Jak se vyznat v CE certifikaci oblečení?

Na začátek vás uklidníme. Nic není povinné, nikdo vás nenutí v čem máte jezdit, ani nejde o žádnou buzeraci (i když výrobci oblečení by mohli mluvit jinak). Jezděte si klidně v rouše Adamově, je to vaše věc, nikdo vás za to nebude pokutovat ani jinak popotahovat. Samozřejmě musíte mít na hlavě přilbu, to se snad nemusí připomínat. Otázkou je, jak dlouho bude tenhle svobodomyslný stav platit, protože k postihům už je to jen krůček. První vlaštovkou může být Francie, kam se rozhodně nevydávejte bez rukavic. S holýma rukama riskujete pokutu 68 euro a platí to i v případě, že vaše rukavice nebudou mít potřebnou homologaci. A pozor, platí to i pro spolujezdce! Správné rukavice ale vybereme až později, teď se podíváme na zoubek bundám, kalhotám a kombinézám, ty totiž postihly nejvýraznější změny.

Je jedno jestli jedete MotoGP nebo do vedlejší vesnice pro rohlíky, přilba a rukavice jsou základ. Přilba je jasná a daná zákonem, u rukavic nás každoročně fascinuje množství lidí, co vyráží bez nich... Co při pádu instinktivně dáváme před sebe?

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo 2016/425 spadá motocyklové oblečení pod takzvané Personal Protective Equipment (PPE), česky Osobní ochranné prostředky (OOP), což neznamená nic jiného, než že všechno musí nabídnout ochranu před zraněním v případě pádu, musí k tomu plnit odpovídající technickou normu a musí to být náležitě označené. Předpis vešel v platnost 21. dubna 2018, takže byste si teoreticky už nic jiného koupit nemohli. Spousta prodejců ale doprodává staré kolekce, někteří výrobci to mají dokonce na háku úplně a jistě se i nadále bude prodávat neschválené oblečení, jen to prostě nebudou motocyklové bundy, ale sportovní bundy. A to, že je kožená, má chrániče a vypadá přesně jako ta výrazně dražší je jen shoda náhod. Stejné slovíčkaření třeba jako v případě proslavené kauzy "pomazánkové máslo". Výrobci mají i jiné kličky na nevědomé zákazníky, třeba visačku s oblíbeným a nyní povinným logem CE, kterou si za A) může vytisknout každý (i když by neměl, na zneužití loga pamatuje zákon) a za B) označuje třeba jenom schválené chrániče. Tím se dostáváme k další novince spojené s nařízením 2016/425, kterou je připravovaná norma EN 17092 hovořící o tom, že by motocyklové oděvy měly být homologované jako celek. Takže nejde mít jedny chrániče v bundě plnící normu a říct, že mám super bezpečnou normovanou bundu. OOP se v případě motorkářského vybavení navíc dělí na dvě kategorie. Do té první spadá oblečení určené k ochraně před povětrnostními vlivy, do kategorie II pak už patří veškerá výbava sloužící k ochraně před nárazem, odřením atp.

Není visačka jako visačka, ale vyznáte se v nich? Na konci článku byste měli mít alespoň v části z nich jasno. Tady máme vlevo CE produkt odpovídající nařízení 2016/425, vpravo je jen vybavený CE chrániči

Tady máme cedulku o tom, že oblečení odpovídá novému předpisu, ale nenechte se zmást. Zkratka Cat.1 znamená, že jde v podstatě o pláštěnku s chrániči. Motocyklové ochranné oděvy patří do 2. kategorie. Není to ale o tom, že by oblečení neprošlo testy, je to spíš o tom, že je výrobce nechtěl dělat. Tím, že ho zařadil do 1. kategorii je právně v "suchu", nenabízí totiž OOP.

O testování a vydávání certifikátů se starají nezávislé akreditované laboratoře, kam výrobci dávají své produkty k otestování. Jim tedy také, krom výrobců, přibyly starosti a náklady. Vzhledem k velké konkurenci se to ale na výsledné ceně oblečení promítá minimálně nebo spíš vůbec. Aby to ale celé nebylo tak jednoduché, je v těch normách trošku problém. V současné době není žádná, která by upravovala amatérské použití motocyklových oděvů. Výrobci se mohou řídit normou pro profesionální použití EN 13595-1 nebo připravovanou EN 17092. Ta by měla být od roku 2023 jediná platná, jenže teď je v přípravě, takže by se podle ní vlastně nemělo zkoušet. Jisté ale je, že když zvolíte oblečení s jednou z těchto norem, máte v podstatě vyhráno. U stávající normy jen dejte pozor na číslici za pomlčkou. Jednička značí certifikaci kompletního oděvu, pod ní se ale skrývají ještě „podnormy“, které určují metodiku na testování proti oděru (EN 13595-2), proti roztržení ve švu (EN 13595-3) a proti proříznutí (EN 13595-4). Jestli na výrobku najdete jen jednu z těhle tří, zase se vás někdo snaží tahat za nos, protože úspěšně prošel jen jedním testem. Aby to nebylo už vůbec jednoduché, oblečení se testuje ve čtyřech zónách a výsledky je rozdělují na level 1 a level 2, s tím, že dvojka je odolnější. Ve finále by to správné oblečení mělo být označené jako OOP (PPE), normou EN 13595 a uvedeným levelem ochrany.

Takhle nějak by to mělo vypadat v případě platné normy. Logo CE, označení normy, označený stupeň ochrany a ještě tu máme rozdělené výsledky jednotlivých testů

Připravovaná norma EN 17092 upravuje metodiku testování, kdy oblečení dělí do 3 zón a pěti úrovní odolnosti. Výsledkem je hned pět „výkonnostních“ tříd, kterých může oblečení dosáhnout. AAA (EN 17092-2) je nejvyšší možná úroveň, kde budete muset maximální bezpečnosti obětovat něco ze svého komfortu, AA (EN 17092-3) je prostřední, kompromis mezi bezpečností a pohodlím, A (EN 17092-4) je nejpohodlnější se základním stupněm ochrany. Můžete se také setkat s úrovní B (EN 17092-5), která je to samé co Áčko, akorát jde o oblečení bez chráničů a poslední je kategorie C (EN 17092-6), kam spadají síťované chráničové vesty. Zní to strašidelně, ve finále je to ale strašně jednoduché. Stačí kouknout do bundy nebo kalhot a najít tam visačku s piktogramem motorkáře, doplněnou o výše uvedená písmena. V případě původní normy zde najdeme tři další čísla značící úroveň 1 nebo 2 dosaženou ve výše uvedených testech. Pokud to značené není, bereme oblek automaticky jako jedničku. Většina výrobců se plněním patřičných norem navíc ráda chlubí, takže o tom najdete zmínky i na stránkách a na visačkách, o plnění CEčka by se mělo navíc psát i v přibaleném manuálu. I na to předpisy myslí. Někteří se s CE certifikací obrací na směrnici 89/686/EEC a i to je v pořádku, jde o původní předpis o OOP, kterou nahrazuje nový s označením 2016/425.

Podle chystané normy by to mělo vypadat nějak takhle

Stará norma, nová norma - důležité je se patřičně pochlubit, přesto hledání vhodných produktů chvilku zabralo...

Rozdělení zón, kde se testuje. Vlevo chystaná norma, vpravo současná

Podobně jednoduché je to i v případě ostatního vybavení, respektive je to tu ještě jednodušší. Certifikované rukavice, které jsme už naťuknuli v úvodu článku, mají v sobě mít všitou cedulku s piktogramem motocyklisty, doplněnou o kód normy EN 13594. Její poslední revize proběhla v roce 2015, takže někde můžete objevit její celé znění EN 13594:2015, případně některý z předchozích roků. Pod piktogramem je opět prostor pro číslo, kde je buď jednička, nebo dvojka. Z předchozího textu vyplývá, že jednička je bezpečnostní základ, dvojka je bezpečnější řešení. Vedle čísla udávající bezpečnostní level je ještě okénko, kde se může objevit zkratka KP, která označuje přítomnost chráničů kloubů. Nejbezpečnější rukavice tak bude mít dvojku a zkratku KP. Když si s tím vším v krámě nebudete vědět rady, zase by mělo stačit nahlédnout do visaček nebo návodu, kde by vše mělo být vysvětleno. Pokud není, něco tu takzvaně smrdí.

Rukavice se základním stupňem ochrany vylepšené o chránič kloubů

Boty jsou na tom podobně jako rukavice. Verze jejich poslední normy je také z roku 2015 a nese označení EN 13634. Pod piktogramem je také prostor pro dodatečná označení, u bot máme ale celkem 3 hlavní oblasti testování. Jedničku nebo dvojku můžou dostat při testování prodření svršku, odolnosti proti proražení nebo proříznutí a testuje se také příčná tuhost podrážky. Čísla s úrovní odolnosti můžou doplnit ještě další písemné zkratky. IPA označuje, že bota splňuje normu pro ochranu kotníku, IPS značí ochranu holeně, WR je test na voděodolnost, B naopak na paropropustnost, čili jestli bota dýchá. Ještě existují zkratky FO, ta je na odolnost proti oleji a pod zkratkami SRA, SRB a SRC se můžou skrývat testované protiskluzové vlastnosti.

Samostatnou kapitolu pak tvoří chrániče. Jak už jsme psali, někteří se svoje CE oblečení snaží utáhnout jen na chráničích, proto často najdete v katalozích zmínku, že je bunda vybavena špičkovými chrániči level dva. Jenže krom toho se u chráničů řeší i další věci, které když si chcete zjistit, musíte se většinou ponořit do útrob rukávů a nohavic. Chrániče ramen, loktů, boků, kolen a holení řeší norma EN 1621-1. Základem úspěchu tedy je, když má bunda visačku s touto normou a na chrániči najdete oblíbený piktogram s výše uvedenou kombinací písmen a čísel. Pak je také dobré, aby se kapsa pro chránič shodovala s určením chrániče, takže tu najdeme zkratky S, E, H, K, nebo K+L česky řečeno rameno, loket, bok, koleno, nebo koleno + holeň. Vedle této zkratky je místo ještě pro nápis Type A nebo Type B, což značí velikost chráněné oblasti. Standardní velikost je B, Ačko značí menší provedení chrániče. Čísla 1 a 2 už dobře známe, to opakovat nemusíme, mnohem zajímavější jsou dvě tabulky vedle, kde se může skrývat zkratka T+ a T-. To je takzvaný teplotní koeficient, který udává, jestli chránič prošel testem při teplotě 40°C a – 10°. Některé materiály se totiž v teple takzvaně „roztečou“, jiné v chladu ztuhnou. Ať tak či tak, výsledkem je nefunkční chránič.

A teď malá hádanka - v jaké provozní teplotě bude většinou chránič v motocylkové bundě? Vzhledem k tomu, že lidské tělo má 37°C a motorkářská sezóna probíhá hlavně v teplých měsících, doporučujeme brát chrániče minimálně s T+.

Kdo je fér, rovnou napíše, že jeho molitanová vložka neochrání před nárazem. Ke stejnému výsledku ale dojde selským rozumem každý rozumný člověk

Ale to ještě nejsme na konci! Copak nám v naší výbavě ještě chybí? Správně, je to páteřák, chcete-li chránič páteře. Ten díky svým specifikům nese vlastní normu EN 1621-2, opět se dělí na úrovně ochrany level 1 a level 2 a i tady je dobré si ohlídat teplotní index. Relativně novým druhem chráničů jsou hrudní chrániče, ty mají také výše uvedené úrovně bezpečnosti. Posledním bezpečnostním výstřelkem jsou airbagové vesty, bundy a kombinézy, ty mají svojí normu EN 1621-4. K úplnosti už nám zbývá jenom norma EN 14021, která se zaobírá motokrosovými chrániči označovanými normou jako „ochranné štíty proti kamenům a úlomkům pro terénní motocyklisty“. Už z názvu je jasné, že tady nejde o ochranu v případě pádu, ale vyloženě o ochranu před kameny, takže je lepší zvážit, jestli nevybrat chránič plnící rovnou normu na ochranu hrudníku a zad, případně také ramen.

