ktm_srpen




Inženýrka na zadním. Velký rozhovor s naší stuntriderkou Katkou Jandovou

Holka, která by to na motorce někam dotáhla, se moc často nevidí a že by ještě k tomu měla vysokou školu, to už je úplný úkaz. Jenže i nemožné se někdy stane skutkem a tak vám dnes představujeme Katku Jandovou, stuntriderku a softwarovou inženýrku v jedné osobě.

Od dob, kdy se u nás stuntriding objevil, se o průnik do světa mužů několik slečen pokoušelo, ale výsledky byly nevalné. V dobách jedenáctistovek GSX-R to holky zkoušely sice na menších, ale i tak pro ně nepoužitelných šestikilech a v dalším průběhu vím o dalších případech, kdy kariéru buď zastavilo zranění, neochota začít na menším obsahu nebo zjištění, že to nepůjde za pár tréninků. To ovšem není případ Katky, ta dala od začátku na rady zkušenějších, zranění jí neodradilo a trpělivosti měla první roky tolik, že by jí budhistický mnich mohl závidět. A protože poctivou snahu Bůh většinou odmění, stala se z Katky dosud nejlepší česká stuntriderka a pojďme se podívat, jaká k tomu vedla cesta.

Jak a kdy jsi se dostala k motorkám?
Jsem holka z města a bohužel žádné fichtly a podobné věci kolem mě v dětství nebyly, ale pamatuji si, že kdykoli kolem projela motorka, tak jsem na ni v údivu zůstala koukat. V mých 15 letech jsem podnikla první pokus, šla za taťkou a ten mi řekl, že je to hezké, ale ať s tím jdu za mamkou. Bohužel maminka měla ochranářské pudy a motorka byla zamítnuta. Později jsem začala chodit na brigády, abych si v 18 mohla udělat řidičák. Tou dobou si motorku koupil můj strejda a když mě párkrát vzal jako batůžka, motivovalo mě to ještě víc. Poprvé jsem na motorce seděla jako řidič až v autoškole a po ní jsem si koupila Hondu CBR 125 R, to mi bylo 19. Následoval v 21 letech neomezený řidičák, prodej CBR 125 a koupě Hondy CBR 600 F Sport. V průběhu vývoje jsem se pak dozvěděla, že v podstatě všichni muži z mé rodiny měli dříve motorky. Taťka, strejda i děda. Nejvíc mě potěšilo, když mi asi před dvěma roky babička ukázala fotky dědy, který jako mladý jezdil po zadním, takže to zapálení pro motorky a stunt mám asi v genech.

Jak jsi se dostala ke stuntridingu?
Nejdřív jsem začala sledovat Martina Krátkého a zjišťovat, co to vlastně Stuntriding je. Dost mě to lákalo, ale nevěřila jsem, že bych vůbec mohla odlepit přední kolo od země. Navíc jsem měla pár malých incidentů na mé velké motorce a nevěřila jsem si, že to hned nepoložím. Na internetu jsem narazila na kaskadérský kurz, kde kluci půjčovali i stroje, takže jsem se tam nakonec přihlásila. Pamatuji si, jak jsem se na kurz těšila jak malé děcko na Vánoce. Na kurzu jsem se naučila jezdit na čtyřkolce po zadním a na konci kurzu jsem si to párkrát zkusila i na CBR 125, ale na ní jsem popravdě byla neuvěřitelně marná. To mě ovšem neodradilo a začala jsem se kluků ptát, co bych si měla pořídit a jak motorku upravit. Kluci byli ochotní a vše mi vysvětlili. Mé největší dík patří Michalovi "Schimpimu" Holomkovi, který mě na kurzu učil a nadchnul mě pro stuntriding ještě víc. Dokonce mi pomohl vybrat můj první stuntový stroj, bouranou Hondu CBR 125 R. Na ní mi pak dělal věci Jakub Kykal, kterému patří mé další velké díky a v podstatě mi dělá mechanika a rádce na telefonu dodnes. Řekla bych, že to pro mě bylo dost zlomové, najednou vědět, že bych se asi mohla po tom zadním naučit a navíc rovnou vědět, na čem je dobré začít.

Stopětadvacítka ti na začátek vyhovovala?
Musím říct, že lépe jsem si vybrat nemohla. Trošku bylo těžší zjistit, kterou brzdu použít jako třetí, jak vychytat padáky a podobně. Ale nakonec se vše zvládlo a jezdím na ní dodnes. Tedy už s několikátým motorem a několikátými padáky, ale rám a kyvka jsou stále původní. Nyní jsem pořídila i velkou motorku Kawasaki ZX 636 Ninju. Pomalu postupně ji předělávám a už na ní aspoň něco zkouším, ale ráda bych stále zatím jezdila na obou motorkách a uvidíme co přinese další sezona.

Hodně lidí si stěžuje, že by jezdili, ale nemají kde, jak jsi na tom byla ty?
Měla jsem ohromné štěstí, že deset kilometrů od mého rodného bydliště je staré asfaltové letiště, které je volně přístupné. Začala jsem trénovat přes prázdniny tam. Tou dobou jsem studovala v Praze a bydlela na strahovských kolejích. V Praze jsem po prázdninách trénovala za strahovským stadionem, který jsem měla za rohem. To byla moje ohromná výhra do začátku, protože bylo kde trénovat a navíc se 125 lze trénovat téměř všude, protože na ní negumuju a nedělá ani žádný hluk. Jinak s místy na ježdění je to, řekla bych, čím dál větší problém. Jak jsem ale říkala, ze začátku jsem měla opravdu štěstí, které mě provází dál. Nyní jezdím v Praze na uzavřené silnici, kterou mám asi 5 minut autem od bytu, takže velká paráda. Velké štěstí jsem měla na plac i ve Španělsku, kam jsem jela na Erasmus a našla jsem i poměrně dobrý plac v Anglii, kde jsem byla na dalším Erasmu. Bohužel je pravda, že jakmile má člověk velkou motorku, která dělá rámus a nechává stopy po driftech, tak je to s místem hned obtížnější. Myslím, že sen každého stunt ridera je mít poblíž bydliště malé asfaltové místečko, kde by mohl trénovat kdykoli a jak dlouho by chtěl.

Na začátku jsi měla i zranění, co se ti stalo? A kde jsi pak vzala odvahu jít to zase zkoušet?
Hned na jednom z prvních tréninků jsem si zlomila rameno. Tuším že to byl asi pátý trénink, na který jsem s mým novým strojem jela. Musím přiznat, že mě to asi spíš ještě víc nakoplo a jediné, co mě v tu chvíli neuvěřitelně štvalo bylo, že jsou prázdniny, mám volno a nemohu jezdit. Můj skvělý taťka, který viděl, jak mě to celé štve, mě vzal s motorkou na letiště, kde jsem s ortézou jezdila aspoň kolečka po dvou kolech bez držení. Prostě v tu chvíli jediné co mě zajímalo byla motorka. Motivoval mě nějaký vnitřní motor, protože jsem se jednoduše chtěla naučit jezdit po zadním. Když jsem po úraze začala zase jezdit, tak jsem trávila celé dny na letišti a jen zvedala motorku na zadní a ujela třeba jen 5 metrů. Než jsem ujela jak daleko jsem chtěla, tak mi to trvalo tuším okolo dvou měsíců každodenního učení. Prostě nejsem zrovna rychle se učící člověk, ale zachraňuje mě moje tvrdohlavost a asi i zapálení a má radost z tréninku a každého sebemenšího pokroku. Nyní se snažím trénovat zhruba pětkrát týdně. Ovšem ne vždy to bohužel jde. Buď nezbyde čas a nebo se prostě něco rozbije na motorce nebo na autě. Což se stává bohužel často. Jinak sama stále hledám určitou rovnováhu. Tělo i hlava si potřebují odpočinout a někdy se člověk naučí víc, když netrénuje každý den, ale na druhou stranu pokud delší dobu nejezdím, tak se potřebuji rozjezdit a v podstatě se celý trénink vracím k tomu, co jsem již uměla.

Umíš si na motorce i něco opravit? Úpravy a opravy motorek na stuntriding přece jen nejsou běžnou náplní servisů, jak se staráš o svojí Hondu?
Doufám, že okruh toho, co si umím opravit, se stále zvětšuje. Baví mě nejen jezdit, ale baví mě se i učit servisovat motorku. Mám skvělého taťku, který je autoelektrikář. Kdykoli něco dělám v garáži, tak mi vždy pomáhá a spoustu mě toho naučil i přes to, že se v podstatě vůbec nejedná o jeho obor. Když si ani jeden nevíme rady, tak volám Kubovi Kykalovi o telefonickou pomoc. Můj první servis byl, když jsem pořídila CBRko a klouzala spojka. Objednala jsem nové lamely a pak měla Kubu na telefonu, který mi radil. Tím začalo asi mé trochu punkové poznávání motorky. Jsou ale i větší incidenty a jeden jsem měla nedávno. Dva týdny před vystoupením s Martinem Krátkým v Itálii. V motoru mi začalo trochu chrastit a divně se řadila jednička. Chtěla jsem trénovat a neztrácet čas, tak jsem na inzerátech koupila jiný motor, vyměnila ho a trénovala dál. Bohužel 3 dny před odjezdem začalo rachtat i v něm. Byla sobota a ve středu ráno jsme měli odjíždět do Itálie. Takže jsme za pomoci taťky a Martina Krátkého vyměnili spojkový koš a já další den jela do Prahy. Vyndám motorku z auta, obléknu se, nastartuju a spojka vůbec nevystavovala. Opět jsem hodila motorku na bok vedle auta na parkovišti a začala rozdělávat. Nakonec díky přítomnému Michalovi Schimpi Holomkovi jsme složili spojku správně a spojka najednou vystavovala, prostě jsem při skládání udělala chybičku. Problém ale byl, že spojka dělala ještě větší rachot než předtím. Bohužel bylo dva dny do odjezdu a já nevěděla, jestli spojka vydrží nebo ne. Nakonec vydržela, Kuba mi pak motor opravil i s instruktáží, takže nyní na mě čeká motor se špatnou převodovkou, který si chci zkusit opravit sama, tak uvidíme v jaké fázi budu Kubovi volat.

Motorku vozíš v dodávce s parádní vestavbou, to jsi taky dělala sama?
Předělat mého Transportera T4 jsem se rozhodla před odjezdem na Erasmus do Anglie. Nájmy v Anglii jsou strašně drahé a navíc jsem si původně představovala, že tam budu hodně cestovat, což tvrdý režim na anglické univerzitě nakonec nedovolil. Chtěla jsem si dodávku předělat kompletně sama, ale měla jsem na to asi 6 víkendů a k tomu týden mezi Vánocemi a bylo to nemožné stihnout. Ale opět za pomoci taťky jsme vše stihli. Zateplení, dřevěné obložení, nezávislé topení, druhá baterie nabíjená při jízdě, skříňka, rozkládací postel s úložným prostorem, otočná přední sedačka, stoleček a samozřejmě místo pro motorku. Bydlení v autě vedle motorky bylo fakt dost dobré. Klidně bych vydržela i déle než jen 5 měsíců. Mám ráda minimalistický způsob života a určitou svobodu v tom, kde chci zrovna být, ale mé dobrodružství s bydlením v autě by bylo na další článek. Jen bych chtěla podotknout, že motorka se mi v Anglii po 14 dnech rozbila a celou dobu nejela. Několikrát jsem ji rozebrala na parkovišti vedle auta, ale ani s Kubou na telefonu jsme nepřišli jsme na žádnou závadu. V ČR jsem pak už byla tak zoufalá, že jsem jen vyměnila benzín a motorka jela. Takže jsem jednoduše někde v Anglii natankovala špatný benzín a nepřišla na to ani s mechanikem na telefonu.

Docela často jezdíš vystoupení na akcích, jak jsi se k show dostala? A baví tě víc jezdit na tvojí Hondě nebo jako spolujezdkyně na velké motorce?
K vystoupením jsem se dostala díky Martinovi Krátkému. Jsem mu vděčná, že mě k sobě přibral, protože jsem se díky němu mohla dostat i na velké zahraniční vystoupení. Je zajímavé vidět motorkářské akce z pohledu účastníka a bavit se s dalšími stuntridery v zákulisí. Určitě radši jezdím vystoupení na své motorce než jako spolujezdkyně v tandemu s Martinem. Mám ráda, když mohu předvést to, co téměř denně trénuji. Když se navíc moje vystoupení lidem líbí a udělá jim radost, tak je to pro mě obrovská odměna a motivace trénovat dál. Ráda jezdím ale i jako spolujezdkyně. Je to často dost sranda domlouvat se co a kdy udělat. Někdy nebo spíš většinou se samozřejmě něco domluví špatně a pak je to jedna velká improvizace. Navíc se mi líbí, jak ježdění v tandemu vypadá a je to skvělé zpestření show. Na druhou stranu já za sebe mám pocit, že to pro mě není taková výzva, protože většinu práce oddře řidič a já tam jen dělám šaškárny.

Jsi díky ježdění show profesionálka nebo chodíš do práce a stunt je pro tebe zábava?
Stunt riding je můj koníček, bez kterého už si to nedovedu představit. Jsem ráda, že je to jen koníček a nemusím se tím stresovat a mohu si jen užívat tento krásný sport. Jsem softwarová inženýrka na plný úvazek, v tomhle směru jsem si vybrala skvělý obor a navíc mám opravdu chápavého manažera. Ze začátku jsem samozřejmě jezdila každý den do práce, takže nebylo jednoduché chodit každý den jezdit. Nyní mám ale čtvrtek a pátek home office, což mi vše značně ulehčuje. Co se týče sponzorů, podporuje mě Bonmoto, díky kterému mám kvalitní helmu i oblečení na ježdění.

Kdyby se na tebe chtěl někdo přijít podívat, kam by si ho pozvala?
Určitě na Czech Stunt Day v Ostravě, tam se hodně těším. Nejen na svoje ježdění, ale taky na špičkové jezdce, kteří tam přijedou. Vždy dokážu dobu stát u hrazení a obdivovat jak jezdí. Někteří lidé mají husí kůži ze skvělé muziky. Já mám husí kůži, když vidím někoho odjet opravdu povedený, náročný trik. Navíc v Ostravě jsou skvělé místa na ježdění. Nevím o lepším prostoru na show ani na závody, než je ten v Ostravě. No a nesmí chybět sobotní párty, kde si člověk u piva nebo drinku může pokecat s těmi borci a borkami ze závodů. Nakonec pak člověk zjistí, že to jsou dost pohodoví lidi, kteří vymýšlí spoustu blbostí a celý večer je o zábavu postaráno.

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (27x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist