Jak jede české elektrické enduro Dyno M? Otestovali jsme ho!

Když se řekne elektromotorka, jako první mi v hlavě naskočí ePit v Pitlandu. Nicméně pár šikovných lidí si jednou řeklo: „Proč bychom neudělali české elektrické enduro? Takové, jaké tu ještě nebylo?“ A tak vzniklo nové Dyno M, jehož první kus jsem mohl otestovat.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

S firmou Exac už jsem přišel párkrát do styku. Poprvé to bylo ve spojení s už zmíněným ePitem, elektrickým pitbikem, na kterém se trénuje v Pitlandu na Zličíně. Už po první schůzce bylo jasné, že lidé, kteří tu pracují, ví o elektro pohonech, motorkách a oboru IT víc, než jsem čekal. Firma Exac totiž zároveň prodává nejen konkurenční stroje, jako je třeba Sur-ron nebo Electric Motion, ale nefušuje jen do elektriky, a tak tu najdete i španělské Rieju. Tak původně IT firma nasbírala víc než dost know-how od velkých hráčů na poli elektro endur, benzínových endur, ale třeba i v trialu. Tudíž nápad přijít s vlastním strojem, který si vezme z každého něco a povýší to ještě o kus dál, ale zároveň vznikne něco, co tu ještě není, byl logickým vyústěním.

Kvalitu konečného výrobku by ještě měl podtrhnout fakt, že paralelně s vývojem produkční verze probíhal i vývoj téhož stroje pro armádu. To nám může napovědět, že nároky na kvalitu zpracování tady budou více než vysoké. Jednoduše řečeno že to nebude jen další „plasťák“, nýbrž robustní a ostré enduro.

Rám Dyna se skládá z mohutných duralových trubek, které jsou k sobě ručně svařované, stejně jako kyvná vidlice ze stejného materiálu, a z hliníkového podsedlového rámu. Ten je zde na čtyřech šroubech celý odnímatelný, takže se perfektně dostanete k výměně baterky či servisu jako takovému. Když už jsme u baterky, tak ta u elektrobiku rozhodně stojí za zmínku, zejména když jde o baterii na zakázku sestavenou v Česku. Skládá se z lithium-ion bateriových článků 14S18P, což v překladu znamená, že je zde 14 článků v sérii a 18 paralelně. Číselně dosahuje nominálního výkonu 50,4 V, ve špičce až 58,8 V. Kapacita je tu pak 54 Ah neboli 2,75 kWh. Výhodou této baterie je možnost výměny jednotlivých článků, takže nemusíte mít strach, že vám odejde jeden článek a můžete vyhodit celou baterku. Celkově baterie i s obalem váží 16 kg, což na tak objemnou baterii není mnoho. Nabíjení probíhá něco málo přes čtyři hodiny, ovšem s příplatkovou 30A nabíječkou a konfigurací baterky na rychlé nabití jste na polovině času a reálně se dokážete dostat i k hodině.

Od baterky pokračujme po proudu ke controlleru od českého výrobce Silixcon. Což je takový mozek motorky, který i přes svůj výkon váží 550 g a díky svým kompaktním rozměrům nezabere tolik místa. No a od jednotky teče šťáva dál a končí v tom hlavním a to motoru. Ten už není úplně tak český, i když z určité části ano. Z Číny je totiž vnitřek magnetů, tedy rotor. Stator a tedy i celý obal motoru je něco, co si značka vyrábí v tuzemsku též sama. Dá se tedy říct, že to je motor vlastní výroby, který má nominální výkon 13 kW a maximální až 18 kW. Točivý moment vzduchem chlazeného motoru je potom 30 Nm. To jsou parametry, které společně s váhou 64 kg celého stroje jsou více než konkurenceschopné. Výška sedla je 990 mm nad zemí a samotná světlá výška potom 320 mm. Maximální zatížení celého stroje je 160 kg, takže se nemusí bát ani velcí kluci.

O přední odpružení se stará tlumič Manitou Dorado se zdvihy 203 mm a plným nastavením. Zadní tlumič je od kanadské firmy Elka se zdvihy 180 mm a též možností kompletního nastavení. Dále tady máme hydraulické brzdy Hayes Dominion HS4, brzdové kotouče Galfer, ráfky DID o rozměrech 19“ vpředu i vzadu a pneumatiky Maxxis Maxxcross. Takže co se komponentů týče, tak za mě slušně osazený elektrický bike.

Dyno M nezůstává jen u mechaniky. Palubní displej je v základní verzi malý, černobílý a hlavně nenápadný. Ovšem skýtá všechny důležité informace, na které během jízdy v terénu beztak není tolik času… Za příplatek je tu pak barevný TFT s širokými možnostmi personalizace. Umožňuje sledovat výkon, stav baterie, rekuperaci, rychlost, otáčky, ujeté kilometry nebo zvolený mód. Z těch tu máme na výběr mezi Eco, Sport a Extreme. Co je též rozdíl oproti základnímu displeji s ovládáním tlačítkem, tady je ovládání dotykové. Motorka je vybavena konektivitou přes Bluetooth i Wi-Fi, přes kterou lze aktualizovat firmware, nahrávat nové mapy motoru nebo analyzovat data z jízdy.

Dyno M se prodává ve třech barevných provedeních, a to v hodně světlé až reflexní zelené, za mě asi nejhezčí šedé a nepostradatelné Olive Camo, což je přesně ta armádní myslivecká zelená, se kterou zapadnete do lesa opravdu nenápadně a kterou jsem taky testoval. Co se týče ceny, tak jsme tu na 189 900 Kč včetně daně v základní výbavě, která je oproti testovanému modelu ochuzena třeba o zmíněný barevný displej a nebo 30A nabíječku s rychlonabíjecí baterkou. Utratit můžete ale i za další prvky, jako třeba jednadvacítkové kolo dopředu, ledková světla do tmy nebo třeba za stojánek, který zde v základu též není, aby mohla být cena co nejnižší.

Nicméně dost už bylo povídání o technikáliích a jde se jezdit! Motorku si přivážím domů z velkoměsta na vozíku, protože homologaci zatím nemá. Je to lehké elektrické enduro na blbnutí na polní cesty nebo lehčí enduro trať a tak k tomu budu i přistupovat. Už první metry po polních cestách mi dají najevo, že to bude jako jízda na kole, ale bez šlapání! Je to opravdu extrémně lehoučké, navíc i komponenty nasvědčují, že ke kolu nemá daleko, a tak není divu, že se tak budete cítit. Což není výtka, ba naopak, protože každý přeci chceme sílu velkého endura a lehkost horského kola.

Začínám na Eco mód a musím říct, že už ten je dost ostrý. Zkouším přepnout na Sport a necítím rozdíl. Tak jdu na poslední výkonnostní mapu a ta je o něco ostřejší. Říkám si, že to je škoda, že Eco mód není víc Eco, načež se pak dozvím, že verze motorky, kterou mám na testování, je trochu poladěná a vy u těch produkčních znatelný rozdíl v mapách ucítíte.

První chvíle na trati jsou extrémně zábavné! Ta obratnost a zároveň dravost je neskutečná. Furt si opakuji, že se cítím jak na svém enduro kole i díky tomu, jakou ergonomii Dyno M má. Jen oproti tomu kolu letím do výjezdu kopce rychleji než z něj dolů. Což je extrémně návyková záležitost, a tak projíždím, co se dá. Končím i v mé domácí pískovně, kde testuji i skoky a seskoky. Tam Dyno M trochu zaostává, a to kvůli svému měkkému podvozku. A byl na mě tak měkký, že jsem dokonce doma vyndal tlumič, abych ho přitvrdil, a firmu Exac požádal o výměnu předních pružin ve vidlicích, které si mimo jiné můžete za příplatek také zvolit sami, a šel jsem to otestovat znovu. S tužším podvozkem to bylo už znatelně lepší, ale pořád musíme myslet na to, že to není hard enduro, ale lehké elektro endurko na blbnutí na polní cesty.

Jedna z věcí, která mě vytrestala, byl napínák řetězu na kyvce. Použitý systém z trialové motorky není nic špatného, když se vám ale dvakrát po sobě kolo vzpříčí, protože nevydrží dopad metrového skoku, je to přinejmenším divné, zejména když si uvědomíte, co se na trialových motorkách běžně skáče. Možná to byla vada kusu, možná to je ještě nedotažený vývoj, každopádně s tím kluci chtějí něco dělat a ve firmě už vymýšlejí jiný systém napínáku. Tyhle první problémy mají být už pro zákazníky vychytané.

Abych Dynu nekřivdil – což opravdu nechci, protože celkově motorka fungovala bez problémů – tak musím říct, že mě opravdu bavila! Svou hravostí, lehkostí, dynamikou, funkčností nebo paradoxně i tím, že není ve všem dokonalá. Až se ještě doladí maličkosti, tak to bude opravdu kvalitní tuzemský stroj, o kterém určitě ještě uslyšíme.