Vlevo sice máme číslo normy, ale zbytek chybí, vpravo už je vše jak má být...

Výrobce chráničů Leatt na svých stránkách přikládá i oskenované dokumenty ze zkušebny. Tady není o čem pochybovat

Jestli se ptáte, jakou normu musí splňovat přilby, tak žádnou. Respektive přilby nespadají mezi OOP, řídí se vlastní homologací pod zkratkou ECE 22.05 a v EU byste neměli jezdit s jinou. Můžete se totiž setkat ještě s výrobky plnícími americkou normu SNELL, která je sice přísnější, ale v Evropě je vám podle legislativy prd platná. Nejlepší je tak volit výrobek plnící obě normy současně. U přileb se o jejich homologaci dočtete na štítku, většinou přišitém na řemínku. Na něm by se měl objevit kroužek s písmenem E a číslicí značící zemi kde byla přilba schválená. Za zmínku stojí ještě písmenka J, P a NP, která to vše doplňují a uvádí, jestli je přilba homologovaná jako otevřená nebo integrální. Za zkoumání to stojí hlavně u vyklápěček. Ty co mají homologaci P/J můžete používat v otevřené i zavřené poloze, zatímco ty co mají jen P, byste neměli. U některých vyklápěček se také může objevit NP, to v případě, že sice mají bradovou část, ale ta neposkytuje žádnou ochranu.

Vlevo otevřená přilba, vpravo integrálka

Jak to celé shrnout? Laicky řečeno, pokud vám jde o bezpečnost, hledejte na oblečení piktogram motorkáře, u něj tři áčka, nebo dvojky s dalšíma zkratkama. Čím víc, tím líp. Jestli to berete opravdu vážně, budete muset obětovat víc času. I proto, že ani normy nejsou všemocné. Dokáží sice zaručit nějakou míru bezpečnosti, ale nikdy nemůže být ještě lépe. Například u páteřových chráničů platí, že úroveň dva splní chrániče, které ztlumí náraz průměrně na 9 kN, to je ale z praxe stále celkem vysoká hodnota. Křehké kosti se totiž lámou už při 4 kN. Můžete najít výrobky, které náraz tlumí až na tuto hodnotu, čímž normu výrazně překonávají, a to platí i u ostatního oblečení. Někdo jde zkrátka s bezpečností o pořádný kus nad normu, jiným stačí splnit jen ten nejnutnější základ. Pak se taky může stát, že dvě kombinézy se stejnou normou dopadnou při pádu rozdílně. Jedna vám kůži zachrání, druhá ne, protože norma není dostatečná.

Rozdílné pojetí norem v praxi. První případ překonává Level 2, když náraz utlumí až na 5,5 kN, druhý případ i přes CE certifikaci nevydržel...

Stejné to je i co se samotné certifikace oblečení podle nového nařízení 2016/425 týče. Jsou značky, které CE certifikaci mají pro většinu výrobků z jejich katalogu, u jiných musíte pěknou chvilku hledat než certifikované kousky najdete, přitom svou bezpečností CEčkové produkty překonávají. Vzhledem k nařízení a našlapanosti v laboratořích je ale jasné, že schválených oděvů bude rychle přibývat. Na druhou stranu také bude bohužel přibývat oblečení, kde sice všechny potřebné cedulky najdete, ale nebudou podložené žádnými testy. Jednoduše řečeno budou zfalšované. Ve finále tak pro běžného spotřebitele nenastává žádná zásadní změna. Označení CE je určitým vodítkem a mělo by být garantem alespoň základního stupně ochrany v případě pádu. Při touze po funkčním a bezpečném produktu se ale dál spoléhejte na osvědčené a prověřené značky, ptejte se, zkoumejte, nasávejte informace, porovnávejte a i u těch nejprestižnějších výrobců se podívejte do útrob jejich oblečení, jak jsou na tom chrániče a třeba také na provedení švů. To dokáže hodně napovědět. Tak šťastný kup a hlavně jezděte tak, abyste chrániče nikdy nepoužili!

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Lubor Horák - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE