, že jsem ho znal. Tím profesorem byl Ing. Jiří Heiník, tak jsem jednoho dne sebral odvahu a zavolal mu. „A na jednokolce umíš?“ byla jeho první otázka. „No, neumím.“ odpověděl jsem. „Tak se to nauč a pak zavolej.“ Po pár měsících volám a hrdě hlásím: „Tak na jednokolce už jezdím!“ Na druhé straně se ozvalo: „A na laně chodit umíš?“ Následně mi někdy osobně, někdy po telefonu pomáhal zhruba tři roky a výsledek byl, že mě bezvědomí už nepotkalo a zároveň jsem začal ve svojí hobby kategorii vyhrávat.

No a protože mi přijde škoda, abych si to nechával pro sebe, podělím se o základy této cesty i s vámi. Abyste si nemysleli, že z vás bude po přečtení mistr světa, jde opravdu jen o základy, protože pan Heiník má v kapse trumfů o dost víc. Ale cíl dnešního článku je nastínit cestu, jak se zlepšit v provozu nebo se stát lepším hobbíkem, a na to nám moje zkušenosti postačí.

Protože ježdění na jednokolce bude kdekdo považovat za nesmysl nesouvisející s motocyklem, případně podřadnou činnost oproti diskutování o nejlepších pneumatikách, povíme si základy. Protože tělo se na motorce hýbe, jde o závaží, které má na výsledné chování stroje obrovský vliv. A když pomineme tahání za plyn a mačkání brzdy, je ježdění hlavně o přenosu vaší vlastní hmotnosti. Na brzdách zezadu dopředu, na plynu naopak a při zatáčení ze strany na stranu. K tomu si uvědomte, že držíte řídítka, nohama stojíte na stupačkách, motorka cloumá tělem na všechny světové strany a už máme dost argumentů, aby nám aktivity ke zlepšení pohybu těla dávaly smysl.
Zmínit musíme i to, že motorka je díky jedné stopě od přírody nestabilní, takže to bychom měli mít nějaké povědomí o stabilitě. Dále si uvědomte, že motorka jezdí rychle a je tedy potřeba umět rychle reagovat a taky se na to umět stoprocentně koncentrovat. Z toho všeho nám vychází, že mít motorku v ruce je celkem náročná pohybová/mozková aktivita a umět ovládat vlastní tělo tak, jak je potřeba, nám otevře nové obzory.

Ve finále jde prostě o to, že motorka se pod námi hýbe a my bychom měli správným pohybem těla dopomoct tomu, aby se stalo, co potřebujeme, ale zároveň nám zbyl dostatek soustředění na ovládání plynu, brzdy nebo spojky. Většině asi začíná docházet, že posilovna nebo běhání nám moc nepomůže, a tak si jdeme představit aktivity, které nám k něčemu budou. Navíc takové, které stojí pár korun, dají se provozovat v zimě, v létě, doma i venku.

Jako Večerníček

Začneme u jednokolky, a to z jednoduchého důvodu. Na motorce jsou kola dvě, a když budeme chtít proniknout do jejího chování hlouběji, začneme o krok zpátky, tedy u kola jednoho. Hlavní výhoda je jasná a dalším přínosem je zpevnění středu těla a zlepšení koncentrace.

Zajímavost je, že jedna ze studií uvádí, že ježdění na jednokolce zlepší o 13 % fungování mozku.
Teď k nevýhodám. Jednokolka je tak nepopulární zařízení, že ji přestali prodávat snad ve všech kamenných ochodech, ale naštěstí se dá i tak sehnat, jen to nebude na každém rohu. Za další, když na ni poprvé vlezete, budete si připadat jako retard a ujet byť dva metry vám může zabrat spoustu hodin. Navíc u toho vypadáte dost komicky, což jsem řešil tak, že jsem se chodil učit na pustoprázdné místo kilometr od baráku, kde se mi neměl kdo smát. I když budete takové střevo jak já, nějaké základní ježdění rovně vám zabere maximálně 500 pokusů. To vypadá odpudivě, ale za hodinu sto pokusů dáte a z toho vyplývá, že za pět týdnů jezdíte, i když půjdete jedenkrát v týdnu.
Další krok je začít jezdit dokola, na jednu stranu to půjde líp, na druhou hůř, ale dalšími stovkami pokusů to vyrovnáte a na motorce za to budete jen rádi. A když už motáme na jednokole osmičky, vezmeme si něco do ruky, třeba stará řídítka nebo uřízneme kus smetáku o stejné šířce a máme imitaci motocyklu jedna báseň.

Pro toho, kdo by se to chtěl naučit, bych měl tip. Dejte si sedlo tak nízko, abyste v pohodě dosáhli ze stupačky nohou na zem. Čím totiž máte sedlo výš, tím spíš při nepovedeném pokusu spadnete, ale co hůř, tím větší je pravděpodobnost, že se při vystupování jednokolka vzepře a dám vám koulošťouch.

Chůze po laně

Dejme tomu, že vás Bůh obdařil trpělivostí, případně vůlí a naučili jste se na jednokolce. Máte radost? Nejásejte předčasně, čeká nás chození po laně alias slackline. „Co je to zas za blbost, jsem snad cirkusák?“ říkáte si. Naopak, je to parádní věc, která vás připraví na to, že se pod vámi něco hýbe (motorka) a vy se tomu pohybu přizpůsobujete. Co se týče jednokolky i lana, při učení obou dovedností jsem zhruba dvakrát týdně současně trénoval na motorce, obě věci byly super a u lana mi přišlo, že je vliv na řízení o něco větší. Na druhou stranu jednokolku beru jako základ, protože ta řekne pilotovi hodně informací o vlivu tlaku pneumatiky na jízdní vlastnosti, v tom je nepřekonatelná.

Máme tedy doma slackline (základní set za litr) a co dál? Buď máme všechny na háku, nebo se rádi ztrapňujeme, a pak jdeme do prvního parku/lesa u baráku. Nebo nechceme, aby nás u toho někdo viděl, případně chceme mít klid a najdeme si stromy tam, kde nejsou lidi. Mně se podařilo najít březový háj za jednou továrnou kousek od bydliště, nikde nikdo, tak chodím tam. Jako první napneme lano mezi dva stromy cca 4-5 kroků od sebe, zhruba tak ve výšce kolen, ať to nemáme k zemi daleko, když se nezadaří (a dařit se zpočátku určitě nebude). Dobrá zpráva je, že naučit se chodit po laně je jednodušší než se naučit jezdit na jednokolce, ale i tak to nebude hned. Jak zvládneme základ, najdeme stromy cca 8-9 kroků od sebe, zase napneme slackline co nejníže a jdeme na to. Kdo má nějaký problém s kolenem (měl jsem dvě operace, tak můžu vyprávět), vyplatí se občas zkoušet stát jen na jedné (pak druhé noze), nějakým způsobem to umí kolena částečně opravit.

Klečení a stání na míči

Jestli jste si řekli, že jednokolka a slackline jsou fajn, ale nemáte čas dělat ze sebe šaška venku, máme pro vás super zprávu. Stabilita, koncentrace a koordinace se dá posunout i doma a jako první možnost uvedeme gymnastický míč. Ten seženete za dvě stovky v každém sportu a jako první se na něm naučte vyrovnávat rovnováhu v kleče. Až vám to půjde, zkuste stát, z pohledu přínosu pro motorku taky pecka. Osobně jsem se na míči daleko nikdy nedostal, vždycky jsem radši vzal jednokolku/slacklline a šel ven, ale třeba jste domácí typ a bude to cesta přesně pro vás. Více také v článku "Připravme se na motorku s Oliverem".

Domácí alternativou je deska s válcem nazývaná jako bondo-board, což je taky paráda. Jako takový poddruh pomůcek bych označil balanční podložku zvanou Bosu, je to sice podřadná věc, ale jestli to máte už doma a jste líní pořídit cokoliv lepšího, škoda to nevyužít.
Tím by se dal výčet přínosných pomůcek označit jako kompletní a můžeme pokračovat. „Ty vole, kam pokračovat?“ napadne vás. No přeci k tomu, že na motorce něco ovládáme i rukama, takže něco přidáme v tomhle smyslu.

A co ruce?

Během povídání o jednokolce jsem uvedl, že si můžete vzít něco do ruky. Tedy ne jen tak něco, ale cokoliv, co připomíná řídítka, nejlíp řídítka. Na jednokolce, na slackline, na gymnastickém míči, všude pod sebou něco vyvažujeme a v rukách držíme řídítka, která se snažíme držet volně, abychom si vytvořili prostor na citlivé ovládání plynu, spojky a brzdy. Prostě jako na motorce, pod námi se něco hýbe, tělem to vyrovnáváme, střed těla nám to pěkně drží a ruce máme volné. Na rovinu, z mého pohledu, dostat se do téhle fáze je celkem voser, ale když si po každém tréninku dáte jako odměnu lahváče neco čokoládu, brzo si k tomu najdete vztah a půjde to.

Postupně jsme se dostali k tomu, že na něčem balancujeme, v rukou držíme řídítka nebo jejich atrapu a dostáváme se k další komnatě. Zásadní věc k ovládání motorky je plyn, brzda, spojka a tady si můžeme pomoct záležitostí, která se nazývá jemná motorika, lidově řečeno jde o šikovnost zápěstí a prstů. „Běž už s tím návodem do pr...,“ říkáte si. Říkal jsem si to samé, ale představa, že bych uměl ovládat motorku, jak můj potenciál dovolí, byla silnější. Jako základ pro tuhle dovednost můžeme vzít žonglování. Vezmete si tři tenisáky a zkoušíte. Až vám to půjde, začnete to zkoušet na jednokolce, a když zkombinujete tyhle dvě věci, jste na správné cestě. Abych nelhal, žonglování jsem nikdy nezkoušel, místo toho jsem pořídil dva nože-motýlky (do každé ruky jeden) a naučil se podle videí pár ninja triků. A postupně to zkombinoval s jednokolkou. Protože je motorka nebezpečná, přišly mi triky s noži lepší než žonglování, kde se nemá co stát, zatímco nožem se můžete pobodat. Ale to je spíš příklad z praxe, než abych někomu radil, žonglování je určitě lepší.

Možnosti, co se sebou dělat, už znáte a naznačíme si, jak často byste se měli sami sobě věnovat. Jedna, dvě seance týdně po hodině jsou tak zhruba vyhovující podle toho, kdo je jaký pohybový talent. Co je ale důležité ještě víc než nejvíc, je to, že trénování cirkusáckých prvků je potřeba kombinovat s ježděním na motorce. Když půjdu jednou týdně na jednokolku, pak bych se měl jít jednou týdně svézt na motorce. Ale ne jen svézt, během té hodiny bych měl zkoušet to, co zrovna chci zlepšit, snažit se na to zaměřit a vnímat, co se pode mnou a se mnou děje.

Kdo by si teď myslel, že se dozvěděl tajemství a bude z něj diktátor své kategorie, tak možná ano, ale jen v případě, že vydrží nastíněný systém aspoň rok, ale spíš dva v kuse. Možná to vypadá jako trápení, ale jak už jsem psal, slibte si za každou tréninkovou jednotku lahváče (nebo dva, případně víno, čokoládu, prostitutku, prostě komu co chutná) a hned před sebou uvidíte lepší zítřky, nehledě na ty výsledky potom.

Co závěrem? Snad to, že nechci, abyste si mysleli, že vím všechno a nastíněné metody jsou nejlepší a jediné možné. Jsou to věci, které se osvědčily u jiných a osvědčily se i mně, ale jsou i cesty jiné, a když vezmu třeba mistry světa v rallye, tak těm se jako doplňkové aktivity osvědčily třeba gymnastika, případně box (kickbox, thaibox). Pořád jsou to sporty, kde hraje stabilita, koncentrace a koordinace důležitou roli.

Informace o redaktorovi

Roman Kostelecký - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)