Test: Energica Ego & Eva EsseEsse9: Energetická bomba!

Stojíme na začátku doby elektrické? Čeká nás konec doby benzínové? Ač se o to euro-byrokrati snaží, seč mohou (taky máte pocit, že to dělají jen proto, aby vykázali nějakou činnost?), pořád to úplně nevypadá. Vyměňte půlku vozidel za elektrická a zjistíte, že budete mít obrovský problém je nabít. Protože nebude zaprvé čím a zadruhé kde. V Norsku, kde elektromobilita frčí na plné pecky, už se prý začínají objevovat první problémy tohoto rázu. Tohle svět u benzínu zažil akorát v době ropných krizí, že u čerpaček stály hodinové fronty a na stojanech visely cedule „benzín není“. Než se elektrika rozšíří a stane se běžným druhem pohonu, to se ještě bude muset vyřešit spousta věcí ohledně výroby a distribuce. Ještě si těch našich oblíbených vrčivých benzíňáků užijeme dost a dost. Bohudík.

Ovšem bohudík jsou tady i firmy, které se do té elektromobility pouštějí už teď. Nejde o to, jak moc to je a není „zelené“ - sice to teď a tady nesmrdí, ovšem někde jinde se ta elektrika musela nějak vyrobit a za čas bude muset někdo nějak zlikvidovat nefunkční akumulátory. Jde o to, že svezení na elektrických motocyklech je vždycky obrovsky zajímavé. Je to něco úplně jiného než s benzínem. Elektromobilita je o přemýšlení nad tím, jak jedu, a o úplně novém druhu zážitků z jízdy. Nejsou lepší ani horší než z benzínu, jsou prostě jiné. A nejintenzivnější jsem zažil na italských motocyklech Energica.

Už jsem na pár elektrikách jel, rukama mi prošel Vectrix, Freeride E-XC od KTM, hybridní Piaggio, různé Osety, jakási francouzská elektrická trialka, na jejíž jméno si už nevzpomenu, BMW C evolution či Zero SR, ale suverénně největší výplach mozku je prostě Energica. Aby ne, vždyť jde o naprostou špičku mezi elektromotorkami, což dokládá i fakt, že napřesrok bude Energica jediným dodavatelem motocyklů pro světový pohár FIM MotoE, sérii pěti 10kolových závodů, které se pojedou při vybraných podnicích MotoGP v Evropě. Takže dávat tuhle značku do souvislosti s ostatními výše jmenovanými, až na BMW a Zero, je vlastně dost nefér.

VIDEO: Energica Corsa na Sachsenringu

První zmínky o modenské značce Energica, patřící pod křídla společnosti CRP Group, která se už skoro pět desítek let zabývá vývojem a výrobou komponentů pro nejrychlejší vozidla světa včetně F1, sahají do roku 2011, kdy na milánském veletrhu představila prototyp superbiku Ego. Do prodeje šel jako modelový ročník 2015 spolu se streetfighterem Eva a pro letošek doplnil portfolio retro krasavec Eva EsseEsse9. K nám tyto exkluzivní italské stroje začala dovážet brněnská společnost Autonova, motorkářům známá hlavně coby dealer motocyklů KTM.

Pomineme-li v Číně montované elektroskútry nevalných výkonů, dojezdu i kvality, mají seriózně míněné elektromotocykly tři zásadní problémy, které prostě nemůžeme ignorovat: dojezd, dobu nabíjení a cenu. Začnu tím posledním. Jako všechny vlastně malosériově vyráběné a neustále intenzivně a nákladně vyvíjené věci, ani elektromotorky nejsou a nemohou být levné. Plus mínus to vychází, že elektrika rovná se 1,5násobek ceny srovnatelné benzínové motorky. Nejlevnější Energica je EsseEsse9 za 680 000 Kč, nejdražší Ego vychází na 797 000 Kč. To fakt není málo peněz. Na druhou stranu to není ani tak moc, když si uvědomíme, že lepší Monster nebo Corsaro od Moto Morini jsou skoro za půl míče a hezká Panigale se Egu dokonce cenově nebezpečně přibližuje. Přesně k těmto benzínovým italským ikonám můžeme stroje Energica směle přirovnávat. Navíc teď v Miláně Energica přišla s novými cenami a modely 2019 budou stát trochu méně: u EsseEsse9 za 660 000 Kč to není tak znát, Ego za 740 000 Kč už je ale výraznější. A to jsou nové modely zase trochu lepší, co se elektroniky týče.

Ono by to šlo udělat i trochu levněji. Když se totiž na EsseEsse i Ego podíváte, uvidíte, že se na výbavě ani zpracování nešetřilo. Jenže dejte tam levné komponenty a budete mít levnou motorku, která vyjde třeba jen o kilo levněji. A jestli si parádně udělané a vybavené exotické stroje za sedm-osm set tisíc koupí jen pár lidí, tak rozpočtovku za šest set rozhodně nikdo.

A co ten dojezd a doba nabíjení? Všechny motocykly Energica mají stejný, odvětraný 11,7kWh battery-pack z lithium-polymerových článků a na jak dlouho vám vydrží, závisí čistě na vás. U slabšího EsseEsse výrobce udává „kombinovaný dojezd“ 150 km, jaká je realita, to si povíme v samotném testu. Ale byli jsme mile překvapeni, stejně jako dobou nabíjení.

To můžete provádět v zásadě třemi způsoby. Zaprvé, doma ze zásuvky za použití externí nabíječky – Energica nemá jako třeba Zero nabíječku vestavěnou a museli byste ji s sebou vozit. Není až tak velká, ale v báglu to na zádech tahat nechcete. Tohle nabití z nuly do plna je tak na tři-čtyři hodiny. Zadruhé, na veřejných dobíjecích stanicích přes rozhraní Mennekes, které je rychlejší než normální zásuvka, ale občas v nich bývá jen ta samotná zásuvka a potřebujete svůj kabel. Anebo zatřetí přes rychlodobíječky se standardem CCS (Combined Charging System, nemá to nic společného s palivovými kartami), prosazovaným v poslední době evropskými automobilovými výrobci, a tam Energica udává z nuly na 80 % nabití do půl hodiny (těch zbylých 20 % už musí být pomalu). Těchto rychlodobíječek už je v Česku přes 110, najdete je třeba přes EVMapy.cz nebo přes vlastní aplikaci Energica, k níž se dostaneme. Některé jsou zadarmo, jiné placené, my jsme vyzkoušeli jednu teoreticky placenou od ČEZu, ale „šťávu“ nám dala úplně zadarmo. A je to fakt fofr, chtěli jsme to vyzkoušet jen kvůli nafocení – při zapojení měla baterka ještě 50 %, pár fotek, trocha zkoumání, a když jsme kabel po několika minutách vytahovali, už bylo dobito na 75 %. To už je pěkně rychlé tankování! Tak co, jdeme se svézt?

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE