Dost bylo nehod aneb Jak nebourat

Kdo a proč bourá

Z úvodu si povíme, proč tenhle článek padnul zrovna na mě. Stejně jako se vším, když si půjdete pro radu, nejlepší je zajít za někým, který má v dané oblasti zkušenosti. No a v mém případě to je tak, že jsem si v provozu ustlal hned čtyřikrát a jednou to byl dokonce čelňák do policejního auta, co chtít víc.

Zkušenosti tedy jsou, ale i tak nechci zapomenout na teoretický základ a tady jsem vzal k ruce jeden průzkum z Velké Británie, který vyhodnotil příčiny nehod za několikaleté období. Výsledky byly následující: největší procento nehod se odehrává kvůli tomu, že řidič auta neviděl motorku nebo obráceně. V 36,6 procentech mohla za událost nemožnost řidiče auta motorku dostatečně vidět a že jde o obvyklou věc, dokládá fakt, že 71 procent řidičů motorek se někdy setkalo s tím, že je nějaké auto ohrozilo. Ve třetině případů měli ale všichni ztíženou práci, protože nezanedbatelná část se stala za snížené viditelnosti, ať už šlo o špatné počasí, přímé slunce do obličeje, stín v lese či cokoli dalšího. V deseti procentech jeden druhého neviděl kvůli ztrátě pozornosti, a i když viditelnost byla dobrá, jeden z účastníků se prostě koukal jinam. Ze všech nehod bylo pouhých patnáct procent způsobených jen řidičem motorky bez toho, že by mu někdo pomohl a nejčastěji šlo o položení stroje uprostřed zatáčky.

Průzkum se podíval i na to, kdo bourá. Na chvostu byla skupina motorkářů ve věku 41-55 let a na prvním místech se umístil teenageři a motorkáři kousek po dvacítce. Jako vysoce rizikový se taky ukázal nedostatek zkušeností a největší problémy měli piloti s řidičákem starým půl roku a míň, zatímco kdo strávil za řídítky devět a víc sezon, byl statisticky v suchu.

Jak je to se zrakem doopravdy

Ze všech situací, jaké se mohou v provozu odehrát, se nejvíc nehod stane v momentu, kdy motorka jede rovně a auto jí zkříží cestu, ať už z vedlejší nebo při otáčení, případně odbočování. Jen v několika málo případech byla na vině výrazně vyšší než dovolená rychlost a převažují nehody, které se odehrály do 60 km/h. Neznamená to ale, že bychom měli rychlost podceňovat, protože i když pádů ve vysokých rychlostech není tolik, mají výrazně horší následky.

Technický stav motorek má na nehodách pětiprocentní podíl a prakticky vždy šlo o problém s pneumatikami, buď byla guma píchlá, nebo byl její vzorek za hranicí životnosti. Vyplatí se také kontrolovat tlak v pneu.

Z toho všeho vyplývá, že základ je mít přehled o situaci před sebou, ale zároveň se snažit i zjistit, jestli ostatní vidí nás. Vypadá to jednoduše, ale malá vsuvka z biologie nám ukáže, že je to složitější. Do našeho mozku se totiž nikdy nedostane perfektní obraz pozorovaného místa, protože každý vjem obsahuje určité procento slepých míst nebo rozostřených úseků, řekněme chybných dat. V tom, co se dostane až do hlavy, je víc nepřesností, než bychom čekali a jde o schopnost mozku v danou chvíli pozřít dodané množství informací. Pozadu nejsou ani oční vady, kterých je celá škála a na některé z nich nemusíte ani přijít, protože si na ně zvyknete. Jednou z nich je například porucha periferního vidění když vám ji pánbůh nadělí, myslíte si, že je všechno v pohodě, ale to, že vidíte menší zorné pole než ostatní, odhalí až doktor.

Hlavní je si uvědomit, že když se někam podíváme, nedolétne do mozku přesná fotka, ale jen její část. Princip je takový, že čočka promítne obraz vzhůru nohama na oční pozadí, sítnice data přemění na elektrické impulzy, pošle je do mozku a ten z dodaných podkladů vytvoří informaci. Zádrhel je o to složitější, že to, co si myslíte, že vidíte, není to, co vidíte, ale výsledek toho, jak si váš mozek vyložil data, která mu poslala sítnice, takže celkem matrix. Příroda totiž vyrobila vnímání zrakem tak, aby posílalo data o okolí co nejrychleji, ale ne co nejpřesněji. A co se hodí pro přežití v přírodě, nemusí být to nejlepší na ježdění na motorce. Hlavně proto, že z fabriky máme systém udělaný tak, aby stíhal sledovat okolí v naší maximální rychlosti, která je při nejlepším kolem pětadvaceti za hodinu, zatímco na motorce jedete dvě kila jako prd. Po teoretické vsuvce se přesuneme k praxi a představíme pár tipů, jak se do nebezpečných situací nedostat. Zdržování bylo dost, jdeme na to.

Dvě nejčastější situace

Jako základ si povíme, jak se vyvarovat dvěma nejhorším situacím. První předpokládá, že jedeme po hlavní a cestu nám může zkřížit auto z vedlejší nebo z protisměru odbočující přes naši dráhu (ránu jsem dal v obou případech).

V obou situacích se snažte zařídit, aby vás autař/dodávkář/tirák viděl. Někdo jezdí celou dobu s dálkovým světlem, jiný sází na laďák, obě tato řešení mají svá pro i proti. Výborná věc jsou svítivé bundy, vesty nebo přilby, jednak jste líp vidět a za další si vás autař snadno splete s policistou a o to si dá větší pozor. Novinkou v bezpečnosti jsou také airbagové vesty. Když jste blízko, vyplatí se podívat do kabiny, jestli na vás osoba opravdu kouká, nebo naopak má hlavu otočenou na druhou stranu a dělá pohyb, který připomíná zařazení jedničky. Pro kontrolu je taky dobré sledovat kola auta, jak uvidíte, že se začínají otáčet, máte čas k dobru s krizovkou něco udělat.

Další hrůzostrašná situace nastává v momentu, když se někoho chystáte předjet, ale ten se v tu chvíli rozhodne zabočit doleva do vedlejší. Tady se vyplatí nikomu nevěřit a prostě nikdy nepředjíždět tam, kde se nachází jakákoli odbočka. Na pozoru se mějte taky v momentech, kdy dojedete dvě auta za sebou a rozhodnete se je předjet. Řidič před vámi může koukat, kde co lítá, hudbu naplno a rozhodnout se ve stejnou chvíli ke stejnému manévru jako vy. Protože úhel odrazu se rovná dopadu, zvýšíte svojí šanci tím, že pojedete v místě, kde v zrcátku uvidíte na řidiče, pak je jistota, že on může vidět vás, další zvýšení šance zajistí krátké zatroubení a co si budeme povídat, čím větší bordel z výfuku, tím líp.

Co se týče možností, které vás mohou ohrozit, nemusíme zůstat jen u aut/dodávek/náklaďáků. Jednou jsem jel na pohřeb pilotovi, kterému vletěl do cesty cyklista. Ti dokáží překvapit ze všech možných i nemožných míst, stejně jako traktor nebo bezdomovec s kárkou a jde o případy, na které se nejde moc připravit, ale výrazně si můžeme pomoct využíváním periferního vidění. Tady opět špetka biologie, která říká, že okraje zorného pole nevnímáme tak ostře, ale v těchto oblastech je oko zase velice citlivé na pohyb. Jde o pozůstatky evoluce a tato schopnost nám zachraňovala zadky už tisícovkami let. Co se v pravěku naučíš, na motorce jako když najdeš a periferní vidění v provozu pomůže opravdu hodně. Schopnost daná přírodou se dá při občasném trénování dále zlepšovat, například tak, že lehce zmírníte snahu ostřit věci před vámi a mozek v tu ránu uvolní získanou kapacitu k vnímání širšího pole.

Zvířata, tma, slepé zatáčky…

Další věcí, která nás může kromě aut ohrozit, jsou zvířata a trefit třeba srnu nebo jelena není nikdy v klidu (Míra Lisý by mohl povídat). Na omak je docela měkká, ale ve sto šedesáti je to rána jak do betonu. Jako prevence pomohou i miniaturní píšťalky, které se přilepíte na kapoty a tlak vzduchu vyrábí zvířatům nepříjemné pískání. Každopádně píšťalka není samospásná a je potřeba periferně sledovat, co se kde šustne. Studie ukázaly, že ať už se zvíře rozhodne ztuhnout nebo udělat pohyb, učiní tak v momentu, kdy je motorka osm metrů před ním. Důležité je nedívat se celou dobu na zvíře, ale pohled zamířit tam, kudy je možné se mu vyhnout.

Pár vět věnujeme i ježdění ve tmě, kde je jasná věc snížit rychlost. Kvůli přizpůsobování zraku tmě a světlu se nedívejte přímo do zdrojů světla. Ve chvíli, kdy zamíříte oko na zář, sice vidíte výborně, ale jak zaměříte zrak zase do tmy, bulvy se musí adaptovat zpátky, a to jim chvíli trvá. Nejlepší je dívat se do prostoru, který osvětluje vaše motorka nebo auto. Dále se vyplatí brzdit dřív a míň, v nejlepším případě zklidnit ve tmě celou jízdu.

Samostatnou kapitolou jsou zatáčky, do kterých nevidíte a v tomhle případě si při nájezdech držte takovou rychlost, abyste stihli zpomalit, i kdyby byl za rohem napříč raketoplán a pořád mějte jeden prst na spojce a druhý na brzdě, kdyby tam fakt byl.

V případě stromů se můžete na podzim těšit na listí, u kopce po dešti na hlínu nebo písek a tak dál, ježdění v provozu je prostě samostatná disciplína a v autech se taky jinak jezdí na okruhu a jinak na rallye. V případě slepých míst je ještě jedna zajímavá věc, a to, že když se pořád snažíte vidět, co nemůžete, mozek je z toho zmatený, a to je podhoubí pro chyby. I proto je důležité pořád koukat na poslední část, kterou vidíte a tím zaručíte, že šedá kůra bude v klidu a nechá vás věnovat se řízení.

Neztuhnout, řídit!

Když už vás něco rozhodí a je už jedno, jestli je to vrstva mokrého listí za zatáčkou nebo auto na vedlejší, kterému se začínají točit kola, poslední, co chcete je stres a zmatená reakce, případně ztuhnutí. Což je bohužel reakce, která přepadne i zkušenějšího, přece jen první nehoda je první nehoda. Tady není lepší rady než průběžně trénovat tak, jak jsme popsali v minulém článku. Jinak než trénováním motorku do ruky nedostanete, získané dovednosti vám pomůžou motorku v krizi ovládat a taky si budete víc věřit. Když se budete někde na parkovišti do krizí cíleně dostávat, v provozu vás potom tolik nepřekvapí a máte větší šanci, že místo ztuhnutí nebo nesmyslného manévru budete motorku v potřebnou chvíli řídit.

Na závěr si dáme jeden tip z oblasti psychologie. Když vyjíždíte, nikdy si neříkejte „hlavně nenabourat“. Mozek je totiž rošťák, neumí si představit, co je „nenabourat“, tak to chce nejdřív udělat, aby věděl, co dělat neměl. Ne že byste si řekli „hlavně nenabourat“ a automaticky jste si ustali, ale budete víc v křeči, než když na to půjdete naopak. Místo „hlavně nenabourat“ si řekněte „chci se v pořádku vrátit“ a celou dobu se soustřeďte na to, co se děje a co děláte. Po cestě vynechejte myšlenky, které se netýkají ježdění a hlavou by vám měly létat myšlenky jako „teď půjdu na brzdy“, „tady radši uberu, protože může být za skálou napadané listí“ a podobně.

Nakonec rada, která se lehce řekne, a to nechat ego stranou. Když vám bůh namyšlenost nadělil, není jednoduché s tím něco dělat, ale pro bezpečné návraty je lepší to aspoň zkusit. Vodítko, kdy je čas zacouvat, jsou moment, kdy o sobě někde prohlásíte, že jste dobrý pilot, jak vám nikdo nestačí a podobné hlášky. Třeba to tak je, ale jestli to myslíte vážně, běžte si to ověřit na závody, v provozu si tím pod sebou akorát tak řežete větev.

Informace o redaktorovi

Roman Kostelecký - (Odebírat články autora)
Motorkáři.cz - (Odebírat články autora)