Zlaté české ruce: Návštěva společnosti Brisk Tábor

Výroba zapalovacích svíček má v Táboře dlouholetou tradici a je dobře, že se ryze české společnosti Brisk daří a patří mezi světovou špičku, přesněji řečeno pět nejvýznamnějších výrobců. Dokonce se může pochlubit patenty, které ji další velcí výrobci mohou závidět. Ač by se mohlo zdát, že zapalovací svíčky jsou na technickém vrcholu a nedá se nic převratného vymyslet, opak je pravdou. Vývojové oddělení Brisku na vývoji nepolevuje a může se pochlubit například revolučním kruhovým jiskřištěm. Že se jedná o jednoho z nejlepších výrobců na světe, dokládá skutečnost, že jihočeské zapalovací svíčky používá tovární tým KTM nejen na terénních speciálech, ale také na technologických skvostech, kterými jsou MotoGP stroje KTM RC16, na nichž závodí Pedro Acosta, Brad Binder, Maverick Viňales nebo Enia Bastianini.

Zajímavý je příběh, jak se táborské značce podařilo vstoupit do MotoGP. Opět v tom hrají velkou roli historické české vazby a do jisté míry také žena. Šéf vývoje Zdeněk Stach totiž oslovil bývalého motokrosaře Anttiho Pyrhönena, který závodil za český tým Delta Racing a vzal si za ženu česku. Antti dlouhodobě působí jako šéf motokrosového týmu Ice One vlastněného finským závodníkem Formule 1 Kimim Räikkönenem a v době, kdy tým závodil na strojích Husqvarna, došlo k navázání spolupráce. Svíčky Brisk se začaly montovat do motokrosových továrních Husqvaren a jelikož vše fungovalo na jedničku s hvězdičkou, sáhla po jihočeských svíčkách také sesterská KTM. Slovo dalo slovo a zapalovací svíčky Brisk se díky dobrým referencím motokrosového továrního týmu dostaly do MotoGP, tedy na fabrické speciály KTM RC16. Jihočeský výrobce je na tuto prestižní spolupráci po právu pyšný a také z mého pohledu je skvělé, že máme silného zástupce v nejprestižnějších šampionátech, jako jsou MXGP a MotoGP. Mimochodem, je dokázáno, že „prachobyčejná“ svíčka umí motoru nadělit jednoho koně výkonu, což je velkým argumentem, stejně jako to, že české svíčky jsou velice spolehlivé a mattigofenské závodní oddělení KTM ocenilo společnost Brisk jako nespolehlivějšího dodavatele.

Když už jsme u závodních speciálů, tak je důležité zmínit, že racingové zapalovací svíčky jsou vyráběny jako šperky, s velkým podílem ruční práce ve vlastním oddělení, kde z pochopitelných důvodů nemůžeme natáčet ani fotit. Pod pečlivým dohledem se zde vyrábí svíčka po svíčce a ročně jich je vyprodukováno zhruba 220 000 kusů, přičemž 80 % závodních svíček jde za velkou louži do USA a jsou tam montovány na závodní stroje všech možných kategorií. Když se zaměříme na zapalovací svíčky pro MotoGP speciály, tak ty jsou vyvíjeny a vyráběny na základě požadavků závodního oddělení KTM a asi si dovedete představit, že požadavků na bedra vývojového týmu Brisk je víc než dost.

Asi není potřeba připomínat, že u extrémně namáhaných motorů nejvýkonnějších silničních prototypů na světě se všechno točí kolem spolehlivosti, minimální hmotnosti a velikosti, a proto také svíčky musí být malé. Na montáž či demontáž musí být použito speciální nářadí, protože klasický šestihran u nich nenajdeme. Konstrukce i materiály jsou podřízeny spolehlivosti, maximální výkonosti a tepelné odolnosti, a tak se není čemu divit, že se cena za jednu ručně vyrobenou zapalovací svíčku pro MotoGP speciál KTM RC16 pohybuje kolem několika tisíc korun. Hodnota pro závodní tým  s ohledem na přínos vůči soupeřům je však nevyčíslitelná. Jak všichni dobře víme, litrovým motorům po této sezoně v MotoGP odzvoní a od roku 2027 jezdci přesedlají na stroje o objemu 850 cm³. Právě to nyní zaměstnává všechny inženýry závodních oddělení napříč značkami a ani vývojové oddělení Brisk není výjimkou, protože musí připravit zapalovací svíčky pro nové menší motory KTM a 100% syntetické palivo.     

V táborské továrně se ročně vyrobí téměř třicet milionů zapalovacích svíček pro automobily, motocykly, letadla a zahradní techniku, ale i snímače otáček a hladinové snímače. Snímače dodává Brisk na výrobní linky mnoha závodů koncernu VW a také jednoho z největších výrobců trucků a autobusů. Svíčky se vyváží zhruba do osmdesáti zemí světa a některé jsou určeny přímo pro prvovýrobu a některé slouží jako náhradní díly. Vývojový tým neustále pracuje na vylepšení vlastností svíček a spolupracuje také s výrobci, kteří mají požadavky na vlastnosti a životnost zapalovacích svíček pro konkrétní motory. Jedním z dalších důležitých faktorů je cena a od toho se odvíjí materiály a tím pádem garantovaná životnost, která by měla korespondovat se servisními intervaly daného automobilu či motocyklu.

Pojďme se nyní podívat, jak se zapalovací svíčky vyvíjejí a jak vypadá výrobní proces až po finální expedici. Celým výrobním procesem nás provede šéf výzkumu a vývoje Bc. Zdeněk Stach, který pro společnost Brisk pracuje déle než čtvrtstoletí a který stojí za přeskočením jiskry mezi společností Brisk a továrnou KTM. Právě Zdeněk má na starost vývoj zapalovacích svíček pro stroje kategorie MotoGP a MXGP a dohlíží nad výrobou a kontrolou ručně vyráběných kousků pro závodní stroje. Speciální svíčky kategorie Racing se vyrábí v samostatné budově, kde probíhá také vývoj a výzkum všech ostatních „obyčejných“ svíček pro auta, motorky, letadla nebo zahradní techniku. Zde probíhá zrod svíček od prvního nákresu přes první funkční prototypy až po zkušebnu, kde se nově vyvinuté svíčky podrobují náročnému testování.

Budova je pečlivě střežena a z pochopitelných důvodů v jejích prostorech nemáme možnost fotit a natáčet. Tedy až na pár výjimek, jako je třeba zkušebna, kde je nainstalován automobilový motor, na kterém se testují hotové zapalovací svíčky a pracovníci vývoje zkoumají, zda disponují požadovanými parametry. Zkoumá se například životnost svíček a sériový motor nainstalovaný do speciální stolice běží pět set hodin v podobném režimu, jako by auto jezdilo v běžném provozu. Pět set hodin se rovná zhruba šedesáti tisícům kilometrů na silnici a motor je po každých sto hodinách vypnut a dochází u něj k výměně oleje a kontrolují se pochopitelně svíčky. U svíček se kontrola zaměřuje na několik důležitých hodnot, jako jsou hodnoty elektrického odporu, velikost opalu a přeskokové napětí. Životnost zapalovacích svíček ovlivňují použité materiály a záleží na servisních intervalech konkrétního motoru.

Po vývoji a důkladném testování prototypů přichází na řadu výroba finálních zapalovacích ve velkých sériích a my se teď se Zdeňkem podíváme, jak probíhá. Jelikož se zapalovací svíčka skládá z keramické části a kovových součástek, prohlídneme si několik pracovišť. První fází je výroba keramického izolátoru na izostatickém lisu, který je spojen s bruskou. Tady se izolátor vybrousí do finálního tvaru a je potřeba počítat s tím, že je měkký a jeho tvrdost se dá přirovnat ke křídě, takže je křehký a jednoduše se dá zlomit. Vytvarovaný izolátor je nachystán pro důležité vytvrzení pomocí vypálení v plynové tunelové peci a je zajímavé, že syrový izolátor vypálením zredukuje velikost o celých jednadvacet procent. Právě taková je smrštivost keramického materiálu při vypálení za vysoké teploty, konkrétně za teploty kolem 1600 ˚C. Teplota se pozvolna zvyšuje až k uvedeným šestnácti stům stupňům a pak plynule snižuje pozvolným vychladnutím.

Vypálený tvrdý izolátor putuje do útrob robotického pracoviště, které kontroluje jeho tvar a souměrnost a velice precizně hlídá, aby nebyl pokroucen nebo jinak zdeformován. V první fázi je kontrolována křivost izolátor a tvar musí korespondovat s výkresem. Druhou fází je kontrola dielektrické pevnosti izolátor v celé délce. Zkrátka důkladná kontrola, aby vypálený izolátor správně izoloval proti vysokému napětí a aby jiskra skákala jenom tam, kde má. Poslední třetí kontrolní fáze se dá nazvat estetickou a robotické pracoviště kontroluje požadovaný vzhled svíčky. Pokud náhodou izolátor jednou ze tří fází kontroly neprojde, je automaticky vyřazen a do dalšího výrobního procesu nepokračuje. Tento robot nahradil lidský faktor a je využíván výhradně ve velkých sériích. U menších sérií je kontrola závislá na lidském faktoru. Za sympatické lze považovat to, že speciální robotické pracoviště dodává český výrobce a na vývoji i výrobě dle striktních požadavků táborského Brisku se podílely další české hlavy.    

Každý, kdo někdy přišel do kontaktu se zapalovací svíčkou, dobře ví, že je na izolátu opatřena potiskem a kromě loga jsou na ni také další technické údaje informující o typu svíčky a parametrech. Proto jde zkontrolovaný izolátor na pracoviště tampónového tisku, kde se potiskne, pomocí mírného zahřátí zaschne a nakonec opatří ochranou glazurou. Tato ochranná glazura je v první fázi růžová, aby pracovník mohl pouhým pohledem zkontrolovat, že je nanesena rovnoměrně po celé ploše. Následným výpalem glazury růžová barva mizí a izolátor zůstane bílý a potisk v požadované barvě.

Nyní se dostáváme do kovovýroby, kde dochází k výrobě kovových dílů zapalovací svíčky a konkrétně se jedná o pouzdro a svorník. Pouzdro se lisuje za studena a speciální lis jich dokáže vyrobit až 120 za minutu. Vyrobí ale pouze polotovar, který je potřeba dál zušlechtit na obráběcím stroji, kde se dodělává závit, šestihran a spodní odvrtání. Hned vedle se vyrábí svorník zapalovací svíčky.

Nyní dochází ke kompletaci zapalovací svíčky a je to fáze, kdy se nejdřív do vypáleného a potištěného izolátoru nainstaluje střední elektroda. Jde o střední elektrodu buď ze slitiny niklu, slitiny niklu v kombinaci s drahým kovem nebo stříbra. Hned potom se nasype zátav a do takto nasypané zapalovací svíčky se lisuje svorník. Tímto způsobem naplněná a nasypaná zapalovací svíčka jde opět do pece a za teploty 850 ˚C se z nasypaného zátavu stane hmota, které v Brisku neřeknou jinak než med. Po vypálení v peci dochází k nalisování svorníku, který obteče zátav a po vychladnutí vznikne nerozebíratelná část zapalovací svíčky s veškerými parametry. Klidně se dá říct, že už se jedná o funkční zapalovací svíčku.

Teprve potom je na řadě kompletace keramické části s kovovým pouzdrem a v tu chvíli je na světe kompletní zapalovací svíčka připravena na montáž do hlavy motoru. Po celou dobu výrobního procesu dochází ke kontrole parametrů svíčky a velice důležitá je kontrola vysokého napětí. Tím se hlídá, zda při mechanické kompletaci nedošlo k poškození, přesněji řečeno prasknutí izolátoru. Nedílnou součástí výroby je fáze vytvoření jiskřiště zapalovací svíčky, kdy dochází k ohnutí vnější elektrody na požadovanou elektrodovou vzdálenost. Aby elektrodová vzdálenost odpovídala požadavkům motoru nebo zákazníka, také po této operaci probíhá pečlivá kontrola optickým měřením. Následně se na pouzdro naistaluje vnější těsnící podložka, která plní funkci těsnění mezi závitem zapalovací svíčky a hlavou motoru. Podložka je buď stáčená plechová nebo měděná.

V tento moment je zapalovací svíčka kompletní a vlastně připravena generovat jiskru, která zapálí stlačenou směs benzínu a vzduchu ve válci. Tím dojde k hoření, po kterém dochází k expanzi plynů, které rozpohybují píst. Jak jednoduché, že? Každopádně do úplného finále výroby zbývá poslední krok, tedy balení a uložení zapalovacích svíček do skladu, ze kterého se dříve nebo později vydá do jedné z osmdesáti zemí na světě, kam jihočeský Brisk své produkty vyváží. Je milé vidět zdravě fungující českou společnost, která má velké jméno doma i ve světě a díky zapálení a nadšení vedení se dokázala prosadit v prestižních šampionátech, jako jsou MXGP a MotoGP. Opravdu je hezké poslouchat poutavé vyprávění paní ředitelky Ing. Hany Kajnarové o vstupu českých zapalovacích svíček Brisk do MotoGP. Držme ryze české společnosti palce a přejme hodně úspěchů doma i ve světě, na silnicích i na závodních tratích. 

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE