ktm_kveten




Rozhovor: Nejmladší stuntrider Patrik Peschel

O nastupující generaci se často mluví ve smyslu, že ty mladý dneska jen koukaj do mobilů, aby se dostali ven, aby je člověk vykopal, a tak dál, znáte to… Každopádně, než někoho pomlouvat, není od věci zjistit, jaká je realita a dnešní rozhovor nám k tomu může výborně posloužit.

Pokud jde o silniční závody nebo motokros, tam je přítomost mladých lidí celkem běžná, protože jde o potomky závodníků nebo nadšenců do těchto aktivit a jde o puberťáky, kteří závodí od doby, kdy je táta ve třech letech posadil na motorku. V případě stuntridingu je situace jiná, tady si na motorku sedá každý sám, ale přesto se nám loni objevil vicemitr ČR, kterému bylo teprve 18 let. Tím je ostravský Patrik Peschel, na svůj sport si vydělává po brigádách, z tréninkových ploch je s partou vyhání policie, ale sklopení hlavy se nekoná a z gumy se kouří dál. Vzhledem k tomu, kolik Patrikovi je, můžete následuijící rozhovor brát nejen jako výlet do světa stuntridingu, ale také jako malou sondu do světa teenagerů. A udělat si tak obrázek o tom, jestli je mladá generace opravdu taková líná verbež žijící jen na sociálních sítích, jak je možné leckdy slyšet.

První otázka bude ve tvým případě jednoduchá, jak jsi se dostal ke stuntridingu ?
K motorkám mám citový vztah už od malička. Přivedl mě k nim můj brácha Adam. Často mě vozil na svých motorkách a když mi bylo 6 let, pořídil mi malej minibike. Když mi bylo asi 9, brácha se vrátil z Anglie a dovezl mi druhou motorku, tou byl stopětadvacítka dirt bike. Jak se nad tím teď zamyslím, tak celkem dobrá zabijárna pro devítiletýho klučinu. Zařadit na něm ze začátku třetí nebo čtvrtej kvalt byl pro mě nesmysl. Postupně jsem se ale na týhle bestii naučil a s ní jeden den začal i stuntriding. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Bylo mi 13, já přiběhl za tátou, že se mi nějak nevídaně po přidání více plynu odlepilo přední kolo od země a tím bych si troufl říct, že všechno začlo. Pak už jsem dostal jen rady, že to mám zvedat přes spojku, používat nožní brzdu, pracovat s tělem apod. Svařili jsme hrazdu a už to nešlo zastavit. Své schopnosti jsem ovšem vylepšoval i na kole, které mi dalo do tohohle sportu neskutečnej základ. Zhruba do patnácti jsem střídal kolo a dirta a pak už přišla CBR 125.

Kdybys to vzal od začátku, jaký motorky jsi zatím na stuntriding používal?
Jak jsem zmínil, první stunt motorka byla dirt bike. Ten mi dal nějaký hrubý základ, který jsem později využil. Žádná brzda na řidítkách, brzdila mě čistě jen komprese motoru. Nožní brzdu jsem začal používat až po čase, když mě na to upozornil brácha. Jediná stunt úprava byla po domácku svařená hrazda. Tlumiče byly vylískané tak, že v nich už ani olej nebyl a olej v motoru ? Ten jsem pro jistotu ani nekontroloval, ale číňan to překvapivě přežil. Jediný, co po mě ta motorka chtěla, byl benzín, a to jednou za uherskej rok. Moje druhá motorka byla Honda CBR 125R, po zkušenostech za mě nejlepší motorka na začátek stuntu. Jak už je o Hondách známo, vydrží téměř cokoliv. S touhle motorkou jsem neměl absolutně problémy. Kuba Punkáč Kykal mi svařil hrazdu a prototypy padáků, sehnali jsme s bráchou třetí brzdu, namontovali větší řidítka a po zbytek mé kariery na téhle motorce jsem se prakticky o nic nestaral. V době, kdy jsem ještě rajdil na cébru, jsem měl možnost si také vyzkoušet bráchovo kawu 636. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Září 2016 a já na svojí první ochutnávce kawy hned začal točit kolečka po zadním. Tehdy mi bylo 16 a do tý motorky jsem se tak zamiloval, že jsem si jí rok na to pořídil. Byla to Rutanovo zebra, Kawasaki 636 03-04. Motorku jsem si přizpůsobil k obrazu svému, dodělal vše potřebné, dal jí novou image a jednoduše jsme spolu šťastní . Ten rok jsem ještě odjezdil pár show na CBR, ovšem trénoval jsem již na kawě. Toho roku jsem se na Czech stunt day stihl objevit jak v hlavním závodě na 636 tak na exhibici s mým bráchou na Cébru. V závodě mi ty 2 měsíce trénování stačily na moc pěkný 28 místo.

Co se týče trénování, jak často jezdíš ? Jednoduchý to taky není s místama, je to i tvůj problém?
V tuto chvíli se snažím trénovat každej den nebo minimálně co to jde. Jsem student, brigádu mám, jsem plnej síly a chuti, můj cíl je jasný a dávám do něj sto procent. To se ovšem nedá říct pár let zpátky. Jelikož jsem byl malej capart, neměl jsem řidičák a proto jsem byl závislej buď na rodičích nebo bráchovi, co se týče odvozů na trénink. Chuť a čas byl, ale prostředky k dopravení bohužel ne. Tímto se dostávám k dalšímu tématu a to jsou místa. V tuto chvíli máme na výběr ze tří prostorů. Ovšem nepřízeň lidí se čím dál víc projevuje. Na jednom místě se již proti nám sepisuje petice a druhej spot nám zasypali štěrkem s asfaltem. V tuto chvíli moc na výběr nemáme a je potřeba najít nějaké lepší místo, než příjdeme o poslední spot na ježdění. Lidi bohužel tento sport neuznávají. Mají nás jednoduše za vandaly a často jsou na nás dělány dalo by se říct policejní zátahy. Ovšem my jsme jen lidi, které baví stuntriding a jsem toho názoru, že raději budeme s klukama šňupat vůni spálenejch gum než koks. Ovšem pro mnoho lidí je tato skutečnost nepřijatelná a proto vedeme tyto nekonečné spory.

Na svůj věk si stihnul i dost závodů včetně pěknejch umístění, kde všude jsi se objevil?
Co se týče závodů, tak jich mám za sebou celkem 6. První závody jsem jel v roce 2017, když mi bylo 17 let. To jsem se objevil tehdy na ještě Rutanovo designérském mastershitu alias zebře. Tehdy jsem ten závod bral ještě jako srandu, jelikož jsem na kawě jezdil pouhé dva měsíce tak jsem ani neočekával žádný velký výsledek. Ovšem i přesto jsem byl ve stresu jako ještě nikdy. Celkem jsem se na závodech objevil ve čtyřech zemích - Německo, Slovensko, Polsko a samozřejmě ČR. Přičemž jsem přivezl domů zatím 4 trofeje, 2x druhé místo na SIS CUP HOLÍČ SK, 3. místo na German stunt days. Ovšem nejcennější trofej jsem si odnesl z Czech Stunt Day 2018, kde jsem vybojoval 2. místo v českém šampionátu a tudíž jsem se stal ve svých 18ti letech vicemistrem ČR.

Ve světovém závodě jsem pak obsadil 18té místo z 60ti jezdců. Letos jsem už navštívil závody v Polsku, konkrétně Stunt wars Poland. Dost bídnej povrch, byl jsem ztuhlej po zimě, nechyběli špičkoví jezdci a i přes nástrahy jsem se probojoval do semifinále a nakonec urval 12té místo z 27 jezdců. Chtěl bych takových závodů objet co nejvíce, abych mohl nabrat potřebné zkušenosti, které mi pak pomůžou překonat mou trému. Té jsem se prozatím nezbavil a doprovází mě jak na všech vystoupeních tak při závodě, tam dvakrát tolik a nemile se to pak projeví na výsledku. Zkušenosti získávám především ze všech exhibicÍ, které jezdím za tým Special Brothers.

Stuntriding je pro spoustu lidí víc o vystoupeních na akcích než samotnejch závodech, co ty a show?
Odjet svou první show jsem měl možnost už ve svých 14ti letech, tenkrát ještě na dirt biku. Jak jsem již zmínil, vystoupení jezdím pod záštitou Special Brothers a jsem za to nesmírně vděčný, protože tohle všechno mi dodává obrovské zkušenosti, které pak uplatním při závodech. Učit se jezdit před lidma, nenechat trému dojebat tvou sestavu a hlavně se z toho celej neposrat. Většinou jezdím s mým bráchou Adamem, ale taky jsem měl možnost zajezdit si s Kubou Kykalem, Bohoušem Chmelařem, se Sporťákem nebo jsme už měli taky vlastní show s klukama z Ostravy, se kterýma společně trénuji. Určitě je vždycky lepší jet vystoupení s klukama než sám, show je tak vždycky bohatší. Strašně mě to baví a myslím si, že je to sen každého stuntera jezdit pravidelně exhibice před lidma a užívat si ten pocit.

Triků se dneska jezdí hrozně moc, co baví nejvíc tebe?
Triky jako takový moc oblíbené nemám. Spíše mě baví jezdecký styl ve smyslu agresivita, koule, guma na hadry, dým a neustálej omezovač. Každej jezdec má nějakej svůj určitej styl, kterého se pak drží , a to je na tomto sportu to nejkrásnější. Ta rozmanitost a ve výsledku je aspoň co hodnotit než kdyby se to všechno pořád opakovalo. Z vlastní zkušenosti vím, že se lidem nejvíce líbí drifty a gumovačky, proto jezdím jinak na show a jinak na závodech. Pokud bych si musel vybrat tak určitě mezi moje nejoblíbenější prvky patří drifty, protože se při nich dá neskutečně kombinovat, hrát si s publikem a provést je na jakejkoli způsob.

Vzhledem k tomu, že se při stuntridingu často padá, je potřeba často opravovat. Děláš na motorce sám nebo máš někoho k ruce?
Co se týče úprav či oprav, tak ze mě žádnej kutil Tim asi nikdy nebude. I když na to ty peníze sbírám měsíce, raději si motorku někde nechám opravit, než si to dojebávat sám. Ohledně výměny olejů a takových těch blbůstek si dokážu poradit sám, ale do větších záležitostí se nepouštím.

Na Czech Stunt Day se kromě tebe objevuje celá vaše parta, vypadáte zajímavě, řek by si něco bližšího o vašem klanu?
V Ostravě jsme parta dobrejch kamarádů, který spojuje jedna vášeň. Jezdíme společně víc než rok, přičemž jsme se většina z nás předtím ani neznali, ale pak nás spojil stuntriding. Celý roky jsem jezdil s věčným kamarádem Víťou Seidlerem. Ten mě nejdříve jen podporoval, ovšem poté i přes výslovný zákaz rodičů tajně koupil CBR 125 a začali jsme trénovat spolu. Později nás kontaktoval Marek Kalus, kterej tehdy jezdil na malým sráči Honda Grom a sešli jsme se na společném tréninku. Poté se k nám připojili další zabijáci a to Lůďa Jedlička, Jarda Juřenčák, motárdista Mates Ulmann a největší nejen náš, ale vlastně všech v Ostravě dealer kawa dílů Aďa Richter. Celé léto jsme společně jezdili a vyvrcholili to 3tím místem na German Stunt Days kde jsme jako tým zabojovali v sekci best show. A poté jsme si také odjeli společnou show ve Zlíně. Všichni si pomáháme, hecujeme se a naštěstí pro mě jsou kluci i skvělí mechanici, tudíž je velmi rád využívám pro své časté Kawasaki problémy. Jednoduše děláme co nás baví a jsem rád, že tady nejsem sám a mám kolem sebe partu stejných bláznů !

Když se někde objevíc spojení mladá generace, tak si většina představí mobil v ruce, facebook a instagram, jak to i tvůj případ?
Pro tuto chvíli sdílím všechny fotky a videa z tréninků, závodů, exhibicí nejčastěji na svém instagramu (patrick_freestyle) a také na facebooku (Patrick Peshcel Stuntrider), jelikož jsou to v této době asi nejpoužívanější a nejprohlíženější sociální sítě na internetu. Vím, že pokud bych nedělal sport, který dělám, tak bych to určitě tak nehrotil, ale snažím se k lidem prorazit v každém směru. Ukázat jim prostřednictvím těchto sítí úsilí, které vyvíjíme, co vše obětujeme pro náš sport apod. Myslím si osobně, že je to správný směr, protože lidé uvidí tak výsledek tvé dlouholeté práce. Ale každá mince má dvě strany a uvědomuji si, že to přináší i spoustu negativ. Může to být například i to, že lidé díky internetu budou všech těchto kousků až moc přesyceni a tudíž nebude zájem přijít na akci, protože si prostě řeknou, proč někam chodit, když se můžu podívat na video. Ale to už záleží. Dá se na to dívat z mnoha pohledů.

Nakonec taková sonda mezi tvoje vrstevníky, jak jsou motorky oblíbený mezi lidma tvýho věku? A jak se dívaj na stuntriding?
Myslím si, že žijeme v době, kdy možnost jezdit na motorce je stejná, jako si zajít na hřiště zahrát fotbal. Všímám si, že hodně mých vrstevníku, ne-li mladších už jezdí na motorce. Ne tak jako kdysi prohánění se na fichtlech po poli za vesnicí, ale regulérně s papírama a motorkou, která na cestu může. Co se týče stuntridingu, to se dělí na dvě skupiny. Ti co stunt uznávají a rádi se na něj koukaj a pak jsou tady lidi, kteří jednoduše berou tento sport jako jakýsi ničení motorky nebo vandalství. Ovšem dejme ruku na srdce. FMX rideři mohou motorku zničit taky a nikdo je jako vandaly nebere. Je to věc názoru, ale ve většině jsem se setkal s pozitivním přístupem.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 7x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



ymoto_kveten
Objednat reklamu
TOPlist